NEZDOLNY.CZ

Veřejný ochránce práv

Veřejný ochránce práv v České republice působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, vykonávajících státní správu, pokud je takové jednání:
- v rozporu s právem,
- právu sice neodporuje, ale je jinak vadné či nesprávné, a tedy neodpovídá principům demokratického právního státu a principům dobré
správy,
- jsou-li tyto orgány nečinné

Ochránce je oprávněn zabývat se stížnostmi, které směřují proti činnosti:
- ministerstev a jiných správních úřadů s působností pro celé území České republiky a správních úřadů jim podléhajících,
- orgánů územní samosprávy (tj. obce a kraje), ale pouze při výkonu státní správy, nikoli tam, kde rozhodují ve vlastní působnosti
(samospráva).
- České národní banky, pokud působí jako správní úřad,
- Rady pro rozhlasové a televizní vysílání,
- Policie České republiky s vyjímkou vyšetřování, kdy působí v trestním řízení
- Armády České republiky a Hradní stráže,
- Vězeňské služby České republiky,
- zařízení v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova a ochranné léčení,
- zdravotních pojišťovan,
- orgánů soudu a státního zastupitelství při výkonu státní správy (zejména otázka průtahů v řízení, nečinnosti soudů a nevhodného
chování soudců), nikoli proti samotnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce.

Ochránce může vést nezávislá šetření, ale nemůže nahrazovat činnost orgánů státní správy a nemůže rušit nebo měnit jejich rozhodnutí. Při zjištění pochybení však může od úřadů či institucí požadovat, aby zjednaly nápravu.
Ochránce může zahájit šetření z vlastní iniciativy (např.: na základě informací z médií).
Od roku 2006 vykonává dohled ned dodržováním práv osob omezených na svobodě. Provádí systematické preventivní návštěvy zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby drženy na základě rozhodnutí či příkazu orgánu veřejné moci (např. soudu) nebo z důvodu závislosti na poskytované péči (především z důvodu věku, zdravotního stavu, sociální situace atp.). Jde například o policejní cely, věznice, azylová zařízení, léčebny dlouhodobě nemocných, zařízení pro seniory, psychiatrické léčebny, zařízení ústavní výchovy aj.
V roce 2008 získal ochránce zvláštní oprávnění v oblasti státní správy soudnictví - právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí.
Schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se ochránce stal orgánem pomáhajícím obětem diskriminace.
Uvedené zákonné vymezení působnosti nedává ochránci právo vstupovat do soukromoprávních vztahů či sporů (včetně sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, i když jejich zaměstnavatelem je státní úřad). Jedinou výjimkou jsou stížnosti na diskriminační jednání - v těchto případech ochránce může zasahovat i v soukromoprávní sféře.
Ochránce také nemůže zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, není odvolacím místem proti jejich rozhodnutí a není oprávněn zasahovat do činnosti výslovně vyjmenovaných institucí:
- Soudy všech stupňů a typů v jejich rozhodovacích pravomocích,
- Rozhodovací činnost státních zastupitelství,
- Parlament, prezident republiky a vláda,
- Nejvyšší kontrolní úřad,
- zpravodajské služby České republiky,
- orgány činné v trestním řízení.

Trestní odpovědnost

Při výkonu veřejné správy se lze setkat s trestnými činy vázanými právě na oblast postupů podle správního řádu. Trestné činy jsou vymezeny v trestním zákoně (č. 140/1961 Sb., dále jen TrZ) a mezi nimi jsou upraveny i trestné činy veřejných činitelů, tedy i úředníků správních orgánů (viz § 89 odst. 9 TrZ).
Aby nějaké jednání bylo trestným činem, musí splňovat znaky trestného činu (§ 3 TrZ), které jsou jako "skutková podstata" definovány v ustanoveních definujících jednotlivé trestné činy. Pro to, aby takové jednání naplňující skutkovou podstatu bylo trestným činem, je dále nezbytné, aby jeho stupeň nebezpečnosti pro společnost nebyl jen nepatrný a konečně aby se jednalo o zaviněné jednání (a to úmyslné, není-li výslovně zákonem stanoven, že postačí zavinění z nedbalosti).
Trestný čin je spáchán úmyslně (viz § 4 TrZ), jestliže pachatel
1. chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
2. věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

S ohledem na povinnosti úředníků územních samosprávných celků (viz § 16 zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků), na požadavek jejich odborné kvalifikace (viz § 19 až § 21 téhož zákona) a konečně zásadu "neznalost zákona neomlouvá" (v případě úředníků umocněnou právě jejich povinností znát zákony, podle kterých v rámci své profese postupují a rozhodují), lze u porušení zákona úředníkem snáze dovodit, že tento úředník věděl, že zákon porušuje a jaké to může mít důsledky.

Zároveň ze skutečnosti, že zákon vědomě porušil (tj. úmyslně nejednal tak, aby jej naporušil), lze také dovodit, že byl s tímto porušením zákona a jeho důsledky srozuměn. Tedy trestný čin spácha úmyslně.
Jednoduše řečeno, úředník má povinnost znát zákony, podle kterých postupuje, a proto jejich porušení (mající znaky trestného činu) lze kvalifikovat jako úmyslné zaviněné.
Nejen z tohoto důvodu je proto dobré se vyvarovat jakéhokoli jednání, které by účastníci správního řízení mohli vykládat jako trestný čin, což by se mohlo stát zejména při nezdůvodněném rozdílném postupu k účastníkům, upírání práv některému z nich nebo naopak tolerování porušení zákona jiným účastníkem.
Trestní zákon ve své části druhé, hlavě třetí, oddílu druhém upravuje "Trestné činy veřejných činitelů" (§ 158 a § 159 TrZ) a v následujícím třetím oddílu upravuje "Úplatkářství" (§ 160 až § 163 TrZ). V případě úplatkářství zná zákon ustanovení o účinné lítosti (§ 163 TrZ), která se však netýká "veřejného činitele", ale naopak může sloužit jako nástroj na odstranění korupce a úplatných úředníků. Úředník by se proto měl vyvarovat jakéhokoli jednání, které by mohlo být vykládáno jako "požádání o úplatek" (i kdyby tak vůbec nebylo míněno, ale mohlo tak vyznít).

Petice

Chcete něco změnit a je vás víc? Můžete sepsat petici a adresovat ji obci, kraji nebo státnímu úřadu, který má danou věc na starost. Petici může vytvořit kdokoli jako jednotlivec nebo skupina osob (petiční výbor). Pokud utvoříte petiční výbor, musíte vybrat jednu osobu starší 18 let, která bude petiční výbor zastupovat při jednání s úřady. Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním, stanoví požadavky na obsah petice a petiční archy. Osobně doporučuji do petice uvést konkrétní požadavky. Poslední dobou se setkávám s peticemi stylu "žádáme, aby se s tím něco udělalo"
Jakmile sestavíte petici, můžete začít sbírat podpisy. Ke sbírání podpisů nepotřebujete povolení. K podpisům můžete vyzívat jakýmkoli zákoným způsobem (nesmíte nikoho k podpisu nutit). Můžete také petici nechat na veřejně přístupném místě.
Text petice a petiční archy s podpisy zašlete na úřad. Pokud posíláte petici na více úřadů, postačí poslat kopie. Pokud pošlete petici na úřad, který se agendou petice nezabývá, musí ji tento úřad předat správnému úřadu a uvědomit vás o tom.
Úřad vám musí na petici do 30 dnů odpovědět, ale nemusí vašim požadavkům vyhovět - petice pro něj není závazná. Petice je tak spíše slabším právním nástrojem. I tak ale může fungovat politicky (doporučuji zaslat kopii i příslušné politické reprezentaci) - peticí dáváte úřadu najevo, co si občané přejí a kolik lidí za tímto požadavkem stojí.

Medializace

Média prostupují naším životem snad ve všech jeho podobách a na všech úrovních. Pohlédneme-li na společnost odshora, od jejích nejvyšších etáží, kde se soustřeďuje politická a ekonomická moc a odkud se vládne, až dolů, do sfér nejintimnějších, všude najdeme v nějaké podobě média. Prostřednictvím médií se nám zjevují ti, kteří nám chtějí a mohou vládnout. Prostřednictvím médií si můžeme vytvořit důvěrnou atmosféru, v níž se dobře pracuje, povídá, odpočívá, baví s přáteli... Díky médiím víme, co si jako společnost - tak asi - myslíme, neboť právě média ná zásobují výsledky tzv. výzkumů veřejného mínění a stále větší měrou vytvářejí a neustále dotvářejí či přetvářejí sociální prostředí, v nichž se pohybujeme, ať se jedná o veřejný prostor či prostedí domova. Ruku na srdce, kdo si přečte volební program subjektu, který jde volit, vygooglí předchozí prokazatelné úspěchy a neúspěchy a komu stačí jen jeho mediální obraz. Média tak často ovlivňují i samotné rozhodování úředníků, soudců i politiků. V některých případech je proto vhodné se k dosažení svých cílů obrátit právě na média.

V první řadě je třeba si uvědomit zda se náš problém týká chyby systému, nebo jde o problém jednotlivce/jednotlivců a na kolik je téma společensky atraktivní. Tomu pak přizpůsobit výběr média. Existuje řada publicistických pořadů jak v rozhlase, tak v televizi (např. Pološero), tématická periodika (např. Respekt) nebo tématické weby (např. Jiné právo).

Dobrým příkladem využití médií je kauza Nečesaný (nyní nespekulujme o jeho vině či nevině):
Informaci o soudním procesu se podařilo dostat na mainstreamové zpravodajské weby, do investigativních televizních pořadů, vznikl speciální web kauzy a probíhalo "kobecové bombardování" sociálních sítí, diskuzí pod články na zpravodajských webech, blogů, youtube atd.

Další z možností může být zahájit spolupráci s nevládní organizací (např. Rekonstrukce státu, Stop tunelům, Liga lidských práv, Frank Bold, Institut 2080 apod.) nebo občanskými aktivisty (např. Tomáš Pecina, Jan Šinágl, Václav Žák, Zuzana Candigliota apod.)

Místní referendum

Jedním z významných právních nástrojů, díky kterému můžete ovlivnit rozhodování ve vaší obci je místní referendum (zákon č. 22/2004 Sb.). Umožňuje občanům hlasovat o problémech nebo návrzích týkajících se jejich obce a předat svůj názor zastupitelstvu obce. Velkou výhodou referenda je, že se jeho výsledkem musí zastupitelstvo zabývat, výsledek je pro něj závazný. V referendu se může hlasovat o různých záměrech, které schvaluje zastupitelstvo, například o plánované výstavbě nebo o prodeji majetku obce. Jsou však i otázky, o kterých se dle zákona nemůže hlasovat.
Místní referendum vyhlašuje zastupitelstvo, a to buď z vlastní iniciativy, nebo na základě návrhu, který mu předloží tzv. přípravný výbor. Aby tedy mohlo zastupitelstvo referendum vyhlásit, je potřeba aby nejméně tři osoby oprávněné volit do zastupitelstva sepsali návrh, sesbírali potřebný počet podpisů osob oprávněných hlasovat a tento návrh předložili zastupitelstv dané obce.
Referendum pak probíhá podobně jako volby, každý občan dotčeného území se může zúčastnit a svým hlasem hlasovat buď pro a nebo proti návrhu referenda. Volební komise pak vyhlásí výsledky hlasování zveřejněním na úřední desce obecního úřadu neprodleně po vyhotovení zápisu o výsledku hlasování.