Já potenciometr hlasitosti ve schématu nepoužil, protože přijímač, tak jak je publikován zde, je zkonstruovaný především jako "záložní nouzové rádio do nelehké doby". A podle hesla, že "součástka, která v přijímači není se nemůže ani pokazit", jsem se snažil zbavit se všeho, o čem je mi známo, že se během času rádo pokazí. A co si budeme namlouvat, potenciometry se kazí velmi rády (chrastí a šumí). Když už jsem se nemohl všem potenciometrům úplně vyhnout, nastavuji s tím jedním raději jen anodové napětí a filtruji to raději ještě dodatečně kondenzátorem, aby v budoucnu toho chrastění a šumu bylo co nejméně. Rozhodně jsem si přes něj netroufnul pouštět žádný NF signál, ani s ním řídit přímo zpětnou vazbu s VF složkou, jak se někdy taky dělává. Ale pokud budeš užívat přístroj "tady a teď" (v klidu a míru), klidně tam potenciometr namísto odporu dej. Konec konců vyměnit za pevný odpor se dá vždycky.
Použití reflexního zapojení nepřinese žádné extrémní VF zesílení, to nečekej (nejde to ždímat "na krev" - rozkmitalo by se to). Pouze se tím oddělí anténa od oscilujícího ladícího obvodu při nasazené zpětné vazbě (poslech CW a SSB na KV). Rozhodně doporučuji postavit přijímač nejprve jako obyčejný přímozesilující a teprve po "osahání si ho" jej postupem času přestavět na reflexní. Ono se může ukázat, že uživateli bude z nějakého důvodu původní zapojení vyhovovat více než reflexák a vrátí se k čistokrevnému audionu zpět.
Tlumivky mohou být malé a nemusejí mít ani vysoké Q. Drobný parazitní útlum může s výhodou zabránit různým nečekaným oscilacím a postará se i o širokopásmovější průběh charakteristiky VF stupně. Je to jen oddělovací stupeň, žádná selektivní pásmová propust. Tlumivky mohou být i miniaturní, ale nesmějí se přesytit a ztratit indukčnost vlivem stejnosměrné složky proudu, která přes ně a druhou triodu prochází (cca 5 mA). Myslím však, že běžné VF tlumivky to hravě zvládnou. Pozor na jejich orientaci při montáži! Jejich osy musejí být mimoběžné vůči sobě a mimoběžné i vůči hlavní cívce ladícího obvodu. Možná by stálo za to navinout tlumivky na malá toroidní jádra, která nemají takový rozptyl do okolí jako tlumivky na ferritové tyčince. Pak by se jejich umístění a poloha nemusela řešit.
Mimochodem, při tvé větě, že "je sice dostatek nářadí, ale ubývá klasických součástek", se mi vybavila podobná situace, která panovala v začátcích radiotechniky. Dnes se mnozí amatéři podivují, proč tehdejší konstruktéři s takovou oblibou používali mezi zesilovacími stupni transformátorovou vazbu. Jenže ona to nebyla obliba, ale nouze. To, co dnes známe jako "obyčejný odpor" za pár haléřů, byla vzácná, nedostatková a v domácích podmínkách obtížně vyrobitelná součástka. Zatím co transformátor si dokázal každý zdatný kutil vyrobit sám. Byla to vlastně "silnoproudá" záležitost a nahradil tím hned tři součástky (anodový odpor prvního stupně, vazební kondenzátor a mřížkový odpor druhého stupně).
Držím palce, ať se stavba zdaří, rádio hraje jak má a budu rád, když se zde pak pochlubíš i nějakou tou fotkou.