Jak mluvit do mikrofonu
Napsal: 03 lis 2015 18:39Tak jak ze špatných surovin neuvaříte pořádný guláš, dalo by se zhruba totéž říci o radiové komunikaci mluveným slovem. Můžete mít tu nejlepší vysílačku s výkonem několika set wattů a k ní prvotřídně vyladěnou anténu, stejně se nedomluvíte, pokud nebudete umět správně mluvit do mikrofonu, dobře vyslovovat a jednoznačně formulovat myšlenky.
Platí to obecně a je jedno, zda to do čeho mluvíte, je sluchátko polního telefonu či pevné linky, mobilní telefon, malá ruční vysílačka nebo ruční mikrofon spojený kroucenou šňůrou s velkou základnovou radiostanicí či síbíčkem v autě. Důležité je, aby se do mikrofonu dostalo jen to, co má pro komunikaci smysl. Tedy čistý zvuk vašeho hlasu. Cokoli dalšího, je nežádoucí. Jenže mikrofon to nerozlišuje a tak s velkou radostí zaznamenává hluk z místnosti, funění vašeho dechu, prskance od vašich rtů, vrzání a škrábání nehtů od prstů kterými ho držíte, šustění vousů, které se ho dotýkají i svistot větru, který ho ofukuje.
Je-li signál silný, nezarušený a protistanice vás slyší hlasitě, nic závažného se neděje. Posluchač si sice někdy připadá jako na návštěvě v zoologické zahradě nebo na strašidelném hradě, ale ze směsi pazvuků tu informaci, co mu chcete sdělit, nakonec vyrozumí. Je-li signál slabý, s výpadky a plný šumu, bude posluchač rozumět sotva každému desátému slovu a snaha bude marná. Aby se tak nestalo, musíte se vynasnažit, aby váš hlas v mikrofonu byl čistý a zcela prostý rušivých doprovodů.
Není to složité, stačí k tomu málo, jen dodržet několik pravidel:
1. Než začnete komunikovat, vypněte rádio, televizi, ventilátory nebo jiné zařízení v místnosti. Odešlete hlučící děti či jiného neztišitelného rodinného příslušníka do sousední místnosti.
2. Pohodlně si sedněte k přístroji, uvolněte se a sesumírujte si v hlavě obsah sdělení, které chcete vysílat. Myšlenka musí mít hlavu a patu. Bez studu si všechny obtížnější pasáže poznačte tužkou na papír, abyste se mohli kdykoli chytit konceptu a držet vlákna myšlenky.
3. Nedržte mikrofon přímo před ústy, ale po straně u tváře tak, aby vzduch, který při mluvení vydechujete, nevanul na mikrofon, ale míjel ho.
4. Mikrofon držte asi 2 až 5 cm od tváře a neopírejte přední stranou o tvář ani o vousy, pokud je máte.
5. Neměňte vzdálenost mikrofonu od úst ani nevrťte hlavou. Držte ho po celou relaci stále na stejném místě. Pokud pro uklidnění potřebujete cítit kontakt mikrofonu s tváří, opřete si o tvář špičkou vašeho palce, který mikrofon přidržuje. Většina mikrofonů i ručních radiostanic je konstruována tak, že pokud je pravák drží v pravé ruce u pravé tváře, zapíná a vypíná tlačítko PTT dvěma prsty - ukazováčkem a prostředníčkem, zatím co prsteníček a malíček dál bezpečně drží tělo mikrofonu.
6. Mikrofon nedržte křečovitě. Tlačítko PTT (kterým se přepíná příjem/vysílání) jde většinou zmáčknout lehce, není důvod drtit ho silou. Stiskněte jedním plynulým pohybem a už dále nesmýkejte prsty po povrchu mikrofonu ani neviklejte tlačítkem do stran.
7. Mluvte jasně a zřetelně. Správně otevírejte ústa, správně dýchejte. Slova vyslovujte celá a dbejte i na důsledné vyslovení posledních hlásek. Nepolykejte koncovky.
8. Nepoužívejte dlouhé a komplikovaně rozvité věty. Volte jednoznačná slova, o kterých víte, že je účastník zná. Nepoužívejte slangové výrazy ani sprostá slova. Správnou formulací předcházejte nedorozumění a zbavíte se tak zpětných upřesňujících dotazů, kdy se protistanice táže, jak to bylo vlastně myšleno.
9. Na začátku sdělte to nejpodstatnější a vždy mějte na paměti, že se může spojení v tu nejnevhodnější dobu přerušit.
10. Mějte na paměti, že silným hlasem dosah stanice nezvýšíte. Hulákání do mikrofonu způsobí zkreslení a srozumitelnost bude ještě horší.
11. Důležitá slova nebo číslice hláskujte podle oficiálně schválené hláskovací tabulky. Nikdy si nevymýšlejte svoje hláskovací slova. Zde není místo pro improvizaci. Jednak je protistanice nečeká, zadruhé nikdy nebudou tak funkční jako ta oficiální. (Tabulku sestavoval tým odborníků a slova byla vybrána po mnoha praktických fonických pokusech se snahou minimalizovat chyby.)
12. Ve venkovní prostředí, kde fouká vítr, obalte mikrofon šátkem nebo na něj jednoduše nasaďte pletenou rukavici. Můžete si na něj také ušít flaušový pytlíček, nebo třeba na celou ruční radiostanici. Budete překvapeni, jak málo stačí, aby se nepříjemný hukot způsobený větrem zeslabil, aniž by se zeslabil váš hlas.
13. Neberte mikrofon do ruky, když máte nějaké to promile. Alkoholické výlevy šířené do éteru jsou mimořádně ostudné a věřte, že se vždycky najde nějaký ten vtipálek s magnetofonem, co vám váš úlet škodolibě připomene i po mnoha letech.
Hodně také záleží na tom počátečním - tedy jaký má kdo hlas. Protivný "ječák" ostrý jako motorová pila, bude srozumitelný i při silném rušení. Naopak zastřený hlásek "konipásek" nespasí, ani když je do radiostanice vestavěný tzv. kompresor nebo echo. Nejhůř jsou na tom od přírody operátorky, protože modulační řetězec většiny radiostanic je frekvenčně koncipovaný na mužský hlas a hlasu ženskému nejčastěji odřeže to nejdůležitější - formanty, které jsou hlavními nositeli srozumitelné řeči. Konstruktéři zaspali a na něžnější polovinu lidstva při navrhování radiostanic úplně zapomněli.
Kromě tohoto znevýhodnění, dámy (alespoň některé) trpí zlozvykem, dělat delší hovorové relace. Při nich pomalu, ale jistě, bezděčně vzdalují mikrofon od úst. Modulace se pak utopí v šumu nebo v akustickém hluku souběžně puštěné televize nebo rozhlasového přijímače hulákajícího v místnosti. Ale není to jen doména dam, výjimky potvrzující pravidlo se najdou i mezi muži. Při silném rušení se tak dá pobrat vždy jen první část relace. Pak už jen dlouhé minuty čekáte, až se protistanice vykecá, konečně přepne na příjem a vy jí budete moci oznámit onu nepopulární větu: "Poslední slovo, kterému jsem rozuměl, bylo... zbytek mi prosím zopakuj." Operátor či operátorka se na druhém konci rozžhaví do červena, zařve (div že membrána z mikrofonu nevyletí), ale za dvacet vteřin jsme už zase tam, kde jsme byli předtím. Opět tiše a nesrozumitelně drmolí, páté přes deváté a výsledek komunikace je nulový. "Ano, je to tak..., máš pravdu...", snažíte se ukončit spojení neutrálními frázemi, aby se neprovalilo, že se informace opět ztratila. A zatímco to říkáte, ve skrytu duše jen tiše doufáte, že nesrozumitelná zpráva pro vás neobsahovala nic životně důležitého...
Platí to obecně a je jedno, zda to do čeho mluvíte, je sluchátko polního telefonu či pevné linky, mobilní telefon, malá ruční vysílačka nebo ruční mikrofon spojený kroucenou šňůrou s velkou základnovou radiostanicí či síbíčkem v autě. Důležité je, aby se do mikrofonu dostalo jen to, co má pro komunikaci smysl. Tedy čistý zvuk vašeho hlasu. Cokoli dalšího, je nežádoucí. Jenže mikrofon to nerozlišuje a tak s velkou radostí zaznamenává hluk z místnosti, funění vašeho dechu, prskance od vašich rtů, vrzání a škrábání nehtů od prstů kterými ho držíte, šustění vousů, které se ho dotýkají i svistot větru, který ho ofukuje.
Je-li signál silný, nezarušený a protistanice vás slyší hlasitě, nic závažného se neděje. Posluchač si sice někdy připadá jako na návštěvě v zoologické zahradě nebo na strašidelném hradě, ale ze směsi pazvuků tu informaci, co mu chcete sdělit, nakonec vyrozumí. Je-li signál slabý, s výpadky a plný šumu, bude posluchač rozumět sotva každému desátému slovu a snaha bude marná. Aby se tak nestalo, musíte se vynasnažit, aby váš hlas v mikrofonu byl čistý a zcela prostý rušivých doprovodů.
Není to složité, stačí k tomu málo, jen dodržet několik pravidel:
1. Než začnete komunikovat, vypněte rádio, televizi, ventilátory nebo jiné zařízení v místnosti. Odešlete hlučící děti či jiného neztišitelného rodinného příslušníka do sousední místnosti.
2. Pohodlně si sedněte k přístroji, uvolněte se a sesumírujte si v hlavě obsah sdělení, které chcete vysílat. Myšlenka musí mít hlavu a patu. Bez studu si všechny obtížnější pasáže poznačte tužkou na papír, abyste se mohli kdykoli chytit konceptu a držet vlákna myšlenky.
3. Nedržte mikrofon přímo před ústy, ale po straně u tváře tak, aby vzduch, který při mluvení vydechujete, nevanul na mikrofon, ale míjel ho.
4. Mikrofon držte asi 2 až 5 cm od tváře a neopírejte přední stranou o tvář ani o vousy, pokud je máte.
5. Neměňte vzdálenost mikrofonu od úst ani nevrťte hlavou. Držte ho po celou relaci stále na stejném místě. Pokud pro uklidnění potřebujete cítit kontakt mikrofonu s tváří, opřete si o tvář špičkou vašeho palce, který mikrofon přidržuje. Většina mikrofonů i ručních radiostanic je konstruována tak, že pokud je pravák drží v pravé ruce u pravé tváře, zapíná a vypíná tlačítko PTT dvěma prsty - ukazováčkem a prostředníčkem, zatím co prsteníček a malíček dál bezpečně drží tělo mikrofonu.
6. Mikrofon nedržte křečovitě. Tlačítko PTT (kterým se přepíná příjem/vysílání) jde většinou zmáčknout lehce, není důvod drtit ho silou. Stiskněte jedním plynulým pohybem a už dále nesmýkejte prsty po povrchu mikrofonu ani neviklejte tlačítkem do stran.
7. Mluvte jasně a zřetelně. Správně otevírejte ústa, správně dýchejte. Slova vyslovujte celá a dbejte i na důsledné vyslovení posledních hlásek. Nepolykejte koncovky.
8. Nepoužívejte dlouhé a komplikovaně rozvité věty. Volte jednoznačná slova, o kterých víte, že je účastník zná. Nepoužívejte slangové výrazy ani sprostá slova. Správnou formulací předcházejte nedorozumění a zbavíte se tak zpětných upřesňujících dotazů, kdy se protistanice táže, jak to bylo vlastně myšleno.
9. Na začátku sdělte to nejpodstatnější a vždy mějte na paměti, že se může spojení v tu nejnevhodnější dobu přerušit.
10. Mějte na paměti, že silným hlasem dosah stanice nezvýšíte. Hulákání do mikrofonu způsobí zkreslení a srozumitelnost bude ještě horší.
11. Důležitá slova nebo číslice hláskujte podle oficiálně schválené hláskovací tabulky. Nikdy si nevymýšlejte svoje hláskovací slova. Zde není místo pro improvizaci. Jednak je protistanice nečeká, zadruhé nikdy nebudou tak funkční jako ta oficiální. (Tabulku sestavoval tým odborníků a slova byla vybrána po mnoha praktických fonických pokusech se snahou minimalizovat chyby.)
12. Ve venkovní prostředí, kde fouká vítr, obalte mikrofon šátkem nebo na něj jednoduše nasaďte pletenou rukavici. Můžete si na něj také ušít flaušový pytlíček, nebo třeba na celou ruční radiostanici. Budete překvapeni, jak málo stačí, aby se nepříjemný hukot způsobený větrem zeslabil, aniž by se zeslabil váš hlas.
13. Neberte mikrofon do ruky, když máte nějaké to promile. Alkoholické výlevy šířené do éteru jsou mimořádně ostudné a věřte, že se vždycky najde nějaký ten vtipálek s magnetofonem, co vám váš úlet škodolibě připomene i po mnoha letech.
- drzeni-mikrofonu.jpg (25.23 KiB) Zobrazeno 11392 krát
Hodně také záleží na tom počátečním - tedy jaký má kdo hlas. Protivný "ječák" ostrý jako motorová pila, bude srozumitelný i při silném rušení. Naopak zastřený hlásek "konipásek" nespasí, ani když je do radiostanice vestavěný tzv. kompresor nebo echo. Nejhůř jsou na tom od přírody operátorky, protože modulační řetězec většiny radiostanic je frekvenčně koncipovaný na mužský hlas a hlasu ženskému nejčastěji odřeže to nejdůležitější - formanty, které jsou hlavními nositeli srozumitelné řeči. Konstruktéři zaspali a na něžnější polovinu lidstva při navrhování radiostanic úplně zapomněli.
Kromě tohoto znevýhodnění, dámy (alespoň některé) trpí zlozvykem, dělat delší hovorové relace. Při nich pomalu, ale jistě, bezděčně vzdalují mikrofon od úst. Modulace se pak utopí v šumu nebo v akustickém hluku souběžně puštěné televize nebo rozhlasového přijímače hulákajícího v místnosti. Ale není to jen doména dam, výjimky potvrzující pravidlo se najdou i mezi muži. Při silném rušení se tak dá pobrat vždy jen první část relace. Pak už jen dlouhé minuty čekáte, až se protistanice vykecá, konečně přepne na příjem a vy jí budete moci oznámit onu nepopulární větu: "Poslední slovo, kterému jsem rozuměl, bylo... zbytek mi prosím zopakuj." Operátor či operátorka se na druhém konci rozžhaví do červena, zařve (div že membrána z mikrofonu nevyletí), ale za dvacet vteřin jsme už zase tam, kde jsme byli předtím. Opět tiše a nesrozumitelně drmolí, páté přes deváté a výsledek komunikace je nulový. "Ano, je to tak..., máš pravdu...", snažíte se ukončit spojení neutrálními frázemi, aby se neprovalilo, že se informace opět ztratila. A zatímco to říkáte, ve skrytu duše jen tiše doufáte, že nesrozumitelná zpráva pro vás neobsahovala nic životně důležitého...