NEZDOLNY.CZ

Pirátská rádia

Již několikrát jsem byl v minulosti dotazován, jak složité by bylo postavit rozhlasový vysílač, aby se s ním dalo po nějakém „celospolečenském průšvihu“ provizorně vysílat alespoň v rámci jednoho většího města nebo regionu. Odpověď na tuto otázku si však tazatelé mohli zodpovědět sami, protože v minulosti na území ČR „malá pirátská rádia“ vysílala a jedno snad příležitostně i občas ještě vysílá:

- Poměrně dlouho bylo aktivní a známé Rádio Sejcká Lhota. To vysílalo malým výkonem v období od roku 1964 do 1966 a zvýšeným výkonem v roce 1968 z domu č.p.13 v obci Sejcká Lhota na kmitočtu cca 1250 kHz (střední vlny) amplitudovou modulací. V závěrečném období disponovalo výkonem okolo 150 wattů a vysílač, modulátor ba i magnetofon byl osazený čistě jen elektronkami. Vysílalo jen o sobotách a nedělích, od 14 do 16 hodin. Bylo spolehlivě slyšet v části Středních Čech v okruhu 20 km od vysílače a za příznivých podmínek šlo zachytit až z Liberce. Programem byla populární hudba a písničky na přání. Rádio udržovalo s posluchači čilou korespondenci.

- Druhou populární stanicí bylo Radio Midnight v Olomouci v roce 1966. I tento vysílač vysílal na středních vlnách amplitudovou modulací, ale výkonem pouhých 5 wattů (zhruba srovnatelné se CB vysílačkou). Vysílač byl elektronkový a byly v něm osazeny běžné elektronky používané v té době v radiopřijímačích. Anténa byla složená ze tří rovnoběžně vedených drátů dlouhých 30 metrů ve výšce 15 metrů nad zemí. Vysílání probíhalo každý den, jednu hodinu mezi 16 a 17 hodinou. I přes malý výkon dokázal vysílač pokrýt město Olomouc a přilehlé okolí dostatečně silným signálem, aby byl zachytitelný i na levných kapesních tranzistorových přijímačích s ferritovou anténou. Programovou náplň opět tvořila hudba, písničky na přání, různé ankety a soutěže.

To, že si československé pirátské rozhlasové stanice v minulosti vybraly pro vysílání právě střední vlny, bylo dáno tím, že prakticky žádný posluchač v té době neměl radiopřijímač schopný přijímat VKV FM. Na středních vlnách tak byla šance oslovit všechny posluchače - lidé středního věku měli stolní rádia s rozsahy DV, SV, KV a mladí vlastnili alespoň malý tranzistorák, kde střední vlny byly základním rozsahem. Z technického hlediska to ale pro pirátské vysílání moc výhodné nebylo. Aby bylo možné na středních vlnách vysílat plnohodnotně (třeba na 1200kHz), vyžaduje to drátovou dipólovou anténu dlouhou okolo 122 metrů, což bylo pro tehdejší provozovatele nerealizovatelné. Vysílali proto různými náhražkovými anténami s nedostatečnou délkou. Nicméně, jak ukazuje olomoucký případ, i náhražková anténa, pokud je řádně doladěná a přizpůsobená k výstupní impedanci vysílače může dobře odvést svou práci.

Kdyby v té době bylo možné použít vysílání na VKV modulací FM, dalo by se i s malým zařízením dosáhnout (při městském nebo regionálním pokrytí) mnohem lepších výsledků, protože anténa s plnohodnotnou vyzařovací délkou by měřila jen 1,5 metru a navíc by bylo možné použít třeba i směrovou anténu namířenou na cílovou oblast z nějakého vyššího kopce.


Jen pro ilustraci, takto vypadá profesionální výrobek - budič PTX30UHT, používaný některými soukromými rozhlasovými stanicemi. Dá se použít jako budič, ale pokud je toho třeba, dokáže pracovat i jako samostatný vysílač VKV modulací FM s výkonem 30 wattů přímo do antény, což plně dostačuje na pokrytí většího města a přilehlého okolí kvalitním radiovým signálem. Cena se pohybuje okolo 60 tis. Kč. V běžné praxi (pokud není nutné šetřit energii), se za něj připojuje ještě koncový stupeň s výkonem od 250 wattů do několika kilowattů. (Dosah však neroste lineárně s výkonem, ale zlepší se tím třeba poslech rádií v jedoucích autech a pod.)

I když za komunistů bylo vlastnictví vysílačky vnímáno a postihováno stejně jako třeba nelegální vlastnictví střelných zbraní, režim tato pirátská rádia (ač o nich věděl) poměrně dlouho toleroval, protože vysílala jen populární hudbu a k politice se nevyjadřovala. Jenže některým „nadhorlivým“ občanům vadila i „zápaďácká“ muzika a na písemné udání už musely příslušné orgány zasáhnout a vysílání zatrhnout. V Olomouci to skončilo před soudem a několikaměsíčními podmíněnými tresty pro mladé delikventy. Ale také zcela nečekanou možností celý měsíc vysílat v rámci pořadu Mikrofórum vlastní relace Rádia Midnight v oficiálním Československém rozhlase z ostravského studia. Režim věděl, že pirátská stanice je příliš známá a populární na to, aby mohla jen tak náhle a bez varování zmizet. Za zmínku stojí, že Jarda, Mirek, Milan, Rosťa či Jaromír - hlasatelé i technici těchto pirátských rádií jsou dodnes v éteru dobře známí. Ti, kteří se zamlada angažovali okolo nezákonného vysílání, se postupem let stali zodpovědnými, technicky velmi zdatnými radioamatéry a vysílají dodnes (ale už ne na rozhlasových frekvencích ).

- V porevolučním období, vždy na silvestra, se objevovalo i krátkovlnné pirátské Rádio Bílá Hora, které však na přelomu roku 2012/2013 po osmi letech provozu oficiálně ukončilo činnost. Znají ho posluchači a lovci kuriozních stanic nejen u nás v ČR, ale i daleko v zahraničí. I vysílač Rádia Bílá Hora byl osazený elektronkami (v začátku pentodami 6L50). Když byl v pozdější době doplněn i lineárním koncovým stupněm, vysílal výkonem okolo 400 wattů. V roce 2017 bylo rádio "White Mountain" opět v éteru, a vysílalo přednatočený starší pořad. Otázkou proto zůstává, zda se za něj jen někdo z novopečených experimentátorů nevydával...

- Kuriozní pirátskou rozhlasovou stanicí byla v nedávné době i stanice, kterou bychom mohli výstižně nazvat Rádio Kandelábr. Jednalo se prý o malý VKV vysílač zabudovaný do sloupu pouličního osvětlení. Využíval jeho síťové napájení a proto začal samočinně vysílat až po setmění, když se světlo rozsvítilo. Vysílač měl zabudovaný mp3 přehrávač a vysílal program předem nahraný na SD kartě. Přesto že se na VKV dá dobře zaměřovat, trvalo poměrně dlouho, než byl dobře ukrytý vysílač odhalen. Hledalo se všude okolo, ale nikoho nenapadlo, že by se mohl ukrývat právě v kandelábru. Osobu, která pro přehrávač připravovala program se vypátrat nikdy nepodařilo.

I když dostupnost vysílacích součástek a komponentů je lepší než v minulosti a sem tam někdo něco na černo zkouší, nelze očekávat, že by k pirátskému vysílání byl ze strany ČTÚ tolerantnější přístup. Prostě to nejde - jsme vázáni mezinárodními dohodami a každý kmitočet někomu "patří". Obecně dnes této „zábavě“ moc pšenka nekvete…

Pomineme-li technickou stránku věci (zda lze dostupnými prostředky postavit funkční rozhlasový vysílač), pak vyvstává jiná otázka...

Co by chtěla „krizová pirátská rádia“ v krizi vlastně vysílat?

U některých současných tazatelů jsem měl osobní pocit, že by bohužel nešlo o nic jiného, než jen o prezentaci své oblíbené muziky, případně svých (mnohdy zvláštních) názorů a životních postojů. Někteří, dnes zakřiknutí a s pocitem osobní neúspěšnosti, se těší na krizi proto, že by pro ně alespoň na chvíli neplatily zákony. A vše, co v nich jejich autocenzura (nebo obecná slušnost) doposud držela pod pokličkou, by mohlo volně vyletět ven a vypořádat se s tímto světem. Když se nad tím zamyslím z pozice „kolemjdoucího pozorovatele“, byla by to taková rozhlasová obdoba Facebooku - bezcenná hromada podřadných osobních informací (jak se kdo ráno probudil, co občůral sousedův pejsek apod.). A nemyslím, že by to mohlo být něčemu prospěšné.
(Proto tedy pardon, omlouvám se, ale ono toužebně očekávané schéma home-made rozhlasového vysílače sem zatím nepřidám.)

Koronavirová krize mě přesvědčila o tom, že v těžkých situacích se v člověku zcela otočí myšlení, zajímají ho jiné a mnohem důležitější věci než nějaká muzika a rádo by vtipné výlevy moderátora. Během chvilky je svět naruby a to, i když s tím částečně počítal a byl vcelku klidný, smířený a předem připravený.

Kdyby chtělo takové „krizové rádio" něčím skutečně přispět a pomoci tak ostatním lidem, muselo by být schopné operativně reagovat přesně na to, co se děje a šířit informace, které se vztahují právě k probíhající události. Lépe než ostatní zavedená média. Musí být schopno poskytnout aktuální i obecné rady všem těm posluchačům, kteří krizovou přípravu podcenili a dostali se do potíží. Rádio by mělo být v tu chvíli schopné přinášet takové zprávy, aktuality a komentáře, díky nimž by si i nezkušený člověk s obyčejnými prostředky (které mu v tu chvíli ještě zbyly) dokázal co nejefektivněji pomoci a vyvaroval se zbytečných školáckých chyb, vznikajících z neznalosti. Na to posluchač v takové chvíli čeká! Pokud by někdo z těch „potenciálních zájemců“ o pirátské rádio plánoval takto koncipovat obsah vysílání, to už by bylo něco jiného.

Ale stále by šlo o nelegální vysílání a tím pádem o „nejistou investici“, o omezené možnosti a potenciálně i o „velký průšvih“. Pokud by chtěl někdo něco takového dělat a dostat potřebné informace k posluchačům ve svém okolí, měl bych pro něj mnohem lepší řešení…

Spolupráce s regionálními rozhlasovými stanicemi

Historie už dávno ukázala, že dělba práce je mnohem efektivnější, než se pokoušet zvládnout všechno sám. Když potřebujete jet z Prahy do Brna, nemusíte přeci hned nutně začít půl roku dopředu vyrábět vlastní auto. Prostě zajdete na nádraží, koupíte si jízdenku na vlak a za pár minut jedete. Stejné je to v rozhlasovým vysíláním. Vy máte nápad, myšlenku, zajímavý obsah - a ten druhý má techniku. Vysílač má s platnou licencí, rozhlasová stanice je mezi posluchači známá. Samozřejmě i majitel vysílače má svůj program a obsah, ale když dojde k prudkému společenskému obratu je potřeba ten obsah rychle aktualizovat a změnit. Na to nemusejí dostačovat kapacity jeho studia.

Bohužel může jít třeba o situaci, kdy bude potřeba přejít na napájení ze záložních zdrojů. Není možné tříštit energii i „lidské zdroje“. Je potřeba soustředit se na udržení samotného vysílače (sníženým výkonem) v chodu a nezdržovat se studiovou přípravou standardního programu. V takové situaci, více než kdy jindy, může pomoci předem připravený program. Program přesně cílený na dané téma (obecně platné informace pro posluchače), který se odvysílá. A takto získaný mezičas se věnuje intenzivnímu shánění informací aktuálních.

Pokud to opravdu myslíte vážně, zkuste se spojit s provozovateli soukromých rozhlasových stanic ve vašem okolí. Proberte s nimi, zda už vůbec někdy uvažovali o udržení vysílání při různých krizových scénářích. Zda jejich technici dokáží (jako že dokáží, když chtějí) nouzově vysílat i ze záložního zdroje nebo zda to v takové situaci prostě „zabalí“ a počkají, jak se to vyvine. Zeptejte se jich, zda by nestáli v případě nějaké vážné situace o přidání nějakých odbornějších témat. Nebo zda by neměli zájem o odvysílání předem natočených programů (podcastů), které by pak mohli podle potřeby aktuálně zařadit. Jistě, z většiny soukromých rozhlasových vás slušněji (či méně slušněji) vyhodí. Ale v jedné vás třeba vyslechnou a může to do budoucna vyústit ve velmi užitečnou spolupráci. Není důležité, jaký žánr za „mírového stavu“ rozhlasová stanice vysílá. Vůbec nemusí vadit, budou-li se za krize šířit důležité informace na vlnách křesťanského rádia, kterému běžně neholdujete. Důležité je, že budou. Není to vaše chyba, ale chyba vaší oblíbené rockové stanice, že nabízenou spolupráci odmítla. Pamatujte - účel světí prostředky, zvláště v situaci, která se během chvíle může dramaticky měnit.

Výborným prvotním nácvikem přípravy rozhlasového pořadu, který můžete on-line zveřejnit, ale i konečným produktem, který můžete vaší rozhlasové stanici předat k odvysílání, je...

Podcast

Vlastně jde o jeden ze způsobů dnešního internetového „vysílání“. Po technické stránce je to zvukový soubor (wav, mp3) obsahující nahotovo sestříhanou rozhlasovou nahrávku - rozhovor s hostem, komentář, četbu na pokračování, reportáž z terénu… … prostě cokoliv.

Soubor je pak uložený na některém internetovém serveru a přidaný do některého veřejně přístupného katalogu. Jste-li méně nároční, přidáte jej pouze na své webové stránky. Z obou zdrojů si ho mohou zájemci buď přímo přehrát (on-line poslouchat na počítači nebo na mobilu) nebo stáhnout, uložit (a poslechnout off-line, až na to budou mít čas a náladu). Podcast je tedy jakási čistě zvuková obdoba videí na Youtube. Mohlo by se zdát, že proti obrazové reportáži nemá obyčejný audiozáznam šanci uspět, ale není to pravda. Rozhlasový záznam má jiná specifika. Na video se musíte soustředěně koukat a vyžaduje vaši plnou pozornost. Ale podcast můžete poslouchat při práci - když se ráno oblékáte, když děláte něco na zahradě, dokonce když řídíte auto. Podcasty mohou být zábavné, ale mohou v sobě nést i silnou informační hodnotu a předat ji posluchači. Podcastů s rozpadlickou tématikou zatím není mnoho, ale určitě znáte třeba pořad „Kupředu do minulosti“. I to je typický podcast.

- Podcast můžete natočit pro sebe, pro kamarády a zveřejnit na webu.
- Podcast můžete zkopírovat na flešku a fyzicky zanést do rádia k odvysílání.
- Do podcastu můžete nahrát obecné rady, ale lepší je nahrát konkrétní návod pro zcela určitou situaci:
...stalo se "něco". Standardně máte v domácnosti k dispozici "tohle", vezměte to a udělejte s tím "toto"...

Pokud uvažujete o odvysílání v rozhlase, je už od prvopočátku dobré pamatovat alespoň trochu na...

Technické zásady, aby byl záznam použitelný pro odvysílání:

- obsah upravte podle skupiny posluchačů, kterou chcete oslovit. Vžijte se do jejich mentality i do rozsahu jejich vzdělání, aby snadno pochopili to, co jim chcete sdělit. Dbejte, aby každý váš záznam nebyl jen bezcenným tlacháním, ale měl neotřelý, zajímavý, poutavý a současně i poučný obsah. Aby řekl něco nového, přínosného nebo známé věci ukázal v neobvyklých souvislostech. Prostě, aby nebyl ztrátou času.

- nedělejte delší relace než asi jen 20 minut. Pokud by měly být použité jako proložení vysílání za krizových situací, nesmějí být dlouhé, protože vysílání bude zapotřebí prokládat aktuálními živými vstupy a dlouhý podcast by to znemožňoval. Také ti, co vás poslouchají při práci nezvládnou delší relace. I oni si občas musejí někam odskočit. Dlouhá relace vyčerpává pozornost, a pokud si má posluchač důležité věci zapamatovat (o to tu jde), nesmí mu množství informací „nafouknout“ hlavu. Méně může někdy znamenat více. I pouhých 5 minut může být přínosnější než hodinové kecy. Pokud je téma rozsáhlé, udělejte raději seriál na pokračování.

- natáčejte v maximální možné kvalitě a originál uchovejte jako soubor *.wav (44,1/48kHz, 16/24bit), populární komprimovaný formát *.mp3 používejte výhradně jen pro internet.

- i když půjde jen o mluvené slovo, použijte kvalitní mikrofon (dodatečně lze ledacos opravit a upravit, ale vždy jen pokud je zdrojový signál v pořádku). Dnes oblíbené USB mikrofony nejsou nic, co by bylo cenově nedostupné. Jejich signál je mnohem čistší, než by byla schopná poskytnout běžná zvuková karta vestavěná ve vašem PC s obyčejným externím mikrofonem. Snadno dosáhnete „studiové kvality“. (Při nákupu si ohlídejte kompaktibilitu USB mikrofonu s vaším operačním systémem. Většina chodí bez instalace pod Win_7, Win_8 i Win_10.)

- použijte odpružený mikrofon s pop-filtrem, nemluvte zblízka (min. 20 cm). Neklepejte do stolu, nešustěte papírem s poznámkami, nepoužívejte šustivý oděv. Na žízeň nepijte bublinkové limonády, ale jen mírně ochucenou vodu.

- pro záznam použijte raději tablet (technicky úplně stačí), protože ventilátory stolního počítače hučí a v nahrávce jsou slyšet. Nebo můžete použít přímo digitální recorder (dálkové ovládání nebo funkce „pre-recording“ je výhodou).

- záznam z mikrofonu by se měl na indikátoru pohybovat okolo -12dB (střih, dorovnání hlasitosti i normalizaci záznamu provedete až následně - softwarově)

- na kvalitní záznam nepotřebujete speciální studio, ale vyberte si tichou místnost nebo i sklep. Rozvěste v místnosti těžké deky, ať odstraníte její dozvuk nebo si postavte mikrofon před otevřeným šatníkem (textil výborně tlumí). Zastavte hodiny a vypněte mobily. U studiové nahrávky i u reportáží v exteriéru se vyvarujte jakýchkoli zvuků na pozadí - taková nahrávka nejde stříhat. Pokud chcete reportáž podkreslit zvukovým pozadím, nahrajte si je samostatně a doplňte je až při střihu.

- pokud se budete pokoušet nahrávat stereofonně (není to nezbytně nutné) dbejte, aby použitý stereofonní formát umožňoval bezproblémový poslech i na monofonním zařízení (kapesní radiopřijímač). Přednostně použijte mikrofonní uspořádání, kdy jsou oba mikrofony těsně u sebe a „monofonní kompaktibilita“ stereofonního záznamu tak zůstala vysoká. Doporučené je uspořádání „XY“.

Technické vybavení pro podcasty s kvalitou dostačující i pro rozhlasové FM vysílače nemusí být drahé...

Improvizované nahrávací studio:
(Mikrofon Trust GXT 252 Emita 21753 USB zapojený OTG propojkou
na tablet Lenovo, prostor odtlumen dekami a polštáři)


Místo mikrofonu a tabletu lze použít kapesní recorder:
(Recorder Zoom H2n na podstavci od mikrofonu)


To co vidíte je víceméně minimalistické řešení, ale pro začátek plně funkční. Určitě s ním dosáhnete mnohem lepší zvuk, než při pokusech připojit nějaký laciný PC mikrofon přes "růžový" Jack 3,5 mm přímo do počítače.

Pokud by se však někdo chtěl věnovat podcastům opravdu intenzivně, měl by postupně své vybavení dál stavebnicově rozšiřovat. V takovém případě by bylo vhodné, kdyby se hned na začátku místo po USB mikrofonech poohlédl po mikrofonech opatřených XLR konektorem (čistě analogových) a k nim pak samostatně dokoupil externí zvukovou kartu (jako samostatnou "krabičku"), případně ještě další "krabičku" pro phantomové napájení, pokud to mikrofon (kondenzátorový) vyžaduje a zvuková karta by to neuměla (většinou umí). Prvopočátek této cesty opět nemusí být drahý. Dá se začít třeba s robustním dynamickým mikrofonem Zoom ZDM-1 (který nevyžaduje phantomové napájení) a USB zvukovou kartou např. STEINBERG UR12 (Win7,8,10 atd.) , EVO 4 (Win10) a pod., kterou propojíte k vašemu PC. Pak, jak hloubka kapsy dovolí, můžete rozšířovat vybavení dál. Třeba zakoupením kondenzátorového mikrofonu Lewitt LCT 440 Pure - jedná se o skutečně pravý*) velkomembránový kondenzátorový mikrofon s velmi nízkou hladinou šumu.

Vaše volba typu mikrofonu se bude řídit především podle toho, jakou budete mít k dispozici nahrávací místnost. Pro místnost se špatnou akustikou i všude tam, kde vám budou práci komplikovat cizí zvuky (hluk z ulice, od sousedů, vaše psaní na klávesnici), sáhněte raději po mikrofonu dynamickém. Není moc citlivý, což hraje ve váš prospěch - musíte do něj mluvit zblízka, tím úspěšně eliminujete většinu nežádoucích zvuků z okolí a nahrávka bude dobrá. Dynamický mikrofon je dobrý i pro nahrávání v exteriéru, pokud má být slyšet srozumitelně váš hlas a okolí má být potlačeno. Pokud máte místnost dobře zatlumenou a s dobrou akustikou ve které se nevyskytují žádné rušivé zvuky na pozadí, teprve pak můžete bez obav sáhnout po mikrofonu kondenzátorovém. Ten nechá krásně vyniknout všem odstínům vašeho hlasu nebo detailně vykreslí zvuk hudebního nástroje. Ale na druhou stranu vám neodpustí žádnou chybu a nepřeslechne žádný cizí zvuk na pozadí (je citlivější než vaše ucho). Stejně tak jej můžete využít na nahrávku zvukového pozadí - např. zvuků přírody, ale musíte pamatovat na dobrou ochranu mikrofonu před větrem (chlupatý návlek).

*) Pozor na některé rádo-by kondenzátorové mikrofony, které se navenek sice tváří jako profesionální, ale uvnitř pod síťkou ve velkém kulatém držáčku (často pro efekt nasvíceném LED-diodou) se skrývá malá elektretová kapsle. Malá kapsle může také fungovat dobře, ne že ne, ale musí být kvalitně vyrobena. Pokud pochází mikrofon od známé značky, nemusíte mít obavu. Ale u neznámých výrobců bych byl hodně opatrný a před nákupem bych se podíval po internetu, jak na takový mikrofon dopadly recenze od uživatelů.

Spousta věcí o přežití krizových situací je na Youtube. Ale internet je zranitelný - při blackoutu nepoužitelný, zatím co rozhlas a v něm odvysílané (v „mírové době“ předpřipravené) podcasty jsou technicky asi tou nejednoduší „on-line“ cestou, jak v takové situaci dostat potřebné rady, návody a další důležité informace k občanům. Za blackoutu se ocitnou bez proudu důležité uzly internetu. I když ne ty hlavní zálohované, tak ty drobné, co přenášejí data k vám (místní wi-fi připojení aj.) určitě. Někteří to neřeší, spoléhají se na nezničitelnost internetu a pojednou zůstanou jako opaření - už si nevygůglí Kubáčův blog s radami o potravinách, jak „Přežít z mála“. Už si nepřečtou článek o filtrování a dezinfekci vody improvizovanými prostředky či jak mít v zimě byt obyvatelný, když selže centrální topení. Udržet při životě regionální rozhlasové vysílání (s těmito radami), je reálnější než se pokoušet rozhýbat internet bez elektrorozvodné sítě.

Jak už jsem psal výše - stačí se předem domluvit a až bude potřeba, přinést do soukromého rádia flešku. Tvorba podcastů o tématech použitelných přímo k odvysílání uprostřed krizových situací, by mohla být legálním směrem, kam by mohli zaměřit své úsilí i potencionální zájemci o „pirátské vysílání“. Mohou tím prokázat své rozhlasové kvality - jak umělecké, manažersko-organizační, technické, tak i moderátorské. Mohlo by to být užitečnější, než pokusy se stavbou vlastních vysílačů (doprovázené rušením už tak přeplněných rozhlasových pásem).

Po přečtení těchto i všech předchozích řádků asi většinu čtenářů napadne:
„Když jsi Josefe tak chytrý a radíš, tak proč to rovnou neuděláš sám?“
Rád odpovím… Jsem si vědom, že jsou oblasti, kde neboduji. Prostě pro rozhlasovou práci nemám použitelný hlas. S tím se narodíte a nic se s tím nedá dělat. Navíc nemohu stihnout všechno. Ale věřím, že by se našli mezi čtenáři tohoto fóra lidé, kteří mají k elektroakustice velmi blízko. Baví je to a právě oni by - díky svému prepperskému založení, smýšlení a osobním zkušenostem - dokázali takové věci dělat. Chtěl jsem jen nastínit cestu, která by možná mohla být zajímavá a přinášet tvůrcům i vnitřní uspokojení.

A témata? O ty není nouze, i na tomto fóru je jich plno… Můžete kdykoli začít, držím vám palce.

Dodatek:

Pro odvysílání v Českém rozhlase jsou určené minimální technické požadavky na kvalitu nahrávky:

- soubor *.wav, 44,1 kHz, 16 Bit, stereo, normalizováno na hlasitost -9 dBFS,
- přiložit záložní kopii souboru, pro případ, že by byl originál při transportu poškozený
- v nouzi lze soubor poslat i jako *.mp3 256 kBit/sec. (vhodné spíš jen pro mluvené slovo, ne pro hudbu)

...a u soukromých rozhlasových stanic je to v zásadě podobné. Výše uvedený formát proto berte jako jakýsi minimální rozhlasový standard.

Hlavně nevěřte všemu, co se kde povídá. Krásná ukázka doporučení správného mikrofonu z úst "odborníků" je k vidění na Youtube.

Na dočasném archivním webu http://cb.mrak.cz/podcasty/index.htm je krom jiného i pár dílů podcastu ze seriálu Ve světle petrolejky. Je to taková ukázka, že podcast lze nahrávat i hodně jednoduchými technickými prostředky. Počítejte ale s tím, že to je tématicky zaměřené na trochu jinou skupinu posluchačů, než jsou čtenáři tohoto fóra. To o čem se v nahrávkách povídá pro vás nebude asi nic nového pod sluncem...

Na témže archivním webu, ale na adrese http://cb.mrak.cz/sesity/index.htm jsou dočasně uložené různé soubory a sešity určené k vytištění pro osobní potřebu a studijní účely. Témata jsou různá, protože je to posbíráno z "hlubin internetu". Soubory jsou ke stažení jako ZIP-archív. Každý ZIP obsahuje vlastní PDF soubor příslušného sešitu, ale některé PDF soubory jsou chráněné heslem (jako určitá ochrana před roboty a pod.). Nicméně v ZIP-archívu je také volně čitelný textový soubor návod.txt, kde je jednoduchá kvízová otázka, která vám umožní rozluštit heslo potřebné k rozbalení PDF souboru. Někdy je to snadné, jindy k tomu budete potřebovat znalosti získané z přečtení některého předchozího sešitu...