Tak, jak to popisuješ, jsem to měl před deseti lety zhruba také. Problém je, že mám na dvoře všetečné psy. Ti objevili, že lze závaží chytit, vysmeknout z kladky a táhnout, dokud nevytáhnou plovák až k víku studny. Pak závaží pustili, ve studni padající plovák je táhl a psi po dvorku "utíkající" závaží náruživě lovili. Samozřejmě po několika dnech silonová struna ze sekačky, na které to viselo, se o beton předřela a plovák zůstal ve studni. Takže jsem to musel trošku předělat - viz. obrázek.
Na otvoru po někdejší pumpě je přišroubovaný silný plech a k němu navařená ocelová trubka. Tou prochází silonová struna nahoru ke kladce. Závaží je zvenku, ale nejde "odnést", protože je k němu přivařený prstenec z drátu silného 6 mm, který obemyká celou trubku. Závaží může stoupat a klesat, ale nemůže se kývat do stran, to prstenec nedovolí. Na trubce je připevněný ocelový pásek ze svinovacího metru a slouží jako měřítko hladiny. Když je prstenec od závaží na nule měřítka, právě se dostal sací koš nad hladinu. Dole ve studni je PET-lahev. Aby byla dostatečně těžká a vyvážila závaží, je naplněná částečně pískem. Ale nesmí ho být moc. Po utržení silonu musí ještě zůstat láhev plavat, i když jí bude koukat jen víčko. Nesmí se samovolně potopit, to by klesla ke dnu. Výhodou je, že struna vede trubkou, víko studny může být těsně uzavřené, nic do ní nepadá. Víko může mít přesazený okraj (ozub na dělící rovině), tak jak předepisuje současná hygienická norma.
Viděl jsem ale ještě elegantnější hladinoměr. Byl to masivní vrchlík z plexiskla, který fungoval jako čočka. Ten byl našroubovaný přímo ve víku a moc je výškově nepřevyšoval. Pod vrchlíkem (tedy v tomto případě už uvnitř studny) byla malá kladka, spíš bubínek. Přes kladku běžel bílý plastový pás šířky asi 30mm. Na jednom konci pásu byl plovák, na druhém konci malé závaží. Na pásu byla čísla. Přes průhledný vrchlík bylo vidět opticky výrazně zvětšené číslo odpovídající stavu hladiny. Vše by šlo doma vyrobit, ale problém je, kde sehnat plastový pás s trvanlivě natištěnými čísly. Nemůže to být pás z měřícího pásma. Tam jsou jen centimetry a metry jsou napsané v příliš velkých rozestupech. Číslo zobrazované v průzoru musí být kompletní, tj. např. 6,26m...6,28m....6,30m.....
(Nicméně v současnosti žádný hladinoměr nepoužívám - z psychologických důvodů. Je mimořádně depresivní už páté léto sledovat, že je ve vyčištěné a maximálně prohloubené studni k dispozici jen 8 nebo 5 centimetrů vody nad sací koš poté, co si všichni lufťáci v dědině ze svých studen napustí na jaře bazény s objemem mnoha desítek tisíc litrů a pak zmizí do města, zatím co my místní můžeme žrát písek a žádného zastání se nám nedostává. Spodní voda se totiž už za celé léto doplnit nestihne a někdy ne ani do zámrzu na podzim. Takže vodu ve studni nesleduji, ale čerpám - na dvě etapy. Jedním čerpadlem, kterému nevadí chod naprázdno, velmi pomalu - rychlostí 0,5 ltr/min. táhnu vodu ze studny vodu do velikého sudu. Co studna dá, to dá. Čerpá se, dokud nenabere pumpa vzduch. Jeden pokus ráno, jeden večer. Ze sudu saje vodu standardní domácí vodárna a zásobuje s tím domovní rozvod. Podle toho, kolik se poštěstilo vody "vytěžit" se plánuje, co se ten který den bude dělat. Kdo se kdy bude moci osprchovat, kdy se bude prát. Pereme v dešťovce, ale poslední máchání musí být studniční vodou, aby se vypláchl pyl z řepky, polní prach a jiné hrůzy, co dešťovka i přesto, že je filtrovaná přes jemné plátno, obsahuje. Odpadní voda z těchto technologií slouží ke spláchování záchodu. Bohužel ne vždy prší tolik, aby bylo dešťovky na vše potřebné dost, i když se ji podaři všechnu pochytat. To by bylo možná z plechové skladové haly někde v Modleticích, ale ne ze střechy domku na vsi.)
