Rozhlasový přijímač pro krizové situace

[Josef]

Na mnoha krizových fórech, diskuzích a serverech se dočtete, že by pro případ nečekaných krizových událostí (např. blackout, živelná katastrofa) měl mít občan, domácnost či rodina, nějaký radiopřijímač na baterie. Je to pravda? Bude vůbec rozhlas v takové situaci vysílat? A jaký by ten přijímač měl vlastně být? Zkusme se nad tím v tomto vlákně trošku hlouběji zamyslet a hledat vhodná řešení.


Bude český rozhlas schopen v krizové situaci (např. při blackoutu) vysílat?

V pátém dílu pořadu Kupředu do minulosti (r.2014) generální ředitel českého rozhlasu pan Peter Duhan zmínil, že pro případné krizové situace má Český rozhlas zpracovaný krizový plán a sestavenou krizovou komisi. Český rozhlas v tomto navazuje nejen na tradici někdejšího válečného vysílání z dob druhé světové války, či invaze vojsk varšavské smlouvy let šedesátých, ale má i mnohé další praktické zkušenosti z dob povodní na Moravě a následně v Čechách. Shrňme si proto ve stručnosti, jaké má možnosti v případě globálního výpadku proudu a co od tohoto komunikačního prostředku i způsobu informování obyvatelstva můžeme v krizové situaci očekávat a jaké závěry bychom si z toho měli udělat:

1. Jako hlavní nositel informací v krizové situaci je určený program a frekvence stanice ČRo1-Radiojurnál v programovém režimu nazvaném pracovně „Help-rádio“.

2. Studio v Praze na Vinohradské ulici je vybaveno centrálním záložním agregátem s náběhem na plný výkon během 20 sekund. Generátor výkonově zvládne plné zásobení studia energií v režimu normálního denního provozu bez omezení. Tedy přípravu programů všech stanic, která ČRo současně vysílá.

3. Pro generátor je trvale udržována nouzová zásoba 3000 litrů nafty, což pokryje 30 hodin nepřetržitého provozu plným výkonem. V krizové situaci (pokud by bylo zjevné, že se jedná o dlouhodobější problém) by se však tento čas významně prodloužil tím, že by přestaly být připravovány samostatné dílčí programy pro jednotlivé rozhlasové stanice a byl by jednotně, na všech stanicích, vysílán pouze program ČRo-Radiojurnál. Tím by klesla energetická spotřeba jednotlivých studií. V takovém případě lze počítat, že by provoz generátoru ze zásob (pokud by se už nepodařilo zajistit žádné další palivo), pokryl zhruba 70 hodin nepřetržitého vysílání. Pokud by se vysílací čas zkrátil, např. nevysílalo by se v noci, bylo by možno tuto dobu ještě dále operativně navýšit.

4. ČRo má uzavřenou dohodu s Radiokomunikacemi (které mají fyzicky na starosti vysílače, kterými se rozhlasové pořady ze studia šíří) v tom smyslu, že po stejnou dobu budou v provozu i některé vysílače. Konkrétně se jedná o vysílače I. a II. třídy, které jsou také zálohované naftovými generátory a je u nich pro krizové situace udržována zásoba pohonných hmot. Se zálohováním vysílačů III. kategorie (místní „dokrývací“ vysílače) se neuvažuje.

Z toho si může občan pro sebe udělat několik důležitých závěrů:

1. Předně, že Český rozhlas si je své důležitosti v krizové situaci vědomý, je rozhodnutý nenechat nás na holičkách a nechová se jen jako podnikatelský subjekt (jehož činnost končí v okamžiku, kdy to pro něj už není ekonomicky přínosné). To je důležitý aspekt posilující morálku.

2. S jeho vysíláním můžeme počítat 70 hodin a možní i více. Nejméně po takto dlouhou dobu bychom měli být schopni jeho vysílání přijímat na našem radiopřijímači bez toho, aby nám došly baterie.

Co se však stane, bude-li krizová situace trvat déle? Můžeme se pouze dohadovat. S největší pravděpodobností, tak jak bude docházet palivo, budou odpadávat jednotlivé dílčí vysílače. Radiokomunikace nejprve ponechají osudu vysílače II. třídy a do poslední chvíle se budou snažit udržet v chodu několik nebo alespoň jeden z vysílačů I. třídy, byť by citelně sníženým výkonem.
Mimochodem - z technického hlediska není v krajním případě nutné udržovat v provozu pražské studio, nouzově lze krizový program připravovat i bezprostředně v budově dotyčného vysílače (místnost se stolem, mikrofon a u něj hlasatel s informacemi na papíru).

Pokud by věci došly až takto daleko, s největší pravděpodobností se do věci vloží armáda a její zásobování PHM. Nemám přístup k těmto strategickým informacím, ale předpokládám, že by bylo v takovém případě taktické udržet v chodu některý ze středovlnných vysílačů, protože ty jsou (na rozdíl od vysílačů VKV) v dané situaci slyšitelné po celém území ČR.

[Josef]

Záludnosti pokrytí ČR a šíření rozhlasových vln

Dnes je nejběžnější poslouchat vysílání Českého rozhlasu na velmi krátkých vlnách (na přijímačích označeno jako FM). Hlavní z těchto vysílačů spadají do kategorie I. a II. třídy, proto lze očekávat, že vysílání na VKV frekvencích bude zachytitelné i v krizové situaci. Bohužel vysílací síť, odstavením některých regionálních vykrývacích vysílačů III. třídy, citelně prořídne. Pak se může zcela reálně stát, že některá zastíněná místa v horských údolích (namátkou mě napadá třeba město Jeseník, obce v Beskydech atd.) nebudou tímto signálem pokrytá. Občanům v takto postižených lokalitách nezbude, než se přeladit na dlouhé nebo střední vlny. Což jsou frekvence, které svou fyzikální podstatou snáze pronikají za kopce do úzkých údolí, kam se signál z ostatních VKV vysílačů nedostane. Jenže na středních vlnách se mohou posluchači dostat do problému, že nebudou mít k dispozici stanici ČRo1-Radiojurnál, kde má být onen krizový pořad „Help-rádio“ vysílaný. Alespoň ne do té doby, než ČRo přepne na 2. fázi krizového režimu, kdy bude z úsporných důvodů na všech stanicích vysílat jednotně. A překvapuje mne, že si to vedení Českého rozhlasu neuvědomuje a neplánuje Liblický vysílač (slyšitelný v celé ČR) přepnout na Radiojurnál v takové situaci hned.

Prozatím jsem se zabýval pouze poslechem domácího veřejně-právního rozhlasu. Pokud připustíme drsnější krizové scénáře, mohou za určitých okolností nastat situace, kdy nebudeme chtít poslouchat jen náš český rozhlas a budeme chtít získat obšírnější přehled o situaci. Nemusíme chodit daleko, proč. Stačí připomenout třeba situaci za protektorátu. Z rádia nebylo slyšet nic jiného, než nacistickou propagandu a o skutečném stavu na frontě se člověk dozvěděl, jen když naladil stanice zahraniční. Naštěstí většina starých elektronkových přijímačů mohla přijímat krátké vlny, které mají tu vlastnost, že se odrážejí od ionosféry a doletí k nám bez potíží i z destinací vzdálených tisíce kilometrů. Poslouchat Londýn po technické stránce tedy nebyl žádný problém. Dnešní vysílání na VKV k nám (kvůli zakřivení zeměkoule a pohraničním pohořím) ze zahraničí nedoletí. Většina obyčejných rozhlasových přijímačů, která používáte v domácnosti, krátkovlnné rozsahy nemá. A pokud ano, ne vždy ty správné, které by nám zprostředkovaly poslech z míst, která nás zajímají a která by nám měla co říci. Sice pár zahraničních stanic z okolních států můžete ulovit i na středních vlnách ve večerních hodinách, ale vzhledem k mizerné citlivosti a selektivitě laciných rádií bude takový poslech spíš utrpením než plnohodnotným získáváním informací. Pro poslech krátkovlnných vysílačů od okolních států až prakticky po hranice celé Evropy a část Afriky i Asie jsou vhodné nižší KV kmitočty. Jedná se o pásma na stupnicích rozhlasových přijímačů v rozsahu zhruba od 5,7 po 6,5 MHz (vlnová délka 49 metrů) a od 7,2 do 7,7 MHz (vlnová délka 41 metrů). Některé přijímače mají sice krátkovlnný rozsah, ale někde v rozsahu 13 až 15 MHz (tj. 20 metrů). Pro laika jsou to sice přece „taky“ krátké vlny, ale nebude nám to moc platné. Umožňují většinou jen poslech hodně vzdálených a exotických stanic. Tak vzdálených, že to pro nás nebude mít v krizové situaci příliš velký praktický význam.

[Josef]

Základní kritéria pro výběr rozhlasového přijímače pro krizové situace:

Velikost:
Vhodný je tzv. „pohlednicový“ formát, tedy rozměry 15…20 x 10…13cm. Nejde tu ovšem o žádnou estetickou záležitost, ale o ryze praktické souvislosti. Kdyby byl přístroj menší, nevejde se do něj dostatečně dlouhá feritová anténa (a jeho citlivost na rozsahu SV a DV by byla špatná). Také by se do něj nevešel dostatečně velký reproduktor. (Jeho minimální doporučená velikost, aby přístroj dosahoval uspokojivé hlasitosti i kvalitu přednesu je 6 až 8 cm. Menší reproduktorek nepodá dostatečnou hlasitost pro poslech v místnosti s více lidmi, což bude nutit uživatele knoflíkem přidat na výkonu, který se však negativně podepíše na spotřebě z baterií.) Bude-li rádio větší, je méně skladné, zejména pokud chcete přístroj nosit v batohu nebo v nepříznivém počasí chránit před vlhkostí (uzavřením do vzduchotěsné plastové krabičky na potraviny) a žádnou jinou podstatnou výhodu tím nezískáte.

Vlnové rozsahy:
Minimálně VKV (FM) a SV (AM), optimálně i KV a DV. Pokud jste věci znalí a plánujete použít přijímač v opravdu složitých krizových scénářích, není na škodu, pokud by přístroj uměl i příjem SSB (potažmo CW) a zvládal také Air-Band. SSB totiž umožnuje poslouchat radioamatéry (ty na obyčejném AM přijímači poslouchat nelze, přesto že má přijímač KV rozsahy) a letecká komunikace vám může také ledasco o situaci napovědět.

Anténa:
Standardně musí být přijímač (kromě ferritové antény uvnitř) vybavený teleskopickou (výsuvnou) anténou. Tato anténa by měla mít délku nejméně 70cm či více, aby byla schopná zabezpečit dostatečný signál pro příjem na VKV. Pokud by byl přístroj vybavený i zdířkou pro připojení externí antény, bude to dobrý bonus (ale nezbytná podmínka to není).

Napájení:
Přednostně vyberte přístroj na tužkové baterie (pokud možno sudý počet). Je to nejrozšířenější typ baterie v celém civilizovaném (a mnohdy i necivilizovaném) světě. V předchozí stati jsem psal o tom, že rozhlas i při blackoutu bude vysílat nejméně 70 hodin v kuse. Vy fyzicky pravděpodobně nebudete schopni tutéž dobu u přijímače sedět, protože musíte také někdy spát. Takže bude bohatě stačit, pokud se předzásobíte několika sadami náhradních baterií, na které by váš přijímač vydržel hrát asi 50 hodin. Vyzkoušejte, jak dlouho vydrží jedna sada ve vašem přijímači a podle toho se zařiďte. Dnešní baterie mají značnou kapacitu, pokud to nebudete přehánět s hlasitostí, bude baterií vcelku rozumný počet i dostupná finanční investice. Objemově ani váhově to není nic velkého. Koupíte-li běžné alkalické baterie, můžete je skladovat asi 5 let (špičkou dolů), koupíte-li pro tento účel dražší jednorázové lithiové tužkové baterie (používají se např. do foťáků), můžete je skladovat až 15 let. Baterie nenechávejte v přijímači, ale vždy přibalené zvlášť! Svědčí jim suché místo s teplotou nižší než 20°C. Sadu na padesátihodinový provoz považujte za nedotknutelnou rezervu. Pro normální denní provoz si zakupte jednu nebo dvě sady nabíjecích tužkových akumulátorků (+ nabíječku) a ty používejte. Využijete je také v okamžiku, pokud se v krizové situaci dostanete ke zdroji elektřiny (solární panel, auto, elektrocentrála) a budete je moci dobíjet.

Mono nebo stereo?
Zásadně mono! Jde vám o informace v krizové situaci, žádná diskotéka nebude na pořadu dne. Stereofonní přístroj má dva koncové zesilovače a stereodekodér. To jsou věci navíc, které k poslechu mluvených informací nepotřebujete a které vám zbytečně ujídají proud z baterií.

Vstupy, výstupy, doplňky:
Bylo by vodné, aby byl přijímač opatřený výstupem na sluchátka. Pokud možno standardní 3,5mm zdířkou. Pořiďte si k přijímači sluchátka. Stačí laciná. Umožní vám poslech v hlučném prostředí, ale také v místě, kde se musíte chovat tiše (společná noclehárna při evakuaci). Při poslechu na sluchátka můžete snížit hlasitost na minimum, což snižuje u většiny přijímačů i spotřebu a prodlouží životnost baterií. Dále by měl mít radiopřijímač zdířku na síťový zdroj (adaptér). Síťový zdroj by měl být k přístroji samostatně, nikoli vnitřní součástí rádia. Za blackoutu by byl vestavěný síťový zdroj k ničemu, jen těžký neužitečný balast, který musíte nosit s rádiem. Zdířka pro externí napájení vám dává možnost pomocí vhodné redukce (i vlastní výroby) napájet přijímač z jiných zdrojů (solárního panelu, větrné či vodní elektrárny, termočlánku aj.) a udržovat tak rádio v chodu prakticky neomezenou dobu. Není špatné, pokud má přijímač vestavěné hodiny a časovač, který jej po předem nastavené době, automaticky vypne. I přes vaše odhodlání můžete být v krizové situaci tak unaveni, že u poslechu usnete a tahle drobnost zabrání nechtěnému vybití baterií.

Čemu se vyhnout:
Mnohé laciné výrobky s analogovým laděním mají nekvalitní plastové převody nebo nedostatečně tepelně vykompenzované ladící obvody. Poznáte to tak, že když na přístroji naladíte stanici (na VKV) a přenesete přístroj do prostředí s jinou teplotou, rádio se rozladí. Je to vážná chyba. Rádio musí na stanici „sedět“. Je nepřípustné, aby přijímač z naladěné stanice „spadl“ do prázdna nebo dokonce „přeskočil“ na stanici sousední. V krizové situaci, po krátkém výpadku vysílání (v okamžiku náběhu generátorů nelze vyloučit), by přijímač naladěnou stanici „ztratil“ a po obnovení vysílání už „nenašel“. Mylně byste vyvozovali, že se stanice natrvalo odmlčela. Moderní přijímače s fázovým závěsem touto nectností netrpí. Většinou tento druh poznáte na první pohled podle toho, že se u nich frekvence zadává číslem. Mají tlačítka 1 až 9, uspořádaná jako na kalkulačce nebo na telefonu.

Velkým obloukem se vyhněte přístrojům s napevno vestavěnou baterií, kterou jako uživatel nemůžete vyměnit. Je to sice moderní trend, který přináší doba, ale vám by to přineslo spíš komplikace. Lithiové akumulátory (které se pro takové aplikace nejčastěji používají) mají životnost okolo 4 let. Stárnou od momentu výroby, bez ohledu na to, zda je používáte nebo ne. Uložíte-li si rádio vybavené tímto akumulátorem do evakuačního zavazadla, velmi snadno se vám může stát, že až budete přístroj potřebovat, zjistíte, že ony 4 roky už uplynuly a že akumulátor nedrží kapacitu.

Přijímač by měl být samostatný, bez přidružených funkcí. Žádný svítící radiobudík, žádné stereo autorádio, žádný CD nebo MP3 přehrávač nebo radiomagnetofon. Jedna krabička = jedno rádio na baterky, nic víc. Uvědomte si, že jakákoli věc navíc, i když nemáte funkci zapnutou, zůstává v přístroji pod napětím a často má tzv. nenulový odběr. Zvyšuje spotřebu a okrádá vás zbytečně o životnost baterií. To je luxus, který si v dané situaci rozhodně nemůžete dovolit.

Jiné radiopřijímače v domácnosti
Nespoléhejte se, že přijímat rozhlasové stanice umí i váš mobilní telefon. Nebude-li k dispozici elektřina pro jeho nabíječku, nemůžete si dovolit vybíjet baterii mobilu tím, že na něj budete celý den poslouchat zprávy z rádia. Energii co vám zbývá v baterii mobilu, střežte jako oko v hlavě. Bude k nezaplacení, až budete potřebovat telefonovat.

I když máte rozhlasový přijímač v autě, nelze ho považovat za krizové rádio. I když se často jedná o kvalitní přístroje, mají jednu nežádoucí vlastnost - jsou „rozežrané“. Podsvícení displeje, výkonné a bohatě dimenzované koncové zesilovače spotřebovávají značnou porci elektřiny z akumulátoru auta. Při jízdě a běžném provozu to nevadí, akumulátor se pravidelně dobíjí. Ale pokud byste 70 hodin poslouchali rádio při vypnutém motoru (šetřili benzín na horší časy), vybijete akumulátor tak, že pak už nenastartujete.

Existují i širokorozsahové přijímače s mnoha funkcemi, nazývané skenery. Svou velikostí a provedením většinou připomínají ruční vysílačku. Skener je výborná věc. Ale nikoli jako základní krizový přijímač. Stejně tak zvládají poslech rozhlasu některé radioamatérské vysílačky. Opět na ně nesázejte! Bude-li krizová situace, budete jak skenery, tak i vysílačky potřebovat na mnohem důležitější věci – skenovat pásmo, komunikovat s protistanicemi. Nemůžete si je v takové situaci zaměstnat tím, že na nich budete „jenom“ poslouchat rozhlas. To je nesmysl.

Naučte se s vaším nouzovým rozhlasovým přijímačem řádně pracovat. Pokud má přístroj složitější ovládání (např. programování pamětí), napište si ve zkratce návod, vytiskněte, zalaminujte a přibalte k přístroji. Jsou drobné detaily a postupy, které dnes sice ovládáte, ale časem zapomenete a nahlédnutí do papíru se vám pak bude náramně hodit. S návodem může přístroj použít i jiná osoba, když toho vy (např. po úrazu) nebudete schopni. Pokud má vás přijímač digitální ladění, najděte si na internetu frekvence všech významnějších vysílačů Českého rozhlasu, sestavte si z nich tabulku a také ji přiložte k rádiu. Díky tomu budete ladit přesně a mnohem snáze budete moci pátrat i po slabých vysílačích, než když budete jen bezcílně sem a tam prolaďovat pásmo.

[Josef]

Rádio na kličku?

V předchozím příspěvku jsem vám doporučil nakoupit si k rádiu dostatečnou zásobu baterií. Je to povrchně-spotřební, sebestředné, neekologické a dočasné řešení - ano, přiznávám. Ale funguje to (už od vynálezu rádia), je to spolehlivé, předvídatelné a časově plánovatelné!

Naopak mnoho lidí, včetně těch, co o podobné problematice mluvili v rádiu, televizi či např. Dr. Václav Cílek na konferenci nazvané „Bezpečnost budoucnosti“ konané v únoru 2015, doporučují pro krizové situace rádio na kliku. Ale já s tím nesouhlasím a mám k tomu víc než jeden důvod:
Navenek většinou vypadá takový přijímač líbivě, akčně, outdoorově a budí tak dojem určité mechanické odolnosti a životnosti. Ale opak je pravdou. Vnitřek skrývá laciná plastová kolečka. Jsou navržena tak, že vůbec nerespektují rozdílný kroutící moment, jaký panuje v jednotlivých převodových stupních. Výrobce spoléhá na vaši nízkou fyzickou zdatnost. Dobře ví, že nevydržíte točit kličkou desítky hodin a že stejně nakonec budete rádio provozovat na baterie nebo ze sítě.

Schválně - postavte si před sebe na stůl hrst tužkových baterií a pak si položte otázku: „Stojí mi za to vzdát se těchto baterií a věnovat mnoho hodin nepohodlnému točení klikou?“ Počítejte se mnou:
Budete chtít „klikostrojem“ nabít dvě standardní seriózní neošizené tužkové baterie (akumulátorky) uvnitř rádia nebo nějaké LED svítilny, dejme tomu o kapacitě cca 2000mAh. Dynamko (motorek) při vašem běžném otáčení plastovou klikou je schopen poskytovat proud cca 200 až 300mA. Akumulátorky mají účinnost jen okolo 60%, takže vámi vyrobený objem elektřiny musí být 3300mAh. Aby dynamko (motorek) tolik energie dodal, musí běžet celkově 10 až 16 hodin. Jste ochotni tak dlouho točit?

Když budete točit, nemůžete vykonávat žádnou jinou smysluplnou činnost. Jste otrokem této práce. A protože musíte přístroj pevně držet v rukou, nemůžete jej dát na vhodné místo, aby jej všichni slyšeli nebo natočit anténou tak, abyste obdrželi nejsilnější příjem. Pokud je v přístroji napevno vestavěný nějaký akumulátor, můžete se téměř s jistotou spolehnout, že až budete přístroj potřebovat, nebude (po několika letech skladování ve vybitém stavu) schopný funkce. Celkově takové rádio považuje jen za zajímavou hračku určenou pro zabavení nudících se dětí na táboře nebo při kempování. Pro skutečnou krizi to podle mého názoru není dobrá volba.

Možná namítnete, že podobný systém používala v minulosti armáda a že to fungovalo. Ano používala – z nouze. Používala ho v době, kdy byly vysílačky elektronkové. Pokrýt jejich spotřebu dlouhodobě z baterií by bylo velmi obtížné, energetické nároky na žhavení elektronek byly značné, baterie nevýkonné, velké a těžké. Jenže dnes je to naopak. Navíc, při ručním pohonu se neuvažovaly dlouhé relace. Přístroj se zapínal jen v přesně smluvenou dobu a komunikace probíhala jen krátce. Každý, kdo „měl tu čest“ dynamem točit, vám dosvědčí, že to i po dobu těch několika krátkých minut byla pořádná fuška. A uvědomte si také další nezanedbatelnou konstrukční maličkost, kterou se vysílačky na kliku lišily od dnešních rádií na kliku – dynamo s klikou bylo vždy oddělené. Byl to samostatný agregát. Ozubené převody jsou totiž navenek hlučné a uhlíky dynama způsobovaly navíc citlivému přijímači rušení. Kdyby bylo dynamo vestavěné uvnitř přístroje, rušilo by akusticky i elektricky příjem slabých stanic. Šance na úspěšné spojení by poklesla. To si nemohla armáda dovolit. A nemůžete si to dovolit ani vy, má-li vám radiopřijímač sloužit právě pro krizové situace.

Tím nechci tvrdit, že „klikotoče“ jsou úplný nesmysl. Mohou fungovat, ale musejí být provedeny masivně, aby neodporovali ergonomii a dokázaly využít všechnu lidskou energii v relativně krátké době, kterou můžeme ze svého času točení klikou věnovat. Měly by být schopné ustát i vnější pohon, ať už od větrné vrtule nebo od vodního mlýnku, který by se dal postavit poblíž zdroje vody nouzového tábora a na přístroj mechanicky napojit. A to bohužel typy, které se dnes objevují na pultech prodejen, nesplňují ani omylem.

Pokud byste i přes výše uvedená negativa, stále neodolatelně toužili po ručním pohonu, vyrobte si ke standardnímu kvalitnímu rozhlasovému přijímači ruční dynamko, koncipované jako samostatná přídavná jednotka. Jde to i svépomocí a připojíte je do zdířky přijímače tam, kam za normální situace připojujete síťový adaptér. Dostupné možnosti jsou, v sousedním vlákně je například popsán nouzový zdroj z dynamka na kolo.

[Josef]

Digitální rozhlasové vysílání (při krizových scénářích):

„Digitální vysílání je kvalitnější modernější, lepší…“ , to můžete dnes dost často slyšet okolo sebe a někteří už mají dokonce digitální rádio DAB doma. Ale pozor, zkusme nahlédnout do kuchyně pod pokličku... Digitalizace vysílání je především finanční hra. Ten, kdo vysílání šíří (Radiokomunikace), oproti současnému stavu sice musí investovat do přestavby, ale v budoucnu velmi ušetří. Jestliže zatím jednu stanici šíří jeden (či paralelně dokonce více) vysílačů a energii laicky řečeno „zbůhdarma vyzařují do prostoru“, pak při digitálním vysílání je tomu tak, že jeden vysílač šíří současně (v jednom okamžiku) třeba deset stanic (jednou anténou, jedním koncovým stupněm, jedním "příkonem"). Ušetří se tedy desetkrát více energie a to už jsou pěkné peníze. Současně budeme také méně ozařováni elektromagnetickým smogem. K vysílání se použije i menší výkon než by vyžadoval analog, protože stačí, aby přijímač "přečetl" data. Mezi daty může být klidně šum, pokud šum data nepřehluší, bude mít stále posluchač perfektní poslech. Ale jakmile šum data přehluší, začne přijímač koktat, nebo oněmí úplně. Posluchač, poté co bude donucen investovat do nového přijímače, bude buď slyšet perfektně, nebo nebude slyšet vůbec nic. Žádná střední cesta není. Vzhledem k tomu, že digitální vysílání využívá frekvence, jejichž vlastnosti šíření odpovídají přímočarému šíření světla, bude dosah vysílačů (stejně jako je tomu u současných vysílačů VKV) omezený na okruh viditelného obzoru. Takže při tomto způsobu vysílání se k vám defacto žádné zprávy ze zahraničí nedostanou (ale to se většinou nedostanou na FM VKV ani dnes).

Jen tak mimochodem - digitální vysílání umožňuje šifrovat, tedy určit skupinu posluchačů, kteří to či ono vysílání budou moci přijímat (např. formou karty jako u satelitu) a můžeme se dostat i do bodu, kdy si budete muset předplácet stanice, které chcete poslouchat, jinak vám zbude jen ČRO1, který platíte koncesionářským poplatkem. Pro normální provoz (dokud nebude po zašifrování vysílání placené), může být digitál určitá výhoda v zaručené kvalitě poslechu a možnosti doplňujících informací.

Z prohlášení Petera Duhana, generálního ředitele Českého rozhlasu vyplývá, že spolu s provozem pražského studia na Vinohradské je energeticky vyzálohovaný i přenos digitálního vysílání Českého rozhlasu na satelit (tzv. up-link) a dále na síť DVBT České televize. Pro provoz v nouzových podmínkách (kdy budou vysílače dočasně napájet generátory a vysílače nižších tříd budou trvale odstaveny) nebude však pokrytí ČR souvislé. Budou místa, kde bude signál slabý. V tu chvíli bude pro tyto okrajové lokality digitalizace totální průšvih... Budete-li se nacházet v takovém místě, v přijímači vám to přerušovaně zakoktá a pak nastane natrvalo hluboké ticho. Pro úplně černý scénář, když by zůstal v provozu jen jediný vysílač udržovaný při životě armádou, je (vzhledem k fyzikálním vlastnostem použité frekvence) celoplošné pokrytí signálem nemyslitelné.

Namítnete, že televize DVBT přeci funguje docela dobře. Jistě. Ale uvědomte si, že většina televizních přijímačů má anténu na střeše, vysoko, v místě s dobrým signálem. Navíc je „mírový stav“, všechno co má, řádně funguje - přírodní živly v pořádku, společenské klima v pořádku, technické zázemí v pořádku. Vše je ideální. Kde se však budete pohybovat za krizové situace s rozhlasovým přijímačem vy a jaký přístup k signálu bude mít jeho anténa? V Praze, Brně, v přímém dosahu Kojálu, Pradědu, Ještědu či Cukráku? To by snad ještě šlo, zde se asi nic zvláštního dít nebude, ale jinde bych si pro krizové situace digitální rádio (které není kombinované i s analogovým přijímačem) zatím nekupoval a držel se zuby nehty analogu, dokud to jen bude možné.

[Josef]

Nebudu vám radit, že si máte koupit nějaký konkrétní typ rádia od konkrétního výrobce a že všechny ostatní jsou braky. Výrobky na trhu se navíc neustále obměňují a mění názvy. V mnoha případech narazíte sice na staré, ale stále ještě dobře sloužící přístroje z konce socialistické éry (Tesly, Blaupunkty, Grundigy či VEFy). Mé názory měly být pro vás jen jakým si vodítkem a inspirací. Poukázat na věci důležité i skryté záludnosti a ukázat, že některé cesty jsou schůdné, jiné lákavé, ale slepé.

Já osobně mám pro krizové situace přijímač Eton G3, ale mnohým bude stačit podstatně jednoduší a levnější přístroj. Používám ho denně i v běžném životě, protože je skladný a má pěkný zvuk. Cenově nepatřil k nejlevnějším, mé požadavky byly o dost náročnější, než by asi běžný uživatel rozhlasového přijímače měl (žádal jsem vysokou citlivost na prutovou anténu, možnost příjmu modulace SSB a radioamatérská pásma) Bohužel dnes už se tento přístroj nevyrábí, ale na trhu jsou podobné přístroje, s podobnými parametry a podobnými možnostmi*.

Přijímač, pokud jede na síťový zdroj nebo jiné externí napájení a jsou do něho vloženy nabíjecí tužkové baterie, umí je (bez vyjmutí) i nabíjet. Proto jsem si k němu dodělal napáječ ze zdířky autozapalovače, který zvládá přizpůsobit jakékoli vstupní napětí v rozsahu 10 až 24V. Mohu proto k napájení bez obav použít třeba 12V solární panel nebo jiný „exotický“ střídavý či stejnosměrný zdroj. Dodělal jsem také propojku na spojení přijímače s tabletem. Díky tomu se dá snadno nahrát zvukový záznam nebo dekódovat digitální radioamatérské provozy (SSTV, PSK31 apod.)

*) Dá se sehnat třeba maličký přijímač TECSUN PL-365 (či jeho nástupce TECSUN PL-368). Malý reproduktor sice neposkytuje tak komfortní poslech jako radiopřijímače většího formátu, ale na oplátku je lehký, intuitivně ovladatelný a překvapivě citlivý jak na VKV tak KV. Na jedničku zvládá i příjem SSB. Bez potíží můžete poslouchat radioamatéry na 3,7 MHz LSB, ale osobně mě mile překvapil, když krásně čitelně pobral CB-stanici vysílající modulací USB ze vzdálenosti 56 km jen na svou krátkou teleskopickou anténu (zatím co moje CB-radiostanice k tomu potřebovala 5,5 metru dlouhou anténu na střeše). Cena je také velmi sympatická. Ale abych nepěl jen chválu. Na DV je citlivost prachmizerná a typ PL-365 nemá numerickou klávesnici, takže zvolenou frekvenci musíte pracně natočit ručním knoflíkem, což je při proladění celého pásma docela zdlouhavé. Mezi další zajímavé přijímače, které umí SSB patří např. TECSUN PL-660, XH DATA D-808, Sangean ATS 909X aj. Návod i diskuzi, jak vybrat radiopřijímač který umí SSB si můžete přečíst zde.

[Josef]

Zde uvádím pro představu pár fotografií mého oblíbeného rozhlasového přijímače Eton G3 s doplňky:

Dnes ho velmi podobnými vlastnostmi, hmotností, rozměry i vnějším vzhledem nahradil přijímač Tecsun 660 či Tecsun 680, cenově je ale o něco dražší, než byl Eton a pohybuje se v rozpětí od 4 do 4,5 tis.

[Josef]

Abychom mohli v tématu nějakým způsobem pokračovat dál, zkusme teoreticky připustit prohlubování černého scénáře:

Uplynulo 70 hodin, situace se nezlepšila, dodávka proudu nebyla obnovena, Český rozhlas přestal vysílat a i nám zásoba baterií pro nouzový přijímač dochází.

Už samotný fakt, že se situace „nevyřešila“ a vysílání Českého rozhlasu se na žádné z jeho vysílacích frekvenci neobnovilo (ani za přispění armádních zdrojů), by mělo pro nás být varováním a důvodem, být ještě více ve střehu a nastalou situaci nepodceňovat. O to důležitější teď pro vás budou informace „z vnější strany“, které se k vám dostanou. A proto byste i nadále, alespoň na časově omezené úseky, měli zůstat na příjmu (z důvodů vlastností šíření radiových vln nejlépe v podvečer a v noci) a snažit se zachytit zpravodajské relace (myšleno rozhlasové zprávy) rozhlasových stanic z našich sousedních států.

V zásadě potřebujete dvě věci – získat dobrý signál a nějaký záložní zdroj elektrické energie.
Nejsnazší cestou k tomu je, alespoň podle mého názoru, pořídit si drátovou anténu a redukci, která by umožnila napájení radiopřijímače z napětí 12V= (např. zásuvky autozapalovače). Taková redukce vám umožní široce improvizovat. Díky ní můžete napájet radiopřijímač z auta (malé přenosné rádio má podstatně menší odběr než vestavěné autorádio, takže máte k dobru další desítky hodin poslechu). Přes tuto redukci můžete rozhlasový přijímač napojit i na dvanácti voltový ostrovní systém v karavanu, v domě nebo třeba i narychlo sestavenou solární elektrárnu nebo jiný „přírodní zdroj“.

Takže podívejte se po obchodech kamenných i internetových, zda se v vašemu přijímači nějaká redukce neprodává. Pozor! Nemám na mysli jen prostou „propojku“ mezi zásuvkou autozapalovače a konektorem, který zasunete do přijímače místo síťového napaječe. To by se do přijímače dostalo plných 12V a nepřežil to! Redukce musí být schopná napětí účinným způsobem převádět z 12V na napětí, které vyžaduje přijímač, tedy např. 6 voltů.

Pokud „tržní prostředí“ zklame a redukce není k zakoupení, můžete si ji pokusit udělat. Pro energeticky úspornější přijímače (jakým by krizový přijímač z podstaty věci měl být) ve většině případů vyhoví redukce sestavená podle následujícího schématu:

stabilizator-pro-napajeni-6V-az-9V-radioprijimace.gif (7.06 KiB) Zobrazeno 34200 krát

Elektronika, která napětí upravuje, je celkem nezáludná. Skládá se jen s několika levných součástek a po sestavení většinou pracuje na první pokus. Pro praktické použití (v krizové situaci zejména) ji však musíte zabudovat do nějaké odolné plastové nebo kovové krabičky, která přežije skladování, ne příliš šetrnou přepravu i pád ze stolu na zem. Integrovaný stabilizátor, pokud je odběr vašeho přijímače větší než asi 150 až 200mA opatřete chladícím plechem nebo je-li krabička kovová, přišroubujte ho na její stěnu (nemusí být izolovaně). Pojistku ani transil nevynechávejte. Jsou to bezpečnostní prvky. I když se na úpravě napětí nepodílejí (nemají ani žádnou vlastní spotřebu), mohou váš přijímač účinně ochránit před nečekaným rázovým přepětím, či jinou fatální chybou.

napajec-pro-Eton-G3-z-palubni-site-automobilu.jpg (20.21 KiB) Zobrazeno 34200 krát

Na fotografii vidíte podomácku sestavené obvody výše popsaného stabilizátoru v 8-voltové verzi pro Eton G3 zabudované přímo do plastové koncovky, která mi zbyla z nefunkční autonabíječky od starého mobilního telefonu. Byly využity i některé „cestičky“ původního plošného spoje.

[Josef]

Abyste nebyli odkázání jen na zásuvku autozapalovače uvnitř vozidla, pořiďte si ještě další redukci. Ta vám „vytvoří“ zásuvku autozapalovače kdekoli, kde ji budete potřebovat i mimo auto. Redukce se skládá z autozásuvky ze které vyčnívá kablík zakončený krokosvorkami (běžně v prodeji). Nyní vám stačí sehnat jakýkoli dvanáctivoltový akumulátor (svůj či vypůjčený nebo nalezený, i nepříliš zdravý) na který svorky připojíte (Nesplést polaritu! Červenou svorku na "+" vývod, černou na "-" vývod akumulátoru.) a pak už do zásuvky můžete zapojit redukci k přijímači (zmíněnou v minulé kapitole) nebo jiný spotřebič na 12V.

Ukázka běžně prodávané redukce:

zasuvka-s-krokosvorkami.jpg (45.84 KiB) Zobrazeno 34176 krát

Jiné oblíbené svorky – tzv. “žabky“. Jsou malé, ale tlusté vývody autoakumulátoru zvládnou také:

svorky-10A.JPG (17.05 KiB) Zobrazeno 34176 krát

[Josef]

12V= v širších souvislostech:
Mnozí namítnou, proč se zde zabývám redukcí na dvanáctivoltový rozvod? Proč volím normu pro autozapalovač? Proč raději nenavrhnu nějaký záložní zdroj s moderními lithiovými akumulátory a podobně? Máte-li jiný názor, udělejte to klidně posvém, iniciativě se meze nekladou. Já se snažím hledat řešení použitelné pro co nejširší okruh lidí. Vycházím z úvahy, že v české republice je několik milionů aut. Prakticky v každé domácnosti jedno nebo i více. V každém z těchto aut je olověný akumulátor s kapacitou nejméně 45 ampérhodin. Většina těchto automobilů je až do okamžiku blackoutu většinou v provozu, takže akumulátor je nabitý. Celkově máme tedy k dispozici mnoho desítek milionů ampérhodin. Je to obrovský potenciál, ale bohužel jen dočasný. Potenciál, o který můžeme snadno přijít, pokud si včas neuvědomíme, že ho máme a nenaučíme-li si ho zachovat a využít. Jak je to možné? Pro pochopení si zopakujme aktuální situaci:

Už uplynulo 70 hodin od začátku blackoutu, situace je vážná, většina služeb ve státě se „zadřela“, včetně prodeje pohonných hmot. Šetříme si posledních pár litrů benzínu pro případ nějaké neodkladné situace a autem nejedeme, pokud vážně nemusíme.

Jenže moderní automobil není konstruován na situaci, že s ním nejezdíte! Nemá nulový odběr elektrické energie. Vestavěná elektronika (zejména takové vychytávky, jako přijímač dálkového otevírání dveří apod.) nám postupně akumulátor vybijí, až ho po jednom či dvou týdnech odstávky vybijí docela. Akumulátor bez opětovného nabití začne masivně sulfatovat, takže se nadobro zničí. Tím přijdeme o „součástku“, kterou bychom dokázali k našemu prospěchu využít i samostatně.

V tomto okamžiku se dostávám k dilematu, se kterým by mi spíše poradili odborníci na auta:
Nejspíš by bylo rozumné, kdybychom akumulátor z auta včas odpojili, přinesli jej do místnosti a používali k napájení nouzového radiopřijímače (nejméně 100 hodin poslechu) nebo ho dokonce použili jako základní kámen improvizované solární elektrárny. Tím bychom uchovali jeho zbytkovou kapacitu, která by nám pomohla překlenout i několik měsíců a v případě dobíjení fotovoltaickým panelem bychom se dokonce stali prakticky nezávislí.
Pokud máme nějaký starší typ auta, byť by už s jednoduchou řídící jednotkou, jde to. Pokud vrátíme (nanejvýš z poloviny vybitý akumulátor) opět do auta, většinou funguje jak má. Auto nastartujeme a ponecháme asi 10 minut běžet na volnoběh. Řídící jednotka se po resetu zkalibruje a můžeme vyrazit na cestu. Při cestě, pokud trvá alespoň 2…3 hodiny, se nám akumulátor opět dobije. Toto mám osobně vyzkoušené (Favorit, Forman) a není s tím problém.
Naprosto bez obav můžete být i v situaci, kdy si vypůjčíte k napájení rozhlasového přijímače akumulátor z nějakého zemědělského nebo stavebního stroje, který má klasický naftový motor a elektřinu používá jen pro startér.
Ale co když jsme vyjmuli akumulátor z nejnovějšího „přechytralého“ auta s řídící jednotkou, která má nadvládu nad vším? Podaří se běžnému řidiči po znovupřipojení akumulátoru auto opět zprovoznit? Nebude vyžadovat zázemí autoservisu a tým odborníků? To bohužel nevím. Vím jen jedno - pokud akumulátor ponecháte dlouhou dobu v autě bez nabití, postupně se vám vybije a o mobilitu nakonec stejně přijdete. Jen s tím rozdílem, že akumulátor už bude, pro případné jiné aplikace, definitivně poškozený.