NEZDOLNY.CZ

Až doposud jsem neměl potřebu, účastnit se této "soutěže", protože jsem v minulosti už několik nožů s pevnou čepelí vyrobil a kdyby někdy šlo do tuhého a nože nebyly běžně k prodeji, asi bych to zvládnul. Jednalo se většinou o nože pro mé trampské přátele, vyrobené dle jejich představ a přání. Jako materiál byla nejčastěji používaná pružinová ocel. Jednalo se současně i o kus mystiky či jakési symboliky. Když byl někdo náruživý tramp vyznávající vlaky, vykovala se čepel nože z pružinové podložky šroubu, kterým je připevněna kolejnice k pražci. Příznivec kamiónů si obstaral pro změnu pružinu z trucku a ani military nadšenec neměl k jakostním ocelím daleko. Střenky byly podle typu nože. Někdy dřevěné ze švestkového dřeva, nýtované měděnými nýty na průchozí čepel. Jindy, u čepele s řapem, se držadlo nože vyskládalo z mnoha kotoučků kůže vyřezané ze starého hnacího řemene mlátičky. Ale někdy, opět pro symboliku, posloužila kůže z vyřazených pobočnic koňského postroje, sedla či jiného obdobného artefaktu, případně se prokládalo několika kousky kůže z vysloužilých a prošlapaných kanad (které spolu s majitelem zažily různá zajímavá životní období). Slepený a koncovou maticí řádně utažený svazek se pak precizně vybrousil do potřebného tvaru. Jednou ze zajímavých zakázek byl i nůž zvaný český tesák, běžný to prý nástroj středověkého rolníka či chalupníka. No popravdě - svými rozměry, tvarem a někdy i použitím tenhle nástroj připomíná spíš to, co známe pod pojmem "pirátská šavle"...

Nedávno jsem však pocítil touhu vyrobit si něco malého, příjemného do ruky, co by šlo upevnit na opasek nebo dočasně pověsit na krk, ale přitom dostatečně pevného. Prostě nožík, kterým by se dal uřezat a namazat chleba i naštípat polínka či nastrouhat zapalovací ježek na oheň. Nožík, který je dost lehký na případné denní nošení i na vycházky se psem do přírody. Protože jsem měl specifické požadavky na materiál, musel jsem bohužel některé věci koupit - polotovar z "divoké" damascénské oceli (molybdenové/uhlíkové) a špalík afrického dřeva. Vzhledově a tvarově nakonec vznikla jakási variace na obecně známé nože EnZo Trapper. Čepel je u hřbetu 4mm silná, dlouhá 90mm, s plochým výbrusem a výraznějším rikasem než má Trapper. Celková délka nože je 205mm. Střenky z leštěného grenadilu jsou celoplošně přilepené dvousložkovým epoxidovým lepidlem k zelené fíbrové podložce a ta následně k čepeli. Je to záležitost jednak estetická, ale i praktická (fíbr dokáže částečně i kompenzovat odlišnou tepelnou roztažnost kovu a dřeva, takže pnutí i šance střenky na uvolnění je menší). Nýty jsou zastoupeny mosaznými šrouby (upravenými na soustruhu) a z jejich hlav jsou po dotažení na závěr odbroušeny drážky na šroubovák. Nic víc, nic míň, žádné zbytečné složitosti. Pak zbývalo vybrousit třemi druhy smirku, přeleštit leštící pastou, finálně naostřit, přivázat kožený řemínek a je hotovo:

Moc pěkný.Nemám na takový radosti čas.

Dnešní dopoledne v dílne. Custom post apo dýky ala Comandos...

z čeho jsi ji dělal?

Ze stare pily.

Nedávno jsem se po letech dostal k dokončení svého výtvoru.
Obrys je vypálený na laseru ze starého kotouče na cirkulárku.
Vnější rozměry flexa se smirkem, vnitřní otvory začištěny dremelkou.
Na černění jsem otestoval sadu "BLACKBULL" od kamaráda.
Pouzdro je boltaron (kydex) zmáčknutý mezi dva kousky extrudovaneho polystyrenu co mi zbyl po zateplení baráku.
Pouzdro je přišroubováno na kopii TEK-LOKu.

Není to žádný krasavec, ale řeže a jeho výroba mi přinesla potěšení.