NEZDOLNY.CZ

Mýty o klimatických změnách

Pouštím se do tématu, které rozděluje společnost a je docela možné, že ani plechový „blembák“ nebude dostatečnou ochranou, až na mou hlavu začne ta druhá půlka házet kameny. Narodil jsem se v minulém století a v té době bylo běžné, že když se média o něčem jen tak lehce zmínila, mohla to být s největší pravděpodobností pravda. Pokud však začala média tlačit na pilu a omílat téma ze všech stran, bylo téměř jisté, že to co hlásají, pravda nebude. Asi je to přirozená vlastnost většiny lidí, narozených za minulého režimu, že u halasně proklamovaných témat podvědomě zkoumají i bezvýznamné detaily a dávají si je jako mozaiku dohromady. A tak se stalo, že i já jsem narazil na souvislosti, které mi do sebe stále jaksi nezapadají.

Ještě mám ve velmi dobré paměti šedesátá léta minulého století a běžný denní život. Tehdy neexistovaly žádné jaderné elektrárny, žádný zemní plyn, žádné fotovoltaické panely na polích. Dobře vzpomínám na černý dým valící se z komína cihelny, vápenky i strojírenského podniku. V každé domácnosti se v zimním období udržoval oheň nejméně ve dvou kamnech a jednom kuchyňském sporáku. Topení dřevem byla výsada jen skromného počtu podhorských vesnic, ale menší i větší města topila uhlím a mnohdy se v nich opravdu nedalo dýchat. Města jako Praha, Brno, Ostrava, Plzeň v té době sice už používala plyn, ale jednalo se o svítiplyn a ten se vyráběl také výhradně z uhlí. Na uhlí jezdily i všechny vlaky, uhlím topily školy, nemocnice, kryté lázně. Uhlím se topilo v elektrárnách i teplárnách. Celá republika fungovala na uhlí. Tisíce a tisíce tun uhlí se denně spalovalo na roštech kotlů. A i přesto bývaly zimy tuhé, plné sněhu, žádné známky nějakého globálního oteplování. V zahraničí to bylo obdobné, ale mnohé začalo ještě dříve, než u nás. Průmyslová revoluce v Anglii spalovala uhlí ve velkém už o sto let dříve a navíc s velmi mizernou účinností. Těžký německý průmysl také nezahálel a produkoval masivní objemy zplodin už od třicátých let. Za likvidací krušnohorských hvozdů zase stojí tepelné elektrárny z bývalé NDR.

Dnes je výroba sofistikovanější, k přírodě mnohem šetrnější. Průmysl s výjimkou elektráren používá plyn či elektřinu, technologie mají větší účinnost, energie je potřeba méně. Auta mají úspornější motory s katalyzátory. Strmý nárůst oxidu uhličitého by se tedy měl, i když připustíme určitou setrvačnost, zmírňovat. Ale on se nezmírňuje.

V televizi pak můžete pravidelně vidět záběry na jeden kouřící komín starého rodinného domku, který má v divákovi vyvolat pocit: „To je ten nezodpovědný občan, který za to všechno může. Ten, kvůli kterému vám vyschla studna. Ten, kvůli kterému není v zimě sníh. Ten, kvůli kterému omdléváte během léta na rozpálených ulicích města. Ten, kvůli kterému vám propršela drahá zahraniční dovolená. Ten způsobil klimatické změny - na toho si ukažte a toho pranýřujte.“

Tak dost. A teď si v klidu dejte na jednu misku vah všechny ty tisíce tun propálené v minulosti i dnes průmyslem a na druhou těch 30 metráků ročně, co protopil chalupník v nedostatečně izolovaném domě. Opravdu si ještě myslíte, že obyčejný prostý občan je tím hlavním viníkem? A není to dokonce náhodou obráceně? Že potřeba všech těch nezbytných ekologických inovací a povinná likvidace starého vytváří další a další zbytečný oxid uhličitý? A způsobuje vůbec strmý nárůst oxidu uhličitého průmysl nebo má matička Země jen své vrtochy? Je mnoho otázek a jen mlhavé odpovědi...

O to zajímavější rozuzlení přinesly vědecké studie, jež pro české čtenáře zpracoval Dr. Petr Kubáč na svém blogu a určitě stojí za to, abych je ve zkratce zmínil i zde, protože by mohly změnit váš pohled na celou problematiku:

- jedním z významných producentů CO2 jsou sopky a vývěry CO2 na mořském dně
- dalším významným producentem CO2 jsou nefotosyntezující bakterie (z hlediska planety se jedná o obrovské množství živé hmoty)
- produkce CO2 způsobená činností člověka je nanejvýš na třetím místě.
- 95% veškeré živé hmoty na Zemi jsou vodní organismy, dvě třetiny veškeré hmoty vodních organismů jsou baktérie
- největší objem rostlinné hmoty, která umí vázat CO2 a produkovat kyslík jsou mořské sinice.

Háček je v tom, že sinice trpí virovými chorobami. Jeden kmen virů (cyanofágy) se rozmnožuje tak, že napadá sinice. Ale zde je to najednou úplně obráceně, než byste čekali. V okamžiku, kdy sinice onemocní, snaží se zachránit extrémní aktivitou. Než napadená sinice zahyne, stihne během několika hodin spotřebovat mnohonásobek CO2 a vyprodukovat O2. Během těch několika hodin, je toho mnohem více, než co vyprodukovala za svůj předchozí zdravý, ale líný život.

Má-li se snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře, nezajistíme to tím, že chalupníkovi sebereme kamna a nařídíme mu, aby si vzal úvěr na nejmodernější plynový kotel emisní třídy 5. Nepomůže, vysázíme-li před okny lípy. Nepomohou elektromobily, protože i ony mají „výfuk“ (např. ve Chvaleticích). To všechno je málo. Je to jen lžička vody vůči přehradě.

Má-li se významně snížit množství oxidu uhličitého v atmosféře, potřebujeme virem napadené a nemocné sinice!

Sinice bývaly přirozeně churavé, nemocné (a tím pádem v závěru svého života extrémně pracovité), ale nyní jsou záhadným způsobem zdravější a línější. Jak to, že odolávají více virové nákaze? Nebo virus pojednou ztratil svou smrtící schopnost? Co se to děje? Co se v posledních desetiletích změnilo? Co pomohlo ozdravět sinice a oslabit virus?

Pochopitelně na to může mít vliv složení mořské vody. Pokud se vy budete kvalitně stravovat, jíst pestrá jídla plná vitamínů, budete také zdraví a odolní vůči nemocem. Pokud budeme mořské sinice dobře „krmit“ - třeba nadbytkem umělých hnojiv spláchnutých z našich polí do moře, budou také zdravé a odolné. Dobře krmené sinice budou spokojené a líné. A i kdyby člověk už zítra přešel stoprocentně na bezuhlíkové technologie a zastavil veškeré své emise CO2 do atmosféry, bude jeho koncentrace stále rychle stoupat a extrémní výkyvy počasí nabírat na síle.

Když se řekne slovo sinice (v tomto případě sladkovodní druhy), určitě si vzpomenete, že s nimi máme problémy v našich rybnících a řekách. Také už několik desetiletí. I tam jsou přemnožené (a tedy i nějak podezřele moc zdravé). Problém tedy není jen v moři, možná začíná už zde na pevnině. Pokud hledáme to, co se změnilo během několika posledních desetiletí, měli bychom se zamyslet nad složením vody v řekách tekoucích do moře a vzít si do hledáčku třeba chemizaci* v zemědělství a další chemii provázející současnou dobu (prací prostředky, hormony a antibiotika v odpadních vodách), chemii a léčiva používaná při farmovém chovu sladkovodních i mořských ryb. Nějaká nově používaná chemie zřejmě podporuje sinice a jiná zase asi oslabuje virus, který je sice původně zabíjel, ale před smrtí nutil pracovat v náš prospěch.

Je to složité a pro veřejnost docela těžké na pochopení všech souvislostí. Výzkum je drahý a není příliš zájem to řešit, protože jeho výsledky by mohly šlápnout na kuří oko některému velkému nadnárodnímu monopolu. No a to se přece nesluší, že... Proto je pro sdělovací prostředky mnohem snazší ukazovat prstem na bezbranného chalupníka topícího v kamnech. A budou to dělat tak dlouho, až bude na důležité změny pozdě…

----------------------------
*) Když pohnojíte stájovými hnojivy, zůstane to po celou dobu u kořenů rostlin. Když pohnojíte snadno rozpustnou chemikálií, vymyje ji při silném dešti voda do potoka, s vodou pohnojíte sinice v rybníku i v moři a v důsledku je to „pohnojené úplně celé“ i s tím oxidem uhličitým.

Další z velmi zajímavých článků od stejného autora, kde jsou v kostce shrnuty přelomové "katastrofy" klimatu naší matičky Země včetně jejich příčin i následků - http://petr-kubac.blog.cz/1903/rostliny-nas-jednou-zabiji (škoda, že se to v obdobně napsané verzi neučí i na základní škole v přírodopisu, možná by to děcka více bavilo, než jen strohý výčet - prvohory... druhohory... třetihory... )

Přečetl jsem si odkazovaný článek pana Kubáče a jím uváděné závěry neodpovídají jiným zdrojům, ve kterých jsem hledal potvrzení jeho výroků.

V článku se uvádí jako hlavní zdroj produkce co2 sopečná činnost a mořské organismy. Autor sám přiznává, že tu problematiku nemá nastudovanou, a přesto uvádí činnost člověka až na třetím nebo nižším místě v produkci co2. Nemá pravdu. Sopečná činnost v současnosti produkuje zhruba stokrát méně co2 než člověk (200 milionů tun vs. 24 miliard tun ročně).

https://www.scientificamerican.com/arti ... or-humans/

Mořské organismy co2 produkují zhruba tolik, kolik ho zase fotosyntetizující organismy spotřebovávají, takže ve výsledku je to plus mínus nula. Stejně jako lesy na pevnině.

Dnes už je mezi vědci víceméně shoda na tom, že nárůst co2 způsobuje převážně člověk, a že růst průměrné teploty je způsoben tímto nárůstem koncentrace co2. Co2 i teplota se měnily i v minulosti, někdy i dramaticky a s vážnými následky pro tehdejší živé tvory. To co se děje teď se děje hodně rychle a může to mít podobně vážně důsledky, tentokrát i pro nás.

Doporučuju nastudovat si tyhle věci z jiných zdrojů a nenechat se mást článkem na blogu pana Kubáče. Na webu najdete mnohem lepší zdroje informací.

Na netu hned druhý výstup:
https://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q ... dbedvJTJc6


Kdy lze předpokjládat, že když nárusty CO2 prakticky kopírovali a stále kopírují vše kromě člověka a hlavně jako následek změny, tak je otázka zda nárůst CO2 v rozměrech je odpovědný člověk nebo lidský příspěvek je jak psal Kubáč pouze promile.