Rozhlasový přijímač vlastní výroby

[Josef]

Já potenciometr hlasitosti ve schématu nepoužil, protože přijímač, tak jak je publikován zde, je zkonstruovaný především jako "záložní nouzové rádio do nelehké doby". A podle hesla, že "součástka, která v přijímači není se nemůže ani pokazit", jsem se snažil zbavit se všeho, o čem je mi známo, že se během času rádo pokazí. A co si budeme namlouvat, potenciometry se kazí velmi rády (chrastí a šumí). Když už jsem se nemohl všem potenciometrům úplně vyhnout, nastavuji s tím jedním raději jen anodové napětí a filtruji to raději ještě dodatečně kondenzátorem, aby v budoucnu toho chrastění a šumu bylo co nejméně. Rozhodně jsem si přes něj netroufnul pouštět žádný NF signál, ani s ním řídit přímo zpětnou vazbu s VF složkou, jak se někdy taky dělává. Ale pokud budeš užívat přístroj "tady a teď" (v klidu a míru), klidně tam potenciometr namísto odporu dej. Konec konců vyměnit za pevný odpor se dá vždycky.

Použití reflexního zapojení nepřinese žádné extrémní VF zesílení, to nečekej (nejde to ždímat "na krev" - rozkmitalo by se to). Pouze se tím oddělí anténa od oscilujícího ladícího obvodu při nasazené zpětné vazbě (poslech CW a SSB na KV). Rozhodně doporučuji postavit přijímač nejprve jako obyčejný přímozesilující a teprve po "osahání si ho" jej postupem času přestavět na reflexní. Ono se může ukázat, že uživateli bude z nějakého důvodu původní zapojení vyhovovat více než reflexák a vrátí se k čistokrevnému audionu zpět.

Tlumivky mohou být malé a nemusejí mít ani vysoké Q. Drobný parazitní útlum může s výhodou zabránit různým nečekaným oscilacím a postará se i o širokopásmovější průběh charakteristiky VF stupně. Je to jen oddělovací stupeň, žádná selektivní pásmová propust. Tlumivky mohou být i miniaturní, ale nesmějí se přesytit a ztratit indukčnost vlivem stejnosměrné složky proudu, která přes ně a druhou triodu prochází (cca 5 mA). Myslím však, že běžné VF tlumivky to hravě zvládnou. Pozor na jejich orientaci při montáži! Jejich osy musejí být mimoběžné vůči sobě a mimoběžné i vůči hlavní cívce ladícího obvodu. Možná by stálo za to navinout tlumivky na malá toroidní jádra, která nemají takový rozptyl do okolí jako tlumivky na ferritové tyčince. Pak by se jejich umístění a poloha nemusela řešit.

Mimochodem, při tvé větě, že "je sice dostatek nářadí, ale ubývá klasických součástek", se mi vybavila podobná situace, která panovala v začátcích radiotechniky. Dnes se mnozí amatéři podivují, proč tehdejší konstruktéři s takovou oblibou používali mezi zesilovacími stupni transformátorovou vazbu. Jenže ona to nebyla obliba, ale nouze. To, co dnes známe jako "obyčejný odpor" za pár haléřů, byla vzácná, nedostatková a v domácích podmínkách obtížně vyrobitelná součástka. Zatím co transformátor si dokázal každý zdatný kutil vyrobit sám. Byla to vlastně "silnoproudá" záležitost a nahradil tím hned tři součástky (anodový odpor prvního stupně, vazební kondenzátor a mřížkový odpor druhého stupně).

Držím palce, ať se stavba zdaří, rádio hraje jak má a budu rád, když se zde pak pochlubíš i nějakou tou fotkou.

[Václav 51]

Josefe, děkuji za všechny popsané detaily. Rady zkušeného mají velkou cenu, ušetří plno práce a zkoumání. Jistě není problém konstrukci uspořádat pro zapojení audionu i reflexního přiíjímače. Ve své představě nemusím šetřit místem, ani náklady. Výhodu reflexního zapojení vidím zejména ve stabilitě ladění, přizpůsobení antény není problém, tranformaci impedance zvládám.
Asi jsem nedomyslel, že navinout tlumivky na vhodná toroidní jádra nemusí být až tak pracné, zkušenosti s tímto mám. Zkusím počítat a měřit, vlastně je to zábava.
Bohužel tato doba mne brzdí, četné problémy, pohřby v rodině, špatná nálada z četných omezení. Ale soustředění se v dílně působí jako lék. Snad se dočkáme lepších časů. Určitě se ozvu.

[Josef]

Jen ještě pozor na dvě věci:

1. Schéma reflexního přijímače je optimalizované zejména pro práci na KV (SV a DV pásma jsou tam jen takový "doplněk", který jak se říká, funguje vždycky). Uváděné hodnoty tlumivek tomu odpovídají, a byly zkoušeny především pro příjem pásma 80m na území ČR. Smyslem "tvrdých" tlumivek bylo částečně zeslabit průniky silných rozhlasových SV stanic do HAM pásma. Pokud chceš používat reflex cíleně především na SV zahraniční rozhlas, vyzkoušej hodnoty tlumivek větší - hlavně tu v katodě druhé triody. Ale rozumně, když to přeženeš do extrému (např. stovky závitů), je tam pak schopných prolézat už i 50 Hz a nežádoucím způsobem namodulovat VF složku zesilovanou na druhé triodě.

2. Sice píšeš, že místa máš dost, ale nesmí se to s rozvláčnou montáží přehánět ani v NF části. Elektronka E88CC je hodně strmá trioda a jakmile má možnost (zbytečně dlouhé přívody, parazitní kapacity), strašně ráda si potajmu zakmitává někde na VKV frekvencích a těžko se to hledá. Zdánlivě se to ničím neprojevuje - přijímač normálně hraje, ale při ladění či nasazování zpětné vazby se chová "tak nějak divně" a "jen někdy", případně při silnějších signálech zkresluje. A když pak člověk na některou anodu připojí na osciloskop, nestačí se divit, co se tam děje...

[Wolf]

Musím smeknout před výkonem Twinplexu.
Právě na něm pohodlně poslouchám muziku na rozhlasové stanici Jil FM vysílající až z Afriky, z Alžírska.
Na středních vlnách! (531 kHz)

Už se těším, až si namotám cívku na krátké vlny.

[Wolf]

Pokračuju v hraní se svým novým přijímačem a od jeho výroby jsem nastřádal několik otázek, které mi intenzivně vrtají hlavou, tak si dovoluju je zde vyslovit nahlas v naději, že se mi dostane odpovědí a tím duševního klidu

Otázka 1.
Protože se chystám na radioamatérské zkoušky a hodně se poslední dobou věnuju poslechu radioamatérských pásem, samozřejmě bych rád Twinplex přestavěl do reflexního zapojení. Zde zveřejněné schéma ale počítá s připojením antény pomocí koaxiálního kabelu do nízkoimpedančního(?) vstupu v přijímači. To je pro radioamatérské použití samozřejmě zcela normální, ale nerad bych kvůli tomu ztratil možnost plnohodnotně používat anténu typu "zcela náhodný dlouhý drát", která je pro přijímač vzhledem k jeho zamýšleným krizovým okolnostem použití tak nějak přirozenější, než sofistikovaná anténa se svodem koaxiálním kabelem.
Šlo by nějak zachovat možnost plnohodnotně používat oba typy antén (a nemuset do šasi přidávat impedanční transformátor a přepínač vstupů)?

Otázka 2.
Nastřádal jsem slušnou hromadu elekronek ECC88. V přijímači se ale chovají odlišně: s některými exempláři zpětná vazba nasazuje výrazně dřív (vytočení knoflíku na cca 10 - 15 %) a přijímač s nimi hraje znatelně tišeji, než s jinými exempláři, které k nasazení zpětné vazby potřebují potenciometr vytočit víc (25 - 30 %) , ale přijímač pak hraje o dost hlasitěji.
Jsou správné moje domněnky, že jde o důsledek rozdílné opotřebovanosti elektronek, že ty "tišejší" jsou paradoxně méně opotřebované a že by i ty hrály hlasitěji, kdybych snížil počet závitů zpětnovazebního vinutí a tím donutil zpětnou vazbu nasazovat při vyšším anodovém napětí první půlky elektronky?

Obecnější otázka 3., s Twinplexem související jen částečně:
Jak se obsluhuje separátní přijímač a CW vysílač (řekněme nouzový, primitivní, z pár součástek, podobného ražení jako Twinplex)? Jak sdílí společnou anténu? Jak se přijímač naladí na frekvenci vysílače (či naopak), pokud může být anténa v jednu chvíli připojena jen k jednomu z nich?

Otázka 4.
U Twinplexu mám trochu potíže s hlasitostí reprodukce prostřednictvím reproduktoru (a samozřejmě výstupního transformátoru, továrního). I ČRo2 je opravdu nesmírně tichoučký. (Když vysílá Radio Romania International na KV, tak to kupodivu burácí, pohodlně pro ozvučení místnosti, ale ta stanice dost burácí i při poslechu na krystalku.)
Kde bych měl hledat problém?

[Josef]

k bodu č.1:
U reflexního zapojení je přívod antény do katody bohužel vždy nízkoimpedanční. Vysokoimpedanční přívod by sice šel udělat, ale muselo by to být do mřížky druhé triody (ale tam už vedeme NF signál). Oboje současně nelze, jedno z toho musí být vysokofrekvenčně uzemněné, buď mřížka nebo katoda. Řešení je jednoduché - na skříňku Twinplexu udělat koaxiální konektor (BNC nebo PL). A pak externě do tohoto konektoru zapojit krátkým kablíkem maličkou krabičku ve které bude na toroidu trifilárně navinutý balun, který to z drátové vysokoimpedanční antény prostě v případě potřeby ztransformuje na impedanci nízkou. Osobně bych to ještě zdokonalil tak, že bych si na krabičce udělal víc zdířek, které by vedly na jednotlivé odbočky balunu a v praxi vyzkoušel, ve které konkrétní zdířce to té mé anténě právě vyhovuje (pro jednotlivé vlnové rozsahy se to může lišit, podle toho, jaká délka vlny je v anténě nakmitána a jaká konkrétní impedance na jejím konci vzniká.
(Náčrtek v budoucnu dodám. Ono je užitečné takové udělátko mít. Lze je totiž použít v obou směrech. Nejen k připojení krátké drátové antény ke koaxiálnímu vstupu reflexního Twinplexu, ale i k připojení dipólové antény svedené koaxiálem k obyčejnému "[i]banánkovému" vstupu nereflexního Twinplexu.)[/i]

k bodu č.2:
Je to přesně tak, jak píšeš

k bodu č.3:
Pokud má přijímač nízkoimpedanční vstup, musí být anténa připojená na anténní přepínač nebo relé, které ji připojuje buď na přijímač nebo na vysílač.
V minulosti, v době "samostatných škatulí", kterou máš určitě na mysli, se však většinou používaly přijímače s vysokoimpedančním vstupem (klasické dvoulampovky, nestíněné dráty s banánky atd. Rušení od zpětné vazby nikdo moc neřešil, pískalo to občas všem a lidé byly tolerantnější.) I vysílač pracoval většinou do vysokoimpedanční antény - drátová anténa délky lambda půl, napájená na jednom konci, buď přes PÍ-článek nebo přes obvod typu "Fuchs". V takovém případě to propojení mezi přijímačem a vysílačem bylo řešené tak, že anténa vedla galvanicky přímo do vysílače. Proud do antény (a tedy i správné nastavení výstupních obvodů vysílače) indikovala žárovka o správně zvolené hodnotě proudu. Přijímač byl k anténě navázán tak, že izolovaný drát od anténního vstupu přijímače byl jen několika závity volně obtočen okolo tohoto anténního přívodu. Vznikla tak kapacita jednotek až desítek pikofaradů, což na přenos signálu do přijímače úplně stačilo (mimochodem přijímač začíná podobně velkým kondenzátorem). Aby se při vysílání nedostávalo do přijímače příliš vysoké napětí a nezničilo vstupní kondenzátory, mohla být u silnějších vysílačů (s výkonem cca nad 5 wattů) přidaná ještě doutnavka, která přebytečnou energii, která se dostávala na vstup přijímače, pobrala. Anténní obvody ve vysílači fungovaly jako další ladící obvod. A to i v okamžiku, kdy vysílač právě nevysílal. Díky nim byl signál pro přijímač tak říkajíc už trochu i "předladěný" a ořezaný o nežádoucí průsaky signálů z jiných pásem.

Ukázka propojení:
(kliknutím zvětšit)

Vysílač (např. nouzový jednoelektronkový) měl většinou křemenný krystal (ručně výměnný), takže vysílal jen na jedné, přesně dané a předem domluvené frekvenci. U vysílače se seřizovalo pouze nastavení výstupního obvodu, aby se co nejvíce energie podařilo dostat do antény. Protistanice také vysílala na frekvenci pevně dané použitým krystalem. Takže jediné, co oba operátoři museli - naladit svůj přijímač na signál protistanice. Operátoři ladili s nasazenou zpětnou vazbou, a přijímač naladili tak, aby jim byla výška tónu protistanice na poslech příjemná. Každý individuálně, jak chtěl sám.
Pokud by byl vysílač plynule laditelný (např. staré zapojení typu ECO+PA a pod.), nebylo by naladění vysílače na správnou frekvenci problém. I kdyby byla anténa přepínána přepínačem či relátkem, bude po jejím připojení jen k vysílači zbytkovou indukcí a parazitní kapacitou do přijímače "prosakovat" tolik signálu, že přijímač velmi dobře "uslyší" co vysílač vysílá a není problém vysílanou frekvenci na přijímači zkontrolovat. Zkušenost ukazuje, že bude spíš nutné pomocným kontaktem relátka vstup přijímače při vysílání natvrdo uzemnit, aby toho "prosáklého" signálu z vysílače nebylo příliš a přijímač se nepřehltil. (Z vysílače jdou do antény desítky až stovky voltů, přijímač poslouchá v milivoltech.)

k bodu č.4:
Pokud hrají zahraniční stanice hlasitě a české hrají slabě, pak jak se říká "není závada na vašem přijímači" (ale na straně Českých radiokomunikací, přesněji "ekonomických" rozhodnutí zahraniční investiční společnosti, která celé Radiokomunikace koupila). ČRo2 se vysílá z několika vysílačů a tak záleží, kde bydlíš a který z nich konkrétně přijímáš a jaký má aktuální výkon. Ono to za chvíli stejně nebude důležité, protože letos na Silvestra ty vysílače nejspíš vypnou úplně a k poslechu na střední i dlouhé vlně zbydou jen ty zahraniční z bývalého východního bloku (PL, RO, HU...)
Pokud jde jen o hlasitost a nezáleží tolik na selektivitě, připoj anténu přímo na katodu první triody (tedy na zpětnovazební odbočku). Pro spodní část středních vln je kapacita vazebních kondenzátorů (těch u anténních zdířek) přeci jen už hodně malá a energie přes ně prochází málo. Je to přirozená nectnost kapacitně vázané antény, která je velmi vhodná pro KV, zatím co pro SV a DV již méně. Kdyby to byl přijímač určený jen na hlasité domácí vyhrávání, bylo by asi lepší napojit anténu ne přes kondenzátory ale přes samostatné anténní vinutí (což by však začínajícím stavitelům značně zkomplikovalo výrobu cívek, proto jsem to v návodu nepoužil).

[Wolf]

Při experimentování s různými elektronkami a ubíráním počtu závitů vinutí zpětné vazby na cívce pro SV se mi stala taková věc... Viz video.


Při zcela zasunutých deskách hlavního ladícího kondenzátoru (tzn. největší kapacita) a skoro až zcela vysunutých deskách dolaďovacího kondenzátoru má zpětná vazba jakoby dvě úrovně "nasazení". Kromě frekvence středních vln se obvod zřejmě rozkmitává i na VKV. Vím, že Josef varoval, že se elektronka může takto neukázněně chovat a že je to nežádoucí, ale přestože jsem doufám při konstrukci nic nezanedbal, stejně k tomu dochází a paradoxně zřejmě docela užitečným způsobem: můžu poslouchat vysílání brněnské letecké služby ATIS s (hlavně) meteorologickými informacemi na frekvenci 131,1 MHz.

Škoda, že to bude nejspíš tak náhodný jev, že jakýkoliv zásah do konstrukce/zapojení mě o něj zase připraví.

Josefe, kdyby mě kmitání ve VKV trápilo, jak se ho cíleně zbavit? Existuje nějaká přiměřeně jednoduchá léčba?

Nevím, jestli to souvisí, ale trochu podivně se mi přijímač chová s cívkou na pásmo 40 m. Bod nasazování zpětné vazby se v rozsahu ladění chová očekávaně, při více zasunutých deskách kondenzátoru oscilace nasazují méně ochotně a směrem k vyšším kmitočtům ochotněji, jen v oblasti okolo rozhlasového pásma 41 m je najednou změna a potenciometr zpětné vazby je k jejímu "nasazení "potřeba vytočit mnohem více. A za tímto pásmem zase vše v pořádku. Na kvalitu příjmu to, zdá se mi, vliv nemá.

[Josef]

Parazitní příjem na VKV je vážný problém. Není to v pozici: "Kdyby mě to trápilo, tak to odstraním", ale v pozici: "Je mimořádně důležité to odstranit!" Vysvětlím proč:

Při ubrání zpětnovazebních závitů na kritickou mez se může (výjimečně) "podařit", že těch několik málo závitů bude spolu s indukčností přívodů, kapacitou katody a ostatních elektrod uvnitř baňky elektronky tvořit druhý - parazitní rezonanční obvod, který si bude žít "svým životem". A při zvýšení anodového napětí (potenciometrem) dojde k rozkmitání tohoto druhého obvodu. S největší praděpodobností k tzv. superreakčnímu* rozkmitání. Pak přijímač přijímá třeba právě na VKV. Problém ale je, že u toho anténou vyzařuje jako vysílač, což je na leteckém pásmu hodně velký průšvih. Takže jej s takto nastavenou zpětnou vazbou na příjem v tomto pásmu rozhodně nepoužívej i když to vypadá lákavě!

Několik kroků, jak tomu předejít:
1. na schématu je naznačeno, které součástky se mají potkat na společném zemnícím uzlu. Je dobré to dodržet.
2. propoj mezi katodou a cívkou udělat krátký. Také spoj zemního konce cívky s kostrou.
3. přidat více zpětnovazebních závitů, což umožní použít nižší anodové napětí pro audion - vazba naskočí dříve, potenciometr nebude nutné tolik vytáčet doprava, hlasitost bude sice nižší, ale vazba se bude chovat "vláčněji" a mít menší sklony k nenadálým "zlomům".
4. vložit do původně přímé trasy od katody k odbočce na cívce sériový odpor od 33 do 100 ohmů (mechanicky co nejblíže k soklu elektronky), který vytvoří mírné zatlumení a sníží i sklony k parazitnímu zakmitávání v katodové části obvodu elektronky na VKV kmitočtech.
5. Pokud ke kmitání dochází u reflexního zapojení přijímače, potřeba důsledně odstínit obě poloviny obvodu (oblast 1. triody od oblasti 2. triody). Je tam zvýšené nebezpečí, že obě triody budou mezi sebou do kříže kmitat jako multuvibrátor.

-------------------------------------

*) Superreakce:
Experimentátoři s Twinplexem (i jinými zpětnovazebními radiopřijímači) si určitě všimli, že přijímač má největší citlivost v okamžiku, těsně před "nasazením" zpětné vazby. Běžně se vazba nastavuje ručně. A přijímači s takovou vazbou se u nás v Česku říká "zpětnovazební", zatím co v zahraničí "reakční". Ale existují systémy, kdy si přijímač sám dokáže postupně zpětnou vazbu "přidávat" až do momentu, kdy vazba "nasadí". Pak si ji rychle ubere a znovu ji začne postupně přidávat, až do nového "nasazení". Tím neustále prochází nejcitlivějším bodem své prijímací charakteristiky. Pokud se výše popsaný proces odehrává rychleji, než dokáže lidské ucho slyšet, v praxi např. 17000x až 100000x za sekundu, bude mít posluchač dojem, že poslouchá souvislý signál a přijímač ho překvapí mimořádnou citlivostí. Takovému přijímači se pak říká "SUPERreakční". K superreakčnímu jevu může docházet náhodně, ale dá se vyvolat několika způsoby cíleně. Dříve se používal samostatný přídavný obvod, který mnotisíckrát za sekundu zvýšil a snížil anodové napětí, jako by posluchač neustále tak rychle kroutil potenciometrem. To byl způsob vhodný pro příjem DV, SV a spodních pásem KV. Později se začal používat systém, kdy trioda "sama sebe" zavřela, když se vazba rozkmitala, tím, že se "zahltila" záporným předpětím vytvořeným na mřížce. To se ukázalo být velmi výhodné pro přijímače na VKV. Dalo se tomu cíleně pomoci zvětšením kapacity kondenzátoru mezi ladícím obvodem a mřížkou. A současně výrazným zvětšením odporu mezi mřížku a zem (na hodnotu až 10 megaohmů). Když se trioda při určitém nastavení potenciometru rozkmitá, kmitá samozřejmě i ladící obvod. Signál z něj jde na mřížku a ta se chová jako detektor v krystalce - signál usměrní na stejnosměrnou složku. Tato stejnosměrná složka začne na mřížce vytvářet záporné předpětí. Toto předpětí za normálních okolností vybíjí mřížkový odpor (o hodnotě 100K až 2M) do země (buď přímo nebo přes drát cívky). Ale když je odpor příliš velký (např.10M), nestíhá to včas. Záporné předpětí začne vyhrávat - nabije mřížkový kondenzátor a pak triodu "zavře". Tím se kmity zastaví. Až se konečně velkému odporu podaří mřížkový kondenzátor úplně vybít, trioda se "probudí" k životu. Začne pozvolna víc a víc zesilovat, až nakonec dojde opět k "nasazení" zpětné vazby. A tak se to celé rychle po sobě opakuje. I když jsou superreakční přijímače co do počtu součástek extrémně jednoduché a chtělo by se říci, že i primitivní, procesy, které se v nich odehrávají jsou složité, nepřehledné a provázané. Proto není úplně snadné takové přijímače bez konečného mechanického provedení a praktických zkoušek konstruovat. I když určitá pravidla existují - na frekvenci superreakčního kmitání má vliv hodnota součástek - mřížkového odporu a mřížkového kondenzátoru (a nesouvisí to s naladěním ladícího obvodu). Čím je superreakční "klíčovací" kmitočet nižší (jen desítky kilohertzů), tím je přijímač selektivnější, ale má slabší a zkreslenější zvuk s menším rozsahem výšek. Při vysokém klíčovacím superreakčním kmitočtu (stovky kilohertzů) je selektivita výrazně nižší (mohou prolínat okolní stanice), podání zvuku je příjemnější, ale vždy je trochu zkreslené (demodulace není lineární). Není-li přijímač naladěný na stanici, ale mezi ně, naprázdno silně šumí - je to dáno právě probíhající superreakcí. Obrovskou výhodou je, že přijímač s jedinou elektronkou má při superreakčním zapojení citlivost srovnatelnou s mnohaelektronkovým superhetem, obrovskou nevýhodou je, že při přijmu vyzařuje (vazba kmitá) anténou a to nejen na přijímaném kmitočtu, ale produkuje celý vějíř parazitních kmitů na celém pásmu. Proto jsou už od padesátých let superreakční přijímače zakázané. (Ale na čínském e-shopu se běžně prodávají jako stavebnice jednoelektronkových přijímačů pro poslech rozhlasu VKV.)

[tomi.poser]

Ahoj, chystám se stavět twinplex s napájením pouze 12V a z důvodu úspory místa chci použít jen jeden vlnový rozsah (bez výměnných cívek). Moje otázka zní, který vlnový rozsah zvolit, aby v případě potřeby mohl člověk získávat důležité informace poslechem zahraničních stanic. Je vhodný rozsah SV či nějaké z KV pásem? Děkuji znalejším za odpověď.

[Josef]

Vzhledem k tomu, že volíš napájení jen 12V, což je pro napájení anodových obvodů na samé spodní hranici praktické použitelnosti, doporučuji do přístroje osadit cívku na střední vlny. Na krátkých vlnách by jsi při nízkém napájecím napětí měl už dost malou hlasitost na pohodlný a srozumitelný poslech. Zejména při nějaké kratší náhražkové anténě by jsi musel dost špicovat uši. Večer či brzy ráno je i na obyčejných středních vlnách dostatek zahraničních stanic, aby se nějaké ty informace daly zachytit, viz. téma Poslech středovlnného rozhlasu. Navíc na těchto vlnách máš zatím možnost poslouchat po celý den i česky vysílající stanice (než to nadobro vypnou) a přístroj se ti tak bude lépe oživovat a testovat. V návodu na výrobu cívky na střední vlny se uvádí, že má být odbočka vyvedena z patnáctého závitu (to je taková univerzální hodnota). Pokud však budeš používat jen napájení 12V a neuvažuješ používat napětí výrazně vyšší, udělej odbočku na osmnáctém nebo až na dvacátém závitu, aby zpětná vazba spolehlivě nasazovala po celém ladícím rozsahu a nebylo zapotřebí vytáčet potenciometr do krajních poloh. Vzhledem k tomu, že na středních vlnách se používá pouze modulace AM (rozhlasové stanice) a modulace SSB ani telegrafie CW (radioamatéři a jiné služby) se zde nevyskytuje, nemusíš u přístroje dělat anténní zdířku "Ant2" a odpadne i kondenzátor 6,8pF který k této zdířce patří. Tím ušetříš místo na čelním panelu. Při šetření místem ale pozor na to, že cívka nesnáší blízkost plechových krytů nebo jiných věších předmětů (zejména ne železných), které ji citelně zhoršují parametry a snižují citlivost přijímače. Hodně zdaru při stavbě...