Malé přenosné elektrocentrály

[Josef]

Elektrické startovací zařízení

Některé elektrocentrály jsou vybavené akumulátorem a startérem obdobně, jako automobily. Ke startu elektrocentrály pak stačí jen otočit klíčkem či stisknout tlačítko (nebo se to dá při výpadku sítě zcela zautomatizovat). Elektrocentrála s elektrickým startérem je pro obsluhu velmi pohodlná, ale na oplátku vyžaduje pravidelnou péči i pravidelné dobíjení a po několika letech bude vyžadovat vyměnit akumulátor. Elektrický startér má tedy význam pouze u elektrocentrál větších výkonů, kdy je ruční startování fyzicky velmi obtížné. U malých výkonů jen u těch s častým provozem, protože akumulátor se dobíjí pouze za běhu elektrocentrály a pokud ji odstavíte na delší dobu, nebude akumulátor (až jej budete potřebovat) v dobré kondici. To zda se rozhodnete pořídit si elektrocentrálu se startérem nebo bez něj velmi dobře zvažte (zda to ve vašem případě není zbytečný nadstandart).

Automatický start je kapitola sama pro sebe, a i když elektrocentrála sama naskočí, ještě není jisté, zda se v něm udrží a je vždy dobré ji za běhu skutečně fyzicky zkontrolovat. Při dlouhodobější odstávce se u automaticky startovaných elektrocentrál může přichystat náběh na poruchu, která potom při automatickém nahození a chodu může skončit fatální poruchou. Své by o tom mohli vyprávět údržbáři velkých podnikových elektrocentrál (kdy např. jedna myš provádějící „inventuru“ v generátoru nebo rozváděči může zapříčinit požár nebo voda zkondenzovaná v oleji zadře motor).

[Josef]

Přístrojové vybavení malých elektrocentrál

Zásuvky
Elekrocentrály bývají vybaveny různými počty zásuvek. Třífázové elektrocentrály mívají zásuvka jak pro proud třífázový (3x380V či 400V) tak pro proud jednofázový (230V). U jednofázových zásuvek třífázové elektrocentrály pozor - dobře si zkontrolujte, jaký proud jsou vám schopny poskytnout. V některých případech to totiž může být méně, než dodává elektrocentrála jednofázová. U jednofázových elektrocentrál jsou k dispozici samozřejmě pouze zásuvky o napětí 230V a u některých typů se vyskytuje nepříliš výkonný vývod 12V (přesněji 14V) pro dobíjení akumulátorů. Velký počet zásuvek na panelu elektrocentrály pro vás má praktický význam pouze, pokud jste řemeslníci a budete používat elektrocentrálu v terénu. Jen tehdy totiž budete zapojovat jednotlivé spotřebiče přímo do rozváděcího panelu elektrocentrály. Při všech ostatních případech vystačíte se zásuvkou jedinou, nanejvýš dvěma. To proto, že v 99% situací postavíte elektrocentrálu ven daleko od místa spotřeby (kvůli hluku a zápachu) a povedete od ní prodlužovací kabel k místu spotřeby a tam se podle potřeby „rozvětvíte“. Na připojení prodlužovacího kabelu vám stačí zásuvka jediná. Do té druhé (pokud ji elektrocentrála má) si můžete připojit nanejvýš montážní lampu, abyste si mohli na elektrocentrálu posvítit a zkontrolovat její chod. Nicméně ruční bateriovou svítilnu nebo čelovku musíte mít v takové situaci stejně nepřetržitě u sebe, pro případ, že by se elektrocentrála z ničeho nic zastavila (pak si montážní lampou jaksi neposvítíte).


Jistič
Jistič je nezbytnou podmínkou. Nikdy se nedá dopředu (a v krizových situacích už vůbec ne) zabezpečit kabely a připojené spotřebiče před poruchou a zkratem, i když se o to budete s maximální možnou péčí snažit. Jistič je to hlavní, co může ochránit vinutí generátoru elektrocentrály před přetížením a zničením. Jistič na elektrocentrále nikdy neodstraňujte a nepřemosťujte. Pokud vám ho některý spotřebič „vyhazuje“, máte buď vadný nebo příliš silný spotřebič připojený ke slabé elektrocentrále. Není to vina jističe, ale vašeho špatného výběru. Nemáte-li možnost použít silnější elektrocentrálu, musíte se pokusit snížit zapínací ráz spotřebiče (zmíním se o tom v některém dalším příspěvku). Jistič proto považujte vždy za vašeho přítele, nikoliv nepřítele. Jistič nikdy nepoužívejte jako „hlavní vypínač“. Jeho mechanika není na časté zapínání a vypínání stavěná. Opotřebíte-li si ho, bude předčasně vypadávat. Spotřebiče zapínejte a vypínejte přímo zasunutím či vytažením ze zásuvky elektrocentrály.

Voltmetr
Voltmetr je standardně osazený na většině elektrocentrál. Voltmetr nám říká, jaké máme v zásuvce elektrocentrály napětí. Je to bohužel jen konstatování stavu, běžný uživatel s tímto stavem není schopný nic udělat. Buď elektrocentrála proud dává nebo nedává. Pokud uživatel není bastlíř (který by se svévolně rozhodl šťourat se v nastavení elektroniky generátoru) nemůže generované napětí jakkoli ovlivnit. Voltmetr je poměrně choulostivé měřidlo a otřesy elektrocentrály trpí. Během času může ukazovat i zkreslené údaje. Takže jediné, k čemu ho použijete, bude jakási vizuální kontrola, konstatující: „Ano, ručička něco ukazuje, elektrocentrála nejspíš funguje.“ Ale tutéž službu by asi odvedla i obyčejná kontrolka s doutnavkou.

Ampérmetr
Zatím co voltmetr na většině elektrocentrál bývá (často zbytečně), ampérmetr se u nich vyskytuje zřídka. A zrovna ten by nám byl ale užitečnější. Podle ampérmetru se dá snadno poznat jak moc je elektrocentrála zatížená. Zda ji využíváme efektivně, nebo zda jede víceméně naprázdno a ještě by několik spotřebičů snesla. Ampérmetr je potřebný zejména u elektrocentrál třífázových, pokud do jejich zásuvek zapojujete jednofázové spotřebiče, abyste zátěž rozložili správně a rovnoměrně mezi všechny fáze.

Počítadlo motohodin
Opět další měřidlo, které se u běžně prodávaných domácích elektrocentrál vyskytuje jen velmi zřídka a přitom je tak důležité. Snad ještě důležitější než voltmetr a ampérmetr. Vše co souvisí s životností elektrocentrály, se odvíjí od správné údržby – pravidelné výměny oleje, čištění a výměny filtru vzduchu a seřizování ventilové vůle. Bez počítadla motohodin nelze tyto úkony zodpovědně provádět, zejména když používáte elektrocentrálu nepravidelně. (Na mě to působí dokonce dojmem, že mnozí výrobci počítadlo motohodin neosazují záměrně, aby si uživatel zanedbanou údržbou sám zkrátil životnost elektrocentrály a během času si musel předčasně koupit novou.) Můžete mít sebelepší poznámky někde v zápisníku a stejně se budou od skutečné praxe lišit. Pokud vaše elektrocentrála počítadlo nemá, rozhodně si je nechejte doinstalovat. Na trhu se vyskytují různá.

Pokud budete hledat na internetu, nejčastěji naleznete elektronické počítadlo s LCD displejem, které měří mohotodiny podle impulzů zapalovací svíčky, krom toho i otáčky a upozorňuje na výměnu oleje. Takové je vhodné na často používanou zahradní techniku (sekačky, křovinořezy, motorové pily) a malé motocykly (na vše co nemá elektrický generátor). Ale rozhodně není vhodné pro elektrocentrálu uschovanou pro krizové situace. Tohle počítadlo má totiž vestavěnou baterii. Když baterie dojde (je nepřístupná), údaj na počítadle se snaže a vy pojednou nevíte nic.

Vzhled digitálního počítadla motohodin:

pocitadlo-motohodin-digitalni.jpg (14.44 KiB) Zobrazeno 72331 krát

K obyčejné elektrocentrále je nejlepší použít obyčejné elektromechanické počítadlo provozních hodin používané v elektrotechnice. Je napájené napětím 230V (to máte u elektrocentrály přeci k dispozici). Tento typ počítadla je primitivní, levnější a spolehlivější. Obsahuje motorek, šnekové převody a číselník z tachometru. Když běží generátor elektrocentrály, běží i motorek a počítadlo pomalu připočítává. Údaj na počítadle je vždy čitelný a žádnou poruchou se nevymaže, ani vám ho nikdo nevynuluje.

Vzhled obyčejného počítadla provozních hodin (motohodin):

pocitadlo-motohodin.jpg (7.93 KiB) Zobrazeno 72331 krát

Kmitočtoměr ("hertzmetr")
Se u současných malých domácích elektrocentrál vyskytuje velmi vzácně. Drobné nedodržení frekvence většinou není pro současné spotřebiče žádným vážným prohřeškem a proto se kmitočet generovaného proudu většinou nekontroluje. Pokud je jím vaše elektrocentrála vybavená, považujte to za dobrý a užitečný bonus, podle kterého můžete kontrolovat funkci a případné opotřebení otáčkového regulátoru spalovacího motoru (který zásadním způsobem frekvenci ovlivňuje). Jako jeho náhražka poslouží i digitální počítadlo motohodin, které dokáže fungovat jako otáčkoměr. Podle jehož údajů se můžete řídit = má-li motor 3000 ot./min, pak vám generátor produkuje proud o kmitočtu 50Hz.

[Josef]

Elektrocentrály s vývodem pro dobíjení akumulátorů

Některé elektrocentrály jsou vybaveny vývodem 12V určeným pro dobíjení akumulátorů. Toto považujte pouze jen jakýsi bonus, respektive zařízení vhodné pro použití, když už není nic jiného lepšího k dispozici. Nepočítejte s tím, že by tímto způsobem bylo výhodné řešit například nabíjení akumulátoru solárního systému na chatě nebo v domě. Proč? Uvědomte si, že kapacita těchto akumulátorů je velká a proud, který mohou nabíjecí svorky elektrocentrály poskytnout je malý (cca 5 až 8A). Abyste tímto způsobem akumulátor plně nabili (slovo „plně“ je nezbytné, pokud chcete zabránit ničivé sulfataci akumulátoru), bude muset elektrocentrála běžet v kuse deset a více hodin. Pokud pro ni nemáte v tu chvíli jiné smysluplné využití, zbytečně jí ukrajujete z poměrně malé životnosti, kterou její spalovací motor má. A pokud do ceny provozu započítáte nejen palivo, ale i amortizaci stroje, vyjde vám jedno nabití akumulátoru velmi draho.

Pokud chcete elektrocentrálu skutečně efektivně používat pro zálohování větších akumulátorových systémů, využijte její klasický výstup 240V a do něj zapojte kvalitní a výkonnou nabíječku, schopnou v první fázi nabíjení poskytnout velký proud (mnohem větší než mají elektrocentrály s 12V výstupem). Jedná se o proud odpovídající třetině nebo čtvrtině celkové kapacity akumulátoru (např. akumulátor 100Ah : 4 = 25A dobíjení) - doba nabíjení se tím výrazně zkrátí. A protože i přes toto „vylepšení“ bude výkon elektrocentrály využitý jen z části (např. 25A [dobíjecího proudu] x 14V [napětí na svorkách] : 0,8 [účinnost nabíječky] = 438W [příkon]), naplánujte si dobíjení vždy na dobu, kdy můžete zbytek výkonu elektrocentrály nějak efektivně využít, aby její vzácné motohodiny nevyšly nazmar. Elektrocentrálu by bylo vhodné zatížit dalšími potřebnými spotřebiči nejméně do poloviny jejího celkového výkonu.

Pokud hovořím o „efektivním využití“, rozhodně tím nemám na mysli, že budete s elektrocentrálou, aby jen tak zbůhdarma neběžela, napájet přímotopy nebo ohřev vody v boileru. Uvědomte si, že elektřina vyráběná mechanickou cestou (motorem, který se nevratně opotřebovává) je hodně velký luxus. Zatopit v domácnosti a ohřát užitkovou vodu byste měli mít vyřešeno jinak – tuhými či kapalnými palivy. Ale některé činnosti lze s dobíjením akumulátorů celkem úspěšně spojit, u větších elektrocentrál např. s pohonem pračky, či čerpadla na vodu, žehlení, vysávání apod. Můžete venku řezat dřevo elektrickou pilou (místo benzínové), používat štípačku dříví, ostřit si na brusce nástroje a tak dále... Určitě se najde ještě mnoho dalších činností, kterými v tu chvíli budete chystat své věci pro nastávající období a u kterých se dá „nadbytečná“ elektřina využít velmi smysluplně.

[Josef]

Nepřítel prach

I ten sebemenší prach je pro spalovací motor elektrocentrály smrtelným nepřítelem. Mnohem horším než nekvalitní palivo nebo nekvalitní olej. Uvědomte si, že elektrocentrála je rychloběžný stroj. Má prakticky vždy 3000 otáček za minutu. Válec se u čtyřtaktního motoru naplní každou druhou otáčku. Má-li válec vaší elektrocentrály na štítku uvedený zdvihový objem cca 200 ccm, můžete počítat, že (přiškrcen klapkou v karburátoru) v reálu pojme asi 130ccm vzduchu. To je 195 litrů za minutu, za hodinu provozu je to 11,7 a za den už 280 kubíků (m3). Stačí, aby vzduch co motor nasává, obsahoval zlomek mikrogramu abrazivního prachu na metr krychlový a snadno si dopočítáte, že toto množství spolu s olejem obsaženým v motoru vytvoří velmi účinnou brusnou pastu, která „přebrousí“ válec vaší elektrocentrály k nepoznání.

Pokud jste zvyklí, že například ve vaší sekačce na trávu na několik let provozu bohatě vystačil jako filtr vzduchu kousek molitanu, uvědomte si, že víkendové sečení čítá jen pár desítek motohodin. U elektrocentrály takto nedokonalá filtrace vzduchu rozhodně stačit nebude. Pokud chcete, aby elektrocentrála dlouho sloužila, musíte si vybrat takovou, která má motor chráněný filtrem obdobným, jako motory u automobilu – tedy filtrem poskládaným z jemného filtračního papíru. Tento filtr bývá často opatřený ještě textilním předfiltrem, který brání jeho rychlému zanesení. Výrobce doporučuje filtr vzduchu většinou měnit po každých 100 hodinách provozu. Proto si těchto filtrů opatřete předem jistou zásobu. Cena filtru bývá okolo sta korun. To je cena odpovídající jedné až dvěma motohodinám elektrocentrály, pokud do ní započítáme nejen palivo a olej, ale i amortizaci. Dobrý a čistý filtr však prodlouží život elektrocentrále o mnoho více než o ty dvě hodiny, takže z pohledu této cenové kalkulace je investice do dobré filtrace i výměny filtrů rozhodně velkým ekonomickým přínosem.

[Josef]

Elektrocentrála při blackoutu

Právě pro tuto situaci si někteří lidé elektrocentrálu pořizují. Jak ji však v této situaci správně využít? Prostě nastartovat, připojit na ni celý dům a chovat se stejně, jako by elektřina normálně šla? Ano, lze to. Ale je to typické „americké“ komerčně-spotřební krátkozraké řešení. Je použitelné pouze, když dohlédnete až na konec blackoutu a víte, že se vám ho vaše elektrocentrála i zásoby paliva ve zdraví dožijí.

Pokud nedohlédnete konce blackoutu (nebo jste na trvale neelektrifikované místě), musíte se chovat jinak. To už nevystačíte jen s pouhou elektrocentrálou! Budete potřebovat ještě akumulátor, dobrou nabíječku a měnič na 230V. Současně musíte hledat cestu, jak se bez elektřiny obejít. A to málo, kde se „neobejdete“, cíleně rozdělit:

1. Vyberte do jedné skupiny všechny spotřebiče s malým výkonem ale dlouhodobým provozem, které jste schopni napájet přes měnič z akumulátoru (osvětlení místnosti, drobná elektronika, pohon čerpadla topení).

2. Do druhé skupiny vyberte všechny ostatní spotřebiče, které z měniče neuživíte a kvůli kterým už musíte použít elektrocentrálu (pračka, žehlička, čerpadlo vody aj.).

Elektrocentrálu nastartujete pouze v době, kdy budete používat tyto silné spotřebiče a současně v době jejího provozu budete dobíjet akumulátor silnou a kvalitní nabíječkou. Akumulátor vám pak pokryje dlouhodobou spotřebu spotřebičů slabších bez nutnosti chodu elektrocentrály. Bude to náročné na vaši inteligenci. Chce to totiž přestat se chovat spotřebně, zapojit rozum a začít dělat to, co se dá shrnout pod pojem strategické plánování. Ale vyplatí se to, - podaří se vám ušetřit nejen velké množství paliva, ale i životnost elektrocentrály a o to v situaci s neznámým koncem jde.

[Josef]

Jakou elektrocentrálu vybrat?

Konkrétní typ vám neporadím - je to případ od případu a neexistuje něco jako univerzální řešení. Jiné nároky má kutil na neelektrifikované zahrádce, kde elektrocentrálu nastartuje během léta jen o několika víkendech, zcela jiné nároky má zmrzlinář ve stánku, provozujících stroj každodenně po různých poutích. Ale pokud hledáte elektrocentrálu pro nepravidelný provoz, schopný zvládnou krizovou situaci či přírodní kalamitu, když na delší dobu vypadne elektrorozvodná síť (v běžném rodinném domě), pak jako určité vodítko si zkuste při výběru projít následující body:

- Výkon jednofázové elektrocentrály by měl být alespoň 3000 až 3500 VA
(aby byl srovnatelný s běžnou zásuvkou v domácnosti 230V/12 až 16A).
- Elektrocentrála by měla mít čtyřtaktní motor nikoli dvoutaktní.
- Motor benzínový nikoli naftový. Vzduchové chlazení.
- Motor v provedení pro „profi“ použití, nikoli pro „hobby“ použití.*
- Motor by měl mít regulátor otáček pracující na odstředivém principu.
- Filtr vzduchu by měl být skládaný z filtračního papíru (ne molitanovou houbu).
- Elektrický startér s akumulátorem je zbytečný luxus (zvyšující váhu, vyžadující údržbu).
- Nádrž nejméně na 10 hodin nepřetržitého provozu nebo i více.
- Generátor s regulací AVR (nebo invertor).
- Počítadlo motohodin (pokud není, objednejte jeho doinstalování).
- Rozměry umožňující přepravu v autě (myšleno uvnitř v uzamčeném prostoru, ne volně ložené na přívěsném vozíku).
- Nakládka a vykládka musí být zvládnutelná ručně, dvěma osobami (váha by neměla přesáhnout cca 50kg).
- Možnost dokoupení pojezdových koleček pro snadnou manipulaci jednou osobou.
- Prověřená značka, dostupný servis, snadný nákup a možnost předzásobení náhradními díly i jejich svépomocná vyměnitelnost. (Možnost stáhnout si a vytisknout z internetu katalog s čísly náhradních dílů a s rozkreslenou skladbou jednotlivých částí stroje i schéma zapojení – vše potřebné pro správný postup demontáže i opětovného sestavení při svépomocných opravách. Bude se hodit, i kdyby opravu prováděl odborník.)

*) Někteří výrobci odlišují „hobby“ a „profi“ provedení nejen popisem v návodu, ale dokonce odlišnou barvou loga nebo celého rámu stroje. Rozdíl v životnosti mezi oběma kategoriemi může být troj i vícenásobný. Pokud někde objevíte novou elektrocentrálu s výše uvedenými parametry, ale za cenu pod 10 tis. Kč, uvědomte si, že to není technicky reálné a něco musí být ošizené. Většinou se to projeví na životnosti, která někdy nepřekročí ani 200 motohodin. Pokud chcete, aby vám stroj nějakou dobu skutečně dobře sloužil, musíte se pohybovat v cenové kategorii nad 20 tis. Kč. (Ty levné elektrocentrály za stejnou dobu vystřídáte dva až tři, takže vám to ve výsledku vyjde podstatně dráž.) O dražší stroj náležitě pečujte a na začátku jeho provozu neopomeňte provést dobrý záběh motoru. Podle odpracovaných motohodin včas měňte olej a podle doporučení výrobce v potřebných servisních intervalech vyměňte filtr vzduchu, svíčku, nechte seřídit vůli ventilů a zkontrolovat délku uhlíků v generátoru. Přeji při výběru šťastnou ruku a to nejen od daného typu, ale přímo i konkrétního jednotlivého stroje. Ať vám dobře, dlouho a spolehlivě slouží...

[Josef]

Startovací koeficient

V minulém příspěvku jsem v bodech uváděl jakési přibližné doporučení, podle kterých by bylo vhodné vybrat jakousi "univerzální domácí elektrocentrálu" do neznámého období, které nás může v budoucnu čekat. Těch "neznámých" vlivů je ve hře opravdu hodně a stejně tak možností, jak budete stroj používat.

Je ale pravděpodobné, že vy už nyní máte zcela konkrétní představu, jak a co chcete s elektrocentrálou napájet. Proto abyste si mohli správně zvolit výkon elektrocentrály, musíte vždy respektovat tzv. startovací koeficient jednotlivých spotřebičů (přesněji jejich zapínací proudový ráz) a teprve pak souběžně pracující spotřebiče posčítat. Když to neuděláte, v praxi s hrůzou zjistíte, že vám je elektrocentrála neutáhne, byť by její parametry na první pohled spotřebiči odpovídaly. Největšími zákeřníky jsou v tomto ohledu všechny stroje, které obsahují kompresor. Při jeho rozběhu (do protitlaku) potřebují krátkodobě až 3,5-krát větší výkon, než následně za chodu. Pokud vaše elektrocentrála není schopná tuto výkonovou špičku poskytnout, máte prostě smůlu. Někdy stojí za to svá očekávání přehodnotit a pokusit se bez některých těchto "žravých" spotřebičů obejít nebo řešit jinak*, než kvůli nim zbytečně živit výkonnou elektrocentrálu. U spotřebičů, které sice malá vysoký startovací koeficient, ale jen proto, že obsahují silný transformátor nebo rozbíhají těžké setrvačné hmoty (cirkulárka), lze zapínací ráz účinně snížit tím, že spotřebič připojíte k elektrocentrále přes dlouhý prodlužovací kabel. Jeho ohmický odpor** a indukčnost tu nejhorší špičku sníží a jistič na elektrocentrále nevyletí.

S jakou rezervou výkonu musíte u jednotlivých spotřebičů kalkulovat, ukazuje následující tabulka:

*) Vše je o kalkulaci a množství paliva. Může se stát, že s kalkulačkou v ruce zjistíte, že by se ekonomicky vyplatilo ke kompresoru raději dokoupit samostatný spalovací motor (třeba Kipor) a kompresor, po tu relativně krátkou dobu, co ho potřebujete, pohánět mechanicky napřímo (a klidně nechat přebytečný vzduch nechat unikat přes přetlakový pojistný ventil.)

**) Mnoho let jsem bydlel v místech, kde jistič 10A byl nejvyšší luxus. Přesto nebyl problém většinu spotřebičů přizpůsobit a provozovat tak, abych se do tohoto proudového limitu vešel. Nejčastěji pomohla "černá skříňka" - což byla plechová dírkovaná, dokonale chlazená krabička obsahující silný drátový odpor 5 ohmů (dimenzovaný na 15A) zapojený v přívodu fáze (se spotřebičem do série). V mikrovlnce šel odpor vestavět dovnitř k ventilátoru a po tu krátkou dobu co se provozovala, ho klidně nechat zapojený. U jiných spotřebičů odpor zapínací ráz snížil a následně se musel vypínačem přemostit, aby se nesnížil provozní výkon. K potlačení rázu některých spotřebičů totiž stačil jen zlomek sekundy. U trafosvářečky, to bylo například vyřešené přímo při plynulém otáčení hlavního vačkového přepínače VS16, takže zapínání bylo pro obsluhu stejně komfortní jako bez odporu. Používám tuto vychytávku dodnes, už 25 let (sice jí už není třeba, ale zatím nebyl důvod to demontovat). U slabších elektrocentrál by obdobné řešení s odporem omezujícím ráz do "nenažraných" spotřebičů určitě pomohlo také.

[Josef]

Co si k vánocům pod stromeček sami nekoupíte, to tam prostě nebude...

Promax-3500.jpg (44.11 KiB) Zobrazeno 72313 krát

[kregan]

Eletrocentrálám moc nerozumim. Po pročtení spousty uživatelských recenzí uvažuju o Hondě EC 2000 a to zejména kvůli značce s pověstí kvality a spolehlivosti. Po pročtení Josefovi obsáhlé recenze si říkám, jestli výkon 2,0/1,7 kVA (max./provozní) neni málo. V provozu by byla cca 4x do roka na 8 hod. V případě blackoutu by musela táhnout lokální koordinační středisko, ale zapojilo by se jen to nejnutnější (počítám svícení, dobíjení vysílaček, jeden počítač). Při nedostatku vody by asi byla půjčována k pohonu čerpadel u vrtů.

[Josef]

1,7kW znamená proud cca 7,5A. Představ si tedy, jako že máš v domě 7A pojistky a žádný ze spotřebičů, co chceš použít ti je nesmí vyrazit. Nějaké to koordinační středisko to asi hravě utáhne, ale netroufám si odhadnout, jaký zapínací ráz budou mít ta čerpadla. Ale Honda je dobrá značka, mohla by ten přechodový stav zvládnout, chce to zkusit (např. půjčit na jeden den z půjčovny stavebních strojů ještě před konečnou koupí).