Nouzová telekomunikace
Napsal: 01 pro 2015 19:25Zkuste si představit, že by třeba právě teď přestaly fungovat všechny mobily a telefony i internet. Příliš příjemná představa to není a to je v situaci, kdy se prakticky nic závažného neděje. Nyní uvažte, že tohle nastane, kdy je nějaká krizová situace. Stmívá se, blíží se večer, venku je vichřice nebo přívalový déšť. Právě bez varování vypadl proud a vy vlastně ani přesně nevíte co a kde se děje, ani jak je to závažné. Ještě před chvílí rutinní zatelefonování příbuznému či příteli je nereálné a vy zůstanete zcela odříznuti bez možnosti do dění jakkoli zasáhnout.
I to se může stát. Není proto od věci, když ti, co tu možnost mají, mohou vytáhnout své „eso z rukávu“ a použít vlastní dorozumívací prostředek. Pomohou tak sobě a mohou pomoci i svým blízkým. Pokud jde konkrétně o lidi zabývající survivalem, extrémními projevy počasí, či prepperstvím, mělo by se stát jakýmsi nepsaným pravidlem, že budou mít dostatečné technické znalosti i vlastní vybavení, aby dokázali být v krizových situacích propojeni a mohli se včas informovat o aktuální situaci ve svých regionech. Nejlépe použijí-li technických prostředků, schopných dlouhodobě pracovat zcela nezávisle na velkých energetických zdrojích a sítích telefonních operátorů, u kterých není záruka, že je bude možné v kritickém období udržet v provozu. Význam nezávislé komunikace už potvrdil svou životaschopnost při dvou velkých povodních, které postihly rozsáhlá území naší země a může posloužit určitě i v budoucnu. Povězme si, jaké možnosti se každému občanovi nabízejí a jaké technické pomůcky může použít. Není jich moc, mají omezený dosah i možnosti použití, ale přesto jsou:
Polní telefon
Polní telefon používá přímé drátové propojení a vyhoví pro kratší vzdálenosti. Uplatní se především mezi domy a důležitými body v domě, v hospodářské usedlosti nebo v celé obci. Jeho výhodou je diskrétnost přenášené zprávy a mimořádně nízká energetická náročnost provozu. O polním telefonu podrobněji.
Ruční radiostanice PMR
Svou velikostí jsou srovnatelné s rozměry starších mobilních telefonů. Fungují bezdrátově na kratší vzdálenosti. Typicky v rámci jedné členité zemědělské usedlosti, v menší obci, či v rámci jednoho sídliště ve městě. Může je na kratší vzdálenost použít terénní hlídka pro hlášení do ústředí nebo se s nimi mohou domlouvat členové jedné operační skupiny mezi sebou, využijí ji děti na táboře, horolezci, vodáci či houbaři, cyklisti ve skupině. Prostě všude tam, kde potřebujete malou kompaktní radiostanici do kapsy a nejste příliš vzdáleni od sebe. Pro spojení mezi obcemi navzájem, pro spojení přes kopec z jednoho údolí do druhého údolí, pro spojení v lesnatém terénu nebo na větší vzdálenosti - do míst kam nemáte přímou dohlednost, s nimi však raději nepočítejte.
Občanské radiostanice CB
Tyto radiostanice je možné použít několika různými způsoby, lze je i různě kombinovat s různými typy antén a proto by měly být radiostanicí, kterou si jako první koupí ti, kteří se chtějí „nějak připravit“, ale nechtějí investovat do více typů radiostanic. CB stanice jsou značně variabilní ve svém použití:
• Mohou být instalovány napevno v domech a umožňovat spojení často i desítky kilometrů daleko.
• Lze je trvale nebo dočasně instalovat do osobních i nákladních aut a zabezpečit spojení mezi auty navzájem i spojení se základnou.
• CB radiostanice existují i v ruční přenosné verzi, takže je může použít i pěší osoba v terénu.
Ať jsou však jakékoliv, ruční, stolní či automobilové, dokážou spolu vzájemně komunikovat. Velmi snadno se pak dá předávat zpráva z centra na odlehlé samoty, do dalších obcí či spřátelených komunit, stejně jako mobilním prostředkům nebo skupinám operujícím v terénu. Lze zrealizovat i konferenční hovor v kroužku zúčastněných stanic, vytvořit poradu z většího počtu členů a koordinovat činnost. Tedy komunikaci standardním mobilním telefonem jen těžko realizovatelnou. Naopak k určitým nevýhodám CB pásma patří vliv ionosféry na šíření vln a s tím související poměrně nepříjemné prolínání vzdálených zahraničních stanic do místního hovoru vyskytující se v některých denních hodinách během letního období. Tématu PMR, CB, sdíleným kmitočtům a radioamatérskému VKV a UKV provozu je věnováno samostatné vlákno Radiostanice místního a regionálního dosahu.
Radioamatérské radiostanice
Častým dotazem, se kterým se setkávám, je: „Jakou si mám koupit vysílačku, abych se s ní dovolal do jakéhokoliv místa České republiky?“
Odpověď zní, zakupte si radioamatérský krátkovlnný transceiver, který dokáže vysílat na frekvencích v okolí 3,7MHz modulací SSB a k němu si opatřete příslušnou anténu na toto pásmo. Zmíněná frekvence se dobře šíří po celém území ne přímo, ale odrazem od ionosféry. A tak se dá vysílat i z velmi nevýhodného stanoviště. Rádiové vlny o této frekvenci se snadno dostanou z hlubokého údolí, přes vysoké hory, do stovky kilometrů vzdáleného jiného úzkého údolí. Nepočítejte však s tím, že to bude nějaká vysílačka do kapsy velikosti krabičky od mýdla a že si s ní za běžných okolností budete vysílat během chůze nebo z auta. Nejmenší radiostanice tohoto druhu sice váží jen 1,2kg a dá se pohodlně nosit přes rameno (konkrétně typ Yaesu FT817ND), ale k dobrému spojení na tomto krátkovlnném pásmu je nezbytná anténa, kterou tvoří ve výšce natažený drát o délce cca 38 metrů!! Takže spojení můžete zrealizovat jedině z domova, přechodného tábora nebo při delší zastávce na pochodu - prostě až si anténu rozvinete. Zmíněná malá krátkovlnná stanice FT817ND je určená i pro bateriové napájení v terénu a má kvůli úspoře energie výkon pouze 5 wattů. S dobrou anténou to stačí, ale je to na spodní hranici. Kdo uvažuje o zřízení výkonné domácí základnové stanice, měl by uvažovat o krátkovlnném transceiveru se standardním výkonem 100W. Pro vysílání na krátkých vlnách je však zapotřebí složit zkoušky a zažádat si o vydání radioamatérské licence. Neberte to jen za papírovou byrokracii. Ovládání all-band transceiverů a vyladění antén k nim vyžaduje určité znalosti a dovednosti, jinak si můžete drahý přístroj snadno zničit. Znalosti, které potřebujete ke zkouškám, jsou prakticky tytéž, jaké budete denně potřebovat pro vaši práci s radiostanicí. Znát je, je tedy ve vašem bezprostředním zájmu. Není v kapacitních možnostech tohoto vlákna, podrobně probírat všechny potřebné detaily. Podrobně se této problematice věnujeme v tématu Radiostanice celostátního a mezinárodního dosahu. Vzhledem k tomu, že zájemci o radioamatérskou činnost se většinou rekrutují z řad majitelů občanských radiostanic, je předpoklad, že už nějaké osobní zkušenosti s vysíláním mají a současně tuší, kde potřebné informace ohledně vysílání na krátkých vlnách vyhledat.
Při použití radiostanic hned na úvod zapomeňte, že by to bylo něco podobného jako mobil. Radiostanice NENÍ mobilní telefon! Nepodporuje vás neomezená síla a energie nějaké složité, běžným uživatelům neviditelné komunikační sítě. Jednu stanici máte vy, druhou váš kolega a mezi vámi je prázdný a nepřívětivý prostor.
Představte si situaci, že si stoupnete v noci na kopec s baterkou v ruce, rozsvítíte ji a její svit se bude váš kamarád snažit zahlédnout dalekohledem z 30km vzdáleného kopce. Zhruba takové jsou výkonové poměry, když se pokoušíte vysílat PMR vysílačkou nebo síbíčkem. Radiové spojení radioamatérskou krátkovlnnou stanicí lze alternativně přirovnat k situaci, kdy postavíte své auto na tak šikmý kopec, aby jeho dálkové reflektory svítily do mraků. O několik set kilometrů dál bude stát váš kolega, pro něhož je už vaše auto dávno skryté za horami na obzoru a bude se snažit číst zprávu jen podle náznaků světla reflektorů odražených v mracích. Tak jako baterku či odlesk světla v mracích může zahlédnout kdokoli, může slyšet kdokoli i vaši zprávu odvysílanou radiostanicí. Vzpomeňte si proto vždy na cedulku „Nepřítel naslouchá!“ umístěnou na všech vojenských vysílačkách a přizpůsobte tomu obsah vašeho hovoru.
S komunikačními prostředky je zapotřebí umět plnohodnotně pracovat, mít je v provozuschopném stavu (tj. přinejmenším udržovat nabité akumulátory), dodržovat základní pravidla vedení hovoru při spojení (základní pravidla vedení hovoru při spojení) a srozumitelně mluvit do mikrofonu). Obojí jde ruku v ruce, pokud jsou alespoň občas používány v „mírové době.“
(Pro úplnost se sluší dodat, že mimo výše uvedené možnosti existuje celá řada dalších komunikačních prostředků, které se dají v nouzových situacích použít. Může se jednat např. o datové linky, armádní či profesionální radiostanice, jejich převáděče, drážní komunikační prostředky, radiostanice říční plavby, vnitropodnikové systémy, sítě integrovaného záchranného systému atd. Ti, kdož potřebné koncese k provozu vlastní, znají i možnosti a způsoby, jak tuto techniku v krizových situacích co nejefektivněji použít. Z toho důvodu je bezpředmětné se zde, v tomto vlákně, o nich hlouběji rozepisovat. )
I to se může stát. Není proto od věci, když ti, co tu možnost mají, mohou vytáhnout své „eso z rukávu“ a použít vlastní dorozumívací prostředek. Pomohou tak sobě a mohou pomoci i svým blízkým. Pokud jde konkrétně o lidi zabývající survivalem, extrémními projevy počasí, či prepperstvím, mělo by se stát jakýmsi nepsaným pravidlem, že budou mít dostatečné technické znalosti i vlastní vybavení, aby dokázali být v krizových situacích propojeni a mohli se včas informovat o aktuální situaci ve svých regionech. Nejlépe použijí-li technických prostředků, schopných dlouhodobě pracovat zcela nezávisle na velkých energetických zdrojích a sítích telefonních operátorů, u kterých není záruka, že je bude možné v kritickém období udržet v provozu. Význam nezávislé komunikace už potvrdil svou životaschopnost při dvou velkých povodních, které postihly rozsáhlá území naší země a může posloužit určitě i v budoucnu. Povězme si, jaké možnosti se každému občanovi nabízejí a jaké technické pomůcky může použít. Není jich moc, mají omezený dosah i možnosti použití, ale přesto jsou:
Polní telefon
Polní telefon používá přímé drátové propojení a vyhoví pro kratší vzdálenosti. Uplatní se především mezi domy a důležitými body v domě, v hospodářské usedlosti nebo v celé obci. Jeho výhodou je diskrétnost přenášené zprávy a mimořádně nízká energetická náročnost provozu. O polním telefonu podrobněji.
Ruční radiostanice PMR
Svou velikostí jsou srovnatelné s rozměry starších mobilních telefonů. Fungují bezdrátově na kratší vzdálenosti. Typicky v rámci jedné členité zemědělské usedlosti, v menší obci, či v rámci jednoho sídliště ve městě. Může je na kratší vzdálenost použít terénní hlídka pro hlášení do ústředí nebo se s nimi mohou domlouvat členové jedné operační skupiny mezi sebou, využijí ji děti na táboře, horolezci, vodáci či houbaři, cyklisti ve skupině. Prostě všude tam, kde potřebujete malou kompaktní radiostanici do kapsy a nejste příliš vzdáleni od sebe. Pro spojení mezi obcemi navzájem, pro spojení přes kopec z jednoho údolí do druhého údolí, pro spojení v lesnatém terénu nebo na větší vzdálenosti - do míst kam nemáte přímou dohlednost, s nimi však raději nepočítejte.
Občanské radiostanice CB
Tyto radiostanice je možné použít několika různými způsoby, lze je i různě kombinovat s různými typy antén a proto by měly být radiostanicí, kterou si jako první koupí ti, kteří se chtějí „nějak připravit“, ale nechtějí investovat do více typů radiostanic. CB stanice jsou značně variabilní ve svém použití:
• Mohou být instalovány napevno v domech a umožňovat spojení často i desítky kilometrů daleko.
• Lze je trvale nebo dočasně instalovat do osobních i nákladních aut a zabezpečit spojení mezi auty navzájem i spojení se základnou.
• CB radiostanice existují i v ruční přenosné verzi, takže je může použít i pěší osoba v terénu.
Ať jsou však jakékoliv, ruční, stolní či automobilové, dokážou spolu vzájemně komunikovat. Velmi snadno se pak dá předávat zpráva z centra na odlehlé samoty, do dalších obcí či spřátelených komunit, stejně jako mobilním prostředkům nebo skupinám operujícím v terénu. Lze zrealizovat i konferenční hovor v kroužku zúčastněných stanic, vytvořit poradu z většího počtu členů a koordinovat činnost. Tedy komunikaci standardním mobilním telefonem jen těžko realizovatelnou. Naopak k určitým nevýhodám CB pásma patří vliv ionosféry na šíření vln a s tím související poměrně nepříjemné prolínání vzdálených zahraničních stanic do místního hovoru vyskytující se v některých denních hodinách během letního období. Tématu PMR, CB, sdíleným kmitočtům a radioamatérskému VKV a UKV provozu je věnováno samostatné vlákno Radiostanice místního a regionálního dosahu.
Radioamatérské radiostanice
Častým dotazem, se kterým se setkávám, je: „Jakou si mám koupit vysílačku, abych se s ní dovolal do jakéhokoliv místa České republiky?“
Odpověď zní, zakupte si radioamatérský krátkovlnný transceiver, který dokáže vysílat na frekvencích v okolí 3,7MHz modulací SSB a k němu si opatřete příslušnou anténu na toto pásmo. Zmíněná frekvence se dobře šíří po celém území ne přímo, ale odrazem od ionosféry. A tak se dá vysílat i z velmi nevýhodného stanoviště. Rádiové vlny o této frekvenci se snadno dostanou z hlubokého údolí, přes vysoké hory, do stovky kilometrů vzdáleného jiného úzkého údolí. Nepočítejte však s tím, že to bude nějaká vysílačka do kapsy velikosti krabičky od mýdla a že si s ní za běžných okolností budete vysílat během chůze nebo z auta. Nejmenší radiostanice tohoto druhu sice váží jen 1,2kg a dá se pohodlně nosit přes rameno (konkrétně typ Yaesu FT817ND), ale k dobrému spojení na tomto krátkovlnném pásmu je nezbytná anténa, kterou tvoří ve výšce natažený drát o délce cca 38 metrů!! Takže spojení můžete zrealizovat jedině z domova, přechodného tábora nebo při delší zastávce na pochodu - prostě až si anténu rozvinete. Zmíněná malá krátkovlnná stanice FT817ND je určená i pro bateriové napájení v terénu a má kvůli úspoře energie výkon pouze 5 wattů. S dobrou anténou to stačí, ale je to na spodní hranici. Kdo uvažuje o zřízení výkonné domácí základnové stanice, měl by uvažovat o krátkovlnném transceiveru se standardním výkonem 100W. Pro vysílání na krátkých vlnách je však zapotřebí složit zkoušky a zažádat si o vydání radioamatérské licence. Neberte to jen za papírovou byrokracii. Ovládání all-band transceiverů a vyladění antén k nim vyžaduje určité znalosti a dovednosti, jinak si můžete drahý přístroj snadno zničit. Znalosti, které potřebujete ke zkouškám, jsou prakticky tytéž, jaké budete denně potřebovat pro vaši práci s radiostanicí. Znát je, je tedy ve vašem bezprostředním zájmu. Není v kapacitních možnostech tohoto vlákna, podrobně probírat všechny potřebné detaily. Podrobně se této problematice věnujeme v tématu Radiostanice celostátního a mezinárodního dosahu. Vzhledem k tomu, že zájemci o radioamatérskou činnost se většinou rekrutují z řad majitelů občanských radiostanic, je předpoklad, že už nějaké osobní zkušenosti s vysíláním mají a současně tuší, kde potřebné informace ohledně vysílání na krátkých vlnách vyhledat.
Při použití radiostanic hned na úvod zapomeňte, že by to bylo něco podobného jako mobil. Radiostanice NENÍ mobilní telefon! Nepodporuje vás neomezená síla a energie nějaké složité, běžným uživatelům neviditelné komunikační sítě. Jednu stanici máte vy, druhou váš kolega a mezi vámi je prázdný a nepřívětivý prostor.
Představte si situaci, že si stoupnete v noci na kopec s baterkou v ruce, rozsvítíte ji a její svit se bude váš kamarád snažit zahlédnout dalekohledem z 30km vzdáleného kopce. Zhruba takové jsou výkonové poměry, když se pokoušíte vysílat PMR vysílačkou nebo síbíčkem. Radiové spojení radioamatérskou krátkovlnnou stanicí lze alternativně přirovnat k situaci, kdy postavíte své auto na tak šikmý kopec, aby jeho dálkové reflektory svítily do mraků. O několik set kilometrů dál bude stát váš kolega, pro něhož je už vaše auto dávno skryté za horami na obzoru a bude se snažit číst zprávu jen podle náznaků světla reflektorů odražených v mracích. Tak jako baterku či odlesk světla v mracích může zahlédnout kdokoli, může slyšet kdokoli i vaši zprávu odvysílanou radiostanicí. Vzpomeňte si proto vždy na cedulku „Nepřítel naslouchá!“ umístěnou na všech vojenských vysílačkách a přizpůsobte tomu obsah vašeho hovoru.
S komunikačními prostředky je zapotřebí umět plnohodnotně pracovat, mít je v provozuschopném stavu (tj. přinejmenším udržovat nabité akumulátory), dodržovat základní pravidla vedení hovoru při spojení (základní pravidla vedení hovoru při spojení) a srozumitelně mluvit do mikrofonu). Obojí jde ruku v ruce, pokud jsou alespoň občas používány v „mírové době.“
(Pro úplnost se sluší dodat, že mimo výše uvedené možnosti existuje celá řada dalších komunikačních prostředků, které se dají v nouzových situacích použít. Může se jednat např. o datové linky, armádní či profesionální radiostanice, jejich převáděče, drážní komunikační prostředky, radiostanice říční plavby, vnitropodnikové systémy, sítě integrovaného záchranného systému atd. Ti, kdož potřebné koncese k provozu vlastní, znají i možnosti a způsoby, jak tuto techniku v krizových situacích co nejefektivněji použít. Z toho důvodu je bezpředmětné se zde, v tomto vlákně, o nich hlouběji rozepisovat. )