Založení rodiny - Děti

[Josef]

Jihlaváku určitě pokračuj. Pro mně je tvůj příspěvek takový zajímavý pohled z jiné strany, než třeba uvažuji ve svých myšlenkách já a díky tobě mám podněty přemýšlet v širších souvislostech, než by mě samotného vůbec napadlo. A to je pro mne rozhodně přínos.

[Reiser]

Jen abych to uvedl trochu na pravou miru. Nemam nic proti tomu kdyz nekdo pise z vlastni zkusenosti nebo prezentuje vlastni nazor. Pokud se ale snazim neco generalizovat predpoklada se ze o dane problematice vim tolik ze si muzu dovolit generalizovat.

[jihlavak]

Tak a je to - máte mimino. Ubrečený uzlíček, neschopný samostatného života. Na výchovu je ještě brzy, zato nastal čas nejrůznějších materiálních požadavků. Jídlo, výbavička, léky… Obecně si troufnu tvrdit, že ten kdo v péči o dítě nehledá žádnou velkou vědu a používá zdravý selský rozum, ten má napůl vyhráno. Každý určitě od svých pra(pra)rodičů zná spousty historek o tom, jak vypadala péče o miminka za jejich časů. Moc se s tím nemazali a na módní výmysly nebyl čas. Pravděpodobně Vás nový přírůstek do rodiny přiměje pro nějakou dobu přehodnotit plány na rychlou evakuaci, pobyt v přírodě aj. Už nebudete řešit, že Váš BOBík má 15Kg a přijde Vám to moc. Teď bude mít několikanásobně víc a uděláte první-poslední, abyste ho nemuseli vzít na záda.

Jídlo:
Pokud jste si dobře vybrali a Vaše žena zvládne plně kojit alespoň prvních 6 měsíců, máte o velkou spoustu starostí méně. Teď je ona ta nejdůležitější, když péčí o miminko naplňuje to, k čemu je od přírody vybavená. Je potřeba zajistit jí k tomu vhodné podmínky a stravu. Podmínky takové, aby bylo možné se o dítě postarat, aby žena nepřišla o mléko. Pravděpodobně se jí naprosto rozhodí jakýkoliv denní režim, bude nevyspalá, těžce ponese každý problém, každé zakňourání, bude toho na ní moc. Zkuste se přemoct a snažte se jí ulevit, vzít si prcka s odstříkaným mlíkem do jiné místnosti, ať se může trochu vyspat. Zaslouží si to! Stravu potřebujete takovou, aby byla slučitelná s kojením. Kdo čeká, že přinesu vyčerpávající přehled potravin vhodných a nevhodných, má smůlu. Neřeknu. Prostě proto že to nejde. Každé dítě je originál a nejde dopředu odhadnout, co zrovna jemu bude vyhovovat. Nezbývá, než postupně přijít na to, čeho se držet a čeho se vyvarovat.
Pokud z nějakého důvodu nekojíte, je zdraví a dost možná i život Vašeho dítěte závislý na tom, jestli mu seženete vhodnou náhradu mateřského mléka. Stačí se začíst do vlákna o Blackoutu a je jasné, co asi udělá většina rodičů, když jim dojde, že je to vážné. Na nějaké opravdu velké syslení zásob to bohužel není. I obyčejného umělého mléka je minimálně 10 druhů a prostě nezbývá než vyzkoušet které vyhovuje a které ne. Můžete pak zajistit menší zásobu dopředu, ale co dítěti vyhovovalo včera, za týden už nemusí. Za rozumný kompromis považuji zásobu dvou druhů UM od narození do cca 4.měsíce. Zkrátka něco, na čem se dá v nouzi vydržet do doby, než zvládne přijímat i jiné věci, než jen mléko. V podobné situaci je ale každý čerstvý rodič, takže se nadbytečné sunary, příkrmy, kašičky atp. dají směnit/prodat s někým, kdo je zrovna potřebuje. Trvanlivost neotevřeného UM bývá běžně kolem jednoho roku, skleničky s příkrmy pro nejmenší jsou na tom zhruba stejně.

Výbava:
Nejrůznějších zaručených seznamů je plný internet a jistě sami budete vědět co vybrat. Pokud se Vám schází ze široké rodiny starší věci pro děti – berte. I když se to možná nezdá, dítě roste a tak některé kousky oblečení unosí jen málo. Jako rezervní oblečení se to „použité“ výborně hodí. Pro běžné použití si klidně můžete nakoupit nové hezké věci, ale pokud s miminkem býváte i jinde, než jen doma, pak je neocenitelná malá cestovní taška se základními věcmi, která bude stabilně strčená u příbuzných/známých a ve které budou potřeby pro případ, že se návštěva nečekaně protáhne, u starších třeba při nějakém tom hlídání. Několikeré náhradní oblečení, rezervní pleny, vlhčené ubrousky, menší zásoba něčeho trvanlivého k jídlu + nádoby, papír se základními instrukcemi jak připravit uložené jídlo, jak dávkovat případné léky... Možnost, že si předáte jen samotné dítě a víte, že několik dnů mu nebude nic chybět, určitě není ke škodě.

Ke kočárku je asi zbytečné cokoliv říkat, auto si taky dovedete vybrat sami. Snad jen upozorním na častou slabinu v podobě koleček. Malá plastová vůbec, nebo špatně aretovatelná kolečka jsou dobrá tak možná do města. Pokud před pěnovými koly dáte přednost nafukovacím kolečkům, pak nejčastější problém bývá v neustálém lepení a dofukování. Zvlášť u menších koleček bývá problém jak do malého ráfku nasadit pumpičku. Přitom řešení je jednoduché: lomený ventil. Vrcholem jsou pak kočárky, kde jsou některá kolečka konstruovaná tak, že duše nejde vyměnit – kolo je ve vidlici uchycené napevno a bez poškození úchytů nejde sundat.

Různá nosítka a šátky jsou určitě dobrá věc. Pokud s nimi počítáte jen pro případ nějaké nenadálé situace, delšího pochodu atp. dítě by mělo být na toto přivyklé.

Pokud řešíte plynové masky, pro nejmenší se toho bohužel moc nedělá (nebo o tom nevím). Snad jedině něco podobného. Jak dalece je to funkční? Netuším. Malé dítě je prostě zranitelné, vždycky to tak bylo. Když zapojíte fantazii, pravděpodobně Vám nedá moc práce přijít na scénář, kdyVáš nejmenší bude „první na ráně“ a Vy mu nedokážete pomoct. Můžete to přijmout stejně tak jako, víte o možnosti, že by Vám miminko mohlo umřít z X různých důvodů a žít s tím. Nebo se můžete se vrhnout do zběsilého nakupování a nalhávat si, že čím víc krámů, tím větší šance že se Vám nic nestane. Do určité míry ano (např.monitor dechu nebo chůvičky se stálým odposlechem) ale když to přeženete, nestanete se pro rodinu spasitelem. Stanete se jen exotem a pošukem co se nevyrovnal se strachem.

Léky a doktoři:
Tady už je to se zásobami lepší. Jistě se nevyhnete opruzeninám,prdíkům, rýmičkám, kašílkům, horečkám, průjmíčkům, zánětům a Bůhví čemu ještě. Prodavači leštěných prdů jsou tady doma. Stáváte se lovnou zvěří různých chytráků, kteří Vám budou podsouvat, že jste špatný rodič, když malému nepořídíte to či ono. Samozřejmě je to kšeft a na Vás je, abyste našli se svým partnerem společnou řeč v tom, co má smysl kupovat a co ne. Podobný útok na city přichází často i od samotných lékařů.
Základní léky pro miminka najdete snadno a dobrá zpráva je, že snad mimo opruzenin a prdíků, se dětem podávají nižší dávky stejných léků jako dospělým. Pravda, v kanceláři v šuplíku nemám Ibalgin v čípkách, ale když si projdete běžně doporučované léky pro děti, zjistíte, že v nouzi jste schopni malému s horečkou pomoct i když nemáte zrovna po ruce lahvičku s nápisem: „pro děti“.

Očkovat? To si naštěstí můžete rozhodnout sami. Zodpovědnost za své dítě máte tak jako tak. Vy jste rodič, Vy rozhodujete a Vy nesete následky. Když se rozhodnete očkovat a něco se pokazí– Vy jste zodpovědní a Vy se budete starat i třeba o mrzáka. Když očkovat nebudete a něco se pokazí– Vy jste zodpovědní a Vy se budete starat i třeba o mrzáka.

Hygiena:
Chcete poskytnout dítěti dostatečnou míru čistoty a současně dostatek kontaktu s reálným světem tak, aby si přivyklo běžnému prostředí venku? Pak nezbude, než slevit z požadavku, aby Vaše dítko bylo „jako ze žurnálu“ a prostě ho do toho světa okolo vzít a kontakt mu umožnit. A tím nemyslím naložit do kočáru a projet parkem. Hezky vypustit do trávy, ke zvířatům, do lesa, k rybníku, na podlahu.... Pravidelně. Nepříjemné je neustálé „pojídání“ všeho okolo. Na Vás je, abyste zajistili, že nebude okusovat jedovaté rostliny na zahradě, pojídat šřoubky v dílně, knoflíkové baterie, prací prášek apod. Že v nestřežené chvíli slupne králičí bobek, trochu zrní, brouka nebo se pase na trávníku? Není proč se vzrušovat, buďte rádi, že máte zdravé zvídavé dítě.

Rodina:
Pravděpodobně každý má nějakou představu o tom, co by se mělo dít, kdyby se z nějakého důvodu nemohl o své potomky postarat sám. Pokud má dítě kmotra, je na Vás abyste se postarali o jejich vzájemný kontakt. Pokud ho nemá, pak máte jistě vymyšleno „co by kdyby“. Vy musíte pracovat na tom, aby si dítě vytvořilo vztah se širší rodinou, s dětmi i dospělými. Oni budou součástí jeho rodiny až bude vyrůstat, oni jsou ti, kteří se o něj v případě průšvihu postarají. Čím dřív začnete, tím přirozeněji to všem zúčastněným půjde. Samo od sebe to šlo možná před 100 léty, kdy žily generace při sobě. Dnes tomu musíte trochu pomoct.

[wilderness]

Ctivy styl se musi uznat a rad si prectu jak to bude pokracovat, nicmene je to prispevek, jenz by si s chuti precetli ti jenz dite jeste nemaji ci ocekavaji. Predpokladam, ze to tu vetsina z nas jiz ma za sebou a tudiz vi o cem to je. I kdyz ano, nektere veci jsou k zamysleni.
Zaroven je to prispevek, ktery se mi zda byt koncipovany na dnesni dobu tedy dobu normalni.

Zadam dopsani, aby byl kompletni nahled na poceti a rodicovstvi pro dnesni dobu, jako postarani se o dite do budoucna.
Ale mame-li tema o detech, bylo by pro Nezdolne vice prospesnejsi zde prodebatovavat tema od poceti pres tehotenstvi, porod a nasledne novorezeneckobatoleci obdobi v casech krizovych.

Bavime-li se o rodicovstvi muzeme si prospesneji rici jak se vychovavalo pred 100 lety, jak se s detmi zachazelo.
Jak dokonat tehotenstvi, provest porod a vychovavat dite v zemljance.
Muzeme si ukazat zavesy pro noseni deti, protoze kocarky budou v tezkych casech celkem nerozumne a nemobilni. Ukazat ja tomu rikam pouzdra, ktera vyrabeji laponci pro sve deti aby je mohli vozit na sanich.
Zcela nepochybne by se to chtelo vzdelat v teorii spravneho rustu kojencu ponevadz na klasickou kontrolu ,,kyčlì" se v onech casech asi nedostaneme. Cili praxi detskeho lekare.
Odhaleni detskych nemoci zavcasu.
Babske rady pro lecbu. Zabaly, opruzeniny atd. v polnich podminkach.
Samozrejme, ze seznam naskladneni zasob pro dnesni dobu i kdyby se nic nemelo stat nebo by neco potencialne hrozit mohlo je dulezity.
Ale doufam, ze casem probereme i zalezitosti pro chvile, kdy by ma druzka nebo nektera znama otehotnela, rodila a mela se postarat o dite dejme tomu do ctyr let v casech pro nez forum jako je toto existuje.

Pokud by se ovsem melo jednat o tema, jak se o deti at uz v dnesnim svete ci v tom budoucim co nejlepe postarat, postoje a nazory k vychove, co jim dat aby z nich vyrostli ti spravni lide cili jakym zpusobem je formovat, tak me rychle lisknete po hlave..

[jihlavak]

Výchovu a aktivity bych probral samostatně, takže sem toho moc nezbyde.

Konečně s Vaším potomkem začíná být taky nějaká legrace. Začíná chodit, chápe co se kolem něj děje a projevuje vlastní osobnost. Citlivě vnímá nálady lidí okolo a přizpůsobuje se jim, napodobuje a nasává všechno okolo. Jestli jste si dřív mohli dovolit manželskou rozmíšku nad malým miminkem, tak teď už Vám to těžko projde. Tvrdě tím narušíte jeho pocit klidu a bezpečí. Ono neví co má dělat, jak reagovat, nechápe že za to nemůže. Tříleťák, když mu to vysvětlíte, dokáže pochopit, že se na sebe kvůli něčemu sice zlobíte, ale i přesto se máte rádi a nakonec se usmíříte. Předstíráním že lidé mezi sebou žádné konflikty nemají a jeho izolací do nějaké bubliny věci taky nepomůžete.

Pozor na pusu:
I když ještě nemluví, poslouchá a rozumí. Vy jste pro něj zatím ti vševědoucí a neomylní od kterých přebírá zkušenosti. Když budete u oběda sami ohrnovat nos nad špenátem, nemůžete se divit, že ani dítě ho nebude chtít. Stejně tak, když budete hysterčit nad skřípějícím polystyrénem, pavoukem atp. Spolehněte se, že si to zapamatuje.
Samostatnou kapitolou jsou pak „dobráci“ kteří dítěti, nechápajícímu nadsázku a ironii, vykládají hlouposti, nebo ho straší.

Jídlo:
Po období tisíce a jedné flašek si konečně můžete trochu oddychnout, když Vaše dítko nadšeně ochutnává všechno co vidí u Vás. S větší či menší dopomocí se zvládne najíst a má už svoje chutě. Pokud se Vám podaří vzbudit u něj zájem o potraviny, které považujete za důležité, můžete si gratulovat.

Chození:
Čím dřív se dítě naučí samo pohybovat, tím víc podnětů bude mít a míň bude otravovat zbytečnými požadavky. Zajímá Tě něco? Tak si tam dojdi. Chceš něco podat? Tak si to podej. Princip je jasný, když něco chci, nejdřív to zkusím sám a teprve potom volám o pomoc. Samostatné dítě bude spokojenější, než nesamostatné závislé na cizí asistenci. Zatímco první si dokáže své potřeby splnit ihned samo, druhé se jen naučí projevovat nespokojenost, aby mu byly jeho potřeby splněny někým druhým.

[jihlavak]

Jakou máte představu o tom, jaké by mělo být Vaše dítě v dospělosti? Máte v tom jasno? Nad výsledkem nikdy nebudete mít stoprocentní kontrolu, Vy můžete dítě nějakým způsobem vychovávat, popostrkovat a vybavit ho zkušenostmi, znalostmi a až bude starší, tak i nějakými užitečnými vědomostmi ale postupně se bude setkávat se spoustou dalších vlivů které už moc neovlivníte. Školka, škola - vzory a názory naočkované státem, přitroublé „poučovací“ pořady v televizi, noví kamarádi...

Přístupů k výchově bude asi stejně jako je lidí co to tady čtou. Budu tedy psát o tom, jaké jsou podle mě vhodné způsoby jak dát dítěti co možná nejlepší základ, na kterém se dá v dalších letech tvořit „nezdolné“ dítě.

Tělo dostane do vínku od Vás – rodičů. Partnera jste si vybrali dobrovolně, tak po prvním roce života zhruba víte co můžete čekat. Jakou asi bude mít postavu, k čemu může mít vlohy. Pokud jste byli zodpovědní, má slušnou šanci, že vykročí do života ve zdravém a odolném těle. Stejně tak zdědil i povahové rysy. Možná je to malá plačtivá citlivka, možná neřízená střela. Tomu se musíte přizpůsobit. Určitě neříkám, že rezignovat, ale brát na to ohled a citlivě zkoušet posouvat požadovaným směrem.

Shodnete se s partnerem na tom jaké dítě a jakým způsobem chcete vychovat, nebo si každý představujete něco jiného? Pokud se nedokážete shodnout a k dítěti přistupovat jednotně, pak budete zklamaní všichni. Ideálně si myslím, že by v rodině měla platit jasná pravidla která se budou skutečně dodržovat. S malým dítětem (do dvou let věku?) je to jako se psem. Jednou mu povolíte a desetkrát toho budete litovat.
Nemyslím tím, že byste měli být rodič Herodes, spíš poctivě držet slovo. Řeknete, že přijde trest, když něco ne/udělá? Tak ho skutečně vykonejte. Sebevědomého jedince nevychováte tak, že bude závislý na Vaší vrtkavé shovívavosti. Stejně tak, když sami něco slíbíte, dodržte své slovo. Důvěra že to co říkáte je pravda a má smysl Vás poslouchat, bude Vaší odměnou.

Když budete dítěti poskytovat prostor pro získávání vlastních zkušeností, Vy jste ten, kdo musí dopředu odhadnout možná nebezpečí a zabránit vážným škodám – dohlédnout, aby případné následky nebyly nijak závažné a přesto prožitek dostatečně intenzivní na úspěšné zapamatování. Jak ale zajistit, aby Vaše varování mělo účinek? Dítě Vás musí slyšet a vnímat co říkáte – Když na něj budete neustále chrlit jedno varování za druhým, pak Vás přestane vnímat a brát vážně. Vůbec „nejlepší“ jsou varování formulovaná jako: „kam lezeš- SPADNEŠ!“ „Nesahej na to - VYLIJEŠ TO!“ to si můžete být jistí, že v ten moment nebohé dítko skutečně spadne, nebo se polije. Aby taky ne, když jste mu to téměř přikázali.
Zkrátka se snažíte naučit dítě tomu, aby dokázalo fungovat samostatně – uvědomovalo si rizika a znalo možné následky. Pokud dostalo Vaše varování a nedbalo ho, pak je jedině správné, když ho z toho gauče kde leze po opěradle necháte spadnout, když zjistí, že prsty zapomenuté ve dveřích skutečně bolí, že převržený hrnek na stole pálí a když bude sahat na kamna, tak to sakra pálí… ( vše samozřejmě tak aby, si skutečně vážně neublížilo – hrnek nebude vřelý, pád i dveře trochu zbrzdíte a ani kamna nebudou rozžhavená do ruda. Radši to píšu takhle polopaticky, abyste mě neobvinili, že jsem šílený sadistický eugenik ).

Příklad táhne:
Asi nejsnazší možností jak dítě něco naučit je, když to prostě odkouká. Chcete, aby neřvalo pokaždé, když někde spadne a trošku se odře? Ukažte mu sami, že i když jste si sami odřeli ruce, tak to sice bolí, ale nic se neděje a můžete si hrát dál, vždyť to za chvilku přejde. Když Vám bude věřit, půjde to samo. Ukažte mu, že se rány mají vyčistit a když to zvládnete s trochou legrace, bude se napříště samo dožadovat, abyste mu rány vyčistili. Výborná věc jsou vrstevníci a o něco málo starší děti, od kterých může odkoukávat a které dítě může dotahovat. Zásadní je výběr „kamarádů“, nebo aspoň prostředí ze kterého si bude kamarády hledat. Rozmazlených, líných a televizí odkojených smradů s tabletem v jedné ruce a burgerem v druhé, těch je všude dost. Zato dětí, které by měli jít tomu Vašemu příkladem, těch je jako šafránu.
Odkoukávání samozřejmě platí i v rodině. Jak se k sobě chováte doma – to pro něj bude normální a bude to napodobovat. A protože jste si do života nevzali jen svého partnera, ale i jeho rodinu, buďte rádi, že nemusíte řešit situace, kdy se po víkendu u tetičky začne zase počůrávat a do jeho slovníku přibudou fráze jako „drž hubu debile!“ a „kurvy zasraný“.

Pravděpodobně chcete vést dítě nějakým dnes nepříliš obvyklým směrem. Možná spolu budete v lese stavět provizorní přístřešky a opékat veverky, možná budete doma míchat beton a před spaním počítat konzervy. Nic z toho ale není zrovna běžná věc. Když budete tlačit na pilu, utrhnete ho od jeho dětského světa, od nepřipravovaných kamarádů, od dětské bezstarostnosti a her. Zkrátka uděláte z něj exota navlečeného v dětských maskáčích jehož svět se scvrknul na něco, čemu nikdo z jeho vrstevníků nerozumí. Ani ono samo tomu moc nerozumí, ale když táta říkal že: „jednou budeme jíst veverky všichni“ tak je to pravda... Smysl je v tom, nechat mu normální šťastné dětství bez strašení a potřebnému ho naučit jen tak „mimochodem“ jako velkou zábavu. Co na tom, že bude učitelce v MŠ vyprávět, jak s Vámi bylo na vycházce a že když pršelo, tak jste si postavili domeček. Co na tom, že tatínek doma betonoval sklep a prcek mu pomáhal házet lopatou. Co na tom, že mamince pomáhal plnit a počítat konzervy? Všechno to pro něj byly úplně normální činnosti které dělalo s chutí a mělo šanci okoukat jak se to dělá. Bez nějakého nucení, bez přednášek o tom jak půjde všechno do kopru a přístřešek se musí naučit sám, protože bez něj jistojistě promokne a zmrzne...

Přesně tady se teď sám nacházím a až potud mám sám „odžito“. Ačkoliv jsem si původně myslel, že naťuknout pár základních témat bude brnkačka na dvě hodinky, opak byl pravdou a 4/5 poznámek jsem vůbec nezmínil. Uvědomil jsem si, jak obsáhlé téma dětí je a že prostě není možné pojmout ho formou kuchařky s přesnými recepty pro každé téma podle typu průšvihu. Ti kteří už „to mají za sebou“, se možná pobavili a procvičili si horizontální pohyby hlavou. Ti kteří se na děti teprve chystají, ti si můžou počíst a třeba si z toho něco vezmou. I kdyby to mělo být poučení z mých chyb. Snažil jsem se vyhnout úvahám nad konkrétními problémy ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se to vůbec dalo číst a nenabobtnalo to do ještě obludnějších rozměrů. Zadruhé aby se na to dala aplikovat situace kterou ještě neznáme. Za rok si to někdo může přečíst s tím, že bude akutně hrozit občanská válka, stejně jako že může probíhat ekonomická krize, aniž by musel číst o dekontaminaci kočárků při jaderné havárii.
Vám, i mé milované ženě Filoméně, která si to tady taky čte a kterou tímto zdravím, slibuji, že se podobně hloupých nápadů se zakládáním témat a sepisováním podobných slátanin nadlouho vyvaruji. Taky doufám, že se podařilo téma odšpuntovat a dozvím se jak se na zmíněné díváte Vy, v čem jsem naprosto mimo mísu, a snad i něco o obdobích která mě teprve čekají.

[MacGyver]

Proč to sebemrskačství - raději nic nepsat, nic nedělat a hlavně být raději šedá myš. Ano v těchto kruzích je lidí vyznávajících strategii šedé myši strašně moc. Sají informace, shromažďují nesmysly, žijí ve svém světě zavření v budoucnosti a nakonec nedopadnou dobře.

Vždy jsem před tím varoval, varuji a budu varovat. Lidi nebojte se psát

Dal jsi si s tím práci a člověk chystající se založit rodinu, který je přírodnějšího zaměření, v tom nalezne spoustu jednoduchých podnětů k zamyšlení. Jak budu mít chvilku, tak se tomuto tématu pověnuji ze svého pohledu.

[Ivana]

Stravu potřebujete takovou, aby byla slučitelná s kojením. Kdo čeká, že přinesu vyčerpávající přehled potravin vhodných a nevhodných, má smůlu. Neřeknu. Prostě proto že to nejde. Každé dítě je originál a nejde dopředu odhadnout, co zrovna jemu bude vyhovovat.

Tady bych si dovolila nesouhlasit. Myslím, že řada věcí se dá zobecnit a že miminka nejsou až takové originály, aby jedno vyžadovalo aby se mamka živila kaviárem a druhé dávalo přednost uzenáčům. Určitě se dají sestavit seznamy potravin a léčivých rostlin vhodné při kojení a nevhodné při kojení. V případě léčivých rostlin je jich řada při kojení nedoporučována - když jsem to kdysi studovala, získala jsem pocit, že vlastně v těhotenství a při kojení nemůžu skoro nic. Seznamy doporučovaných a nedoporučovaných věcí jsou podobné při kojení a v těhotenství, ale nejsou zcela totožné.
Vpodstatě jde o to, aby v potravě bylo to, co podporuje tvorbu mléka (například fenykl, jestřabina) a nebylo tam to, co tvorbu mléka potlačuje nebo zastavuje (například šalvěj). Za další je nutné si uvědomit, že řada látek z potravin, které matka sní, přechází do mléka. Pokud matka sní nebo vypije něco hořkého, může být mléko hořké a dítě ho nemusí chtít (například pampeliška, zeměžluč, pelyněk). I když třeba Zentrich píše, že děti neodmítají mléko, kdy matka užívá hořec, který je hořký, ale tvorbu mléka zvyšuje. S tímhle zkušenost nemám a toto může být individuální. V mateřském mléce se také objeví řada léků, které matka užívá (když se mamka živí Ibalginem, dostane i miminko a děcko nezůstane ochuzeno ani o nikotin a alkohol). Dá se to využít například při prdech dítěte, kdy si mamka uvaří protiprdný čaj (například anýz nebo již zmíněný fenykl, který zároveň podporuje tvorbu mléka).

[MacGyver]

Jihlaváku, díky za sepsání jasného názoru na založení rodiny . Cením si, že jdeš s kůží na trh a píšeš vše na rovinu jak to cítíš. Osobně si přímého názoru a jednání na rovinu velmi cením. Tvůj názor respektuji ale v některých záležitostech se s tebou rozhodně neshodnu. Níže tedy to co vidím jinak aniž bych tě chytal za slovo. Moje děti jsou již školou povinné, takže jakási zkušenost zde je. Zároveň manželka působí profesně v oblasti vzdělávání a výchovy dětí, přičemž se zajímá o všechny možné přístupy napříč spektrem. Kvůli tomuto aktivnímu zájmu a možnosti velmi podrobně porovnávat díky detailnímu vhledu do různých rodin, jsme si vytyčili způsoby a formu tvoření rodiny, tak jak je to pro všechny členy domácnosti přirozené a jak se cítíme nejlépe. Rozhodně níže napsané neberte jako generalizování, nebo propagování nejlepšího způsobu tvoření rodiny. Je to pouze pohled na věc se který rozhodně nebude vyhovovat všem a najde si i tvrdé odpůrce

1. Výběr partnera - podle mě je to výběr jako každý jiný, nicméně jeden z nejdůležitějších, který zásadně ovlivní náš život. Jednotlivec má svoje představy, možnosti, atd. a podle toho se bude chovat. Moje oblíbené Gausova křivka bude fungovat velmi spolehlivě i v tomto případě. Jednotlivec bude při výběru ovlivněn tolika proměnnými, že pragmatické inženýrské rozhodovaní nemusí rozhodně vést ke kýženému výsledku. Může to být průser stejně jako úspěch. To nám ukáže jen čas. Rozhodnutí ve výběru partnera mohou ovlivnit nejvíce již prožité životní zkušenosti. Mě osobně se osvědčilo v situacích, kdy jsem měl zlomené srdce a všechny potenciální nové partnerky jsem tím pádem posuzoval podle očekávání, předsudků, srovnávání a nadějí se na tento přístup z vysoka vykašlat. Když se mi povedlo zahodit toto brutálně omezující psychické břímě, celý svět se rázem změnil. Mysl začala žít v přítomnosti. Přestala řešit abstraktní budoucnost a celý člověk se dostal do pohody. Tím že jsem žil pro ten daný okamžik jsem se díky vyrovnanosti stal podstatně žádanějším zbožím. Přestal jsem kádrovat partnerky. Bylo mi jedno, jestli tento vztah vydrží jeden večer nebo deset let. Čas vždy ukázal, zda to má smysl. Některé předsudky, typu nezačínej si s kamarádkami, páč o ně přijdeš, se stali úplně směšné. Ten pravý dokonalý vztah přišel za mnou absolutně sám, bez toho aniž bych jej musel hledat a soužit se každou sekundu v beznaději. Co bych dal za to, kdybych se s touto zkušeností narodil a mohl těch pár prvních období po krachu vážného vztahu přeskočit. S nadhledem se to píše samo. Pokud je člověk v depce racionalita většinou nepomáhá...

Jednoduše prostě nemůžu souhlasit s pragmatickým kalkulovaným výběrem partnera z pohledu eugeniky či čistého racionálního rozumu. Chápu, že to tak natvrdo myšleno nebylo, ale toto kritérium, pro mne osobně není podstatné. Je však naprosto jasné, že sportovně založený člověk bude v partnerství s peciválem strádat stejně tak jako jeho partner. Partnerství by tedy mělo být především vyvážené, tolerantní a týmové. Uznávám, že je to vzácný jev, kterého není jednoduché dosáhnout.

2. Založení rodiny - je podle mě zásadní krok, který je třeba plánovat. Všechna ta vata v podobě materiálních zbytečností baby marketingu je jen clona, která zakrývá to podstatné. Podstatné je vytvořit domov a rodinou pohodu. Je pak jedno, zda máte takový, nebo makový kočár, zda používáte jednorázové plenky, nebo perete textilní. Osobně jsem si prošel spoustou slepých uliček nákupu krámů, které jsme využili jen párkrát, které putovali velmi rychle do světa nebo do porodnice. Když máte dítě je podstatné, aby jste celý život nepodřídili jemu a nevzdali se vlastního života. Pokud máte rádi procházky po lese, kupte si pořádný terénní kočár a nepodléhejte tlaku okolí. Nákupní mánie celé rodiny spojená s miminem na mě osobně byl daleko větší stres než dítě samotné. Barák vám zaplaví tuny nejdůležitějších potřebností o kterých záhy zjistíte, že je nepotřebujete. Topíte se v krámech, které všude zavazí bez ohledu jak velký byt máte a záhy zjišťujete, že z toho téměř nic nepotřebujete. Mimino jako takové kromě mámy, spánku, jídla a pozornosti nic nepotřebuje. Nad rámec tohoto je důležitý pouze doktor a pár základních kosmetických a léčebných přípravků.

[MacGyver]

3. Rodičovství - žena na rodičovské dovolené (ano je to dle zákona dovolená z práce a s rekreací nemá nic společného. Vyšinuté matky se za toto slovo rádi chytají a jak je zřejmé jsem na to alergický ) je to nejlepší co může chlapa potkat. Pokud máte akční rozumnou ženu, tak si buďte jisti, že takovou banální přirozenou věc zvládne velmi dobře. Důležité je aby neupadla do ponorky a nezavřela se před světem. Kamarádky, zájmy a nějaká smysluplní činnost k tomu, hodí manželku velmi rychle do pohody. Ideální je angažmá v nějakém rodinném komunitním centru, kde si maminky postupně předávají štafety. Pokud dlouholeté kamarádky zrovna nemají stejné rodičovské povinnosti je to úplně jedno. Ženský si vytvoří nové vazby a obklopí se skupinkou, které je zrovna ve stejné nebo podobné situaci.

Pokud máte doma takovou pohodu, odjíždíte s radostí do práce a s ještě větší radostí se domů vracíte. Pokud neřešíte zrovna nějaké běžné rodičovské trable, jako rostoucí zuby atd. tak vás doma čeká usměvavá vyrovnaná a spokojená maminka. S koncem rodičovské o toto tradiční přirozené uspořádání přijdete a začne vám závod s časem. Dítě není pes. Školka otvírá - zavírá a nezajímají ji vaše osobní trable, jako služební cesty, zácpy, nečekané situace atd. Prostě kapitalizmus provdaný za čas se neptá na vaše rodinné potřeby. Toto má každý samozřejmě jinak. Ochotné babičky v místě bydliště jsou poklad. Kdo to ale má? Osobně hledám způsob jak docílit, aby byla rodina co nejvíce společně, netrávila hodiny cestováním v čase a prostoru každý zvlášť a nesoutěžila s časem. Je to nesmyslný diktát situace a doby se kterým se ale nedá až tak moc dělat. Vždy je něco za něco.

Tradiční model rodiny a komunity je systém, který funguje napříč světem a nikde nic jej ještě nepřekonalo. Nepleťte si tradiční model s potlačením práv žen nebo nějakým útlakem. Tradiční role muže a ženy v rodině nemají s předsudky a tmářstvím, nic společného. Nicméně toto je téma na samostatnou výživnou debatu. Vidím to ale tak, že jsme se jako reprezentanti západní civilizace absolutně vzdali lidství a svá bytí jsme podřídili materiálu. Materiál je strašně důležitý, ale abychom svou existenci zúžili na pouhé výrobní faktory pro materiál, který ve skutečnosti k ničemu nepotřebujeme a sami ze sebe udělali otroky, i když si to mnozí nikdy nepřipustí, rozhodně nestojí za ztracený život.