Radiostanice celostátního a mezinárodního dosahu

[Josef]

Antény pro více radioamatérských pásem současně - dvoupásmový dipól:

Pokud potřebujeme vysílat na více pásmech, není nic snazšího, než postavit vícepásmový dipól. Jedná se o dipól, který má více dvojic ramen, z nichž každá dvojice má rezonanční délku pro dotyčné pásmo. Konce různě dlouhých ramen jsou uprostřed antény přímo spojené. Tedy obě levá ramena spolu a pak napojené na středový vodič koaxiálu. Obě pravá ramena spolu a pak napojená na plášť koaxiálu. Samozřejmě včetně ferritů a dalších doplňků stejně, jako by se jednalo o obyčejný dipól popsaný v předchozí kapitole. Vůbec nevadí, že není použita nějaká speciální výhybka, přepínač nebo relé. Jedna soustava totiž druhou neovlivňuje, protože v danou chvíli je vždy jen jedna soustava v rezonanci, zatím co druhá soustava v rezonanci není a i když je připojená, uplatňuje se jen minimálně. Platí to ale pouze u tzv. harmonických pásem* - tedy u radioamatérských pásem 1,8MHz; 3,6MHz; 7MHz; 14MHz; 28MHz;, u jiných nikoliv.

Instalace vícepásmového dipólu pro pásma 3,6 a 7 MHz na zahradě:

dvoupasmovy-dipol.gif (10.12 KiB) Zobrazeno 21535 krát

Anténa podle obrázku bude schopná pracovat na pásmu 3,6 MHz i na pásmu 7 MHz bez jakéhokoliv přepínání (nanejvýš s drobným doladěním pomocí anténního tuneru), i když konce ramene 19,8 a 10,3m jsou v místě připojení ke koaxiálu spojené dohromady. Samozřejmě můžete přidat i třetí soustavu, např. pro pásmo 10 nebo 14 MHz, ale to už by bylo mnoho drátů, úvazů i izolátorků a tak bude určitě výhodnější použít následující typ antény G5RV, který popíšu v dalším příspěvku a která zvládá prakticky všechna harmonická* krátkovlnná pásma (ba dokonce se dá celkem uspokojivě vyladit i na WARC** pásmech, a přitom vychází konstrukčně podstatně jednodušší než složitý mnohapásmový dipól.

(Pokud jde o mechanické provedení, může být určitou inspirací následující video https://www.youtube.com/watch?v=cQfj9879K_c)

*) Všimněte si, že většina radioamatérských pásem má frekvenci, která je téměř přesným násobkem pásma nižšího. Zcela typická je řada 1,8MHz; 3,6MHz; 7MHz; 14MHz a 28MHz. To vůbec není náhodná volba, ale záměr od provopočátku udělování práva na radiová pásma a děkujme našim předkům za tak moudré rozhodnutí. Díky této volbě totiž stačilo osadit staré vysílače tzv. „násobičem" nebo vyladit výstupní obvod oscilátoru na vyšší harmonickou a s jedním a tímtéž přístrojem mohl operátor vysílat v dalším pásmu (které mělo jiné vlastnosti šíření a jiný dosah). Navíc pokud měl amatér špatně zkonstruovaný vysílač a ten omylem produkoval nežádoucí harmonické kmitočty, spadaly tyto parazitní produkty do dalšího vyššího radioamatérského pásma, kde byl svými kolegy na nešvar upozorněn a současně se tím, že rušil pouze jiné amatéry, nemohlo dojít k rušení jiných služeb, které krátké vlny využívaly, protože ty pracovaly na zcela odlišných frekvencích, kam parazitní produkty účinnou měrou zasáhnout nemohly. Obdobně tato frekvenční volba velmi usnadnila stavbu antén. Jedna a tatáž anténa, při vhodně zvolené délce totiž dosahuje rezonance na všech zmíněných kmitočtech (a tím si drží výbornou účinnost), pouze se mění počet půlvln, které se do délky drátu „vlezou".

**) Nově k těmto základním pásmům přibyla pásma další (někdy označovaná WARC), 10MHz, 18MHz, 21MHz, 24MHz, která násobkem prvotní frekvence nejsou. Při práci na těchto pásmech je zapotřebí buď výše popsané antény „znásilnit" tunerem, doplnit laděnými trapy (rezonančními obvody, které v tu chvíli nadbytečnou část antény odpojí) nebo, což je nejjednodušší, postavit anténu pro každé z těchto pásem sólo a přesně té správné délky. Nicméně pokud se budeme stále držet prvotního účelu tohoto textu a nouzové komunikace, pak to, že vaše anténa nebude zvládat např. 18MHz či 24MHz váš příliš tížit nemusí, protože středobodem našeho zájmu pro vnitrostátní spojení v krizové situaci by měla být frekvence 1,8 či 3,6MHz.

[Josef]

Antény pro více radioamatérských pásem současně - anténa G5RV:

Tato anténa je mezi radioamatéry velmi rozšířená a oblíbená. Nicméně popravdě řečeno, má význam jen pro ty, kteří chtějí plnohodnotně pracovat na všech dostupných krátkovlnných radioamatérských pásmech a využívat všech možností, které jim moderní transceiver poskytuje. Předností této antény je pouze to, že je vícepásmová, nic víc! Její vícepásmovost je získána za cenu mnoha kompromisů. Proto pokud chcete vysílat jen na jednom jednom pásmu, zůstaňte raději věrni anténě "invertované V" (http://www.nezdolny.cz/viewtopic.php?f=57&t=119#p888).

Anténa G5RV získala název podle původní radioamatérské značky svého anglického tvůrce, který pro snazší praktické použití upravil, do té doby hojně používanou, anténu typu Zeppelin. Anténa G5RV je v podstatě lomený dipól. Jeho část tvoří jednak ramena a druhou část pak napájecí žebříček - dvoulinka. Obojí se podílí na funkční délce. Dvoulinka je proto nedílnou součástí antény a stejně jako ramena musí mít předepsanou délku. Vlna pak částečně kmitá už v dvoulince a následně v ramenech. Bohužel to ovlivňuje impedanci antény, která je na každém radioamatérském pásmu jiná. Proto nelze tuto anténu připojit k vysílači přímo, ale použití anténního tuneru je u antény G5RV nezbytné. Odměnou za tuto komplikaci však je, že máte přes zahradu natažený pouze jediný „drát", který tunerem přizpůsobíte na všech krátkovlnných radioamatérských pásmech.

Instalace antény G5RV na zahradě: (obrázek rozklikni)

Natáhněte-li zářič antény v délce 39,7 metru, bude anténa pracovat na pásmu 3,6 MHz a všech radioamatérských pásmech vyšších, až po pásmo 28 MHz.

Délka žebříčku (dvoulinky) záleží na jeho konkrétním provedení:

• Vzdušný žebříček z holých drátů průměru 2mm, vodiče v rozteči 40mm držené od sebe rozpěrkami z kvalitního izolantu (použity např. plastové tyčinky od lízátka) v dvaceticentimetrových odstupech = celková délka žebříčku 10,3 metru (malé ztráty, vhodné pro velké výkony, levné, ale musí se vyrobit po domácku, což je pracné).

• Vysílací plochá široká perforovaná dvoulinka s impedancí 450 ohmů = celková délka dvoulinky bude v tomto případě 9,3 metru (malé ztráty, vhodné pro velké výkony, poměrně drahá, prodává se ve specializovaných e-shopech)

• Plochá televizní dvoulinka (bez otvorů) s impedancí 300 ohmů = délka 8,9 metru (vhodná pro výkony do cca 150W, v obchodech se už běžně neprodává, lze použít starší zbytky z bývalých televizních svodů)

Právě zde se dělají časté chyby a mnohé návody na internetu jsou technicky špatně. Pisatel návodu většinou operuje s délkou žebříčku okolo 10 metrů, ale přitom klidně používá klasickou televizní dvoulinku. Anténa samozřejmě v takovém provedení vysílá, a lze ji i bez potíží přizpůsobit k vysílači. Ale to její „znásilnění" tunerem je zbytečně velké. Tím přibývá nechtěných ztrát a tvůrce ještě navíc zbytečně promrhal několik metrů cenné dvoulinky. Případně se dostává do potíží jak s dlouhou dvoulinkou vytočit oblouk nad zemí a nezamotat se do ní hlavou.

Minimální výška antény 8 metrů nad zemí vychází ze základního požadavku, aby dvoulinka nikdy neležela na zemi. Pokud dvoulinku podepřete sklolaminátovými tyčkami, aby vedla alespoň 30 cm nad zemí, pak pro vnitrostátní a středoevropská spojení anténa uspokojivě pracuje i když výšku ošidíte a zářič je zavěšen pouhých 5 metrů nad zemí.

U země, uvnitř plastové krabičky (nebo jinak provedeném spoji) se napojuje k dvoulince nebo žebříčku koaxiál, který dál pokračuje k anténnímu tuneru. Koaxiál může být o impedanci 75 ohmů (např. RG11AU, televizní koaxiál aj.). V tomto případě se koaxiál větrem nehoupe, takže klidně může být i s tvrdým drátem uvnitř. Pokud koaxiál 75 ohmů nemáte, můžete v nouzi použít i koaxiál 50 ohmů (typ RG213 nebo RG58). Délka koaxiálu může být libovolná, ale pokud nemusíte, zbytečně to s ní nepřehánějte nad 30m, ať si netvoříte na vyšších radiových pásmech ztráty.

Symetrizace:
Dvoulinka vedoucí od antény je tzv. symetrické vedení. Proto mezi rameny antény a dvoulinkou žádný symetrizační prvek (feritové jádro aj.) být nesmí. Teprve až v místě, kdy potřebujeme k dvoulince připojit koaxiál, nastává místo, ve kterém by měla být symetrizace provedena. Velkou výhodou je, že je to blízko země nebo bezprostředně na zemi. Takže střed antény nám svou váhou zatěžuje pouze poměrně lehká dvoulinka, nikoliv těžký koaxiál a symetrizační součástky. Díky tomu máme možnost použít symetrizační součástky masivní a celý spoj koaxiálu s dvoulinkou udělat vodotěsný a povětrnosti odolný tím, že ho uzavřeme do kvalitní plastové elektroinstalační krabičky. Kdybyste byli ve velké nouzi, můžete spojit dvoulinku uvnitř krabičky s koaxiálem „natvrdo“. Tedy tak, že jeden vodič dvoulinky připojíte na plášť koaxiálu, druhý vodič dvoulinky připojíte na středový vodič koaxiálu. Plášť koaxiálu současně uzemněte na zatlučený železný kolík. (Toto uzemnění pouze svádí případný statický náboj a není vysokofrekvenční záležitostí.) Mnohem lépe však uděláte, pokud na koaxiál hned za spojem dáte osm až deset nacvakávacích ferritů, stejně tako je to uděláno na špici antény „invertované-V“, aby fungovaly jako proudový balun. Když ferrity nemáte, můžete opět použít již výše popsaný trik, když uvnitř větší plastové krabice svinete koaxiál cca 10 závity do tvaru cívky. Proudový balun je možné vytvořit i z větších jader (žlutých nebo červených, v nouzi lze použít i jádra z rozebraných počítačových zdrojů) a koaxiál přes ně několikrát provléct. Všechna tato řešení zajišťují eliminaci pláštových proudů v koaxiálu a mnohem lepší přizpůsobení při přechodu VF proudů z nesymetrického vedení (koaxiálu) na symetrické (dvoulinka).

Uspořádání uvnitř krabičky:

krabicka-na-propojeni-dvoulinky-s-koaxialem-u-anteny-G5RV.gif (10.46 KiB) Zobrazeno 21531 krát

Do krabičky můžete také umístit rezistor 56K/2W (či libovolný podobný od 10K do 100K), k vyrovnání statického náboje mezi vodiči dvoulinky a následně ramen antény. Pozor! Rezistor u antény G5RV nesmíte umístit nahoru mezi ramena zářiče antény, jak jsme to dělali u dipólu nebo invertovaného-V. Nahoře, v místě spojení dvoulinky s rameny dipólu je na vyšších radioamatérských pásmech nakmitáno vysoké napětí. Rezistor by tam způsoboval nežádoucí výkonovou ztrátu a navíc by se mohl přílišným výkonem přepálit. Dole v krabičce, v místě spoje dvoulinky s koaxiálem, je situace zcela jiná. Tam je impedance vedení ještě nízká, proto je nakmitané napětí malé a oteplení rezistoru i jím způsobená ztráta při vysílání zcela zanedbatelná. Připojit uzemnění (sbírající statický náboj z antény) není vhodné přímo u spoje s dvoulinkou (tam kde je připájený rezistor), protože v tomto místě je od dvoulinky stále ještě signál vedený symetricky. Proto je uzemnění připojeno ke stínícímu plášti koaxiálu až poté, co koaxiál vykoná několik provlečených závitů skrz toroidní jádra nebo až za radou nacvakávacích feritů a jeho plášť se jimi zbaví parazitní vysokofrekvenční složky, která se na něm od spoje s dvoulinkou ještě zbytkově šíří.

Vzhled komerčně prodávaných antén typu G5RV:

Pokud budete anténu stavět, pak z výše uvedených obrázků můžete čerpat inspiraci na mechanické provedení jednotlivých konstrukčních uzlů. Anténa na levném obrázku sice používá drahé a kvalitní dvoulinky, která zvládá velké vysílací výkony, nicméně jej mechanické provedení je vhodné spíš jen pro občasné použití někde na portejblu či o dovolené. Mnohaleté zavěšení by bez pravidelné každoroční údržby a bez výměny povětrností zdegradovaných dílů nezvládala (vodiče dvoulinky se budou o hrany destiček při dlouhodobém houpání ve větru lámat). Anténa na pravém obrázku má lépe vyřešeno ukotvení dvoulinky na středovém izolátoru. Dvoulinka se neláme o ostré hrany. Tvůrce dává přednost nenasakavé keramice a nespoléhá se na nejisté vlastnosti sklolaminátu vystaveného mrazu, dešti a slunci. Pájené spoje jsou ošetřené lakem, i kryté samosmršťovací bužírkou, aby do žil dvoulinky nezatékala dešťová voda a měď pod izolací nekorodovala. Obdobně je dvoulinka kvalitně zakotvena a utěsněna i dole v PL konektoru. Z hlediska dlouhodobé životnosti, bezúdržbovosti i odolnosti za větru bude řešení na pravém obrázku mnohem lepší. Bohužel oba výrobci vůbec neřeší symetrizaci a spoléhají se na to, že „ono to s tím signálem nějak dopadne“. Jenže „nedopadne“. Bude vznikat zbytečná ztráta. Ten kdo si tyto antény koupí, by si to měl uvědomit a koaxiál v místě připojení k dvoulince dovybavit proudovým balunem.

[Josef]

Antény pro více radioamatérských pásem současně - anténa typu „dlouhý drát":

Někteří radioamatéři z různých (často netechnických) důvodů nemohou postavit anténu, u které by vedl koaxiál či dvoulinka od jejího prostředku. Ve městech, mezi domy na ulici, potřebují často velmi nenápadnou anténu. Nanejvýš jeden tenký, čistě natažený drát, nic víc, co by upozorňovalo, že je někde nějaký vysílač. Tento požadavek mohou mít i radioamatéři na venkově, zejména když mají v okolí problémového souseda, který je schopný jít si kvůli anténě stěžovat, že mu přestala dojit kráva. Na obrázku vypadá taková drátová anténa jednoduše a připomíná anténu pro nouzový přijímač (http://www.nezdolny.cz/viewtopic.php?f=57&t=71) nebo krystalku. Nicméně u vysílací antény to nebude zase tak jednoduché. O co méně je toho vidět z venku, o to komplikovanější bude anténní soustava svými doplňky v bytě radioamatéra. Základem takové antény je tedy opět drát. I když by se mohlo podle názvu antény zdát, že to může být libovolně dlouhý drát a čím delší tím lepší, rozhodně to není pravda a velmi mnoho lidí v tom dělá chybu. I když je to anténa „dlouhý drát“, její délka musí v zásadě stále odpovídat rezonanční délce nejnižší frekvence, na které chcete vysílat nebo jejímu násobku. Ale pozor, zde je zásadní změna - do délky antény se v tomto případě počítává i úsek svodu od antény do bytu operátora. Tato celková délka (od banánku v bytě po izolátorek na druhém konci) musí být stejná, jako by se jednalo o klasický dipól nebo jeho celý násobek.

Instalace antény typu „dlouhý drát" na zahradě:

antena-typu-dlouhy-drat.gif (10.43 KiB) Zobrazeno 21529 krát

Pokud chcete dobře vysílat, pak se totiž i vlna v prostém dlouhém drátu musí chovat, jako by se chovala v dipólu. Pokud budete chtít jako nejnižší využívat pásmo 1,8 MHz bude délka drátu antény 78 až 79 metrů, pokud budete jako nejnižší pásmo využívat 3,6 MHz, pak vystačíte s délkou 38 až 39 metru. Takto naměřená anténa bude dobře vysílat i na všech vyšších harmonických pásmech, tedy na 7 MHz; 14 MHz a 28 MHz. K zavěšení konců antény je zapotřebí řada 2 až 3 izolátorků a dál k místu ukotvení už může vést libovolně dlouhý úvaz. Pokud si někdo myslí, že by bylo škoda nevyužít celou délku až ke vzdálenému úvazu a udělá anténu ještě o několik metrů delší než je potřeba, nebude mít anténa rezonanční délku a on spláče nad výdělkem. Vodorovný úsek mezi izolátorky (cca po 15cm) udělejte z plného měděného drátu, stejně tak i úvazy. Svod antény do domu, protože se ve větru kýve, bude lepší udělat z měděného ohebného izolovaného lanka (licny). Spoj vodičů nahoře na anténě dobře zapájejte, aby cín dobře proletoval všechny drátky licny. Pak dobře zaizolujte samovulkanizační páskou, zakápněte silikonovým tmelem nebo alespoň olejem tak, abyste zabránili vzlínání vody pod izolaci mezi tenké drátky měděného lanka a jejich tiché, ale záludné korozi.

V minulosti pro skrytí spoje lanka a plného vodiče, vystaveného dlouhodobě nepřízni povětrnosti, existovaly speciální izolátorky s tzv. „suchým místem". Není od věci tehdejší spojařské znalosti a zvyklosti využít ještě dnes a použít alespoň „štajnbušku" která je vzácně k zahlédnutí v místě napojení bývalých kabelů u starých nepoužívaných sloupů drážního telefonu. Je to porcelánová tvarovka připomínající obrácenou fajfku, která uvnitř obsahuje chomáč koudele prosycené transformátorovým olejem. Mastnota vzlínající po vodiči ochrání pájený spoj a rozhraní izolace lanka před vniknutím vzdušné vlhkosti.

Použití porcelánové telefonní "štajnbušky" na spolehlivé připojení anténního svodu k anténě typu "dlouhý drát":

V přírodě můžete natáhnout anténu dlouhý drát ve tvaru, který se někdy v praxi vojenských spojařů označuje jako anténa "šikmý paprsek", což není nic jiného, než když natáhnete dlouhodrátovou anténu tak, že vede přímo od anténního tuneru šikmo vzhůru a její druhý konec je vysoko na stromě. Opět použijte správnou délku antény. (Některé návody na anténu "šikmý paprsek" předepisují délku zářiče lambda-čtvrt a k tomu drátovou "protiváhu" délky lambda-čtvrt položenou na zemi. Pokud však použijete délku zářiče lambda-půl, jak tomu u antény "dlouhý drát" má správně být, žádnou protiváhu nepotřebujete.)

Důraz na vedení a izolaci:
Protože anténu typu „dlouhý drát" napájíme od konce, kde je „nakmitáno" velmi vysoké napětí, musíte dávat pozor, kudy přívod vedete. Musí být vzdálený od všech kovových předmětů a co nejkratší cestou vést k anténnímu tuneru. V dobách minulých se dokonce vedl otvorem provrtaným uprostřed okenní tabulky nebo byla u děleného okna jedna z tabulek nahrazena plexisklem, skrz které procházel mosazný šroub nebo přístrojová svorka. Dnes se budete muset spokojit provrtáním rámu plastového okna a prostrčením kvalitně izolovaného drátu. S úspěchem můžete použít vysokonapěťový drát, který se používá pro elektrické ohradníky*. Je jednožilový, s měděnou "licnou", na ohyb měkký, lehce ohebný, dvouplášťový a bez potíží zvládá i 10000V=. Pamatujte, že při vyšších vysílacích výkonech drát, i přesto, že má izolaci, při dotyku rukou pálí kůži (stejný princip jako mikrovlnná trouba), ačkoli sám je studený. Přiblížíte-li se k němu s doutnavkovou zkoušečkou (tzv. „fázovkou") bude svítit, dokonce ještě dříve než se drátu dotknete. A pokud do jeho blízkosti omylem umístíte nějaký citlivější domácí spotřebič (digitální budík, ovladač od televize aj.), může dopadnout zhruba stejně, jako kdybyste ho dali do mikrovlnky. To všechno jsou projevy vyzařované vysokofrekvenční energie. Bohužel na svod nemůžete použít koaxiál, ani jiný stíněný vodič, protože jeho impedance by byla zcela nevyhovující a valnou většinu energie byste takto úplně zmařili.

Přizpůsobení k vysílači:
Nedílnou součástí antény „dlouhý drát" je vysoce kvalitní anténní tuner typu L-článek. Bez něj nemůžete připojit anténu k vysílači. V mnoha návodech na internetu se setkáte s popisem antény „dlouhý drát", u které je na začátku antény použitý transformační balun na toroidním jádru s poměrem 1:6 či dokonce 1:9 a teprve za ním, směrem k vysílači je osazený standardní továrně vyráběný tuner. Toto řešení je špatné a skrývá v sobě mnoho parazitních ztrát, o kterých se většinou operátor ani nedozví, jen se diví, že mu protistanice hodnotí jeho vlastní signál neslaný, nemastný a slabý. V prvé řadě žádný balun nedokáže bezeztrát převádět jalové proudy, musí-li tuner u antény vykompenzovat kapacitní nebo indukční složku. Zadruhé, toto řešení je jen pomocná berlička podpírající nekvalitní tuner s malým transformačním rozsahem, který napřímo nedokáže vysokou impedanci antény zvládnout. Správný tuner pro anténu „dlouhý drát" musí mít velký rozsah a současně zvládat vysoké napětí, které na konci antény je. Mezi jeho součástkami musejí být velké mezery, aby v něm nepřeskakovaly jiskry. Takový tuner se málo kdy prodává a většina standardně prodávaných požadavkům nevyhoví. Na sériově vyráběné tzv. automatické tunery v tomto případě zapomeňte úplně. Nejlepší tuner pro anténu LW je tuner ručně vyrobený a navržený s velkou rezervou ve velké a prostorné plastové krabici. Bude rozhodně větší než celý váš vysílač, ale to je nutné, má-li správně pracovat. Velký tuner - to je ta „daň" za jednoduchost a nenápadnost antény „dlouhý drát“, o které jsem hovořil v úvodu. Tuner je nutné umístit co nejblíže k anténě, aby její svod nikde nekličkoval po pokoji. Ale musí to být místo, kde jej můžete snadno ovládat, např. u okna. Spojení tuneru s vysílačem už provedete běžným padesátiohmovým koaxiálem. Anténní tuner musí být také kvalitně uzemněn, protože uzemnění je v tomto případě jakousi vysokofrekvenční protiváhou antény a neslouží jen na ochranu proti statické elektřině. Uzemnit jej můžete samostatným drátem připojeným k několika tyčím zaraženým do země nebo v paneláku třeba na potrubí od topení, protože jeho soustava rozprostřená po velkém domě je natolik rozsáhlá, že poskytuje anténě velmi dobrou protiváhu, i když nevede přímo do země.

*) Na dlouhodrátovou anténu můžete využít i více komponentů, používaných původně k elektrickým ohradníkům, než jen izolované vodiče. Např. vajíčkové izolátory či růžkovou bleskojistku (její železnou cívku však nahraďte cívkou navinutou ze silné mědi !)

[Josef]

Jiné krátkovlnné antény:

Kromě výše popsaných existuje i celá řada dalších dobrých krátkovlnných antén. Například anténa typu Windom, W3DZZ, Zeppelin, Fuchs či smyčkové antény typu Loop, Quad nebo i GP vertikál s radiály pro zaoceánská spojení...

Pokud začínáte a nemáte ještě s žádnými anténami zkušenosti, odložte je zatím do začátečníkům nepřístupné kategorie „antény pro pokročilé a odborníky". Před jejich stavbou nezrazuji - jsou to dobré antény, ale pokud jste ještě úspěšně nevyzkoušeli anténu invertované-V, obyčejný dipól či anténu G5RV a neznáte všechny jejich vlastnosti, klady, zápory i záludnosti ohledně impedancí i to, jak se chovají v praxi, byl by pokus o stavbu obtížnějších antén (obsahující transformační baluny, trapy či jiné uzly vyžadující přesné provedení a naladění) příliš nejistou a trnitou cestou. Drobné a pro vás na první pohled zdánlivě bezvýznamné opomenutí by mohlo mít na svědomí výraznou nefunkčnost, přinést vám více zklamání než radosti nebo vám dokonce poškodit stanici.

U antén není možno postupovat metodou pokus-omyl a něco náhodně zkoušet. Radioamatérské krátké vlny nejsou síbíčko, kde si vše potřebné koupíte. Vždy musíte přesně vědět, co se stane, když některou část antény upravíte či zaměníte. Antény, jejichž stavbu a konstrukci jsem zde popsal, obsahují těch záludných míst málo. Navíc většina z nich patří do kategorie NVIS a umožňují dobré pokrytí ČR a Střední Evropy pro případy krizových situací. Tím jsou vaše šance udělat úspěšné spojení hned na první pokus velmi vysoké. U jiných antén to tak jednoznačné bohužel není.

[Josef]

Anténní tunery:

Anténní tuner, přezdívaný také někdy "transmač" je ve své podstatě plynule nastavitelný transformátor impedance, který přizpůsobuje aktuální impedanci antény hodnotě, jakou potřebujeme pro vysílač (tedy na hodnotu 50 ohmů). Používáme ho proto pouze u antén, které mají samy o sobě jinou impedanci, než vyžaduje náš vysílač.

Anténních tunerů existuje celá řada. Jsou to jednak tunery ruční, které mají několik knoflíků, s nimiž při zapnutém vysílači manipulujeme tak dlouho, až nám SWR-metr na stanici ukazuje co nejmenší hodnotu. Jsou také tunery automatické, které se to pokusí udělat za vás samočinně. Bohužel ani jedno ani druhé nebývá vždy ideální:

- Nad ručními tunery jsou často rozčarováni ti, kteří loví exotické stanice po různých pásmech, protože časté přeseřizování tuneru je připravuje o drahocenný čas, kdy mohou v závodě nachytat cenné body.
- Automatický tuner (stejně jako automaty obecně) zvládá jen standardní situace a může se stát, že si s vaší anténou nebude umět poradit (automaty notoricky nezvládají antény typu „dlouhý drát").

Pro nouzovou komunikaci bude lepší pořídit si tuner ruční. Dává vám šanci vyladit anténu lépe než automat, i když vám to bude trvat o chvilku déle. Je také podstatně spolehlivější protože má mnohem méně součástek, použité součástky jsou jednoduché a netrpí nečekanými poruchami.

Kupujeme si tuner:
Na trhu se prodávají různé anténní tunery. Jejich cena je řádově v tisících a vzhledově jsou líbivé. Podle prospektu výrobce dokážou „vyladit i šroubovák zapíchnutý místo antény ve výstupním konektoru“. Ale ouha - za cenu jakých výkonových ztrát, o tom už výrobci v prospektu raději nehovoří. Základní kámen úrazu všech těchto tunerů je, že pracují na principu T-článku nebo PI-článku. Poznáte je na první pohled tak, že mají nejméně tři knoflíky. Nejčastěji dva ladící kondenzátory a jednu přepínatelnou cívku. Použití tří nastavovacích prvků umožnuje bohužel volbu více kombinací, kdy se vám podaří anténu úspěšně vyladit. Asi se podivujete nad slůvkem „bohužel". Proč bohužel, když máme hned několik úspěšných možností? To proto, že jen jedna z nich je správná, taková, při které vám jde do antény plný výkon. Ostatní kombinace, i když hlásí dobré SWR, vytvářejí mnoho ztrát a do antény vám jde často jen zlomek energie, i když podle měřidla na tuneru či na vysílači je vše prvotřídní. Takový tuner je hodně zákeřný a problém je, že vy většinou předem nepoznáte, která z nastavených kombinací je ta nejlepší. Ale mnohému nezbude, než takový tuner koupit, protože prostě jiný nesežene. Vysílat se s ním dá, ale musíte si pamatovat jednu důležitou poučku – nejlepší kombinace nastavení knoflíků je ta, při které je (podle údajů měřidla na radiostanici nebo na tuneru) anténa přizpůsobená a současně kdy ladící knoflíky reagují při svém otáčení „nejrozplizleji". Pokud naleznete kombinaci, kdy tuner ladí krátce a ostře, určitě není zvolená kombinace dobrá a zkuste najít po přepnutí přepínače cívky kombinaci jinou, raději takovou, kdy bude jeden z obou ladících kondenzátorů co nejvíce otevřený, zatím co druhý bude v polovině či ještě více zavřený. Ve srovnání s právě popsaným tunerem typu "T-článek" je naopak tuner typu "L-článek", nezákeřný a výše popsané nectnosti nemá.

Anténní tunery komerčně prodávané:

Standardně prodávané tunery většinou zvládají výkony do 200W, ale to platí jen, jsou-li připojeny k anténám s nižší impedancí. Tedy k anténám typu „otevřený dipól", k anténě G5RV, k anténě s délkou blízkou lambda čtvrt, případně k anténě invertované V. Rozhodně je ale nezkoušejte použít u antény typu „dlouhý drát" s rezonanční délkou lambda půl, která je popsaná v jednom z předchozích příspěvků. Na takové anténě je za provozu nakmitané příliš vysoké napětí a kdyby v malých mezerách uvnitř součástek tuneru začaly při vysílání přeskakovat jiskry, mohlo by to zničit vaši radiostanici. Jaké součástky musejí být použity u tuneru pro anténu „dlouhý drát" si povíme dále.

Vyrábíme si tuner sami:
Mnoho radioamatérů nejprve začíná s anténami, které tuner nevyžadují a když pokročí dále k anténám, kde je už tuner nezbytností, mají už základní zkušenosti, takže si tuner vyrobí podle svých představ. Dobrý tuner není nic složitého. Nejkvalitnější tuner je ten nejjednodušší a říká se mu anténní tuner typu „L-článek". Obsahuje pouze dvě základní součástky – ladící kondenzátor a proměnnou cívku. Někdy bývá doplněn přepínačem umožňující přepnout kondenzátor před nebo za cívku a tím dosáhnout toho, že takový tuner hravě zvládne vyladit prakticky jakoukoliv anténu, včetně tak pro tuner problémové antény, jakou je anténa typu „dlouhý drát". Pokud objevíte na internetu plánky na nějaké složitější tunery, pak mi věřte, že vám svou překombinovaností žádné štěstí nepřinesou…

Schéma zapojení anténního tuneru typu L-článek:

anteni-tuner-L-clanek-schema.gif (3.01 KiB) Zobrazeno 21528 krát

Do polohy č.1 přepínáme přepínač S1, pokud má anténa nižší impedanci než vysílač (vertikální anténa GP nebo když jako anténu použijeme z nouze náhražkou nějaký neladěný kus drátu, který je kratší než čtvrt lambda apod.), do polohy č.2 přepínáme přepínač S1, pokud má anténa vyšší impedanci, než požaduje vysílač (tj. máme-li dipól s impedancí 70 ohmů, u většiny pásem s anténou G5RV atd.). Při použití antény typu „dlouhý drát", která má extrémně vysokou impedanci, je přepínač také v poloze č.2. Ale pokud budete tuner používat pouze k tomuto typu antény, můžete klidně přepínač úplně vynechat a zapojit ladící kondenzátor přímo k vývodu cívky, který směřuje k anténnímu konektoru, protože u antény typu „dlouhý drát" nebudete nikdy polohu přepínače č.1 potřebovat.

Cívka anténního tuneru
Cívka tuneru musí mít proměnnou hodnotu. U malých tunerů bývá cívka většinou navinutá na červeném* toroidním amidonovém jádru a z každého jednotlivého závitu je vyvedena odbočka na mnohapólový přepínač.

toroidni-civka-s-prepinacem.jpg (25.04 KiB) Zobrazeno 21528 krát

Pro anténní tuner na větší výkony nebo pro anténní tuner určený pro anténu „dlouhý drát" nebude malá cívka vysoké nakmitané napětí zvládat a na přepínači budou přeskakovat jiskry nebo hořet elektrický oblouk. V takovém případě musíte udělat cívku rozměrově mnohem větší. Buď si musíte opatřit si tzv. „rolšpulku"** nebo se smíříte s tím, že ladění cívkou nebude zcela plynulé (což v praxi zase tak moc nevadí) a pak můžete navinout cívku jako obyčejnou vzduchovou válcovou na novodurovou trubku. Z cívky vyvedete spoustu odboček. Odbočky napojíte na čelní panel tuneru k řadě deseti či dvaceti izolovaných přístrojových zdířek a místo přepínače budete jednoduše přestrkávat banánek.

*) Barva toroidního jádra udává druh materiálu, ze kterého je jádro zhotoveno. Červená jádra jsou vhodná pro většinu krátkovlnných aplikací. Jádra žlutobílá, která se vyskytují ve spínaných zdrojích počítačů, se na tuner nehodí, protože mají na frekvencích, kde s nimi potřebujeme pracovat, velké ztráty. Mnohé napadne, zda by nešly závity cívky přepínat stejně, jako když jezdí běžec po odporovém drátu reostatu. To by však nebylo vhodné, protože běžec vždy několik drátků současně zkratuje, v závitech nakrátko by nám vznikaly ztráty a to si nemůžeme dovolit, máme-li dostat co nejvíce energie do antény.

**) „Rolšpulka" je speciální vzduchová válcová cívka z měděného povrchově postříbřeného drátu, po kterém se odvaluje na tyčce volně nasazená kladka jako sběrač. Rolšpulka se dá sehnat na burze např. demontovaná z vojenského vysílače Třinec nebo jeho anténního dílu nebo se dá koupit nová ve specializovaném obchodě (např. http://www.lc-variable.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=2&Itemid=102). Případně se dá i podomácku vyrobit. Důležité je, aby byly jednotlivé závity cívky natolik vzdálené, tak aby sběrací kladka seděla bezpečně vždy pouze na jednom a nedotýkala se nikdy sousedního. Cenově se dá rolšpulka pořídit od 500 do 1500,-Kč.

Rolšpulka:

Ladící kondenzátor anténního tuneru
Malé miniaturní plastové ladící kondenzátory (vymontované z transistorových rádií) vyhoví na stavbu anténního tuneru jen pro malé výkony. V našem případě jen, když budete stavět tuner pro radiostanici FT817ND, která má výkon 5W. Pro radiostanice s výkonem 100W a dipólové antény vyhovující velké vzduchové ladící kondenzátory ze starých elektronkových rádií. Pro radiostanici s výkonem 100W, pokud ji potřebujete připojit k anténě typu „dlouhý drát" běžný ladící kondenzátor z rádia nestačí. Musíte zakoupit speciální vzduchový ladící kondenzátor s velkými mezerami mezi deskami - v obchodě se speciálními součástkami (např. http://www.hamshop.cz/). Cenově se takový kondenzátor pohybuje lehce nad 700,-Kč.

Ladící kondenzátor pro vysoké napětí (vhodný pro anténní tuner L-článek určený pro anténu typu "dlouhý drát"):

Krabička:
Pokud používáte v tuneru vzduchovou válcovou cívku nebo rolšpulku, a budete mít tuner blízko radiostanice, pak jeho skříňku udělejte dostatečně prostornou a zásadně nemagnetického, dobře elektricky vodivého materiálu (ideálně hliníkový plech). Budete-li mít tuner s válcovou cívkou nebo rolšpulkou od stanice vzdálený alespoň jeden metr (typicky tuner pro anténu "dlouhý drát"), můžete udělat jeho skříňku z plastu (elektroinstalační krabice) nebo dokonce i ze dřeva. Pokud používáte v tuneru válcovou cívku, nikdy nedělejte krabičku železnou - železo ovlivňuje cívku a způsobí vám zbytečně velké ztráty. Máte-li v tuneru cívku navinutou na toroidním jádře, může být krabička klidně i z ocelového plechu, protože toroidní cívka se okolním materiálem ovlivnit nenechá.

Co je potřeba vědět při provozu:

1. Anténu tunerem „přizpůsobujete" nikoliv „vylaďujete", jak si mnozí myslí. Když máte špatnou anténu (nesprávnou délku), tunerem její impedanci pouze přizpůsobíte tak, že s ní nepoškodíte vysílač, ale nikdy ji, ani tím nejlepším tunerem, nedonutíte dobře vysílat.

2. Před prvotním hrubým seřízením tuneru při zkoušení nové antény, stáhněte výkon vysílače na minimum (stowattový na 5 wattů, pětiwattový na 0,5W), aby nehrozilo jeho poškození. Pamatujte, že v módu SSB bez modulace nevychází z vysílače žádný výkon. Při ladění musíte buď zapískat do mikrofonu (dělají jen burani) nebo přepněte na modulaci AM či CW (při CW musíte stisknout telegrafním klíč), jinak žádnou hodnotu nenaměříte.

3. Nemáte-li v tuneru rolšpulku, ale přepínač odboček cívky, pak během přepínání nikdy nevysílejte! Přepněte odbočku a pak teprve zavysílejte pro potřeby měření a plynule dolaďte kondenzátorem. Nestačí-li to, přestaňte vysílat, přepněte a teprve pak zkuste zavysílat.

4. Pokud máte tuner vyladěný, dbejte, ať se vám nastavení během vysílené relace omylem nezmění. (Podložte pod knoflíky silné kulaté filcové podložky, aby se s nimi otáčelo těžce.) Pokud používáte stále tutéž anténu, pak si správné nastavení ovládacích prvků tuneru pro jednotlivá radioamatérská pásma poznačte na papír. Při přechodu z pásma na pásmo už příště vhodné seřízení podle poznámek provedete rychleji, bez pracného zkoušení a hledání vhodné kombinace.

Amatérsky vyrobený anténní tuner s toroidní cívkou přepínanou přepínačem:
(s demontovaným krytem)

Amatérsky vyrobený anténní tuner se vzduchovou cívkou
přepínanou přestrkováním banánku do zdířek:
(pohled zezadu)

[Josef]

Čím měřit přizpůsobení antény:

Při přizpůsobení (nesprávně „ladění") antény pomocí tuneru kontrolujeme správné vyladění na SWR-metru. U většiny transceiverů „kombajnů" lze v menu radiostanice navolit, co má její displej ukazovat. Při přijmu je to standardně síla signálu poslouchané stanice, při vysílání si můžeme navolit, zda bude indikátor ukazovat napětí baterií, intenzitu modulace MOD, výstupní výkon PWR, hodnotu ALC nebo právě pro nás potřebné SWR. Pokud tuhle funkci váš transceiver umí (jako že většina přístrojů zmíněných v tomto článku skutečně umí), pak v zásadě nepotřebujete pořizovat na měření SWR už žádný jiný samostatný měřící přístroj.

Samostatný SWR-metr:
Někomu se však může zdát indikace na displeji pomocí hrubých „kostiček" přeci jen dost nepřesná (i když v praxi pro účely nouzové komunikace naprosto stačí) a stůj co stůj zatouží mít pro svou lepší práci či pohodlí SWR-metr větší a přehlednější. Má dvě možnosti. Buď si hned na začátku pořídí tovární anténní tuner s vestavěným SWR-metrem (takový jako je na fotografii), nebo si dokoupí SWR-metr v samostatné skříňce a zapojí ho v pořadí RADIOSTANICE........SWR-metr........ANTENNÍ TUNER........ANTÉNA

Slušně i bezpečně:
Radioamatérská zásada praví, že anténa se má „ladit" při co nejmenším výkonu vysílače. Jednak proto, že při sníženém výkonu si ani hodně špatnou anténou vysílač nepoškodíte a zadruhé je to otázka profesní ohleduplnosti a cti, abyste své pazvuky při ladění nevysílali po celé Evropě. Nikdo na ně není zvědavý. S malým výkonem bude vaše rušení doprovázející nezbytné naladění přeci jen mnohem snesitelnější. Při malém výkonu se anténa chová impedančně úplně stejně jako při výkonu velkém, takže není důvod ladit a mít na vysílači nastavený kilowatt…

Propojení transceiveru, anténního tuneru (bez samostatného SWR-metru) a dipólu:

Propojení transceiveru, anténního tuneru s vestavěným SWR-metrem a dipólu:

Propojení transceiveru, samostatného SWR-metru, anténního tuneru a dipólu:

Při nákupu pozor!
Pro nižší pásma krátkých vln vám určitě nebude stačit SWR-metr jaký se používá pro síbíčko. (Ani si nesmíte omylem pořídit SWR-metr určený pouze pro velmi krátké vlny o pracovním rozsahu 145 až 433 MHz.) Tyto přístroje by sice hodnotu SWR v zásadě změřily správně, ale na nízkých KV pásmech byste je nedokázali dostatečně vybudit a zkalibrovat. Při nákupu musíte požadovat SWR-metr určený pro krátké vlny a takový, který bude alespoň rámcově odpovídat výkonu vašeho vysílače. Pro standardní transceivery o výkonu 100W se krátkovlnné SWR-metry běžně prodávají (většinou přepínatelné v rozsahu: I. do 50W; II. od 50 do 300W). Horší to má zájemce, který používá vysílací zařízení s výkonem pouze několika jednotek wattů. Pro tyto výkony je v sortimentu měřidel na trhu trošku díra. Pokud se použije tzv. křížové měřidlo určené pro 50 wattů je jeho výchylka tak malá, že odečítání bude stejně nepřesné jako z „kostičkometru" na displeji samotného vysílače. Pro malé výkony však lze použít např. SWR-metr Daimond SX-600, který měří SWR u vysílačů s výkonem už od 0,5W. Navíc umí měřit nejen na kmitočtech KV, ale i VKV a UKV, za to však vyžaduje externí napájení. Komu se nechce investovat peníze, může si pro malé výkony velmi snadno a za pár korun vyrobit velmi dobrou náhražku SWR-metru – tzv. impedanční můstek.

[Josef]

Impedanční můstek:

Můstek má výhodu v tom, že ho dokáže sestavit i oživit naprostý začátečník a navíc s ním jdou beztrestně zkoušet a měřit všechny roztodivné antény, o kterých předem nevíme, zda by nám svými nezaručenými parametry náhodou nezničily vysílač. S impedančním můstkem se toho bát nemusíme.

Princip měření pomocí impedančního můstku:

princip-mereni-impedancnim-mustkem.gif (3.1 KiB) Zobrazeno 21525 krát

Princip měřidla spočívá v tom, že v okamžiku měření se porovnávají vlastnosti tunerem přizpůsobené (nesprávně řečeno „tunerem vyladěné") antény s obyčejným bezindukčním rezistorem o hodnotě 50 ohmů (tedy tím, co by vysílači nejvíce vyhovovalo). Odchylku od tohoto ideálního stavu ukazuje měřidlo. Pokud se anténa shoduje s ideálním stavem, měřidlo žádnou výchylku neukazuje, protože napříč můstkem neprotéká žádný proud. Vysílač slouží pouze jako zdroj vysokofrekvenční energie o stabilním kmitočtu pro napájení můstku, ne k vysílání. Do antény se tak dostává pouze zlomek energie a okolí není pokusy při ladění nepřiměřeně obtěžováno. Pokud se na anténě či v tuneru vyskytuje závažná porucha, měřidlo anténu označí jako nepřizpůsobenou, ale vlastní vysílač (na rozdíl od situace, kdy by byl použitý klasický SWR-metr) touto chybou ohrožen není, protože pracuje do stálé ohmické zátěže můstku. Po úspěšném vyladění anténního tuneru se měřící obvod z okruhu odpojením konektorů nebo přepínačem vyřadí a energie z vysílače vpustí do tuneru a následně do antény napřímo. Tím jsou vyloučeny jakékoliv nežádoucí ztráty. Bohužel od toho okamžiku už neměříte a jediným trvalým kontrolním měřidlem během samotné vysílací relace pro vás zůstává pouze onen poměrně nepřesný „kostičkoměr" na displeji vašeho transceiveru (ale v praxi to bohatě stačí). Samozřejmě reálné zapojení můstku musí obsahovat i VF usměrňovač pro měřidlo a kalibrační prvek.

Schéma zapojení přístroje vhodného pro praktické použití doma i v terénu:

schema-zapojeni-impedancniho-mustku-do-vykonu-5W.gif (11.16 KiB) Zobrazeno 21525 krát

Na zkušebním vzorku, který používám úspěšně už 8 let byl použitý jako „přep.1" obyčejný páčkový přepínač 250V/2A, potenciometr „kalibrace" vyhověl ze starého ruského transistorového rádia, přepínač „přep.2" zastoupil mikrospínač z počítačové myši a místo ručičkového měřidla se uplatnil indikátor nahrávání z vysloužilého kotoučového magnetofonu Tesla. I přes tato „úsporná opatření" zařízení úspěšně funguje na KV, CB a (s drobnou měřící chybou) dokonce i na VKV pro vysílače od 0,5 do 5 wattů (celý výkonový rozsah Yaesu FT817ND) bez úprav dodnes. Prostě řeklo by se - za málo peněz, hodně muziky...

Pokud měříte můstkem, nikdy nezapomeňte snížit výkon vysílače na pouhých 5W, jinak můstek zničíte!
Použití impedančního můstku je proto vhodné hlavně u malých vysílačů (FT-817ND, CB radiostanice apod.). Můstek by zvládl i větší výkony, kdyby jeho tvůrce použil dostatečně dimenzované odpory (ale vždy musejí být tzv. bezindukční !), nicméně většinou to není potřeba, protože prakticky u všech továrně vyráběných transceiverů jde vysílací výkon snížit. I u transceiverů s výkonem 100W se dá ručně ubrat na výkon 5W.

[Josef]

Ochrana antény před statickým nábojem:
Statický náboj vzniká na anténním vodiči nejčastěji vlivem tření větru nebo dopadem elektricky nabitých srážek (deště, vloček či ledové krupičky) a to především při nízké vlhkosti vzduchu (např. při velkých mrazech). Protože je anténa díky izolátorkům výborně izolována od okolí, pak, pokud není nějak uzemněna, může dojít k vytvoření statického náboje a náhodným nebo pravidelným přeskokům tenkých, ale dlouhých jisker z anténního konektoru na okolní kovové předměty nebo do ruky operátora, pokud chce konektor uchopit. Ačkoliv tento statický náboj není příliš silný, mohl by při přeskoku na konektor radiostanice poškodit její citlivou polovodičovou přijímací nebo řídící část. Proto se anténa uzemňuje a dbá se, aby i její jednotlivé části měly stejný statický potenciál. Ve většině případů vystačíte s uzemněním koaxiálu kolíkem zatlučeným do země a s vyrovnáním napěťového potenciálu mezi rameny (nebo pláštěm a středovým vodičem koaxiálu) vřazením prostého rezistoru (jak bylo v návodech popsáno) nebo kvalitní vysokofrekvenční tlumivkou. Uzemněním se skutečně myslí kovový kolík zatlučený do hlíny. Nikdy neuzemňujte anténu nebo anténní tuner na „kolíček“ v zásuvce. To není dobré uzemnění. Má sice nulový potenciál a statickou elektřinu vám odvede, ale zpět do antény vám „na oplátku“ přivede rušení ze všech elektrických rozvodů v domě a vy budete žasnout, že máte radiové pásmo plné praskání, vrčení, šumu a hvizdů, které tam předtím nebyly. Když „nedosáhnete až na hlínu“, abyste do ní mohli zatlouct kolík, raději jako uzemnění použijte trubky ústředního topení, plynové potrubí nebo vodovod.

Ochrana antény před bouřkou:
Hned na úvod si zapamatujte, že žádný jednoduchý návod, jak ochránit krátkovlnnou anténu před bouřkou a úderem blesku neexistuje. Naštěstí vodorovně natažený (nešpičatý) anténní drát bouřku příliš neprovokuje, ale pokud už do něj ve výjimečných případech náhodou udeří, je zcela jisté, že se anténa doslova vypaří. Samozřejmě veškeré přístroje, které s ní budou v tu chvíli spojené budou přepětím poškozené nebo zcela zničené.

Obecně se doporučuje – pokud radiostanici nemáte zapnutou a nevysíláte, mějte anténu vždy odpojenou od všech ostatních přístrojů (z anténního tuneru).

Někteří radioamatéři mají venku před domem na koaxiálu spojovací konektor, tam anténu před bouřkou rozpojí a konec jejího svodu odhodí daleko do zahrady, aby jim bleskový výboj nevnikl do domu. Jiní vedou koaxiál od antény k domu několik metrů v zemi (jak je nakresleno u antény G5RV) a spoléhají se na to, že při přímém zásahu by se bleskový výboj z koaxiálu probil do hlíny a do domu nešel. Další skupina radioamatérů v době, kdy anténu nepoužívají, ji uvolněním úvazů vedených přes kladku uvolní, aby poklesla a zůstala viset jen nízko nad zemí (např. 3 metry) nebo ji (když se po pozemku vůbec nechodí) spustí úplně na zem. Když anténu spustit nemůžete, zřídí se stejně kvalitní uzemnění, jako vyžaduje norma pro hromosvody, koaxiál se od antény svede bezprostředně k jeho vývodu, plášť koaxiálu se propojí s uzemněním a teprve od tohoto bodu pokračuje koaxiál do domu. Ani s takovým uspořádáním přímo za bouřky raději nevysílejte. Anténa vyzařující VF výkon může úder blesku iniciovat.

Detail hromosvodné ochrany svodu od krátkovlnné drátové antény (z nakupovaných dílů):

uzemneni-anteny.gif (7.93 KiB) Zobrazeno 21524 krát

[Josef]

Ukázka vysílání z provizorního terénního stanovitě:

Ilustrační obrázek pro ukázku "polního vysílání" je zapůjčený ze stránek expedice Bílý tesák a podařilo se mi k němu získat následující informace:
Na obrázku dole uprostřed je na trávě položený anténní tuner MFJ-904. Na vojenské cívce (které posloužila při přepravě drátu antény, koaxiálních kabelů a upevňovacích úvazů) leží stowattová mobilní radiostanice Yaesu FT857. Vpravo od ní je běžný autoakumulátor 12V/35Ah, který radiostanici napájí. Mimo fotografii se nachází krátkovlnná anténa typu G5RV, natažená mezi osamělými stromy na louce. Anténa umožňuje vysílat na většině krátkovlnných radioamatérských pásmech. Druhý anténní výstup radiostanice je koaxiálem připojený na opodál stojící teleskopický stožárek s anténu Daimond, pomocí které může operátor navazovat spojení s místními stanicemi (ručními i stacionárními) na frekvencích VKV a UKV, případně využít radioamatérských převáděčů. Všechny základní komponenty (s výjimkou propojovacích kabelů), byly zakoupeny jako komerční výrobky ve specializované prodejně. Operátor právě hovoří do mikrofonu a vysílá modulací LSB na pásmu 3,6 MHz, výkonem okolo 25W (záměrně sníženým výkonem šetří akumulátor, s jehož kapacitou musí vydržet po celý víkend). Toto konkrétní spojení se odehrává se slovenskou stanicí na vzdálenost cca 350 km. Zahraniční protistanice je vybavená vysílačkou srovnatelné třídy (FT897D) i srovnatelnou anténou (W3DZZ), ale vysílá z domácího stanoviště a je proto napájená síťovým zdrojem.

Obecná doporučení a varování pro provoz:
• Při každém připojování radiostanice ke zdroji pamatujte, že část (továrně vyrobené) radiostanice zůstává připojená přímo. V případě přepólování zdroje nebo při náhlém přepětí může dojít ke zničení stanice i tehdy, když je vypínacím knoflíkem vypnutá. Připojujte vždy nejprve záporný pól zdroje, teprve potom pól kladný. Síťový zdroj používejte pouze takový, který je vybavený stabilizátorem a odolný proti VF energii ve své blízkosti.
• Nevysílejte, dokud si nejste jisti, že máte připojenou anténu a že není poškozená.
• Nevysílejte delší relace než jen několik sekund, pokud nemáte anténu vyladěnou (když anténa vykazuje SWR vyšší než 3).
• Když ladíte tunerem anténu, snižte výkon vysílače na nejmenší stupeň, který vaše zařízení umožňuje.
• Pamatujte, že při SSB se bez modulace nevysílá žádný výkon. Proto při kontrole vyladění antény musíte použít speciální tlačítko*. Není-li k dispozici, je třeba přepnout na provoz AM, CW (a stisknout telegrafní klíč) případně při SSB alespoň nouzově písknout do mikrofonu, jinak nic nezměříte.
• Nevysílejte v okamžiku, když při ladění přepínáte odbočky cívky v anténním tuneru.
• Vyvarujte se zkratu nebo přerušení koaxiálního kabelu vedoucího k anténě.
• Nevysílejte fonickým provozem v telegrafních úsecích pásma.
• Nevysílejte AM modulací, pokud je pásmo hustě obsazeno a není k tomu jiný závažný důvod.
• Nevysílejte, pokud se k vám blíží nebo je přímo nad vámi bouřka. Vždy odpojte anténu od zařízení. Mějte ji odpojenou i v době, kdy se zařízením nepracujete. Žádná ochrana antény není dostatečně účinná, aby ochránila váš vysílač při zásahu bleskem, bude-li k ní v tu chvíli připojen.
• Nevysílejte se stanicemi, které jsou příliš blízko u sebe. Dbejte, aby vzdálenost mezi dvěma stanicemi (s dlouhými drátovými anténami ve městě) nebyla menší než cca 200m.
• Více poslouchejte a méně vysílejte. Osvojte si zvyklosti ostatních dobrých operátorů.
• Než začnete vysílat výzvu přesvědčte se poslechem a dotazem, zda je frekvence skutečně volná.
• Na radioamatérských pásmech se chovejte co nejslušněji a nejetičtěji. Drzé manýry a sprosté chování často přejímané operátory ze CB provozu zde nemá co dělat. Špatné chování některých rádoby radioamatérů tolerujte bez provokativních komentářů a snažte se je sami neopakovat. Pamatujte, že to, co na krátkých vlnách vysíláte, je prakticky vždy slyšitelné i v okolních zemích (často včetně ladění antén a dalších technických pokusů).
• Nemluvte v kuse nepřetržitě déle než dvě minuty a nechávejte v hovoru dostatečné pauzy - jednak proto, aby vám měla protistanice vůbec šanci odpovědět a také proto, že vysílač stanice není stavěný na nepřetržité vysílání plným výkonem.
• Vlastní volací značku i značku protistanice zařaďte při fonickém spojení vždy na úplném začátku své relace a pak během hovoru příležitostně opakujte v cca pětiminutových intervalech. Dávat značku při fonickém spojení bezprostředně při každém stisku PTT tlačítka je zbytečné obtěžování protistanice a dělají to jen začátečníci. Naopak nepřetržitě hovořit a neohlásit svou značku ani během dvacetiminutového vzájemného hovoru dvou stanic je oblíbený neřád krátkovlnných mazáků, kteří si neuvědomují, že jde o úředně postižitelný prohřešek i o neslušnost vůči ostatním poslouchajícím stanicím, které nevědí, kdo je na pásmu a nemohou stanici ani regulérně oslovit.
• Nikdy se nepokoušejte vysílat načerno pod cizí ("vypůjčenou") radioamatérkou značkou. Radioamatéři se znají nejen podle značek, ale i podle hlasu. Stali byste se snadno obětí "honu na čarodějnice" a to nejen pracovníky ČTU, ale i radioamatéry samotnými.

*) Některé radiostanice mají (nebo jdou snadno doplnit o) tlačítko, po jehož stisknutí - bez ohledu na právě zvolený druh modulace - začnou vysílat čistou nosnou vlnu, která umožňuje snadné a rychlé vyladění antény. Je to velká výhoda, zejména při provozu SSB, protože operátor pak nemusí kvůli vyladění antény přepínat volbu MODE na provoz AM nebo CW a stisknout klíč. Konkrétně třeba u hojně rozšířených stanic Yaesu FT857 a FT897D lze k tomuto účelu využít zdířku ACC na zadní straně stanice, do které se zasune (při vypnuté stanici) 3,5mm jack doplněný miniaturním tlačítkem zapojený podle níže uvedeného schématu, kdy tlačítko spojuje kroužek jacku na kostru, přičemž špička jacku musí zůstat nezapojená:

ladici-jack-pro-FT897D.gif (3.22 KiB) Zobrazeno 21343 krát

...................................................................................................

Závěr:
Tato série příspěvků byla s drobnými úpravami převzata a upravena z PDF publikace s názvem "Přehled možností a popis technických prostředků pro zábavu, vzdělání i alternativní nouzovou komunikaci v případě výpadku jiných telekomunikačních sítí,
při živelných pohromách, blackoutu nebo při rozpadu společnosti. 2. díl" a měla posloužit pouze pro základní seznámení s problematikou radioamatérských radiostanic při použití jako nouzového komunikačního prostředku velkého dosahu v nouzových podmínkách kolapsu nebo živelné pohromy pro začátečníky a laickou veřejnost, ač primárně v běžném životě slouží radioamatérské hobby především k zábavě, sebevzdělání a studiu. Odborníci nechť proto prosím omluví nepřesné a zjednodušené formulace i zpracování tématu určené k základní orientaci lidem, kteří se v krajní situaci mohou k těmto stanicím a jejich provozu dostat, ale jinak netouží zabývat se radioamatérským provozem na každodenní volnočasové „hobby“ úrovni a lovit vzdálené stanice soutěžně.

Doporučená literatura:
• Kolektiv autorů, Amatérská radiotechnika, základy techniky krátkých a velmikrátkých vln, nakl. Naše vojsko, r. 1954
• Radek Zouhar a Ing.Karel Karmasin – Radioamatérský provoz na KV a VKV, nakladatelství AMA 1996,
(pozor, povolené provozní podmínky, nároky na operátory, licence a legislativa je už dnes jiná než uvádí autor)
• Miroslav Procházka – Antény, encyklopedická příručka, 2. vydání, nakladatelství BEN, r.2001
• Jacek Matuszczyk – Antény prakticky, 2. vydání, nakladatelství BEN, r.2003

...................................................................................................

[Josef]

Takže dejme tomu že už máte krátkovlnnou radiostanici i anténu nebo alespoň nouzový radiopřijímač (s rozsahem krátkých vln schopný demodulovat CW a SSB). Přístroj jste párkrát zapnuli, ale zatím neslyšeli nic z toho, co jste si ve svých plánech a krizových scénářích představovali...

Na jaké frekvenci je potřeba poslouchat, volat výzvu a dělat spojení?
Na každém radioamatérském pásmu platí určitá psaná a k tomu ještě nepsaná pravidla. Pokud se budu věnovat (z mnoha výše uvedených důvodů) především pásmu 3,5 MHz (tedy "osmdesátce"), vypadá to zhruba následovně:

Pro příznivce telegrafie:
V celém rozsahu do 3,500 do 3,800 MHz lze vysílat telegraficky, ale za běžných okolností je telegrafní provoz soustředěný jen v oblasti od 3,500 do 3,600 MHz. Avšak i tato oblast má své zvyklosti a rozdělení. Dálková spojení se nejčastěji odehrávají v úseku 3,500 až 3,510MHz a ten kdo nevolá stanici z jiného kontinentu by neměl v tomto rozsahu vysílat. Různé vzácné expedice a podobné kuriozity hodně často využívají kmitočet 3,505MHz a máte-li zájem vyslechnout si takové exotické telegrafní spojení, vyplatí se na tomto kmitočtu poslouchat. Naopak, pro technické experimentátory a hračičky s malými výkony je vhodné naladit se na kmitočtu 3,560 MHz, 3,579 MHz a nebo na 3,582 MHz. Na tyto kmitočty jsou naladěné nejčastěji prodávané krystaly, které tvůrci různých jednoduchých vysílačů rádi používají. (V případě nějakého velmi vážného kolapsu - např., kdyby došlo ke globálnímu poškození elektroniky vlivem EMP a pod., by to byl právě telegrafní kmitočet 3,579 MHz, na kterém by se někdo pokoušel navázat spojení s podomácku sestrojeným elektronkovým vysílačem ze součástek, které kolaps přežily.) Pokud jsou vyhlášeny mezinárodní závody, většinou se odehrávají v kmitočtovém rozsahu od 3,510 do 3,560 MHz, případně od 3,510 do 3,580MHz.

Pro příznivce fonického spojení:
Prakticky výhradní modulací používanou na tomto pásmu je LSB. Touto modulací smí stanice vysílat pouze v rozsahu kmitočtů od 3,600 do 3,800 MHz. Rozsah od 3,775 do 3,800 MHz je rezervován pro dálková spojení a ti, kdo používají rádiové vlny jen pro místní spojení by zde neměli vysílat. A to i přes to, že je v tu chvíli na pásmu ticho a mají (mylný) dojem, že svým provozem nebudou nikoho rušit. Příznivci používání malých výkonů pro dlouhá mezinárodní a mezikontinentální spojení nejčastěji používají frekvenci v okolí kmitočtu 3,686 nebo 3,690 MHz, kde obdobně zaměření radioamatéři u protistanic rádi poslouchají.

Teď mi určitě řeknete: "To je hezké, co jsi nám tu napsal, ale k čemu nám to jako bude?"
Takže teď přeci jen něco praktičtějšího, co mohou využít nejen ti co vysílací licenci mají, ale i posluchači (tedy majitelé scanerů, doma postavených KV radiopřijímačů (schopných přijímat i SSB), či novopečení vlastníci KV radiostanic, kteří jsou ještě bez vlastní volací značky):

- Každý den, od 8:00 hod. středoevropského času si můžete na frekvenci 3,770 MHz (modulace LSB) naladit Meteokroužek. Jedná se o velkou skupinu radioamatérů z celé republiky, kteří si mezi sebou předávají informace o aktuálním počasí v místě bydliště i s náležitým komentářem. Vysílání je samozřejmě v češtině. Pokud plánujete nějaký výlet či cestu na druhý konec republiky, jsou to informace, které se vám mohou hodit. V případě živelných pohrom a meteorologických extrému jsou tyto informace k nezaplacení. Navíc tím, že slyšíte stanice z různých koutů republiky, můžete si udělat zevrubnou představu o tom, jak dobře či špatně k vám signál z toho či onoho koutu republiky letí a jakou byste měli šanci se na tyto stanice v případě naléhavé potřeby dovolat.

- Každý den, od 16:00 hod. do cca 17:00 hod. středoevropského času si můžete na frekvenci 3,770 MHz (modulace LSB) naladit Odpolední vysílání, které svolává a moderuje stanice OK2VPX.

- Každou neděli, od 7:15 do zhruba 7:30 hod. středoevropského času si můžete na frekvenci 3,773 MHz poslechnout Solární předpověď. Jsou to odborné informace od Petra OK1MGW a Franty OK1HH o aktuální aktivitě naší mateřské hvězdy, o stavu ionosféry i o předpokládaných podmínkách šíření radiových vln na další týden. Někdy se tu řeší i vývoj celých slunečních cyklů a jejich vliv na Zemi. (Naposledy např. o tom, že skutečně mnoho indicií nasvědčuje tomu, že Slunce směřuje k útlumu své aktivity, podobné stavu, během kterého se v 17. století odehrávala tzv. "malá doba ledová", což jak jistě uznáte může zaujmout i neradioamatéry.)

- Každou neděli, bezprostředně po "Solární předpovědi", (tedy nejpozději od 7:40 hod. SEČ na frekvenci 3,773 MHz) začíná DX-kroužek. Zde se můžete dozvědět, kde ve světě a na jaké frekvenci pracují vzácné expedice i různé zajímavosti o jejich aktivitách. tytéž informace jsou samozřejmě na internetu, ale zde to máte z první ruky a ještě s patřičným komentářem a opepřené různými perličkami ze zákulisí. Kroužek končí většinou okolo 8:20 hod.

- Každou pracovní středu mimo období letních prázdnin od 17.00 místního času přes léto a v 16.00 místního času v zimním období můžete na kmitočtu 3,773 MHz nebo 3,776 MHz (+/- podle rušení sousedními stanicemi) modulací LSB poslouchat stanici OK1RCR, která vysílá zprávy Českého radioklubu - novinky či změny v legislativě, informace o radioamatérských setkáních, výsledky závodů, DX zpravodajství, QSL informace, organizační zprávy ČRK a mnoho dalšího. (Pro zajímavost - tato stanice vysílá z Prahy výkonem 300 až 600W a používá anténu invertované V.) Relace je paralelně přenášená i pomocí převaděče OK0C Černá Hora na frekvenci 145,700 MHz. V dosahu tohoto převáděče ji tedy mohou poslouchat i majitelé Baofengů a obdobných kapesních FM "udělátek", které samy o sobě krátké vlny nenaladí.

- Česky hovořící radioamatérské stanice provozující vnitrorepublikové spojení obecně nehledejte v dolní části pásma od 3,600 do 3,650 MHz. Tam se většinou nevyskytují (s výjimkou náhody, kdy se vám podaří zachytit někoho s koncesí Novice). Spodní část pásma bývá obsazena polskými, ruskými a německými stanicemi. Pro české radioamatérské stanice je typické, že se objevují v horních částech pásma a to nejčastěji právě na kmitočtech 3,770 MHz, 3,773 MHz, 3,750 MHz a to ráno a dopoledne od 7:30 hod. SEČ až do doby, než se pásmo začne uzavírat a podmínky horšit. Což je v zimě cca do 9:50 hod., v létě o něco déle, např. do 10:30 hod. středoevropského času. A potom až zase odpoledne, velmi přibližně od 16:00 do 18:00, někdy déle, dokud se pásmo neotevře pro větší vzdálenosti a na frekvenci se neobjeví vzdálené zahraniční stanice.

- Pokud máte zájem poslechnout si slovenské radioamatérské stanice nebo s nimi udělat spojení, pak je dobré vědět, že nejčastější frekvence na které se vyskytují je 3,756 MHz. (Tuto frekvenci poznáte i na home-made přístroji, který nemá ocejchovanou stupnici, protože poblíž tohoto kmitočtu budete slyšet silný radiomaják nejčastěji vysílající své pravidelné "píp_píp_píp_...").

- Chcete-li vyzkoušet i poslech nebo vysílání v rámci republiky na pásmu 40 metrů, můžete to zkusit na frekvenci 7,104 MHz (případně je-li kmitočet rušený, zkuste proladit úsek 7,103...7,105MHz) ve čase od 13:00 do 13:15 hod. místního času, kdy na této frekvenci (každý den, včetně sobot, nedělí a svátků) probíhá krátký testovací "čtyřicítkový kroužek" přátel tohoto radioamatérského pásma (v češtině) o tom, jak se jednotlivé stanice vzájemně slyší.