NEZDOLNY.CZ

Vysokofrekvenční (radiofrekvenční) elektromagnetické zbraně

Většinu vysokofrekvenčních elektromagnetických zbraní můžeme považovat za neletální (nezabíjející). Jejich hlavním účelem je zničení infrastruktury protivníka, zejména řídících, komunikačních a datových zařízení. Může být použita jako jeden z prvopočátečních strategických útoků na začátku oficiální války, v průběhu hybridní války nebo (a to v dnešní době mnohem pravděpodobněji) by se mohlo jednat i o osamělý teroristický čin, namířený proti civilnímu obyvatelstvu. Je pravděpodobné, že jako cíl budou útočníkem vybrány lokality s vysokou koncentrací lidí a techniky – tedy velká města nebo průmyslové zóny.

Kromě vysokofrekvenčních elektromagnetických zbraní pracujících krátkým, ale intenzivním impulzem, určených k destrukci elektroniky, existují i vysokofrekvenční (mikrovlnné) elektromagnetické zbraně s kontinuálním vyzařováním, jejichž úkolem je působit na psychiku živých tvorů, případně způsobovat aktivaci chemických látek (předem vpravených do organismu). Ale tímto tématem se v tomto vlákně zatím zabývat nebudeme, protože jde o příliš specifickou záležitost a není k tomu ani dostatek ověřených zdrojů.

Jak taková zbraň přibližně funguje a působí na cíl:
Zbraň není nic jiného, než silný vysílač rádiových vln. O stálé, ale většinou spíš o proměnné a co je hlavní - hlavně velmi vysoké frekvenci. Vlny lze vyrobit klasicky elektronicky, ale také (a to v tomto případě častěji) pomocí elektromechanického principu, kdy je hlavním zdrojem energie pro vysokofrekvenční generátor výbušnina. A od tohoto způsobu získávání energie vznikl často používaný pojem e-bomba.

Zbraní (její anténou) vyslané rádiové vlny letí prostorem a pokud narazí na libovolný elektricky vodivý (kovový) předmět, začne se tento předmět chovat jako anténa a „nakmitá“ se na něm elektrické napětí. Protože je použitá frekvence vysoká a má tedy malou délku vlny, dokáže se velkou silou „nakmitat“ i do velmi malých předmětů.

(Mnozí rádi šíří fámy, že se vše uvnitř elektronického zařízení po zásahu vlnami ze zbraně doslova roztaví. Ale to není pravda. To by totiž znamenalo, že tato zbraň umí na dálku tavit kovy, způsobovat rozsáhlé požáry a vám by vytavila ze zubů plomby. Tam mocná tato zbraň není a popravdě řečeno, ona to ani nepotřebuje, protože působí daleko sofistikovaněji a nenápadněji.)

Nakmitané napětí, které se jinak na venek nikterak neprojevuje, může na hranách a koncích předmětů dosáhnout od jednotek až do stovek voltů.* Totéž se odehraje i uvnitř nedostatečně odstíněných elektrických přístrojů. Jednotlivé kusy drátu i cestičky plošných spojů se pojednou začnou chovat jako nezávislý zdroj proudu i když je samotné zařízení vypnuté. Součástky v něm tak najednou dostanou proudové impulzy ze všech stran, i ze stran a obvodů, odkud to vůbec nečekají a nejsou na to stavěné ani chráněné. To je pro některé z nich smrtelné. Průměrná dnešní elektronika pracuje s napětím řídících obvodů v rozmezí do 3 do 15 voltů a teď si představte, že se tam najednou objeví 100 nebo 150 voltů. Polovodičové součástky se poškodí (nemusí všechny, ke znehodnocení funkce úplně stačí, pokud v čipu shoří jediná z několika tisíc) a pokud je přístroj zapnutý v zásuvce (nebo poté co ho následně zapnete) nebo obsahuje-li baterii, dojde vlivem prvotní poruchy k řetězovému průrazu, zkratu, přetížení zdroje. A to nakonec může skončit i požárem zařízení nebo explozí baterie (zejména lithiové).

Spotřební elektronika většinou jen „tiše“ přestane fungovat, ale průmyslové a mechanické stroje s takto poškozenou řídící jednotkou se mohou „zbláznit“. Nebudou reagovat na ovládání, spustí všechny nemožné i možné pohony, posuvy a funkce až dojde k jejich totální mechanické destrukci. Obdobně může dojít k selhání řízení procesů u chemických výrob a následných výbuchům technologie pokud včas nezasáhne lidský faktor (neuregulování, přehřátí, překročení tlaku aj.)

*) Kdybyste drželi v ruce předmět, na kterém je vysokofrekvenčně „nakmitáno“ sto voltů, neucítíte na suché pokožce téměř nic. Vysokofrekvenční energie se na lidském těle neprojevuje jako známý kopanec z elektrické zásuvky, ale vzniká jen pocit „že to hřeje“, že „je to teplé“. Vysokofrekvenční energie „nekope“, ale „pálí“.

Problém je, že v dnešní době je prakticky všechno řízené elektronikou. Od letadel a osobního auta* až po kotel ústředního topení či žaluzie v oknech. Všechny tyhle věci se s námi uživateli po útoku „rozloučí“ a ještě nám při svém odchodu narozloučenou natropí mnoho škod na ostatním majetku nebo nás přímo ohrozí na životě, pokud je včas nedokážeme odpojit od zdroje energie (i baterií). Některé bohužel odpojit nejdou a ne všechna obsahují pojistky funkční i v této nestandardní situaci (elektronická ani multifůzní pojistka nepomůže – prorazí se, fungovat bude jen klasická tavná), zejména pozor na výrobky asijské produkce, kterých je bohužel z cenových důvodů Evropa plná**.

Zbraň nezpůsobí jen samotnou nefunkčnost zařízení (případně jeho samodestrukci), ale jednotlivé poruchy způsobí druhotně velký společenský a hospodářský kolaps i paniku obyvatel, umocněnou zejména nemožností komunikovat. Zbraň, pokud je elektronická, je zcela tichá. Pokud je elektromechanická, sice určitý hluk způsobí, ale ne takový, aby na sebe příliš upoutala. Nehledě na to, že může být odpálena v dost velké vzdálenosti od cíle. Pro lidi v zasažené oblasti je to, co se následně odehraje, něco jako blesk z čistého nebe – jakýsi nevysvětlitelný jev, kdy se „svět zbláznil“ a nic nefunguje. V tu chvíli málo koho napadne, že je to útok…

Na Youtube (konkrétně v 2:00 minutě záznamu) se nám jeden z internetových experimentátoru (adept na Darvinovu cenu ) předvádí, jak pomocí mikrovln poničit elektroniku mobilního telefonu až zkrat přivede k výbuchu jeho baterii. Určitě se dovedete představit, jaký poprask by způsobilo, kdyby nějakého magora napadlo provádět s trošku vylepšenou verzí vlnovodu podobné experimenty, třeba v metru u eskalátoru, na obsah kapes projíždějících lidí. Naštěstí magnetron mikrovlnné trouby je těžkopádný a potřebuje napájení ze sítě. Naštěstí a zatím! Bohužel technický pokrok je nezadržitelný. Tak jak ještě před pár lety neexistovaly dostatečně silné baterie, aby udržely ve vzduchu drony, je jen otázkou času, kdy se objeví dostatečně destrukčně výkonný a při tom malý a mobilní zdroj silných elektromagnetických vln v rukou teroristů. Mám obavy, že některé verze klasické e-bomby by byli schopni vyrobit už dnes.

*) Nemusí se nic stát, ale raději pozor na elektronické zamykání dveří. Mějte uvnitř něco, čím se vždy bezpečně dostanete ven!
**) Ne že by to nešlo udělat lépe a bezpečněji, ale stále platí že - zákazník si žádá levné, obchodník zajistí a zákazník levné dostává...

Co to zničí nebo může poškodit:

Situace se jako by tak trochu podobá blackoutu, ale s tím zásadním rozdílem, že jde o poškození plošně malého území. A tedy ani dodávka základních energií nemusí být narušena. Je totiž si zapotřebí uvědomit, že destrukční energie je směrová (vyslaná anténou) a její intenzita rychle klesá se vzdáleností od zdroje.

Ovšem to také znamená, že zdroj impulzu nemusí a s největší pravděpodobností nebude, v centru největšího poškození, ale někde za městem. Útočník má velkou šanci být předem neodhalen a po činu nepolapen.

Přístroje blízko zdroje proudu a v centru paprsku budou zničeny zcela. Vzdálenější a při okrajích mohou zůstat funkční a vykazovat pouze náhodnou a nepředvídatelnou nespolehlivost. Nejvíce budou poškozena zařízení připojená k anténám, datovým sítím a elektrorozvodné síti. Protože těmito cestami se ničivá energie může snadno dostat i přístrojů odstíněných plechovými kryty. Naopak nejméně poškozené budou přístroje bez vnějších vedení (žijících si svým vlastním „životem“), přístroje stíněné v plechových skříních a přístroje umístěné v suterénech a sklepích železobetonových budov, ve stínu přímého paprsku.

Běžná komerční elektronika není chráněná prakticky vůbec. Jsou to přístroje do „klidného sluníčkového světa“. Průmyslové přístroje na určitou formu ochrany pamatují, ať už z hlediska krytí, stínění apod. , ale jde převážně o zajištění proti účinkům statické elektřiny a přepětí, nikoliv o odolnost vysokofrekvenční, to je jiná parketa. Takže jejich spolehlivost by záležela případ od případu, na konkrétní konstrukci.

Obecně se mohou na zasaženém území objevit výpadky provozu nebo trvalá poškození:

- mobilních telefonních sítí (včetně samotných mobilních telefonů a jejich nabíječek)
- prvků počítačových sítí (tj. i internetu)
- dálkově ovládaných uzlů energetických sítí (např. rádiem ovládané sekční spínače VN)
- radiostanic ručních, vozidlových i stacionárních
- rozhlasových a televizních vysílačů, rozhlasových a televizních přijímačů
- počítačů, notebooků, tabletů a smatrfonů
- GPS navigací
- kamer a zabezpečovacích systémů ostrahy
- digitálních fotoaparátů, tiskáren a kopírek
- smaže data (záznamy flashdisků, paměťových karet, poškodí elektroniku HDD takže ani externí disky nepůjdou přečíst, smažou a poškodí programovatelné procesory apod.) jen na CD-ROM a papíru záznam
- regulátorů solárních elektráren případně i poškození článků v panelech
- elektronických výdejních stojanů čerpacích stanic pohonných hmot a elektronických pokladen v obchodech
- bankomatů a systémů využívajících platebních karet (včetně karet samotných, pokud je majitel nemá v odstíněném prostoru)
- elektronických diagnostických přístrojů v nemocnicích, přístrojů na podporu životních funkcí (pozor na kardiostimulátory)
- měřící přístroje*, servisní přístroje, včetně přístrojů vědeckých.
-elektronické zabezpečovací zařízení pozemní a letecké dopravy (železniční přejezdy, semafory, navigace, signalizace) a výrobních technologií (včetně elektráren, vodáren aj.)

*) Poškodí i váš digitální multimetr, takže pokud nemáte nějaký klasický analogový měřící přístroj, i když se v tom jinak dobře vyznáte, budete moci jen s těží něco ostatního opravovat. I moderní, elektronickým termostatem řízená mikropáječka odejde do křemíkového nebe.

Jak se může obyčejný člověk (alespoň v rámci sebe a svého okolí) zabezpečit:

Obecně řečeno – docela špatně. Protože jen těžko dnes může překonstruovávat zakoupená elektronická zařízení v domácnosti a navíc i kdyby, nemá kde a jak testovat jejich vysokofrekvenční odolnost. Přesto se ale může bránit:

– tím, že bude na složité elektronice závislý co nejméně a bude si neustále vědom její možné zranitelnosti a jakési „dočasnosti“. Může se bránit i tím, že se vědomě vyhne technicky překombinovaným výrobkům*, aby mu v případě jejich poškození vznikla menší hmotná újma.

- tím, že elektroniku v době, kdy ji nepoužívá, odpojí od napájení i od všech sítí, propojů či antén. V ten okamžik je elektronika méně zranitelná a v oblastech dál od zdroje impulzu se významně zvyšuje její šance na „přežití“.

- vyjme z elektroniky baterie nebo je uvnitř proloží kouskem izolačního papírku, aby přístroj nezůstával trvale pod napětím (pozor hlavně na přístroje, které se zapínají jen tlačítkem). Tím se vyloučí možnost, aby impulzem zasažené zařízení provedlo vnitřní zničení energií z baterie. Tím nemusí dojít z závažnému poškození při slabším zásahu vůbec nebo při silnějším alespoň nezačne samovolně hořet a nemůže jeho baterie explodovat. Nebo uživatel používá prověřená zařízení, která obsahují mezi baterií a elektronikou bezpečnou a spolehlivou tavnou pojistku, která přístroj, pokud by se v něm něco nestandardního stalo, včas galvanicky odpojí.

- citlivou elektroniku (alespoň těch pár důležitých kousků, co je potřeba na přežití – vysílačku, GPS, hodinky, radiopřijímač apod.) uschová v dobře stíněném prostoru.**

- je si vědom zranitelnosti elektroniky a pro základní potřeby dlouhodobějšího fungování své domácnosti má hlavní technologie nebo záložní nouzové technologie na bázi zcela neelektrické nebo alespoň na bázi neelektronické - tj. založené sice na elektrickém principu, ale bez polovodičů a ostatních součástek citlivých na silné vysokofrekvenční energie. Např. vytápění řešené kotlem se samotížnou cirkulací vody či krbovými kamny, záložní osvětlení s vláknovou žárovkou na 12V akumulátor (případně vyřešené dobíjení klasickým dynamem s relátkovým regulátorem a poháněným benzínovým motorem s kladívkovým zapalováním nebo motorem naftovým), má někde schovaný rozhlasový přijímač na bázi elektronek atd… Prostě věci, které krátkodobý impulz řádu desítek či stovek voltů v trvání milisekund do kterékoli funkční části bez poškození hravě zvládnou.


*) Příklad: Chcete kupovat sušičku ovoce a můžete si vybrat buď s ručním kolečkem pro nastavení teploty a mechanickým termostatem nebo sušičku s displejem, elektronickým řízením a časovačem. Ta první s největší pravděpodobností zásah bez poškození ustojí, protože na motorku, topném tělese a bimetalovém termostatu není ve vypnutém stavu vlastně nic, na čem by se v tak krátkém čase stihl elektromagnetický impulz vyřádit. Žádný obvod v ní nepracuje s nízkým napětím. Druhá sušička však bude s největší pravděpodobností poškozená. Po zapojení do sítě buď nepojede vůbec, nebo naopak začne bez vypnutí ohřívat na velmi vysokou teplotu, což může mít vážné následky. Obdobně třeba osobní nebo kuchyňská váha. Mechanicky měřící váha zůstane stále váhou, elektronická byla sice možná přesnější, ale změní se na nepoužitelný a neopravitelný šrot. V jednom případě jste nezaznamenali újmu, v druhém případě „nefungujete“ a ještě vás to bude stát peníze. Je tedy vždy na zvážení, kdy skutečně nezbytně elektroniku pro danou práci či úkol a funkci potřebujete a kdy ne.

**) Ideální je třeba docela obyčejná mikrovlnná trouba, která je dvoupláštová. Když se mikrovlny řádu kilowattů nedostanou z trouby ven, nedostanou se ani z venku dovnitř. Pokud byste čekali, že útok přijde, klidně můžete využít svou stávající troubu, jen ji vypojit ze zásuvky a zabezpečit, aby ji někdo neinformovaný nezapnul. Pokud máte nějaký sklad, kde uchováváte věci „k přežití“, můžete si do něj jako schránku na elektroniku opatřit mikrovlnku nefunkční a vyřazenou, jen zkontrolujte, zda má těsné dveře a pro jistotu z ní odstřihněte síťovou šňůru.

Ahoj,
ráda bych tě požádala, abys doplnil svoje povídání polopaticky o Faradayovu klec (auta a paneláky), zejména pro elektrotechnické lamy jako jsem já. Nejsem si úplně jistá, jestli jsem to dobře pochopila.

Faradayova klec a její funkce (v kostce a polopaticky)
Faradayova klec a její princip původně sloužil zejména na odstínění před statickou elektřinou a jejími účinky.

Pro názornost si Faradayovu klec skutečně představte třeba jako klec na lva. Tedy kovové mříže, podlaha z plechu a na ní sedí výše zmíněná šelma. Klec stojí venku, když tu pojednou do klece z čista jasna uhodí blesk. Blesk logicky zasáhne horní část klece, protože to má z mraků nejblíž. No a co se stane s elektřinou teď? Kdyby byla klec dřevěná, zcela určitě by blesk pokračoval vnitřkem klece a zabil lva a skončil v zemi. Jenže klec je kovová. To je pro blesk mnohem snazší cesta, protože kov je mnohem lepší vodič než vzduch nebo tkáně, ze kterých je lev. Navíc platí, že elektrický náboj se šíří po povrchu. Blesk tedy projde po tyčích klece do podlahy a odtud přeskočí do země. Obejde lva okolo a šelmě se vůbec nic nestane (pouze se lekne hluku hromu). Namítnete, že lev přeci sedí na plechové podlaze, do které blesk také vnikl a měl by tedy dostat elektrickou ránu. Ale tak to není. Aby elektrický proud něco špatného provedl, musí odněkud - někam proudit. A my jsme si jasně vysvětlili, že přes lva neprocházel, obešel to po kleci. Sice podlahou, ale obešel. To, že lev sedí na podlaze, která byla na krátký okamžik pod vysokým napětím, vůbec nevadí. Ptáci také sedí na drátech vysokého napětí. Jsou úplně celí pod vysokým napětím, ale protože přes ně proud nikam neprochází, ani o tom neví. Tak proč by to mělo vadit lvovi?
Budete-li v kovové kleci nebo krabici a budete-li touto klecí či krabicí "obaleni" shora, zboku i zespodu, nemůže vám ublížit ani výboj milionů voltů, protože vás obejde po povrchu klece (tu může zahřát, dokonce popálit, bude-li tenká tak i roztavit). Jako Faradayova klec za bouřky funguje třeba panelák, protože armovací železa uvnitř panelů jsou vzájemně posvařována, stejně tak jako armování ve stropech a podlahách a je to dokonalá a silná klec. Jen s velkými „oky“, která tvoří okna. Proto se nemá stát za bouřky těsně u oken, tam ta ochrana není dokonalá. (Chráněný prostor u velkého otvoru začíná až cca 1/2 velikosti otvoru odměřeno od stěny směrem dovnitř klece.)

Traduje se, že Faradayova klec musí být uzemněná. Nemusí! I neuzemněná bude fungovat.
Postavme klec se lvem na dřevěný vůz, pro jistotu s gumovými koly. Rozhodně teď není elektricky spojený se zemí. Co se stane, když klec na voze zasáhne blesk? Blesk trefí klec shora, obejde ji po jejím povrchu a pak, protože potřebuje pokračovat do země, přeskočí mezi podlahou klece (nejnižším místem) a zemí mohutná jiskra. Ale lev byl stále v bezpečí, výboj ho opět úspěšně obešel. Jako Faradayova klec poslouží i auto. Je celé z plechu, podlaha z plechu, shora je kryté taky a okna jsou víceméně na bocích, ve střeše nanejvýš malá. Opět je to klec. Vůbec nevadí, že stojí na kolech. Když se za bouřky schováte do auta, může vám to zachránit život. Když do auta uhodí, budete mít jen trochu popálený lak na střeše a na discích kol, jak blesk přeskočí z auta do země. Ale vám se nic nestane.

Ale pozor! Kdyby se v ten okamžik někdo držel klece a stál nohama na zemi, nebo měl z auta vystrčenou nohu na zem, projede blesk přes něj. Protože je to snazší cesta než se probíjet vzduchem. Faradayova klec tedy chrání jen to, co je uvnitř a nevyčuhuje, nikoliv to, co je okolo, nedej bože v její blízkosti. Aby se nestalo nic tomu, kdo se zvenčí drží klece, musela by být skutečně uzemněná a to velmi kvalitně. To aby blesk šel přes zemnící vodič a vyhnul se osobě co se klece drží.

To tedy byla funkce Faradayovy klece při blesku – a platí to obecně pro průchod stejnosměrného proudu nebo proudu s nízkou frekvenci (střídavý proud v elektrorozvodné síti a pod.). Ale jak je to s radiovými vlnami, mikrovlnami a podobným svinstvem. To už je trochu jiné…

Faradayova klec při vysokých frekvencích

Máme opět klec a v ní sedí lev. Vedle klece chodí velbloud, ale ke lvovi nemůže strčit ani hlavu, ani lev na něj nedosáhne. Na to jsou mříže příliš husté. Ale mouchy z velblouda klidně létají mezi mřížemi na lva a zase na zpět na velblouda. Pokud by se lev chtěl zbavit much, potřebuje moskytiéru - síť s hustými oky.

Stejné je to s Faradayovou klecí a rádiovými vlnami. Vlny o velké vlnové délce přes "díry" v kleci neprojdou a do klece se nedostanou. Ale vlny s malou vlnovou délkou projdou bez potíží, jako by tam ta klec vůbec nebyla. Má-li klec radiové vlny odstínit, aby se nedostaly dovnitř, musí být buď ze souvislého plechu (všechny stěny souvisle svařené či sletované) nebo to sice může být síť, mříž či dírkovaný plech, ale jakékoli otvory musejí být významně menší než čtvrtina vlnové délky frekvence, kterou chceme odstínit.

Radiové vlny středních a dlouhých vln mají délku vlny stovky metrů. Proto třeba do paneláku pronikají obtížně a nejčastěji jen v blízkosti oken. Podobné je to s rozhlasem FM, vlnová délka je okolo 3 metrů. I tomu klade armování v panelech určité překážky. Ostatní kratší vlny (mobil, wifi) mají délku vlny jen v decimetrech, pronikají dovnitř lépe a klec je nezachytí. Lidé, bydlící ve vesnických domech z nepálených cihel, které jsou pod omítkou obité rabicovým pletivem s oky 1 x 1 cm jsou odstíněni mnohem lépe, většinou tak "úspěšně" že uvnitř nemají ani signál mobilního telefonu a často musejí odkládat mobily na okenní parapet. Ukázkou kvalitního stínění je mikrovlnná trouba. Aby se škodlivé mikrovlny nedostaly z vnitřního prostoru ven, mohou být na dveřích jen velmi malé dírky, jinak by stínění nefungovalo. Obdobně to funguje naopak. Schovejte si do ní mobil a zkuste ho druhým telefonem prozvonit. Nemělo by se vám to podařit...

Do auta se radiové vlny dostanou, protože auto má velké "díry" - tedy okna. Kupodivu se většinou dostanou i do plechové haly. Jak je to možné? Vždyť je plechová a bez oken! Hovořil jsem to tom, že klec funguje správně, jen tehdy, když jsou jednotlivé stěny dobře mezi sebou spojené. Jsou-li ale stěny plechové haly spojeny s nosnou konstrukcí jen šrouby s roztečí např. 50 cm od sebe, pak se souvislá plechová stěna chová jen jako mříž s oky velkými 50 cm (funguje pouze ve spojených místech).

Pokud by nás měla nějaká Faradayova klec ochránit před radiofrekvenční zbraní, která využívá velmi vysoké kmitočty (centimetrové vlny), musela by být ochrana ze souvislého, elektricky výtečně vodivého plechu, navíc po obvodu souvisle spojeného. Chráněné zařízení přinejmenším obaleno několika vrstvami silnějšího staniolu a nic nesmí nevyčuhovat. Nebo chráněné zařízení vloženo v plechovce s kovovým nasazovacím víkem a pod. Pokud by mělo být dovnitř vidět přes nějaký průhled, mohla by být ve stěně mřížka, ale velmi malými - řádově milimetrovými otvory a po obvodu velmi dobře spojenými s okolní stěnou. Pokud by byla energie vln veliká (kilowatty), musí ji obal klece zvládnout (přenést po povrchu, jako ten blesk z předchozí kapitoly) a nesmí se přitom propálit. Musí být tedy i i dostatečně tlustý. Ale pokud by byla energie tak velká, aby na dálku propálila silnější staniol (hodně nepravděpodobné), současně by zabila i lidi, pokud by nebyli chráněni (a pak je jedno, zda jim zničila či nezničila elektroniku). Pokud by zbraň produkovala ještě navíc silný magnetický impulz, ten by do klece prošel. Proti tomu Faradayova klec nechrání. Pak by to vyžadovalo ještě Faradayovu klec obalit druhým obalem - magneticky vodivým (silným železným) obalem, tzv. "magnetickým stíněním".

Stačí takto... ?

Moc zajímavé čtení. Od teď už si mobil nebudu dávat do přední kapsy kalhot

Vyřazenou mikrovlnku nemám a ani ji nemam kam dát. Ale mám tu jednu bezprizorní vypojenou lednici. Myslíš, že by elektroniku dokázala ochránit? Je tedy s kabelem, protože ji do budoucna plánuji ještě použít k chlazení.

Ne, lednice by ti to neochránila.
Problematické jsou její dveře - nejsou po obvodě souvisle elektricky spojené s pláštěm. Propojené jsou pouze u pantů. Všude jinde je silné plastové těsnění a když si je obrazně odmyslíme (je to izolant), je tam z elektrického hlediska velká škvíra, kterou "táhne průvan" - vlny s kratší vlnovou délkou tudy úspěšně vlezou dovnitř.

Určitě namítneš, že u mikrovlnky dveře taky nejsou souvisle spojené a mají akorát panty. Je zde však jeden drobný, ale technicky velmi podstatný rozdíl. Dveře mikrovlnky leží na jejím plášti velmi těsně a doléhají na obvodě širokým okrajem - velkou styčnou plochou. Obvodová plocha, i když je nalakovaná, tvoří deskový kondenzátor! A kondenzátor jak známo vysokofrekvenční proudy vede stejně dobře, jako by to byl propojovací drát. Mikrovlnka má tedy dveře k plášti napasovány tak, že působí stejně, jako kdyby se celoplošně dotýkaly holým lesklým kovem a měly dobrý kontakt. Tím splňuje podmínku, že dveře jsou souvisle elektricky vodivě (pro vysoké frekvence) spojené s pláštěm. To lednička bohužel nemá ani omylem a dost obtížně by se tam něco podobného dodělávalo.

Na menší věci ale dobře poslouží plechovka s kovovým víčkem. Zejména pokud víčko zakrývá její menší stranu a jeho okraj, kterým se stýká s plechovkou je široký (ideálně zbavit laku, aby šel kov na kov). Předmět určený k ochránění zabalte do staniolu, pak obalte hadrem, aby se staniol nikde nedotýkal přímo kovových stěn plechovky a celý ten smotek vložit dovnitř plechovky. To je dvouplášťová ochrana a asi nic moc lepšího doma v amatérských podmínkách pro ochranu udělat nemůžete.

Je to vyčerpávající, díky.