Proč stavět, když jde koupit?
Každého zřejmě na úvod napadne základní otázka: „Proč potřebujeme doma stavět radiový přijímač? V dnešní době, kdy na něj narazíme na každém kroku – v mobilu, v autě, doma? A dokonce si můžeme pustit rádio z internetu nebo na televizi.“
Namátkou mě napadají tři důvody (každý pro jinou společenskou situaci):
1. Pro zábavu. Máme radost z vlastnoručně vyrobených věcí. Zvýší nám to sebevědomí, že něco dokážeme vlastníma rukama. Něco se při tom naučíme, ať už po technicko-odborné stránce nebo po stránce zručnosti a řemeslnického umu. (Volnočasová zábava doma nebo jako náplň dětských kroužků či táborů, apod.)
2. Potřebujeme udělat přístroj, který nelze koupit. Takový, který se něčím odlišuje od těch běžně prodávaných na trhu - jiné parametry, jiné rozsahy, jiné vlastnosti. (Z historie např. - během WWII byla povinnost předložit domácí stolní přijímače k úřední demontáži krátkovlnných rozsahů, v obchodech prodávané přijímače už KV rozsahy od výroby neměly a jednou z cest jak poslouchat zahraniční rozhlas byla stavba krátkovlnné "churchillky".)
3. Potřebujeme radiopřijímač pro získávání informací, ale žádný dostupný nebo fungující v našem okolí neexistuje. (Např. teoretická situace - někdo na našem území použil zbraň, která poškodila polovodičovou techniku.)
Pár jednotlivců pro případ EMP a podobné černé scénáře schraňuje staré elektronkové přijímače. Například Lambdu 5 nebo vojenský přijímač R4 z vybavená radiovozu. Jsou to na svou dobu dobré přístroje, odolné a snadno opravitelné, ale jsou to bohužel i velcí žrouti energie (mnoho desítek wattů). Udržet je delší čas v chodu po výpadku sítě by byl za krizové situace docela velký problém. Kromě toho existují menší a úspornější továrně vyráběné přístroje, např. východoněmecký přijímač R5. Ale stále je tu problém se součástkami - když se něco na továrně vyrobeném přístroji něco pokazí, kdo to na koleni opraví? Proto si myslím, že nejlepší přijímač do nějakého skutečně dlouhého krizového období (pokud by je provázel značný úpadek dostupných technologií) je ten přijímač, který si umíme vlastnoručně postavit. Většinou je jednouchý, nepříliš miniaturizovaný a přehledný. Vyznáte se v něm, víte, k čemu ta která součástka slouží. A tak jej snadno opravíte (i improvizovaně) nebo ho přizpůsobíte aktuálním potřebám. To, že má o něco horší parametry, než přijímač tovární, vynahradíte tím, že mu poskytněte co nejlepší podmínky pro provoz (anténa, kvalitní sluchátka) zbytek vynahradí šikovnost obsluhujícího a detailní znalost kladů i achilových pat.
Dlouho jsem váhal, zda tohle vlákno založit. Na internetu je totiž mnoho různých schémátek na nejrůznější jednoduché přijímače. Vzniká dojem, že zájemci mají z čeho čerpat. Tak proč nosit dříví do lesa? Jenže když jsem si je prohlížel podrobněji a některé zkoušel, zjistil jsem, že nejméně polovina autorů od sebe návody opisuje a často s chybami. Je to dáno tím, že většina autorů jsou mladí lidé, sice zapálení pro věc, ale onu „dřevní dobu radiotechniky“ nikdy nezažili. Čerpají jen z převzatých zkušeností, ze kterých se během let už mnoho podstatného vytratilo. Chyby bohužel nejsou schopni rozeznat a na výsledku je to znát. Zařízení jim pak sice „nějak“ funguje, ale valná většina jednoduchých přijímačů zvládá úspěšně příjem pouze silných blízkých stanic na středních, případně dlouhých vlnách.
Jenže my bychom v krizové situaci (tak jak je popsáno v článku Záludnosti pokrytí ČR a šíření rozhlasových vln) potřebovali poslouchat stanice vzdálenější než jen vnitrostátní a to především stanice na krátkých vlnách. Nemůžeme použít z internetu ta nejčastěji publikovaná zapojení. Protože právě jim krátké vlny už ze samé podstaty věci nevoní. Zapojení, kde nám sice bude hrát hlasitě Rádio Dechovka či Český rozhlas Dvojka*, ale ostatní stanice nám nepůjdou pořádně vyladit a budou se nám plést dohromady jako jedna velká pískající a šumící směs - to je pro nás nepoužitelné. Naopak, musíme postavit rádio takové, které bude na krátkých vlnách tak říkajíc „jako doma“. A i když se bude oproti jiným schématům vlastně jen lišit ve zdánlivě drobných detailech, budou to ony důležité detaily, která nám přinesou kýžený výsledek.
Zkusím v tomto vláknu napsat seriál na pokračování pro případné kutily a nadšence (byť by úplné začátečníky) tak, aby jim to přineslo radost z tvoření a dobrodružného pronikáni to tajemství techniky (o to tajemnější a dobrodružnější, že z mnoha dobrých důvodů použijeme systémy i technologie, dnes již v pravdě historické – o to však „rozpadličtější“). Budu se snažit, aby na závěr vyrobené zařízení splnilo i bod druhý – mohlo sloužit jako nouzový rozhlasový přijímač pro poslech vzdálených stanic a při tom mělo i docela slušnou odolnost proti EMP a VF účinkům, což dnes v obchodě nekoupíte. A přitom aby jeho energetická náročnost byla přiměřeně držena na uzdě (do cca 4W).
Naštěstí je doba mírová a tak to berte především jako volnočasové téma na nadcházející letní prázdniny. Můžete se tím bavit sami, ale nejlépe s dětmi, pokud se vám je podaří do akce zapojit. Ať už to bude doma, na prázdninách u babičky nebo třeba někde na skautském táboře, když zrovna nevyjde počasí na výlet v přírodě. Ona bohužel zručnost mladé generace prudce upadá a je víc než žádoucí, aby občas tvořili vlastníma rukama i něco výrobně náročnějšího.
Nečekejte žádnou převratnou Hi-End techniku. Naopak, půjdeme tou nejprimitivnější, historicky mnohokrát ověřenou a vyzkoušenou cestou zpětnovazební dvoulampovky. Nejen kvůli ceně použitých součástek, ale i kvůli jejich odolnosti a blbuvzdornosti. S vědomím, že čím méně součástek a čím větší technické rezervy – tím méně možných závad a poruch za „krizového režimu“.
Budeme postupovat po krocích:
1. Začneme krystalkou a popíšeme si její vlastnosti i odhalíme nedostatky.
2. Doplníme za krystalku jednostupňový NF zesilovač.
3. Přestavíme krystalku na audionový detektor.
4. Audion doplníme o zázrak techniky - kladnou zpětnou vazbu, díky které se nám otevře možnost poslouchat prakticky celý svět.
5. Navineme si cívky na různé vlnové rozsahy.
Přesto, že použijeme součástky schopné zvládat stovky voltů, budeme se celou dobu držet minimalistického a bezpečného řešení – bateriového napájení a mnohem nižšího napětí. Díky tomu získáme značnou "blbuvzdornost" při stavbě, variabilitu při napájení i životnost v nestandardních situacích. Obvody zapojené "od přírody" už jako vyrovnávací a samoregulační nám v tom pomohou. V zájmu malé spotřeby zůstaneme jen u sluchátkového poslechu. Nečekejte stowattové stereo a reprobedny. Hlasitost nebude v tomto případě naší prioritou. Naopak, veškeré technické prostředky, které by jiní tvůrci za běžných okolností použili pro její zvýšení, obětujeme pro zvýšení přesnosti ladění a co největší zvýšení selektivity, protože tu budeme pro poslech vzdálených stanic potřebovat mnohem víc.
Budeme moci poslouchat nejen rozhlasové stanice prakticky z celého světa, ale i vysílání krátkovlnných radioamatérů. A to telegraficky i mluveným slovem. I když náš přijímač bude zapojením i počtem součástek primitivní, bude umět přijímat nejen AM, ale i CW provoz a SSB modulaci, stejně jako mnohem dražší přijímače. A záleží jen na vás (a cívkách, které pro něj navinete), jaký bude mít rozsah. Klidně od dlouhých vln, přes vlny střední až po všechny pásma krátkých vln. To už záleží jen na vás.
----------------------
*) Myslím, že je správné a "výchovné", pokud je někdo, kdo se domnívá, že je „rozpadík“, schopen přijímat „rozpadlický seriál“ Kupředu do minulosti (ČRo Dvojka na SV) na vlastnoručně sestaveném přijímači . (A to i bez ohledu na parametry přijímače, pro začátek je jedno, že je to třeba jen krystalka.)
**) Bude to „jednoelektronková dvoulampovka“. Už na začátku použijeme běžně dostupnou sdruženou elektronku – dva nezávislé systémy v jedné baňce (jakýsi předchůdce integrovaného obvodu). Bude to levnější, menší a pro stavbu jednodušší.