Nízká natalita
Napsal: 30 srp 2016 21:13Čas od času se objevují články o tom, že v podstatě vymíráme a že mladší ročníky budou natolik slabé, že v žádném případě nezvládnout zabezpečit starší, silnější ročníky, které již nebudou v produktivní věku. Ani si nechci domýšlet, jak bude vypadat Evropa, které se zhroutí sociální systém.
Jaká jsou fakta: Aby zůstal národ zachován (prostá reprodukce), musí být natalita alespoň 2,1 dítěte na rodičku. Stav v ČR patří k nejnižším na světě a je zhruba 1,1 dítěte na rodičku. Je tak naprosto jisté, že za pár desítek let nastane kolaps důchodového systému. Státní důchody jsou v ČR financovány průběžným systémem, což znamená, že to co se vybere od pracujících se rozděluje důchodcům.
Stát, tak jak je mu vlastní, přichází s nejméně efektivními způsoby řešení. Všechny pokusy o důchodovou reformu, které si pamatuji, byly přešlap. Komerční důchodové spoření (připojištění) může trochu pomoci, ale vzhledem k nízkému zhodnocení a inflaci to vychází tak, že když budu chtít pobírat důchod v dnešních cenách ve výši 10 tisíc korun, tak bych dnes musel měsíčně stejnou částku odkládat na důchod. Což je pro mnoho rodin nereálné a i pro ty, pro které to je reálné, to bude znamenat citelné omezení (když nepočítám horních 10 % populace). Obzvlášť když je v ČR zdanění práce takové jaké je. Zhruba 1/2 mzdových nákladů vynaložených zaměstnavatelem jde státu a druhou půlku pak dostane zaměstnance, který má ale ještě na rozdíl od podnikatelů veškeré nákupy zatíženy DPH. Když si chce rodina udržet slušný životní standard a ještě něco ušetřit na horší časy, logicky tak dojde k závěru, že není možné (bez uskromnění se) vychovat a zabezpečit více jak 1 dítě. Každé narozené dítě pro stát znamená dalšího daňového poplatníka, který za dobu svého života odvede do veřejných rozpočtů nemalé částky. Přesto stát nijak citelně nepomáhá rodinám zabezpečit více dětí.
Děti, jako investice
Když se podnik nebo podnikatel rozhodne investovat (např. rozšířit výrobu, otevřít další provozovnu, začít poskytovat novou službu atp.), svou investici si v plné výši uplatní jako snížení základu daně. Zaplacené DPH si uplatní na vstupu a vznikne mu tak nárok na odpočet. V dnešní době třeba i dostane nějakou krásnou EU dotaci. Státu to nijak nevadí, stát to podporuje. Zajišťuje se tím růst produktu, pracovní místa atd.
Když se pár rozhodne založit si rodinu a přivést na svět dítě, nic z toho, co musí nakoupit a zaplatit (větším bytem počínaje, přes přítomnost otce u porodu, plenkami, sunarem, až studiem konče) si nemá jak započíst proti základu daně, nebo odvodům na sociální pojištění. Přitom právě tím, že přivedou na svět dítě zajistí průběžnému důchodovému systému existenci i v dalších desetiletích. DPH nese rodina v plné výši. Sleva na dítě u daně z příjmů fyzických osob je směšná a nic neřeší. Stát to ale označuje za velkou pomoc rodinám, stejně jako další zaváděná a rušená, nic neřešící populistická gesta, jako pastelkovné, porodné atd.. Nepodporováním podniků hrozí stagnace a odliv kapitálu, ale nepodporováním rodin byla vytvořena "časovaná bomba", která až "vybuchne", přestane existovat civilizace, tak jak ji známe.
Důkazy, že se to rychle blíží
Od nějakých patnácti let mne hodně zajímali akcie, protože se z vývoje kapitálových trhů dalo hodně vyčíst. Reagují na události, ale i sentiment, nálady a očekávání. Momentálně se západním světem šíří záporné úrokové sazby. To znamená, že když máte nyní peníze na octávii, za pár let budete rádi, když si za stejné peníze koupíte levnější fábii. Dost jsem přemýšlel nad tím, co to vlastně trhy chtějí říct a myslím, že zpráva je jednoznačná. Současný konzum a velká nadprodukce spolu s nízkou porodností znamenají, že tak dobře, jako dnes, se už nikdy nebudeme mít. Tomu tedy alespoň trhy věří a proto mají takový vývoj, jaký mají. Je to logické. Při pohledu do budoucnosti... peníze se stále tisknou, kapitálu je dost, ale začíná chybět pracovní síla. Cena kapitálu tak stále klesá a roste cena práce. V budoucnu, až bude většina populace v důchodovém věku, tak jen ti nejbohatší si budou moci dovolit služby, jejichž poskytování bude omezeno malým počtem pracujících lidí.
Vítání migrantů je možná způsob, jak rapidní úbytek pracujících řešit a zvrátit tak nepříznivý demografický vývoj. Jen se ale modlím, aby migranti, děti migrantů a jejich vnoučata byli ochotni pracovat a jen nevysávali už tak zadýchaný sociální systém.
Můžeme s tím jako občané něco dělat? Je lepší mít hodně dětí (za cenu toho, že jim člověk nedokáže dopřát to, co by chtěl) a zachraňovat tak budoucnost i bezdětným párům, které se rozhodly raději cestovat? Postarají se o nás naše děti, když budou stejně jako nyní my odevzdávat 1/2 svých mezd státu? Kde na to oni vezmou peníze? Myslíte si, že investice na stáří (koupě bytu na investici, akcie, fondy, drahé kovy) nějak zajistí to, že nebudete na stará kolena strádat a dožijete důstojně, nebo tak, jak bude probíhat demografická změna, budou i trhy přeceňovat hodnotu vašich aktiv (byt těžko pronajmete, když bude za 50 let v ČR třeba o 10 % méně obyvatel; akcie firem, kterým budou ubývat zákazníci, také určitě neporostou nijak závratně...).
PS: dal jsem to do hardcore scénářů, protože až všechny důsledky demografických změn přijdou (jako že vše nasvědčuje tomu, že je to neodvratné), bude to znamenat konec způsobu života, jaký známe.
Jaká jsou fakta: Aby zůstal národ zachován (prostá reprodukce), musí být natalita alespoň 2,1 dítěte na rodičku. Stav v ČR patří k nejnižším na světě a je zhruba 1,1 dítěte na rodičku. Je tak naprosto jisté, že za pár desítek let nastane kolaps důchodového systému. Státní důchody jsou v ČR financovány průběžným systémem, což znamená, že to co se vybere od pracujících se rozděluje důchodcům.
Stát, tak jak je mu vlastní, přichází s nejméně efektivními způsoby řešení. Všechny pokusy o důchodovou reformu, které si pamatuji, byly přešlap. Komerční důchodové spoření (připojištění) může trochu pomoci, ale vzhledem k nízkému zhodnocení a inflaci to vychází tak, že když budu chtít pobírat důchod v dnešních cenách ve výši 10 tisíc korun, tak bych dnes musel měsíčně stejnou částku odkládat na důchod. Což je pro mnoho rodin nereálné a i pro ty, pro které to je reálné, to bude znamenat citelné omezení (když nepočítám horních 10 % populace). Obzvlášť když je v ČR zdanění práce takové jaké je. Zhruba 1/2 mzdových nákladů vynaložených zaměstnavatelem jde státu a druhou půlku pak dostane zaměstnance, který má ale ještě na rozdíl od podnikatelů veškeré nákupy zatíženy DPH. Když si chce rodina udržet slušný životní standard a ještě něco ušetřit na horší časy, logicky tak dojde k závěru, že není možné (bez uskromnění se) vychovat a zabezpečit více jak 1 dítě. Každé narozené dítě pro stát znamená dalšího daňového poplatníka, který za dobu svého života odvede do veřejných rozpočtů nemalé částky. Přesto stát nijak citelně nepomáhá rodinám zabezpečit více dětí.
Děti, jako investice
Když se podnik nebo podnikatel rozhodne investovat (např. rozšířit výrobu, otevřít další provozovnu, začít poskytovat novou službu atp.), svou investici si v plné výši uplatní jako snížení základu daně. Zaplacené DPH si uplatní na vstupu a vznikne mu tak nárok na odpočet. V dnešní době třeba i dostane nějakou krásnou EU dotaci. Státu to nijak nevadí, stát to podporuje. Zajišťuje se tím růst produktu, pracovní místa atd.
Když se pár rozhodne založit si rodinu a přivést na svět dítě, nic z toho, co musí nakoupit a zaplatit (větším bytem počínaje, přes přítomnost otce u porodu, plenkami, sunarem, až studiem konče) si nemá jak započíst proti základu daně, nebo odvodům na sociální pojištění. Přitom právě tím, že přivedou na svět dítě zajistí průběžnému důchodovému systému existenci i v dalších desetiletích. DPH nese rodina v plné výši. Sleva na dítě u daně z příjmů fyzických osob je směšná a nic neřeší. Stát to ale označuje za velkou pomoc rodinám, stejně jako další zaváděná a rušená, nic neřešící populistická gesta, jako pastelkovné, porodné atd.. Nepodporováním podniků hrozí stagnace a odliv kapitálu, ale nepodporováním rodin byla vytvořena "časovaná bomba", která až "vybuchne", přestane existovat civilizace, tak jak ji známe.
Důkazy, že se to rychle blíží
Od nějakých patnácti let mne hodně zajímali akcie, protože se z vývoje kapitálových trhů dalo hodně vyčíst. Reagují na události, ale i sentiment, nálady a očekávání. Momentálně se západním světem šíří záporné úrokové sazby. To znamená, že když máte nyní peníze na octávii, za pár let budete rádi, když si za stejné peníze koupíte levnější fábii. Dost jsem přemýšlel nad tím, co to vlastně trhy chtějí říct a myslím, že zpráva je jednoznačná. Současný konzum a velká nadprodukce spolu s nízkou porodností znamenají, že tak dobře, jako dnes, se už nikdy nebudeme mít. Tomu tedy alespoň trhy věří a proto mají takový vývoj, jaký mají. Je to logické. Při pohledu do budoucnosti... peníze se stále tisknou, kapitálu je dost, ale začíná chybět pracovní síla. Cena kapitálu tak stále klesá a roste cena práce. V budoucnu, až bude většina populace v důchodovém věku, tak jen ti nejbohatší si budou moci dovolit služby, jejichž poskytování bude omezeno malým počtem pracujících lidí.
Vítání migrantů je možná způsob, jak rapidní úbytek pracujících řešit a zvrátit tak nepříznivý demografický vývoj. Jen se ale modlím, aby migranti, děti migrantů a jejich vnoučata byli ochotni pracovat a jen nevysávali už tak zadýchaný sociální systém.
Můžeme s tím jako občané něco dělat? Je lepší mít hodně dětí (za cenu toho, že jim člověk nedokáže dopřát to, co by chtěl) a zachraňovat tak budoucnost i bezdětným párům, které se rozhodly raději cestovat? Postarají se o nás naše děti, když budou stejně jako nyní my odevzdávat 1/2 svých mezd státu? Kde na to oni vezmou peníze? Myslíte si, že investice na stáří (koupě bytu na investici, akcie, fondy, drahé kovy) nějak zajistí to, že nebudete na stará kolena strádat a dožijete důstojně, nebo tak, jak bude probíhat demografická změna, budou i trhy přeceňovat hodnotu vašich aktiv (byt těžko pronajmete, když bude za 50 let v ČR třeba o 10 % méně obyvatel; akcie firem, kterým budou ubývat zákazníci, také určitě neporostou nijak závratně...).
PS: dal jsem to do hardcore scénářů, protože až všechny důsledky demografických změn přijdou (jako že vše nasvědčuje tomu, že je to neodvratné), bude to znamenat konec způsobu života, jaký známe.
Jednou je nás víc a jedno míň.