V kapitole o radiopřijímači pro krizové situace jsem zdůrazňoval, že by bylo potřebné, aby přijímač zvládal také příjem středních vln. Mnozí namítnou: „K čemu nám jsou střední vlny, vždyť tam vysílá málo stanic? Jen Praha, Dechovka a to my neposloucháme.“
Je pravda, že českých vysílačů na středních vlnách mnoho není, jejich programová náplň určitou skupinu posluchačů neosloví a zvuková kvalita poslechu je technicky omezená. Žádné Hi-Fi Stereo zde očekávat nemůžete, nízký kmitočet nosné vlny a amplitudová modulace to fyzikálně neumožňuje, ale… Z hlediska přenosu informací pro širokou veřejnost mají střední vlny stále své nezastupitelné místo.
Střední vlny zjednodušeně řečeno částečně kopírují terén a při výpadku některých vysílačů na VKV jsou schopny donést rozhlasové vysílání i do zastíněných míst v úzkých údolích. Silný středovlnný vysílač může být na dobrém přijímači zachytitelný prakticky na celém území našeho státu a dokonce i v zahraničí. Stejně tak ze zahraničí k nám. To obojí je v nějaké krizové době obrovská strategická výhoda. Navíc střední vlny, to nejsou jen „Rádio Dechovka“ a „Český Rozhlas Dvojka“, jak to má většina posluchačů zafixované. Střední vlny, to jsou i desítky různých zahraničních stanic, které na nich lze zachytit a které nám mohou ledaco říci, budeme-li jim chtít naslouchat.
Pro rozhlasové stanice na středních vlnách platí tzv. kmitočtový rastr. Stanice nevysílají jen tak náhodně na nějakém kmitočtu, ale jejich vysílací kmitočet jim je přidělený na základě mezinárodních dohod tak, aby se blízké stanice vzájemně nerušily nebo při poslechu do sebe neprolínaly ze sousedním kmitočtu. V Evropě bylo dohodnuto, že rozhlasové stanice na STŘEDNÍCH VLNÁCH vysílají od sebe s rozestupy 9 kHz. To znamená, že jedna stanice má na středních vlnách přidělený kmitočet 531 kHz, druhá stanice o 9 kHz více = tedy 540 kHz, pak následuje třetí stanice na kmitočtu 549 kHz…atd., další a další, až na horní konec středovlnného pásma. Je zbytečné hledat na stupnici vysílání mimo kmitočtový rastr, protože tam nemůže žádná rozhlasová stanice být.
Modulace používaná na středních vlnách je výhradně amplitudová.
Polarizace se používá převážně vertikální, jen výjimečně horizontální.
Přes den jsou na středních vlnách zachytitelné především rozhlasové stanice místní, ale večer, v noci a brzy ráno je možné poslouchat stanice i z okolních států. Toto noční zlepšení příjmových podmínek je v našem případě na jednu stranu velmi vítané, protože slyšíme i to, co bychom jinak neslyšeli. Ale mohou nastat i situace, kdy se nám to nehodí. Například, když k nám doletí signál ze dvou různých stanic, které však pracují na jenom a tomtéž kmitočtu. Tyto stanice vysílají podle rastru správně - jsou tak vzdálené, že ve státech, kde působí tu druhou vzdálenou stanici nelze zachytit, a ona poslech neruší. Protože je však Česká republika uprostřed Evropy, může dojít k situaci, že na našem území slyšíme stanice obě a obě stejně silně. Jejich signál se pak míchá, což komplikuje nebo zcela znemožňuje poslech obou. Tuto situaci nevyřeší sebelepší přijímač a lze si trochu pomoci nanejvýš užitím směrové antény (pokud přijímač používá ferritovou anténu, otáčet přijímačem a hledat polohu, kdy je jedna ze stanic výrazně slabší než druhá).
Základní podmínkou pro příjem vzdálených stanic na středních vlnách je
zbavit se ve svém nejbližším okolí průmyslového rušení.
Než zapnete přijímač, vytáhněte ze zásuvek všechny laciné čínské nabíječky, vytáhněte i zdánlivě vypnuté domácí spotřebiče (televizor, DVD aj.). Prostě vše, co produkuje nebo může v zapnutém i „stand-by“ stavu produkovat nějakou nežádoucí vysokofrekvenční energii a šířit ji po drátech elektrorozvodné sítě vašeho bytu všude okolo vás. Úplně ideální je, vzít si na první pokusy radiopřijímač ven, někam do terénu, daleko od civilizace (pro příjem na SV není podmínkou být na kopci). Třeba na chatu nebo pod stan. Ale pozor i na to, co si berete sebou. Dnešní outdoorové vybavení, plné elektroniky a spínaných regulátorů je ke středním vlnám také často nepřátelské. Třeba i moderní čelové svítilny mohou být silným zdrojem rušení (např. Fenix), dokonce i ve vypnutém stavu. Jediná skutečná jistota je - vysypat ze spotřebiče baterie. Plechové auto, plné trvale aktivní elektroniky také není pro SV přijímač dobrý azyl.
Příjem slabších vzdálenějších stanic je vázán jen na určitý úsek dne. Přes den jsou slyšet jen silné místní stanice. Signál vzdálenějších stanic k nám dorazí až po změně vlastností ionosféry - počínaje od večerního soumraku, přes noc až do ranního svítání. Příjem můžete výrazně zlepšit použitím venkovní drátové antény.