NEZDOLNY.CZ

Nakousl jsem téma použití venkovní drátové antény pro příjem vzdálenějších rozhlasových stanic na krátkých, středních a dlouhých vlnách ve vlákně věnovaném krizovému rozhlasovému přijímači.

Co je to vlastně venkovní drátová anténa?
Je to anténa, která se úspěšně používala už v začátcích radiového vysílání pro krystalky a primitivní přijímače, kterým vždy poskytovala dostatečně silný signál pro jejich funkci. A v nouzi může pomoci i vám, když stanice, kterou potřebujete poslouchat, zaniká v šumu. Jedná se o 10 až 20 metrů dlouhý drát. (Pokud by chtěl být někdo hodně přesný a měl zájem poslouchat selektivně a silně jen jednu konkrétní rozhlasovou stanici na krátkých vlnách, pak pro připojení k modernímu rozhlasovému přijímači opařeném zdířkou pro anténu platí, že by anténa měla mít čtyřikrát kratší délku než je délka vlny přijímané stanice. Tedy anténa typu „lambda čtvrt“.)

Drát může být mosazný, bronzový, měděný i hliníkový. Kvůli potřebě dobrých vysokofrekvenčních vlastností by nikdy neměl být železný nebo železný pozinkovaný a není ani dobrá kombinace, kde se železo vyskytuje, např. drát „PK“ k polnímu telefonu. Vhodný průměr je 1 až 3mm (dobře odolává povětrnosti), ale může to být i méně, pro elektrickou funkci to není podstatné. Plný drát odolává lépe korozi kyselých dešťů a spalin z komínů než lanko (licna). Drát je natažený vodorovně nebo mírně šikmo vně budovy volným prostorem mezi dvěma úchytnými body (např. mezi budovou a stromem) pomocí elektricky nevodivých a nenavlhavých úvazů (silonový vlasec) nebo sice vodivých č navlhavých, ale od anténního vodiče oddělených vajíčkovými izolátorky (alespoň dvěma na každé straně). Natažený drát by se neměl na své trase ničeho dotýkat (zdiva, kovových předmětů) a měl by být co nejvýše nad zemí nebo nad vodivými předměty (plot, plechová střecha garáže aj.) Může to být holý drát nebo i izolovaný, na příjem to nemá zásadnější vliv (s výjimkou přijmu za deště, kdy holý drát má nepatrně větší šum, ale na oplátku více odolává za větru). Této drát je jedním koncem přiveden k přijímači (prostupem přes okenní rám, nikoli zděnou stěnou), druhý konec (vzdálenější od budovy) zůstává volný.

Jak anténu postavit:
Nejsnáze se dá taková anténa zřídit v přírodě nebo v domku na venkově. Stačí ji zavěsit od domu směrem do zahrady na strom, od domu na střehu stodoly nebo mezi dva stromy. Úvazy musejí být tak dlouhé, aby hlavní anténní drát nebyl ani nad střechou ani uvnitř koruny stromu mezi listím, ale ve volném prostoru.

Ale dá se dočasně udělat i ve městě v bytové zástavbě. Protože je přípustný i šikmý sklon a to nejen volným koncem vzhůru, ale v nouzi i volným koncem šikmo dolů, bude fungovat i když ji natáhnete ve městě z okna paneláku dolů ke kontejnerům s odpadem. Samozřejmě riskujete, že vám ji někdo utrhne. Je proto vhodné ji udělat z hodně tenkého drátu, aby nepřitahovala pozornost víc, než je nutné (drát 0,3…0,5mm CuS vymotaný z nějakého transformátoru nebo statoru motoru spáleného vysavače).
Anténa se dá samozřejmě postavit i improvizovaně za krátkou chvilku kdekoli v terénu, třeba během odpočinku při přesunu či při dočasném nocování. Např. od stanu nebo místa ležení šikmo vzhůru do koruny stromu (přes větev se přehodí pomocný provaz, pomocí kterého se tam konec antény jednoduše vytáhne).

Upozornění:
Anténa z bezpečnostních důvodů nesmí křižovat silnice a železnici. V žádném případě nesmí křižovat nebo být poblíž (cca méně než 5 m) elektrického vedení a to nejen z bezpečnostních důvodů (pád a vzájemné spojení vodičů), ale i kvůli rušení, které sebou elektrické vedení vždy přináší a které by rušilo příjem. Při blížící se bouřce je nutné anténu odpojit od přijímače a buď spustit k zemi (používá se při nouzovém použití v terénu) nebo ji vně domu dobře uzemnit (používá se při stacionární montáži v domácnosti). Kdykoli, když anténu právě nepoužíváte, vždy ji mějte odpojenou od přijímače! Uchráníte tím jeho vstup před náhodným i silnými rušivými impulzy a statickou elektřinou.

Uzemnění:
Anténa je pouze jeden pól. Aby energie z antény měla kam proudit, je potřebné vytvořit dobré uzemnění. Na uzemnění pro anténu máme trošku odlišné požadavky než na uzemnění elektroinstalační, musí mít dobré parametry vysokofrekvenční. V domě jako uzemnění poslouží kterékoli potrubí – topení, plyn, voda, uzemnění hromosvodu. Mimo dům poslouží třeba i „rozměrný“ předmět blízko země – např. spodní napínací drát plotu, pletivo lesní oplocenky, kovová brána, armování železobetonového mostku, svodidlo u silnice dokonce i karoserie auta aj. Prostě cokoli, na co se můžete přicvaknout krokosvorkou (očistit až na kov) a je to dost veliké. Nikdy jako uzemnění pro poslech rádia nepoužívejte kolíček v elektrické zásuvce! Propojuje všechny elektrické přístroje v domě a od všech sbírá rušení, které byste si tímto krokem spolehlivě dopravili do přijímače. V terénu můžete také do hlíny zakopat nějaký kus plechu, třeba rozměrnější konzervu (zapíchnout bodák určitě nestačí), ale rozměrově malé uzemnění není vysokofrekvenčně kvalitní.

Protiváha:
Když nejde zřídit uzemnění do kvalitní vlhké hlíny (např. na skále, na ledu, na písčitém podloží), odvede dobrou práci i tzv. protiváha, což je deset či patnáct metrů přibližně v přímce rozvinutého holého drátu (bez křížení a smyček) položeného na zemi či na podlaze. Co nemůže udělat přímý kontakt se zemí při normálním uzemnění, to nahradí kapacita protiváhy a délka, co by jakýsi „zrcadlový obraz“ antény.

Samozřejmě nepředpokládám, že byste měli venkovní anténu pro příjem vzdálených stanic nataženou trvale (i když jsou i tací a lovení vzdálených stanic mají jako hobby). Úplně stačí, abyste měli někde v zásobách uschovaný smotaný drát potřebné délky spolu s úvazy a izolátorky, pro případ, když by toho bylo třeba. Je to lepší, než ho v krizové době někde shánět.

Jak připojit venkovní anténu k přijímači:

1 - Pokud má přijímač zdířku pro anténu a pro uzemnění každou zvlášť (starší přijímače), je to jednoduché. Do každé zdířky připojíte to, co do ní podle označení na přijímači patří (nejčastěji banánkem). Do jedné anténu, do druhé uzemnění nebo protiváhu (podle toho, co máte k dispozici).

2 - Pokud má přijímač jednu zdířku, většinou kolíček jack 3,5mm (myšleno skutečně "anténní" označenou patřičným symbolem, nepleťte si to s výstupem na sluchátka), pak musíte připájet vodiče ke kolíčku tak, aby uzemnění bylo připojeno na plášť kolíčku a anténa na jeho špičku. Současně je dobré uzemnění a anténu propojit libovolným rezistorem (odporem) o hodnotě od 4,7 až do 22 kiloohmů, který z antény vybíjí náhodný statický náboj, který by na ní mohl vznikat větrem nebo deštěm (před přímým úderem blesku vás neochrání).

3 - Pokud nemá radiopřijímač anténní zdířku žádnou (malé levnější přijímače) ani nepoužívá pro příjem na KV teleskopickou anténu, můžete napojit anténu na přijímač tzv. indukční vazbou. Přímo na přijímač nebo na dřevěný rámeček nasunutý na přijímač naviňte 3 až 15 závitů izolovaného drátu nebo lanka (méně závitů pro krátké vlny, více pro vlny střední a dlouhé). Nemusí to být lakovaný drát pro vinutí cívek, plně vyhoví i elektroinstalační izolovaný drát CY nebo CYA, ba dokonce drát zvonkový nebo žíla z telefonního či datového kabelu. Prostě jakýkoli izolovaný vodič síly od 0,2 až do 1mm. Jeden konec takto navinuté cívky připojte k anténě, druhý konec k uzemnění. Posouváním cívky po povrchu přijímače měníte sílu indukční vazby. Na krajích skříňky (kdy je daleko od středu vnitřní feritové antény) je vazba menší. V místě nad střední částí vnitřní ferritové antény je největší. Velká vazba poskytne větší hlasitost, ale může způsobit zahlcení přijímače silnými stanicemi, což se projeví jejich nesrozumitelností. Proto je vhodné polohu cívky vyzkoušet.

4 - Pokud přijímač nemá zdířky na anténu, ale pro příjem na krátkých vlnách využívá teleskopickou anténu, můžete venkovní anténu napojit na ni. Nedoporučuji anténní drát na teleskopickou anténu připojit přímo (např. krokosvorkou), přijímač by se s vysokou pravděpodobností přehltil. Mnohem efektivnější i bezpečnější je použít tzv. kapacitní vazbu. Izolovaným drátem, vedoucím od antény jen několika závity omotat nevysunutou teleskopickou anténu blízko jejího kořene. Uzemnění pak připojte na jeden pól napájecího konektoru, pokud je jím přijímač vybavený, druhý nechte volný. Pokud přijímač napájecí konektor nemá, připojte uzemnění nebo protiváhu tenkým drátkem dovnitř přístroje a spojte s mínus-pólem vložené baterie.

Jsou to vcelku jednoduché a nezáludné věci. Starší pamětníci určitě pamatují podobné triky, které umožňovaly poslech Svobodné Evropy a dalších "zakázaných" stanic v době totality. Instalaci antény a připojení k přijímači by měl úspěšně (bez potřeby jakýchkoli měřících přístrojů a speciálních nástrojů) zvládnout každý, kdo alespoň jednou v životě (třeba v hodině fyziky na škole), připojoval žárovečku k baterii a umí spojit dva dráty...

Ukázka indukční vazby venkovní antény a malého radiopřijímače SilverCrest pro zlepšení příjmu na středních vlnách:
(Horní banánek vede k anténě dlouhé 10 metrů, spodní k uzemnění, na přijímači je navinuto 8 závitů izolovaného zvonkového drátu.)

-----------------------------------------------------------------

Doplňky a další vybavení stacionárně instalované venkovní antény:
(Doplňky jsou nepovinné, slouží pouze jako námět pro posluchače "detailisty" a "hračičky".)

Odpojovač antény
Jedná se o masivní nožový přepínač s jiskřištěm, kterým je možné odpojit venkovní drátovou anténu od radiopřijímače a napřímo ji uzemnit. (Subtilní verze odpojovače je k sehnání např. na http://www.kutilovo.cz/shop/)

Instalace anténního odpojovače v meziokenním prostoru:
Typické uspořádání z předválečného období (včetně tzv. odrazné cívky).

Odlaďovač místních stanic
Odlaďovač býval výrobcem standardně vestavěn do levnějších typů rozhlasových přijímačů z období první republiky (viz. níže uvedený obrázek ze starého katalogu). Jen firma Philips měla ve svém výrobním sortimetu také odlaďovač samostatný, řešený jako přídavná stolní jednotka. Odlaďovač měl za úkol zeslabit signál blízké silné středovlnné rozhlasové stanice (např. Liblice) tak, aby nepřekrývala a nerušila slabé zahraniční stanice. Jednoduše řešeno, aby silná stanice nebyla zeširoka rozlezlá po celé stupnici a neprolínala do ostatních slabších programů. Technicky se jedná o středovlnný paralelní rezonanční obvod, složený z cívky a ladícího kondenzátoru (hřídel ladícího kondenzátoru nebo alespoň jeho knoflík musí být z izolantu, aby ruka neovlivňovala ladění). Obvod je sériově vřazený mezi venkovní drátovou anténu a přijímač. Kondenzátor se při zapnutém přijímači ručně naladí na frekvenci silné místní stanice, což se ve výsledku projeví tak, že se hlasitost jejího pořadu výrazně zeslabí, ale hlasitost ostatních stanic zůstává zachována. Středovlnný odlaďovač na odfiltrování silné (české) rozhlasové stanice má význam použít nejen při poslechu slabých zahraničních rozhlasových stanic na středních vlnách, ale také na vlnách krátkých. I na krátkých vlnách může do poslechu silný signál místní stanice prolínat. Zejména u méně kvalitních rozhlasových přijímačů, nebo u přijímačů, které nejsou od výroby stavěné na tak silný signál (jaký venkovní anténa poskytuje), a které by se mohly silným signálem místní stanice zahlcovat a ztrácet tak schopnost přijímat slabé signály stanic vzdálených.


Vestavný středovlnný odlaďovač firmy Palafer:

Jako účinný odlaďovač můžete použít i obyčejnou krystalku. Do její anténní zdířky zapojíte venkovní anténu. Zemnící zdířku krystalky připojíte krátkým drátem s anténní zdířkou radiopřijímače. Sluchátka (ani detektor) do zdířek na krystalce nepřipojujte, zdířky zůstanou volné. Uzemnění připojíte jen do radiopřijímače, nikoli do krystalky. Knoflíkem krystalky ve funkci odlaďovače ladíte opět stejným způsobem, jak bylo popsáno výše - abyste místní rozhlasovou stanici poslouchanou na radiopřijímaři co nejvíce zeslabili.

Starší pamětníci určitě pamatují i různé jiné triky, které umožňovaly poslech Svobodné Evropy a dalších „zakázaných“ stanic v době totality. Instalaci antény a připojení k přijímači by měl úspěšně (bez potřeby jakýchkoli měřících přístrojů a speciálních nástrojů) zvládnout každý, kdo alespoň jednou v životě připojoval žárovečku k baterii a umí spojit dva dráty...

Připojení venkovní drátové antény k přijímačům opatřených BNC nebo PL konektorem.

Nebudeme si nic nalhávat. V této oblasti reálná praxe velmi pokulhává. Majitelé scanerů nebo KV radiostanic, pokud na nich poslouchají rozhlasové stanice (zahraniční i české) věc řeší nejčastěji tak, že prostě konec antény bez dalšího rozmýšlení připojí na živý (střední) vývod vstupního konektoru svého přijímače. A to bez ohledu na délku antény, její reálnou impedanci, skutečnou impedanci vstupu přijímače, aniž by se pokusili nějak vyřešit vzájemné přizpůsobení.

O čem že to tu hovořím? O impedancích? O přizpůsobení? A co to jako že má být? Dobře, začneme jinak…
Představte si, že máte jízdní kolo s přehazovačkou. Šlapete a pedály vám kladou určitý odpor. Aby se vám šlapalo dobře, zvolíte si na přehazovačce to správné kolečko. Tedy správný "převod". Když byste zvolili převod nevhodný, sice to také pojede, ale bude vás to stát mnohem více námahy a za jeden den ujedete mnohem menší vzdálenost. A stejné je to i s anténou. Má-li anténa dodat do přijímače maximum energie, musí její odpor (impedance) být pokud možno v souladu se vstupem přijímače. A pokud není, je potřeba najít „ten správný převod“ (zařadit správné kolečko). Staré elektronkové radiopřijímače by se daly srovnat se starými jízdními koly bez přehazovačky - v 99 % případů se daly použít s libovolnou drátovou anténou a fungovalo to. Naopak moderní komunikační radiopřijímače, scanery a vysílací radiostanice jdou v cyklistické terminologii označit za „závodní speciály“. Jejich vstup je tzv. nízkoimpedanční, padesátiohmový. Výrobce předpokládá, že anténu k přijímači připojíte pomocí koaxiálního kabelu. Takový koaxiální kabel z pohledu antény „jede velmi pomalu a ztuha“. Aby to anténa „utáhla“, budete muset použít „přídavný převod“ = impedanční transformátor (někdy nesprávně označovaný slovem „balun“).

Asymetrický impedanční anténní transformátor
Většinou má drátová anténa na svém krajním konci vysokou impedanci. Zejména, když jsme se rozhodli používat ji pro poslech (nebo i k vysílání*) na jednom konkrétním radiovém pásmu a její délku jsme udělali 0,47 lambda (rezonanční délka). Pokud máme takovou drátovou anténu nataženou někde od 4 do 8 metrů nad zemí, můžeme předpokládat, že impedance na jejím konci (tedy tom, kterým ji chceme připojit do přijímače) je okolo 2400 až 2500 ohmů. A my ji máme připojit ke koaxiálu a následně do vstupního konektoru přijímače (či vysílačky), který má impedanci 50 ohmů. Aby to fungovalo s malými ztrátami, potřebujeme zvládnout transformaci impedance v poměru 1 : 49. Stále hovoříme o impedanci. Pokud budeme hovořit o transformačním poměru napěťovém - tedy o počtu závitů, jako u obyčejného trafa, potřebujeme poměr 1 : 7. Takový impedanční anténní transformátorek můžete buď koupit hotový nebo si jej můžeme udělat doma…

Schéma zapojení:

Materiál toroidu není kritický. U zkušebních vzorků byly použity ferritové toroidy navlečené na kabelech uvnitř starých vyřazených počítačových monitorů s CRT obrazovkou. Fajnšmekři mohou sáhnout i po toroidech z „červeného“ amidonu. Obecně se však vyhněte „žluto-bílým“ jádrům z tlumivek počítačových zdrojů (nejsou konstruované na tak vysoké kmitočty). Pro příjem pokusné vzorky pracovaly tak říkajíc "na první dobrou". Pro účely vysílání je vhodné neznámý materiál jádra raději podle potřeby vykompenzovat změnou kapacity kondenzátoru 150pF na hodnotu jinou, třeba od 100pF až do 300pF. Pokud máte možnost, můžete si u toho pomoci anténním analyzátorem (při měření musíte zatížit anténní stranu transformátoru bezindukčním odporem 2500 ohmů).

Pokud máte anténu nataženou vysoko, bude mít anténa impedanci vyšší než výše uvedených 2500 ohmů a proto můžete vyzkoušet udělat anténní transformátor i s větším převodním poměrem. Např. 3 závity / 24 závity (impedanční poměr 1:64) nebo dokonce navinout 3 závity / 28 závitů (impedanční poměr 1:87). A uvidíte, se kterým typem anténního transformátoru vám bude anténa fungovat nejlépe. Ještě vyšší poměry, než právě uvedené, zkoušet nemusíte - v praxi se neosvědčily.

Vzhled otevřené elektroinstalační krabičky s doma vyrobeným transformátorem:
(kliknutím zvětšit)

Podobné anténní transformátory prodávané na e-shopech:


Připojení antény k transformátoru:

Anténní drát by neměl být příliš blízko u elektricky vodivých předmětů (u okapního žlabu, u zdi apod.) Konec protiváhy by měl zůstat volný. Koaxiál (např. typ RG58) vede do místnosti ke konektoru přijímače. Koaxiálu nevadí, prochází-li otvorem nebo trubkami ve zdi nebo blízko elektricky vodivých předmětů. Plášť koaxiálu je zapotřebí galvanicky uzemnit, aby se z antény odstranil případný statický náboj. U stacionárního provedení doma se zemnící deska nebo tyč propojí silným drátem vně domu přímo na konektor u anténního transformátoru. Při natažení antény v terénu stačí uzemnit konektor až na konci kabelu u přijímače. Např. krátkým drátem zakončeným malým kovovým kolíkem zaraženým do země (a v případě blízké bouřky anténu raději spustit na zem).
Pokud se chcete specializovat na příjem konkrétního rozhlasového nebo radioamatérského pásma, natáhněte si anténu a protiváhu v délce podle následující tabulky. Délkou antény se myslí celý „červený“ drát na obrázku, měřený od izolátoru poblíž stromu až po svorku na transformátoru. Délkou protiváhy se myslí celý „modrý“ drát od transformátoru až po jeho konec, bez ohledu na to, která jeho část visí svisle a která leží na zemi.

Tabulka délky půlvlnných antén:

1. Vlnová délka "lambda" se vypočítá, když se číslo 300 podělí frekvencí. (lambda[m]=300/f[MHz])
2. Optimální délka antény je 0,47 lambda. (La[m]=141/f[MHz])
3. Optimální délka protiváhy je 0,05 lambda. (Lc[m]=15/f[MHz])
4. Anténa bude optimálně pracovat na základním kmitočtu, ale i na kmitočtu dvojnásobném a čtyřnásobném (i osminásobném), než je ten původní, pro který je navržena. (Příklad: Anténa s délkou vypočítanou pro příjem stanic v okolí kmitočtu 5MHz bude dobře přijímat i v okolí kmitočtu 10MHz a také v okolí kmitočtu 20MHz.)

I když nebude mít anténa přesně spočítanou délku na příjem rozhlasových stanic na středních a dlouhých vlnách (byla by nereálně dlouhá), přes to bude díky anténnímu transformátoru dodávat do padesátiohmového konektoru komunikačního přijímače nebo scaneru mnohem silnější signál než kdybyste ji tam připojili natvrdo bez něj. Díky transformátoru tak snáze zachytíte i slabé stanice.

----------------

*) Pokud použijete jako anténu drát dlouhý cca 38,6 metru (délkou dolaďte do rezonance podle potřeby), zavěšený mezi dvěma stromy a připojíte ji přes výše uvedený transformátor na radioamatérský transceiver, dá se s tím i úspěšně vysílat. Na pásmech 3,6MHz, 7,1MHz i 14,2 MHz se bude SWR pohybovat v použitelných mezích (zhruba od 1:1,3 do 1:2,8) bez toho, abyste potřebovali anténní tuner nebo při přechodech z jednoho pásma na druhé museli s anténou manipulovat. Na první pohled to může vypadat hodně jednoduše a lákavě, ale má to svá úskalí a záludnosti. (Začátečníci dychtící po vysílání proto udělají mnohem větší terno s anténou invetrovené-V, kde tyto záludnosti nejsou nebo alespoň ne tak markantní, aby kazily výsledek.) Zářič antény je zapotřebí na konkrétním stanovišti velmi jemně vyladit podle jeho výšky zavěšení antény (při práci na více pásmech to bude vždy kompromis), aby anténní transformátor byl co nejméně zatěžovaný nežádoucími jalovými složkami. Jalové složky způsobují v transformátoru velké ztráty. Navíc pozor, už při QRP vysílání 5W výkonu nabíhá ve špičkách na vinutí transformátoru napětí ke 150 voltům a kdyby při vyšších napětích došlo k průrazu izolace drátu nebo kondenzátoru, mělo by to pro koncový stupeň vysílače neblahé následky. Proto výše uvedený transformátor s malým toroidem nepoužívejte pro výkony vyšší než asi jen 15...20W PEP.

Chcem len doplniť, že táto KV drôtová antena s napájaním na konci sa nazýva End Fed Half Wave - EFHW alebo skrátene end fed antena.
V rôznych obchodoch aj aliexprese sa predáva aj ako portable verzia.
Môže byť kľudne zo stromu / domu/ stožiara spustená šikmo dolu - tzv. sloper antena. To sa často používa v panelákoch.

Ahoj,
1) svod antény se do délky antény nepočítá?

2) Řekněme že chci poslouchat 531kHz (SV/MW).
Vypočtu si délku vlny vzorcem (300 : frekvence v MHz) 300:0,531=565 metrů
Vypočtu si délku antény pro tuto vyhrazenou frekvenci 565 : 4 = 141 metrů
Je to pěkně dlouhá anténa, ale předpokládám, že pokud bych ji takto dlouhou skutečně vytvořil, mohl by být příjem výborný.

díky
s pozdravem ZAJDAN

ad 1)
Délkou antény se myslí celý drát od místa jejího připojení na cívku anténního transformátoru až po její druhý konec na izolátorku. Tedy započítává se i délka svodu k transformátoru. Délka od transformátoru k přijímači se už nepočítá, protože to je už koaxiál.
Pokud by vedla anténa do přijímače přímo (tj. bez použití transformátoru, tak jak to bývalo u starších rádií), opět se bere její délka celá i se svodem. Tedy už od banánku zasunutého ve zdířce přijímače, až po izolátorek na konci antény. Délky středovlnných antén (pokud mají plnohodnotné rezonanční délky), jsou skutečně značné. Proto jsou stožáry v Liblicích tak vysoké

ad 2)
To, co jsi vypočítal, je délka čtvrtvlnné antény. Pro ostatní čtenáře - čtvrtvlnná anténa výše uvedený anténní transformátor nepotřebuje. Připojuje se k přijímači přímo, protože má v místě připojení nízkou impedanci, ale současně k ní musí být zřízeno velmi kvalitní uzemnění. S uzemněním bývají někdy v suché hlíně velké potíže, což dokáže celkový přínos antény znehodnotit, protože každý ohm navíc tvoří velké ztráty. V takovém případě se proto raději použije anténa půlvlnná a transformátor. Bohužel pulvlnná anténa je 2x delší a v plné délce je pro normálního smrtelníka na pásmech SV a DV nerealizovatelná. Řešením pak je, natáhnout anténu co nejdelší (jak pozemek dovoluje) a zhruba ve dvou třetinách její délky (tj. dál od svodu) ji přerušit a do trasy anténního vodiče vložit sériově zapojenou cívku. Cívku je nutno individuálně navrhnout a vyzkoušet. Ale když se to udělá správně podle anténního analyzátoru, lze takovou anténu správnou indukčností cívky vyladit do rezonace stejně, jako by měla plnou délku několika set metrů. Je to trochu alchymie, ale na výkonu je to pak hodně znát.