Pěstování potravin

[Brtník]

Jsem překvapený, co lidí je připraveno na to živit se vlastními silami a prostředky v případě neočekávaných událostí. Různá fóra tohoto tipu jsou plná příspěvků naivních bojovníků o přežití v těžkých časech, které ve mě vyvolávají smíšené pocity.
Nejčastějším omylem lidí, je to, že začnu s nějakou činností až to bude nutné. Je to omyl ve všech lidských činnostech ale u pěstování potravin je skutečně nutné myslet dopředu a to nejméně na rok. U trvalých porostů na několik let dopředu.
Základ pěstování je mít pozemek s možností obdělávání, nebo vysazování (ne asfaltovou plochu), nářadí pro obdělávání, osivo, sadbu a znalosti o pěstování. Jinými slovy: mít to kde dělat, mít to čím dělat a vědět jak to dělat.
Po pořízení pozemku je pro budocí využití s co nejmenším vydáním energie vysázet užitečné dřeviny, především ovocné stromy včetně ořechů a bobulovité keře. Po několika letech se stanou trvalým zdrojem potravin bez zásadní námahy pro její produkci.Pokud se někdo rozhodne pro založení sadu na svém pozenku ,který mazaně koupil, teprve až když to rupne má smůlu!!
Další část pozemku již v době tzv. nenutnosti by si každý měl obdělávat na zahrádku, jednak pro získávání zkušeností a dovedností a jednak pro stálý koloběh semen, nářadí a hlavně návyků lidské činnosti.
Zbytek pozemku je vhodné zatravnit a sekat sekačkou. Na této části se v této době múžete normálně pohybovat a bavit a přitom je připravená pro možnost obdělání,či sklízení píce v těžkých dobách.
Tento příspěvek není konkrétním návodem pro potravinovou soběstačnost, ale radou pro zvolení vhodné strategie pro využití pozemku pro produkci potravin.

[MacGyver]

Díky za jednoduché sdělení, se kterým bezvýhradně souhlasím. Zvláště první dva odstavce by měly být pro každého, kdo chce stát pevně nohama na zemi přirozenou samozřejmostí.

Pěstování potravin není žádná sranda a případná potravinová soběstačnost běžné rodiny vlastními silami je téměř úplné sci-fi. Proč? Ti co to zkusili mi můžou oponovat, že to jde a budou mít pravdu. Nicméně je potřeba uvědomit si v jakých podmínkách se dá samozásobení zkoušet a jak by to vypadalo ve světě, kde by se potravinová soběstačnost stala nutností.

Jednotlivec ani malá skupinka nebude mít šanci na dlouhodobý úspěch. Historie nezná takový případ kde by to fungovalo. Organizovaná skupina má téměř vždy na vrch. Limitem a kritickými body reorganizace skupiny se stává jen velikost, složitost procesů, způsob vedení a podmínky.

Stran pěstování si je třeba uvědomit, že na zkoušení máme ve většině případů periodu jeden rok. Naučit se hospodařit je tímto limitem podstatně složitější a náročnější proces, než běžnější záležitosti jako například naučit se omítnout zeď.

Mám praktickou zkušenost, že lidé, kterým je v tuto chvíli cca 30+ ještě v mnoha případech zažili vlnu zahradničení, která byla před revolucí jednou z nejpopulárnějších aktivit trávení volného času, mají podstatně lepší startovní menu. Pokud se na obdělávání zahrádky aktivně ač už s chutí, či nechutí podíleli mají reálné představy co to obnáší a díky zkušenostem se k práci umějí i správně postavit.

Naproti tomu je zde armáda lidí, kteří se přestěhovali z bytu na velkém městě do domečku s pidi pozemkem, nebo si pořídili kvůli rodině kousek půdy někde za městem a pustili se do "hospodaření" bez předchozí zkušenosti. Dost často vidím, jak se z neznalosti a chybějícímu grifu sedřou do úmoru a výsledek jejich práce je přitom úsměvný. To není kritika ani machrování. Je to jen zdůraznění rozdílu efektivity mezi člověkem, který umí a člověkem který se teprve učí.

Mnohokrát jsem zažil situaci kdy lidé v důchodovém věku raději vezmou rýč z rukou svých potomků nebo vnoučat a poryjí si zahradu sami, protože se na to nemůžou dívat. Ano není to vhodné řešení v situaci kdy se to má člověk naučit, ale trápení na duši při pohledu na člověka, který si s nářadím zoufale nerozumí je často intenzivnější než únava z fyzické práce. Navíc nabízená pomoc je často především z motivu pomoci a s touhou osvojit si novou dovednost to nemá co do činění.

[Brtník]

MacGryver ještě lépe než já napsal co jsem chtěl vyjádřit, za což mu moc děkuji. Já nejsem moc dobrý ve vyjadřování. Další příspěvky se pokusím popsat konkrétní postupy při pěstování.

[Brtník]

Asi největším limitujícím faktorem pro dosažení co největší nezávislosti v pěstování potravin je obdělávání půdy. Bez mechanizace opravdu nelze udržovat velké množství půdy ve kvalitě vhodné pro pěstování kulturních rostlin. Běžný člověk je schopný osít, či osázet i sklidit daleko větší plochy, než je schopný ručně obdělat.
Ale i tady je prostor pro optimalizaci procesů obdělávání půdy a tím zvýšení produkce potravin vlastními silami.
Jednak se domnívám, že není nutné celou plochu pro pěstování rýt každý rok. Hloubkově ryji každý rok jen jednu třetinu záhonů do které zarývám hnůj a používám pro pěstování rostlin v tzv. první trati a zbytek pouze pojezdím elektrickým rotavátorem. V případě nouze by se dalo zrotavátorování asi nahradit okopáním, nebo proplečkováním.
Další optimalizací je využití obdělané půdy. Pro plazivé rostliny stačí malý záhon pro výsadbu, nebo výsev i když mají velké nároky na prostor. Např. dýně, nebo okurky je možné pěstovat na několika menších záhonech a nechat je rozlézt do sousedního trávníku.
Dalšími možnostmi jsou různé konstrukce pro možnost pnutí, či menší konkurence rostlin.
Určitě je mnohem více způsobů jak ušetřit síly i čas při obdělávání půdy a bude pozdě začít nad nimi přemýšlet teprve až to bude nutné.
Upozorňuji, že nejsem zemědělec, ani žádný odborník na agrotechniky. Rád bych věděl zda něco nedělám špatně a chtěl bych znát zkušenosti jiných.

[Brtník]

Problém menšího pozemku pro pěstování, nebo limitu obdělávání lze zmenšit i zefektivněním využití půdy. Výběr plodin je klíčový. Samozřejmě v dnešní době je výběr pěstovaných plodin trochu jiný, než v těžších časech a asi každý spíše dá přednost tomu co mu chutná, nebo co ho baví pěstovat i co se mu líbí - třeba kytky. V horších časech dá pravděpodobně většina přednost co nejužikovějším plodinám s významem pro výživu.
Ale vždy pro efektivní využití půdy platí obecné principy:
1) střídání plodin - je dobré rozdělit si pozemek na tzv hony a ty v tříletém cyklu postupně hnojit a pěstovat na nich dle doby hnojení rostliny 1.,2. a 3. trati. To které plodiny patří do jaké skupiny každý lehce najde na internetu.Tam si každý najde také vhodné předplodiny a meziplodiny a kombinací těchto skupin si může zvolit vhodný osevní plán.
2) Využití vegetační doby jednotlivých plodin pro více sklizní na jednom záhonu. Jde o to, zkombinovat plodiny na jednom záhonu tak, aby před nebo po plodině s dlouhou vegetační dobou bylo možné na stejném záhonu vypěstovat a sklidit ijinou plodinu s kratší vegetační dobou.
Např po sklizeném česneku lze na záhonu vypěstovat zeleninu, která lze sít,nebo sázet až v červenci. Před kukuřicí lze vypěstovat plodiny,se sklizní v květnu.
Kombinací je mraky a nemá význam je zde rozvádět, jde o obecný princip. Co je ale podle mého názoru důležité, naučit se vytvořit si před sezonou osevní plán (na papíře, protože se zapomíná) a získat ten návyk neustále udržovat záhony využité. Živiny do půdy dodávám nejen hnojením hnojem 1x za 3 roky, ale i průmyslovými hnojivy. Když jsem hnojiva nepoužíval šlo to taky, ale s menšími výnosy.
Co nejefektivnějším využitím půdy v případě nouze získáme výhodu nad těmi co neumí nic, ale i nad těmi kteří pěstují plodiny na svých zahrádkách neplánovaně. Jak známo i malá výhoda rozhoduje o přežití.
No a dneska nám to udělá radost, jak jsme připravení a ušetří pár kaček, který můžeme použít třeba na nákup munice .

[Brtník]

Myslím, že nejdůležitější plodinou pro těžké časy jsou brambory. Má někdo nějaké poznatky, jak co nejjednodušeji bez používání mechanizace brambory pěstovat?
Sám jsem zkoušel různé způsoby pěstování brambor bez obdělávání známé z internetu, ale nikdy se mi to nepovedlo. Pod senem ani pod slámou mi nikdy nevyrostli ani natě. V něčem musím dělat chybu.

[Lupus]

Já zkoušel pěstovat brambory v pneumatikách, nicméně určitě jde najít estetičtější "ohrádku". Pneumatiku naplnit zeminou, zasadit bramboru a když povyroste, přihodíš další pneumatiku a přihrneš zeminou. Minulý rok jsem sázel později a gumy jsem dal 3 na sebe. Letos jsem takhle zkusil topinambury. Výnos je z metru vyšší a i na malém prostoru jde docílit slušného výnosu. Že bych měl ale půlhektar pneumatik, nebo líbivých dřevěných ohrádek si představit nedokážu.

[Lupus]

Jinak souhlasím s tím, že brambory a kukuřice jsou plodiny asi s největším objemovým potenciálem, co do produkce. Navíc obě plodiny mají dobrý odplevelující efekt, takže mi přijdou nejvhodnější do první latě. Tedy strhnout si záda s rýčem, obrátit anglický trávník za domem drnem dolů a brambory to dají a připraví pro další rok (třeba pro fazole).

[MacGyver]

Chlapi dobrovolně bych pneumatiku na zahrádku nedal. Pominu-li estetiku, tak otázka uvolňování svinstva z pneumatiky do půdy, včetně splodin z brzd fakt ne.

Stran metod jsem konzervativní. Kdyby pěstování v senu atd. fungovalo lépe a bylo efektivní, tak to dělají všichni.

[kregan]

Mám zahradu orientovanou na sever a málo co se mi tam uchytí. Dobrou zkušenost mám s hrachem. Roste skoro sám a výnos není vůbec špatný.