Zůstanu ještě chvíli u krmiva (nyní poněkud vážněji) a v konkrétních číslech, tak jak jsem je z různých zdrojů získal:
Aby koním vůbec dokázalo fungovat trávení a peristaltika střev, potřebují denně zkonzumovat nejméně 1% tělesné hmotnosti ve formě sušiny, ale ta MUSÍ být delší než 2,5cm! To je minimální množství, aby nedošlo k závažným problémům a nelze ji nahradit jiným (např. jadrným) krmivem. Pro menšího koně (spadajícího ještě pod pojem „pony“) o hmotnosti okolo 400kg je tedy minimální denní dávka sušiny 4kg (a zbytek může být jiné krmivo). Případně, pokud bude denní dávka jen seno (pouze s minimálními doplňky), kůň bude po většinu dne v klidu a sem tam si na něm vyjedete, potřebuje cca 6 až 7kg sena za den. Půjde-li o většího koně o váze 600kg, pak bude denní záchovná dávka sena okolo 8 až 11 kilogramů. Pro koně v pravidelné fyzické zátěži bude zapotřebí přidat nejméně na 14kg a bude to potřeba ještě vylepšit 3 až 5 kilogramy jádrového krmiva. U 900kg těžkého, celodenně pracovně vytíženého chladnokrevníka spotřeba vyběhne prudce nahoru, až ke 40kg za den. Velmi záleží, kdy bylo seno sušeno a za jakých podmínek bylo skladováno. Je-li seno sušeno z travin ještě před jejich kvetením, je zhruba o jednu třetinu výživnější, protože obsahuje více lístků a méně stonků. Při krmení ho spotřebujete váhově méně, než když je budete sušit po odkvětu, kdy je poměr lístků a stébel již nevýhodný a seno je hůře stravitelné. Pokud seno při sušení zmoklo a vymylo se deštěm, také ztratí část výživné hodnoty. Pro pracovně zatíženého koně je to citelná ztráta a budete muset krmnou dávku zvýšit. Ale naopak, pokud pro nedostatek aktivního pohybu trpí některý kůň obezitou (zejména poníci a přírodní plemena), je takové seno dobrým řešením. Pozor na seno z vojtěšky a jetele. Je silně výživné a obsahuje nadbytek bílkovin, což může, zejména u pohybově nedostatečně vytížených koní, nadělat víc škody než užitku. Naopak je i seno, (např. z kostřavy rákosovité, pozdě sklizené), které koním moc nechutná, přebírají je a vyhazují. I takového sena spotřebujete zbytečně mnoho. Navíc seno z kostřavy bývá často napadené houbami, které jsou nebezpečné pro březí kobyly. Seno není dobré dávat koňům na hromadu, aby se s ním jednorázově nacpali, protože pak vzniká tzv. senné břicho (kůň vypadá tlustý jak bečka a přitom mu lezou žebra). Rychlost konzumace by měla odpovídat rychlosti pasení se na louce. Dá se toho dosáhnout tak, že koním dáte seno do silné provazové sítě s menšími oky (třeba s ní obalíte celý balík). Sítě se běžně prodávají. Koně jsou pak nuceni vytahovat seno stéblo po stéblu, což zpomalí rychlost konzumace, nehledě na to, že se tím koně zabaví a nevymýšlejí z nudy hlouposti. Seno by se mělo skladovat v suchém prostoru, neležet přímo na zemi (hlíně) a nedotýkat se střechy (plachty). Seno musí dýchat, jinak vznikají ztráty plísní nebo hnilobou a velké množství budete nuceni vyhodit. Abyste si dokázali spočítat skladovací prostory - jeden metr krychlový volně sypaného a přiměřeně napěchovaného sena váží 50 až 70kg. Velký kulatý balík má měrnou hustotu 80 až 130kg na metr krychlový svého objemu (objem záleží na průměru, což se různí dle nastavení stroje). Vnitřní prostor seníku s volně uskladněným senem na zimu pro tři lehčí koně bude mít rozměry např. 6 x 6 x 3 metry. Přejdete-li na balíky, vystačíte s 4 x 4 x 3 metry.
Kromě pastvy nebo sena bude kůň potřebovat velké množství vody na pití, tak jak již bylo zmíněno v K4cerově příspěvku. Opravdu reálně počítejte až 40 litrů za den (kůň, když je žíznivý, vám klidně vyzunkne desetilitrový kýbl na počkání a hned se dožaduje dalšího).
Produkci koblih můžete počítat jako 1 až 3 procenta z živé váhy denně (tedy např. 15kg), plus objem slámy z podestýlky, kterou shrabete s tím.
Všechny tři základní suroviny, které se ve velkém objemu vyskytují okolo chovu koní, jmenovitě seno, sláma i hnůj, jsou hořlavé. A kombinace náruživý kuřák + koně je hodně nebezpečná kombinace (hlavně pro ty koně). O hořlavosti dvou prvně jmenovaných surovin asi nikdo nepochybuje, ale ujišťuji vás, že hnůj (obsahující slámu) dokáže hořet* také (trocha žhavého popela nebo cigareta) a za určitých okolností podléhá i samovznícení.
*) Osobně jsem byl přítomen při tom, kdy za vcelku mrazivého počasí, téměř z poloviny nenápadně prodoutnala polovina obsahu vlečky s hnojem a došlo i k poškození jejich konstrukčních částí. Všichni kolemjdoucí považovali lehký opar nad hromadou jen za páru vycházející za mrazu z čerstvého hnoje, jenže uvnitř už bylo pěkně žhavo.
---------------------------------------
Ještě bych zde chtěl zmínit jeden aspekt ohledně koní, který většině městských lidí zůstává odepřen. Tím je efekt psychologický.
Jistě znáte pocit "domova a bezpečí", který v člověku navozuje pohled do plápolajícího ohně. Ne nadarmo v poslední době slaví triumf prodej krbových kamen či prosklených krbových vložek, případně krbů lihových nebo elektrických. I když máme automatické plynové či elektrické topení, dívat se do ohně je prostě příjemné. Je to pozůstatek jeskynního pračlověka, který v nás, v moderním člověku zůstává. Tisíce let nás oheň hřál a jen pár desetiletí máme jiné zdroje tepla, kde na oheň nevidíme. Lidskou přirozenost nejde tak rychle přepsat. Proto i nadále pro nás zůstává oheň a pohled do něj, důležitou životní jistotou. Máme-li oheň = přežijeme. Máme nepřímý pocit, že s ním přežijeme i úskalí moderní doby – denní spory se šéfem, přehršel pracovních úkolů aj. Mít pevný bod jistoty je pro lidskou psychiku velmi důležité, protože jen tak může klidně odpočívat a získat nové síly na další období stresu a práce.
Je s podivem, že marketingoví odborníci ještě zatím neobjevili, že obdobně jako oheň, funguje na lidskou psychiku volně se pasoucí kůň (i na nekoňaře) a neinstalují povinně filmovou smyčku s několika poklidně se pasoucími lichokopytníky na travnaté pláni jako spořič obrazovky ve Windows. Pokud máte tu možnost, jako já a máte ze svého bydliště nebo pracoviště na dohled nějaký výběh s pasoucími se koňmi, určitě mi dáte za pravdu, že to uklidňující je. Bude to samozřejmě zase nějaký stovky let starý atavismus. Zvířata se pasou, hlavy skloněné, jen občas švihnou ocasem = nikde v širém okolí nehrozí žádné nebezpečí. Ani přírodní (bouře, zemětřesení aj.) ani přepadení nepřáteli či šelmou (mimochodem kůň je úplně stejně „hlídací" jako pes). Tuto zkušenost jsme si za šest tisíc let soužití s nimi osvojili a proto „pocit bezpečí", který pohledem na pasoucího se koně získáváme, funguje ještě i dnes. (Funguje to samozřejmě i s jinými zvířaty, např. ovečkami či hovězím dobytkem, ale zdaleka ne tak silně, jako s koňmi. Asi proto, že na ovci onomu potenciálnímu nebezpečí dost rychle neujedete
).