NEZDOLNY.CZ

Rušení zahraničního rozhlasového vysílání pro bývalé Československo

Dříve narození si možná ještě vzpomínají na vysílání stanice Svobodná Evropa a některé další, kdy se minulý režim snažil všemi dostupnými prostředky tyto „propagandistické a socialismus rozvracející“ stanice umlčet nebo alespoň ze všech sil rušit. K tomuto účelu bylo vynaloženo obrovské množství technických prostředků i peněz.

K rušení se využívaly velké vysílače na střediscích, odkud se vysílal rozhlas, ale i mnoho menších vysílačů rozsetých po celé republice. Prakticky v každém větším městě (cca nad 10 tis. obyvatel) byla instalována nějaká rušička. Nejčastěji byla umístěná ve vojenském objektu, objektu vojenské správy, či objektu civilní obrany nebo v technických budovách pošty. Zatím co vysílač byl poměrně malý (nejrozšířenější vysílače Tesla KRV1 měly rozměry velké šatní skříně), anténní systém někde mezi budovami nebo ve dvorovém traktu byl téměř vždy vidět (např. Nadenenko dipól napájený žebříčkem). Výsledný efekt rušiček byl poslouchán z koordinačního centra a jejich činnost byla centrálně řízena tak, aby rušení bylo co nejefektnější (podle denní hodiny, podle šíření vysílacích kmitočtů „štvavých“ stanic a podle pronikání jejich signálu ionosférickými odrazy). Rušení bylo značně účinné.

Podle dobových „rušících map“ byla Svobodná Evropa zcela nesrozumitelná od Českého lesa, přes Plzeň a Prahu až na Hradecko-Pardubicko. Spolehlivě rušené bylo i Jihlavsko, široká oblast na Brněnsku a Ostravsku. Příjem byl znemožněný i na Litvínovsku a Šumpersku. Oblasti u Karlových Varů, v České Kanadě, Svitavsku, Olomoucku, či Tišnovsku, byly také rušené, ale už ne tak dokonale. Poslech byl velmi nepříjemný, ale rozhlasové relace byly už přeci jen částečně srozumitelné. Bylo slyšet, že pronikají některá slova, ale ještě ne dost na to, aby se dal v plné šíři pochopit smysl. Na Slovensku byla obdobná situace - opět velmi silně rušené okolí silně zalidněných lokalit. Jedině ve stínu Vysokých Tater byl příjem srozumitelný, protože do úzkých horských údolí přízemní vlna rušiček pronikala špatně či vůbec ne, zatím co prostorová vlna Svobodné Evropy odražená ionosférou měla shora cestu volnou.

Rušilo se s drobnými přestávkami přibližně od roku 1953 až do roku 1988 a to na všech dostupných krátkovlnných i středovlnných frekvencích. Náklady na provoz rušiček se pohybovaly okolo 70 milionů korun za jeden jediný rok. Částka je uvedena v tehdejší měně Kčs, tedy „korun Československých“. Pokud bychom to přepočítali na dnešní tržní sílu a ceny, bylo by to nejméně 10x tolik, tedy přes 700 milionů korun každý rok. Tak moc někdejším mocipánům ležely zahraniční rozhlasové stanice v žaludku.

Princip rušení pomocí „Bubláku“:

Jedním z nejběžnějších rušiček byla rušička typu „Bublák“. Jednalo se o obyčejný vysílač, který by byl schopný vysílat například nemodulovanou telegrafii nebo s modulátorem třeba běžný amplitudově modulovaný rozhlas. (Ona vlastně většina rušiček byla v té době získána přepnutím běžných rozhlasových vysílačů do „módu rušičky“.) Rozdíl byl pouze ten, že do oscilátoru vysílače byl doplněný malý ladící kondenzátor s tzv. motýlkovým rotorem.


Celý vysílač, včetně anténních systémů, se pak naladil na frekvenci stanice, která měla být rušena. Při rušení se zapnul malý elektromotorek, který začal otáčet motýlkovým rotorem ladícího oscilátoru. To způsobilo, že nosná vlna, kterou vysílala rušička, začala v rychlém tempu (podle otáčení motýlku) v malých mezích kolísat okolo původně nastaveného kmitočtu sem a tam. V tu chvíli došlo u posluchačů v jejich přijímači ke sčítání a odečítání nosné vlny přijímané stanice a kolísajícího signálu rušičky. Běžný přijímač si s touto situací nedokázal poradit a posluchač slyšel v reproduktoru velmi silný bublavý zvuk (odtud ten slangový výraz pro tyhle typy rušiček). Protože byla rušičkou poškozena nosná vlna přijímané stanice, stal se signál a obsah relace na standardních rozhlasových přijímačích zcela neposlouchatelný.

Pokud se podíváme na čistý signál amplitudově modulované rozhlasové stanice
(třeba na SDR přijímači) uvidíme zhruba tento obrázek:



Jakmile začala vysílat rušička, objevil se na spektru „had“ vlnící se přes původní nosnou vlnu:

Čím červenější je barva na spektru, tím hlasitější a pronikavější je signál. Takže je jasné, že signál rušičky je v tuhle chvíli to nejsilnější, co přijímač přijímá a co slyšíme v reproduktoru.

Ale teď pozor! Vraťme se na chvíli ke kapitolám o vysílání a zopakujme si, co to vlastně máme před sebou na obrázku. Máme tu nosnou vlnu - ta je sice hlavní „nositelkou vysílání“, ale to, co za normálních okolností „nese“ je jen velké silné ticho. Je to onen „dech“ rozhlasové stanice. Dech, který slyšíme v okamžicích mezi písničkami nebo mezi slovy komentátora. Nosná vlna nenese žádnou důležitou informaci. Skutečná informace, tedy slova a hudba, se přenáší vlevo a vpravo od nosné vlny v postranních pásmech. Rušička „Bublák“ sice velmi úspěšně zničila nosnou vlnu, ale postranních pásem se vůbec nedotkla. Informace, kterou vysílá rozhlasová stanice, stále nerušeně dál letí éterem - to jen obyčejný rozhlasový přijímač, který používali řadoví občané, nedokázal takto poškozený signál rozluštit. Hledal se proto způsob, jak poslouchat rušičkou nepoškozené informace, které zůstaly zachovány v postranních pásmech.

Při příjmu „Bublákem“ rušeného signálu nejde použít obyčejný rozhlasový přijímače a musí se použít tzv. komunikační přijímač. Takový, který se používá třeba na příjem nemodulované telegrafie nebo radioamatérského vysílání SSB. Je zapotřebí mít přijímač, který je přesně laditelný, je osazený úzkým filtrem a záznějovým oscilátorem. Takový přijímač, se pak naladí nikoli na stanici, kterou chcete poslouchat, ale kousek stranou a zapne se úzký filtr. Tím se "odstřihne" více než polovina signálu i s částí, kde rušička zničila nosnou vlnu. Bublání v reproduktoru rázem ustane. Současně se bohužel odstřihne i jednoho postranní pásmo, ale to není žádná katastrofa, protože obě postranní pásma jsou identická, takže pro poslech bohatě vystačí to zbývající druhé.

(kliknutím zvětšit)

Problém je, že jediné, co nyní přijímač přijímá je jen samotné postranní pásmo. Je slyšet rozhlasovou stanici, už dokonce není rušená, ale ničemu co vysílá, není rozumět. Zvuk je divný, jakýsi přerývaný. To je následek odstranění nosné vlny. Možná jste už takový zvuk někde na radiových vlnách slyšeli - ano, vždyť takhle přeci vysílají radioamatéři, když používají provoz LSB. Aby je bylo možné poslouchat, musí se v přijímači zapnout a opatrně doladit záznějový oscilátor BFO. Pak se přerývaný zvuk rázem stane srozumitelný. No a úplně stejně se to provede nyní. Torzo původního rušičkou zničeného signálu se doplní signálem ze záznějového oscilátoru přijímače a rázem je původní relace rozhlasové stanice slyšet v plné parádě, i když se rušička snaží, seč ji síly stačí.


Takže návod jak se zbavit někdejšího „Bubláka“ ve zkratce zněl:
- použít komunikační přijímač* s úzkým filtrem
- naladit ho bokem od rušené stanice tak, až rušení zmizí, ale postranní pásmo prochází
- zapnout a doladit záznějový oscilátor BFO tak, aby odříznutou nosnou vlnu doplnil svými vlastními kmity

--------------------------------------

*) Nyní už asi chápete, proč jsem kdysi ve vlákně Rozhlasový přijímač pro krizové situace napsal, že může být pro posluchače někdy užitečné, pokud přijímač umí přijímat i SSB modulaci.

Dobový zvukový záznam, jak se dařilo tehdejšími prostředky eliminovat rušení i zasvěcený komentář k tomu si můžete poslechnout třeba na youtube.cz

Jiné typy rušení

Rušičky „Bubláky“ byly velmi účinné, protože používaly k vysílání jen rozmítanou nosnou vlnu. To má výhodu v tom, že celá vysokofrekvenční energie je soustředěná do úzkého rozsahu kmitočtů a proto ji anténními systémy vysílají s velkou účinností. Jakmile se bude vysílané spektrum rozšiřovat, znehodnotí to nejen nosnou vlnu rozhlasové stanice, ale i obě postranní pásma a z původního signálu už nejde nic zachránit:


Zdálo by se, že je to pro "rušitele" velmi výhodné. Ne tak docela. Rušit takto sice může, ale za cenu, že energetická účinnost rušičky bude špatná a oblast, kterou dokáže rušička zarušit, bude (ve srovnání s „Bublákem“) výrazně zmenší a náklady na provoz rušičky podstatně větší. Zatím se tento typ rušení (myšleno ve formě cíleného rušení nežádoucích rozhlasových stanic) nepoužívá. Přesto i s takovým „širokopásmovým“ typem rušení musíme dnes a denně počítat. Ne snad proto, že by je někdo v současnosti cíleně vysílal, ale proto, že je jako nežádoucí produkt vyzařují některé elektrické přístroje v našem bezprostředním okolí .


Průmyslové rušení, elektrosmog

Prakticky každý spínaný zdroj, který máme doma, je silná rušička. Zejména, pokud nepracuje v režimu pro jaký byl navržený. Většina lidí ale netuší, co si má představit pod pojmem "spínaný zdroj", takže to zjednoduším prostým výčtem...

Mezi extrémně rušící přístroje patří valná většina nabíječek mobilních telefonů, zejména pokud je necháte v zásuvce naprázdno a nejsou připojeny do telefonu. Taková malá krabička pak dokáže své rušení šířit celou elektrorozvodnou sítí v domě či paneláku (znepříjemňovat příjem, někdy i vytvářet bezesné noci, únavu či bolesti hlavy všem jeho obyvatelům). Mezi druhé nejčastější domácí „rušičky“ patří síťové zdroje pro WiFi a metalické počítačové sítě. Zejména pokud je napájení vedené od síťového zdroje v zásuvce až někam na střechu k přijímači a anténě. Prakticky celá trasa napájecího vedení, kličkující složitě po domě, se stává velmi účinnou vysílací anténou, která rušení ve dne v noci vyzařuje až do vzdálenosti mnoha stovek metrů všude kolem dokola. Někteří lidé si elektrosmog okolo sebe dokonce cíleně produkují a pak se diví. Třeba použitím adaptérů PLC = přenos internetu po elektrorozvodné síti 230V v rámci domácnosti. Další známou „záškodnickou“ skupinou jsou nabíječky pro sezónní spotřebiče - v létě různá dětská elektroautíčka, elektrokoloběžky a elektrokola, případně akunářadí a akumulátorové sekačky, v zimě dekorační osvětlení vánočních stromečků a další svítící elektrodekorace. Majitel ten krám strčí večer do zásuvky a nechá ho tam i poté, co práce je už vykonána (nabíječka už nabila), protože jeho činnost nesleduje. Jak to bude vypadat, až si každý druhý bude doma v garáži nabíjet svůj elektromobil, raději ani nedomýšlím... Samostatnou skupinou silně rušících přístrojů jsou i měniče solárních elektráren a některé druhy solárních regulátorů. Ty se naštěstí dají poměrně snadno identifikovat, protože po západu slunce jejich rušení skončí.

Pokud spotřebiče nepoužíváte, vždy je prosím (i ve svém vlastním zájmu) vytáhněte ze zásuvky !

Spínané zdroje a spínané nabíječky jsou dobrá věc - jsou efektivní a dokáží zužitkovat elektrickou energii s vysokou účinností, ale aby nebyly skrytou hrozbou, musí být vyrobeny správně (vestavěné odrušovací obvody na vstupu, ale i na výstupu, plechový uzemněný kryt apod.) a to 99 % komerčních výrobků, které kupujeme, nesplňuje ani omylem. Namítnete, že prošly zkušebnou a že mají CE. Ano, mají - ale problém je v množství. I benzínová řetězová pila má za sebou zkušebnu a CE. Její parametry byly shledány vyhovující. Jednu pilu dočasně snesete, ale teď si představte, že se k vašemu domu sejde deset či dvacet dřevorubců s pilami a budou se předhánět v tom, kdo udělá větší hluk. Bude se vám to líbit? Nebude! A stejné je to s rušením od těch nabíječek - jediný rozdíl je v tom, že je neslyšíme, ale škodí úplně stejně.

Neočekávám, že bych těmito několika větami změnil náhled některých lidí na užívání domácích spotřebičů tak, aby se celková hladina rušícího smogu, který dnes obklopuje lidská sídla, snížila na nějakou přijatelnou úroveň (odpovídající alespoň roku 1990). Ani neočekávám, že by někdo provedl a zveřejnil opravdu nezávislou vědeckou studii o vztahu komplexního kumulovaného elektrosmogu k výrazně narůstajícím případům únavy, deprese či demence v lidské populaci, protože by to ohrozilo zisky velkých firem a ty tuto snahu zadupou do země hned v zárodku jakýmikoli prostředky. Takže zůstaňme raději u tématu a v dalších kapitolách si naznačme, jak i v takto obtížných podmínkách průmyslového a domácího rušení přijímat rádiový signál alespoň trochu srozumitelně.

Hledání místa s malým rušením

Jednou z možností, jak se zbavit rušení bez dodatečných technických pomůcek, je najít místo, kde rušení není. Chápu, že je to trošku úsměvná rada, ale je to tak. Při troše štěstí lze s přijímačem pobíhat po místnosti a hledat místo, kde je rozumně slyšitelný signál rozhlasové stanice, zatím co rušící signál je výrazně slabší. Signály se v místnosti různě odráží, v některých místech se vlny sčítají v jiných naopak mezi sebou odečítají. Význam to ale má jen na těch rozhlasových pásmech, kde vystačíme s anténou vestavěnou do přijímače. Pro příjem pomocí dlouhodrátové antény se tento způsob použít nedá a je skutečně zapotřebí najít lokalitu, kam rušení neproniká. Právě proto mnoho "lovců" vzdálených signálů vyjíždí pravidelně z města na venkov nebo na opuštěná místa do přírody. Pokud chcete poslouchat krátkovlnné rozhlasové stanice, jejichž signál se šíří odrazem od ionosféry, nehledejte si místo na kopci. Místo s dobrým rozhledem je v tomto případě na škodu. Když vy vidíte pod sebou města a vesnice jako na dlani, vaše anténa "slyší" všechno rušení, které se z nich šíří. Najděte si raději nějaké hluboké údolí bez elektrického vedení (čím užší a hlubší, tím lépe), odkud vidíte jen na nebe, ale nevidíte žádné město. Pak k vám bude pronikat jen ionosférická složka signálu, zatím co průmyslové rušení, šířící se přízemní vlnou, odstíní okolní kopce.


Eliminace rušení signálem v protifázi

Trápí-li nás širokospektrální rušení, ať už ve formě nežádoucího elektro-smogu (tzv. průmyslové rušení) nebo se jedná o cílené rušení (způsobené „nějakým mravokárcem“, který má patent na to, aby rozhodoval o tom, co máte nebo nemáte poslouchat), můžeme využít faktu, že rozhlasová stanice, kterou chceme přijímat, je geograficky výrazně vzdálená, zatím co zdroj rušení je místní (pokud jsou však od příjímače v podobné vzdálenosti, níže uvedený způsob použít nelze.)

Pokusíme se přijímat obojí, ale odděleně, pomocí dvou antén. Jednou (dlouhou) anténou se pokusíme co nejlépe zachytit signál vybrané rozhlasové stanice, co nejméně provázené nežádoucím rušením. A druhou (krátkou) anténou se pak pokusíme co nejlépe a nejsilněji zachytit pouze nežádoucí rušení nikoli rozhlasovou stanici. Najdeme takové polohy a sklony antén, aby byl rozdíl co nejmarkantnější.

Poloha rozhlasového vysílače, rušičky a přijímacích antén:
(kliknutím zvětšit)

A nyní budeme potřebovat dva předzesilovače, obraceč fáze a směšovač. Nebudu vás obtěžovat technickými detaily, na takové zařízení existují na internetu plánky, stavebnice a dá se také koupit už hotové (bohužel některé za dost velké peníze).

Vzhled jednoho z prodávaných typů (QRM Eliminátor X-Phase):

Vtip je v tom, že k rušenému signálu rozhlasové stanice se přimíchá samostatně přijatý signál rušičky. Smíchá se v předem nastavené protifázi a o vhodně nastavené velikosti. Rušivý signál se pak sám z původního signálu odečte a nakonec zbude jen čistý původní signál vzdálené stanice. Ten sice ještě bude obsahovat určitý zbytek rušícího signálu (nic není úplně dokonalé) ale už to bude mnohem lépe srozumitelné než předtím. Na příjem pak použijeme běžný radiopřijímač, jaký jsme používali ještě předtím, než se rušení objevilo.

Většina prodávaných zařízení obsahuje i relátka a bypas, takže je lze použít na „vyčištění příjmu“ nejen pro běžné přijímače, komunikační přijímače a scanery, ale i pro krátkovlnné radioamatérské transceivery nebo dokonce i pro CB radiostanice. I když to není úplně samospasitelné řešení, radioamatéři v zarušených městech tuto možnost určitě uvítají.

-------------------------