Rozhlasový přijímač vlastní výroby

[Josef]

Mnoho začátečníků nemá rádo jen prostá strohá schémata - ztrácejí se v nich. Proto sem přidám i tzv. zapojovací plán - obdobný, jaký rozesílaly v začátcích rádia redakce vydávající odborné časopisy a plánky pro stavbu radiopřijímačů. Na plánku jsou vyobrazeny i spoje, při jejichž provedení je potřeba dodržet krátké vzdálenosti nebo je udělat silným drátem. Na ostatních propojích nezáleží. Pokud můžete dodržet barvu izolace vodičů, pomůže vám to v orientaci, ale žádná podmínka ani dogma to není. Vhodné propojovací drátky můžete získat z kabelu, kterým se propojují počítačové stítě nebo pevné telefonní linky. Na silnější propoje použijte dráty, které se používají pro domovní elektroinstalaci (světelnou). Používejte vždy dráty měděné, nemusejí být pocínované. Vyhýbejte se lankům (licnám). V přijímači, s výjimkou přívodního kabelu, by neměla být licna nikde použitá (láme se u pájecích oček, někdy zákeřně koroduje, mění svou polohu a rozlaďuje přijímač). Při průchodech drátů skrz otvory kostry na ně nasuňte bužírku nebo použijte průchodku, aby se izolace vodičů o plech neprořízla.

Zapojovací plán Twinplexu bez výstupního transformátoru:
(kliknutím zvětšit)

Zapojovací plán Twinplexu s výstupním transformátorem umístěným uvnitř přijímače:
(kliknutím zvětšit)

Obecně nelze doporučit pokoušet se sestavit přijímač tzv. "na první dobrou" - to si mohou dovolit ti, kteří už určité zkušenosti mají. Pro úplného začátečníka je vhodnější, kdy bude přijímač zapojovat postupně, po jednotlivých okruzích a ty samostatně oživovat. Vyvaruje se tak chyb nebo je alespoň velmi rychle odhalí. O tomto postupu si povíme v budoucnu (je to pro mne dost náročné na kreslení obrázků jednotlivých kroků).

Prototyp byl pro první zkoušky schválně sestaven jen na kusu překližky a na výrobu byly použity ty nejprimitivnější nástroje včetně měděného pájedla nahřívaného v ohni. To aby se ukázalo, zda i takto ošizené technologie stačí. Stačily. Přístroj funguje. Nicméně pro praktické použití přístroj vyžaduje přeci jen zabudování do nějaké slušivé krabice.

Prototyp přijímače sestavený provizorně na kusu překližky:

[Josef]

Pro první oživení přijímače potřebujeme alespoň jednu cívku. Když se řekne mezi radioamatéry slovo "cívka", většině z nich naskáčou po těle neštovice a zpětinásobí se srdeční tep. Cívka prostě nepatří mezi oblíbené součástky. Jenže bez cívky není rádio. I když občas někdo zkouší cívku nahradit jinými obvody, končí to stejně většinou fiaskem. Přitom za neblahou pověst cívek si mohou radioamatéři vlastně sami. Proč?

Představte si, že jste úplní začátečníci a na internetu jste právě objevili báječný plánek na dokonalé rádio, je jednoduché a jste přesvědčeni, že byste to zvládli. V návodu se ale píše: "Cívka má 80 závitů drátu 0,1CuSH a je navinuta křížově na kostřičce z VXN. Na požadovaný kmitočet ji dolaďte šroubováním jádra z materiálu N01." A je po idylce, vaše stavba přijímače zkončila ještě dřív, než začala, protože nemáte kostřičku a netušíte kde ji sehnat, protože žádný e-shop jmenující se WXN vám Google nenabídl (bodejť by jo, když WXN je ve skutečnosti typ zastaralé vysílačky). Jak poznat jádro z materiálu N01 také netušíte a vinout něco křížově dokáže jen profesionální navíjecí stroj. Prostě a krátce, návod na cívku má skutečnou cenu jen tehdy, pokud je navržená z běžně sehnatelných, co možná nejrozšířenějších polotovarů, lze ji navinout holýma rukama a přesto bude mít potřebné parametry.

Rozumné plánky z dřívějších dob často popisovaly cívky vzduchové. Tím odpadla starost s jádry a materiály různých vlastností. Vzduchová cívka vycházela rozměrově větší než cívka s jádrem, ale to nebyla na závadu, protože byla ručně snáze vyrobitelná než průmyslové cívečky miniaturních rozměrů. Tehdejší autoři často vinuli cívky na pastovou trubičku, která byla snadno získatelná ve většině domácností. V mnoha návodech se objevoval popis civky navinuté na plastovou krabičku od kazety na kinofilm, která má průměr 31mm a výšku 51mm. Problém je v tom, že dnes už většina lidí nemá klasický foťák a nedělá si fotky doma v koupelně. Kinofilm se sice stále ještě prodává, ale je drahý. Zkusíme se proto poohlédnout po krabičce dostupnější. Mě se osvědčila krabička od šumivých vitamínů nebo od léků. Průměr je podobný a to 29mm, jen délka se liší, prodávají se prakticky po celém světě. Tuba od šumáku má výšku 140mm, malá lékovka jen 47mm (víčko se nepočítá, na ně vinutí nenavinete). Takových krabiček můžete nasyslit poměrně rychle velké množství a můžete si udělat celou řadu výměnných cívek.

Druhou důležitou součástí výměnné cívky je patice a sokl, který umožní její zasunutí do přístroje a zajistí dokonalý kontakt. V minulosti se k tomuto účelu používaly patice od vysloužilých elektronek. Asi nejlepší možností bylo použít patici typu tzv. "americký oktal". Má osum kolíků, více než potřebujeme a tak se mohly některé kolíky pospojovat paralelně a tím prakticky úplně vyloučit ztráty nedokonalým dotykem. Středem patice vyčníval masivní klíč, který jednoznačně určoval polohu při nasazení a dokázal udržet i velkou těžkou cívku. I dnes můžete tento typ patice použít, ale budete mít asi problém sehnat ji ve větším množství. Jedině, ze byste měli známého hudebníka, který hraje s elektronkovými zesilovači osazenými pentodami EL34. Ten by vás během času mohl vyzásobit dostatečným počtem vysloužilých elektronek.

Patice z elektronky EL34 a sokl:

Americky-oktal-patice-a-sokl.jpg (27.1 KiB) Zobrazeno 21340 krát

Dobrá je i krabička od průmyslových relátek RP. Patice je velmi podobná americkému oktatu a v soklu drží perfektně. Cívku navinutou na plastové trubičce lze vložit dovnitř krabičky, která ji ochrání před poškozením při manipulaci. Ale opět je to o štěstí - dostat se k většímu množství vyřazených relátek.

Krabička od průmyslových relátek:

krabicka-relatka.jpg (30.65 KiB) Zobrazeno 21337 krát

Bohužel většina nás ostatních bude odkázaná jen ta to, co lze na levný peníz někde koupit. Takovou dostupnou možností je použití pětikolíkových konektorů. Dodnes se prodávají. Zdířky se dají získat z rozebraných zařízení Tesla, kolíky zase z kabelů od starých počítačových klávesnic.

Pětikolíkový konektor DIN - samec a samice:

konektor-DIN.jpg (8.71 KiB) Zobrazeno 21340 krát

Pozor! Cívce nevyhovuje, pokud je v přístroji umístěná blízko ocelových součástí nebo u silných magnetů (reproduktor). Proto jsem v článku o nosné kostře doporučoval, aby byla kostra z hliníkového plechu. Pokud je kostra z plechu ocelového, je zapotřebí cívku od plechu vzdálit alespoň to tolik, kolik činí její vlastní průměr. Na nosnou kostru z ocelového plechu nepřipevňujte sokl pro cívku přímo, ale připevněte ho přes distanční sloupky dlouhé alespoň 30mm. Pokud to nelze a nemáte místo, musíte cívku "přesvědčit", že je kostra hliníková. To se dá udělat tak, že mezi cívku a ocelový plech vložíte kruhový kousek hliníkového plechu o průměru dvakrát až třikrát větším než je cívka. Totéž platí pro horní stranu cívky. I tam, pokud je čelní panel ocelový, přilepte kotouč z hliníku (třeba i s otvorem uprostřed pro zasouvání cívky). Když je cívka na krabičce od šumáku, měla by být navinutá jen v dolní části krabičky co nejdál od zátky, aby horní část (bez vinutí) mírně vyčnívala z přijímače, ale samotné vinutí bylo dost hluboko uvnitř. Cívka pak není ovlivňovaná blízkostí čelního panelu, který ji odstiňuje od rukou operátora. Dřevěnou krabičku je vhodné uvnitř (alespoň v oblasti cívky) vylepit silnějším alobalem (miska na buchtičky). Alobal musí být na zadní stěně (alespoň jedním ze šroubů) spojený se závitovou tyčí kostry. Jinou možností je nainstalovat sokl i cívku do ustřižené části hliníkové pivní plechovky. Ta cívku odstíní po obvodu i zespodu a pak nemusíte vylepovat dřevěnou skříňku přijímače alobalem. Pro snazší zasouvání výměnné do přijímače je možné z hrdla některé menší širokohrdlé PET-lahve (malé džusy) ustříhnout naváděcí kužel, který vám cívku přes čelní panel přesně navede na její místo.

[Josef]

Začneme výrobou cívky na střední vlny, protože na středních vlnnách je nejsnazší přijímač oživovat.
Cívka je navinutá na plastovou lékovou tubu o průměru 29mm měděným lakovaným drátem 0,3mm, vinuto v jedné vrstvě závit vedle závitu, bez jádra. Odbočka je vyvedená na patnáctém závitu od začátku cívky. Celá cívka má 102 závitů (+/- 5 záv.) Drát na vinutí lze koupit třeba zde. Vymotat drát z nějakého transformátoru můžete, ale jen tehdy, pokud výrobce vinutí nezalakoval. Pokud je zalakované, při vymotávání poničíte izolaci drátu tak vážně, že u nově navinuté cívky budou mezi závity zkraty a cívka nebude řádně fungovat.

Postup:
- Do lékové krabičky zespodu navrtejte 3 nebo 5 otvorů (podle konektoru). Pokud se otvory propojí, nevadí to.
- Na vývody konektoru naletujte krátké silné dráty. Pohlídejte, aby se kapičky cínu mezi vývody nespojily.
- Vyzkoušejte, zda jdou dráty i konektor zasunout do otvorů na dne krabičky.
- Na vnějším plášti, poblíž spodního okraje krabičky, provrtejte nebo horkým špendlíkem propíchněte dva otvory těsně vedle sebe.
- Lakovaný (smaltovaný) drát určený k vinutí cívky dvakrát "prošijte" přes tyto dva otvory (aby se nevyvlékl).
- Konec drátu nechte uvnitř krabičky v délce asi 3 až 4 cm.
- Začněte navíjet drát na obvod pláště krabičky. Pečlivě, závit vedle závitu, bez mezer.
- Po navinutí první části vinutí (po odbočku) si pojistěte navinutý drát kouskem lepící pásky, aby se vám neuvolnit.
- Provrtejte nebo propalte do pláště další dva otvory.
- Na drátu (bez jeho přerušení) vytvořte smyčku a vývod těchto dvou drátků vzájemně zkruťte, aby se stal jedním "drátem".
- Tuto odbočku "prošijte" přes dvojici otvorů, aby se vinutí nepovolilo a konec vývodu nechte uvnitř krabičky v délce asi 3 až 4 cm.
- Pokračujte zbývajícím drátem ve vinutí po povrchu pláště až navinete celý počet závitů, který má cívka mít.
- Počet závitů počítejte vždy od úplného začátku, nikoli od vyvedené odbočky.
- Na konci vinutí opět provrtejte dva otvory, do kterých konec drátu prošijete a zasunete dovnitř cívky.
- Cívku zkontrolujte. Drátky ponechané uvnitř cívky prostrčte za pomocí pinzety otvory ve dně krabičky.
- Dráty zkraťte na nejnutnější délku, jejich konce oškrabte opatrně od laku a přiletujte ke koncům drátů vyčnívajícím z konektoru.
- Konektor přilepte ke krabičce tavným lepidlem

Navinutá cívka s vývody připájenými ke konektoru:

civka-SV-naletovany-konektor.jpg (33.98 KiB) Zobrazeno 21339 krát

Na konektor i na krabičku naneste dostatek tavného lepidle (pistolí) a konektor vmáčkněte do otvorů:

civka-SV-vlepeny-konektor.jpg (35.31 KiB) Zobrazeno 21339 krát

Uvnitř drátky rozehněte a střed konektoru zalejte další dávkou tavného lepidla:

civka-SV-zality-konektor-zevnitr.jpg (21.48 KiB) Zobrazeno 21339 krát

Pohled na kompletní cívku:

civka-SV-kompletni.jpg (30.43 KiB) Zobrazeno 21339 krát

Aby se vinutí na povrchu nepoškodilo, omotejte cívku barevnou elektrikářskou páskou:
(barvu pásky použijte stejnou, jakou barvu bude mít příslušná stupnice nakreslená pod hlavním ladícím knoflíkem)

civka-SV-olepena-paskou.jpg (30.19 KiB) Zobrazeno 21339 krát

[kostr]

Velmi děkuji Josefovi za perfektní návod.
Rádio funguje na první zapojení. Test proběhl doma v paneláku. Lampa, ladící kondenzátory a potenciometr koupeny přes aliexpress.com. Ostatní součástky, Al plechy, mosazné závitové tyče "co dům dal" + běžná distribuce. 12 V zdroj z akumulátorů z notebooků baští při 11,6 V 0,33 A, 45 V z 9 V baterek 4,2 mA. Anténa kus drátu cca 5 m ven z okna, uzemnění na radiátor. Při ladění stanic bylo docela dost poznat jestli je cívka vodorovně nebo svisle. Vodorovně "chytala" mnohem lépe. Použil jsem dráty na LAN sítě, mám spoustu zbytků, ale doporučil bych silnější vodiče. Také bych příště vyrobil větší skříň pro uschování případných dalších cívek.

https://www.zonerama.com/tomasek/Album/ ... V1XR9GGa7c

[Josef]

Díky za odkaz na fotky. Máš to moc hezky udělané. Jsem rád, že ti to dobře funguje.

Jen drobnůstka pro případné další stavitele, pokud se nechají inspirovat mechanickým uspořádáním podle tvých fotek:
1. - Elektronku neumisťujte pod cívku (elektronka pak cívku zahřívá a při poslechu na KV to už může citelně "ujíždět" z přesného naladění), raději dejte elektronku vedle cívky nebo nad cívku, aby proud teplého vzduchu z elektronky cívku míjel. Destička se součástkami nemusí být nutně umístěná v okénku vyřezaném v hliníkovém plechu - pro méně zručné kutily je to pracné na výrobu (ale musím uznat, že vzhledově efektní).
2. - Destička může být klidně přidělána pomocí delších šroubků na té straně hliníkové desky, kam vyčnívají pájecí očka soklu elektronky, přičemž destička bude zorientovaná tak, že součástky budou odvráceny od desky, tj. budou jako by mířit k zadní straně přijímače (nebude je ohřívat elektronka, budou snadněji přístupné.). Je to pak jakási obdoba historického způsobu montáže, kdy součástky "visí" pod kostrou. Hliník je možné v oblasti pod destičkou polepit obdélníčkem tvrdého papíru nebo jiného levného izolantu. Pak je jistota, že i kdyby do přístroje spadla matička, nebo snad i mince, nevznikne zkrat mezi nýtky na spodní straně destičky a kostrou. Obdobně transformátor, opět šroubovat klidně za ouška přímo na hliník. Nic se nestane, parametry se nezhorší. Opatrnost je na místě jen u ladící cívky, u jiných součástek to záludné není.

Například takto:

orientace-desticky-se-soucastkami.gif (3.12 KiB) Zobrazeno 21020 krát

-----------------------------------------

Zpětná vazba - co to je a jak to funguje:

Jak již jsem zmínil v předchozích příspěvcích, Twinplex, který se snažíme stavět je po technické stránce přijímač s přímým zesílením, pracující na principu audionu se zpětnou vazbou.
- Pojem "s přímým zesílením" znamená, že přijímač zpracovává signál tak, jak ho obdržel od antény, nesměšuje ho s žádným pomocným kmitočtem, ale ihned provádí jeho demodulaci.
- Pojem "audion" znamená, že k demodulaci je použita přímo řídící mřížka zesilovací elektronky (a nebylo zapotřebí k tomuto účelu použít žádnou speciální samostatnou detekční diodu, ať již vakuovou nebo polovodičovou).
- Pojem "se zpětnou vazbou" znamená, že část přijímačem zesíleného signálu se zavádí zpět na jeho vstup tak, aby podpořil slabý signál zachycený anténou. Tento trik nám umožňuje náramná kouzla, ale musíme ho umět správně ovládat.

Jak se tedy správně ovládá přijímač se zpětnou vazbou?
V našem případě je zpětná vazba zavedena napevno, tím, že katoda elektronky nevede na zemní vodič, (jak by bylo obvyklé), ale na odbočku cívky. Signál procházející elektronkou mění její anodový proud a tím i proud, který prochází katodou. Protože je tento proud nucen procházet i spodní částí cívky, část jeho energie v cívce zůstane. Správný smysl vinutí cívky se postará o to, že jím vzniklé magnetické pole v cívce podpoří magnetické pole, které vytvořil v cívce signál z antény. Ve výsledku se to chová jako by byl přijímaný signál z antény silnější. Problém je, že zpětnou vazbou nemůžeme pustit nazpět příliš mnoho energie, jinak by přehlušila příchozí signál a přijímač by se rozpískal. Zpětnou vazbu, přesněji její velikost, musíme nějak řídit a ovládat. V praxi se dá použít nejméně deset různých způsobů, ale ne všechny se hodí při komunikační přijímač s výměnnými cívkami. A i když mnohé projdou tímto pomyslným sítem, mají zase různé jiné nectnosti (např. vyžadují ručně ovládané prvky, které pracují s vysokofrekvenčním napětím, ale to často rozlaďuje poslouchanou stanici). Prakticky bez záludností je jediný způsob - plynule měnit napájecí napětí pro anodový okruh elektronky, která má zpětnou vazbu na starosti. A přesně to ovládá knoflík potenciometru našeho přijímače. Potenciometr tedy není žádný regulátor hlasitosti "volume", jak by si mnozí mysleli (a i když se jeho otáčením i hlasitost poslechu také mění).

Když budete pozvolna otáčet potenciometrem ve směru hodinových ručiček, napětí pro napájení anodového obvodu elektronky (prvního zesilovacího stupně) se bude měnit od nuly až do plného napájecího napětí. Budete-li mít v přijímači zasunutou cívku (např. pro střední vlny) a anténu s uzemněním, bude zezačátku (potenciometr hodně vlevo) přijímač velmi necitlivý. Napájecí napětí bude pro elektronku malé, ona bude málo zesilovat, zpětnou vazbou bude zpět proudit velmi málo energie a přijímač slabě zachytí pouze velmi silnou středovlnnou stanici, slabé stanice nezachytí vůbec. Když budete potenciometrem otáčet více doprava (ve směru hodinových ručiček), bude napětí stoupat, elektronka více zesilovat a zpětná vazba účinněji podporovat slabé signály. Silné stanice budou hrát hlasitěji a objeví se i další slabé, které předtím nebylo možné zachytit.

Při dalším otáčení se situace pojenou zlomí. Zpětná vazba přivede na vstup přijímače tolik signálu, že se přijímač rozkmitá vlastními kmity. Říkáme, že "zpětná vazba nasadila" (nasadila kmity). Při ladění přes jednotlivé stanice pojednou uslyšíte pískavý, měnící se tón. Čím přesněji se naladíte na frekvenci stanice, tím nižší tón uslyšíte. Když se naladíte na silnou stanici a podaří se vám to přesně, tón bude tak hluboký, že úplně zanikne. Přijímač v tu chvíli sice kmitá, ale na stejné frekvenci jako rozhlasová stanice a ta je pojednou opět srozumitelná. V tu chvíli přijímač pracuje jako tzv. synchrodyn. Tím že zpětná vazba kmitá, náš přijímač se chová jako oscilátor - vysílač. Pokud vedle něj postavíte jiný radiopřijímač a budete otáčet ladícím knoflíkem Twinplexu, zcela určitě zaslechnete na druhém přijímači vámi vytvořený hvizd*.

Při dalším otáčení potenciometru vpravo se intenzita oscilací zvyšuje, objevují se další nežádoucí doprovodné harmonické kmitočty a často i superregenerační zákmity, projevující se zvýšeným šumem ve sluchátkách. Schopnost přijímače přijímat rozhlasové stanice se tím snižuje, až zanikne úplně. V praxi toto nastavení nepoužíváme.

Správné nastavení potenciometru při poslechu:

Při poslechu rozhlasových stanic (amplitudová modulace) nastavte potenciometr tak, aby byl těsně před polohou, kdy zpětná vazba nasazuje oscilace a zpětná vazba ještě nekmitá. Anténu zasuňte do zdířky "Ant.1"

Při poslechu radioamatérských stanic (poslech CW a SSB) nastavte potenciometr tak, aby byl těsně za polohou, kdy zpětná vazba už nasadila oscilace, jemně a čistě kmitá**. Anténu zasuňte do zdířky "Ant.2" Přijímač nalaďte kousek vedle poslouchané stanice.
Odladěním přijímače můžete měnit tón poslouchané telegrafie nebo zabarvení hlasu poslouchané radioamatérské stanice. Ovládání ladícího kondenzátoru a dolaďovacího kondenzátoru musí být velmi jemně prováděno. Na správném naladění velmi záleží, aby byla stanice srozumitelná. Citlivě doregulujte i potenciometr, aby vlastní kmity zpětné vazby byly v souladu se silou právě poslouchané radioamatérské stanice. Pro poslech slabé stanice nastavte hned kousek za bod nasazení. Při poslechu silné stanice potenciometrem trošku přidejte (i když se poslech trochu zeslabí), aby modulace poslouchané stanice "nestrhávala" vnitřní oscilace Twinplexu a řeč nebyla v důsledku toho zkreslená či dokonce nesrozumitelná.

Zajímavosti a vylepšení zpětné vazby:
Určitě jste si povšimnuli, že okamžik, kdy zpětná vazba "nasadí" je různá a záleží na poloze ladícího kondenzátoru. Čím je ladící kondenzátor více uzavřený (nižší přijímaná frekvence), tím vyšší napětí k nasazená zpětné vazby je zapotřebí a tím více doprava musí být potenciometr vytočený. Naopak při hodně otevřeném ladícím kondenzátoru (poslech vyšších frekvencí) stačí pro nasazení vazby elektronce napětí nižší a potenciometr je více vlevo. Samozřejmě zásadní vliv má to, na kolikátém závitu cívky je vyvedená odbočka pro katodu. Odbočky na mnou popsaných cívkách jsou zvoleny více méně jakousi střední, nejspolehlivější cestou, aby fungovaly i začátečníkovi. Pokud se vám však chce experimentovat a přivést přijímač k dokonalosti podle svých kritérií, můžete si vybrat jednu ze dvou variant:

1. chcete od přijímače co největší hlasitost - pak použijte plný počet devítivoltových baterií (5ks), zcela uzavřete ladící kondenzátor, otočte potenciometr téměř doprava (tak na 90%) a pak zvolte odbočku na cívce co nejníž tak, aby ještě dokázala zpětná vazba nasadit. Při poslechu pak bude zapotřebí vytáčet potenciometr hodně doprava, elektronka bude pracovat s vysokým napětím a velkým zesílením, v mnoha případech budeme moci silnější stanice poslouchat na reproduktor. jakmile se nám však anodová baterie vybije, ztratíme možnost docílit nasazení zpětné vazby.

2. chcete, aby přijímač dokázal pracovat, i když bude napájený jen žhavícím akumulátorem bez anodové baterie - opět postupujte jako v předešlém případě. Otočte potenciometr téměř doprava (tak na 90%) a pak zvolte odbočku na cívce co nejníž tak, aby ještě dokázala zpětná vazba nasadit, ale když budete přijímač napájet právě jen ze žhavícího akumulátoru (žhavení spojené propojkou na anodový okruh). Odbočka vám vyjde podstatně výš než v předchozím případě. Když pak takový přijímač budete napájet anodovou baterií s vyšším napětí, prostě jen otočíte potenciometr více doleva, čímž napětí snížíte na únosnou mez. Protože však bude první zesilovací stupeň pracovat s nižším napětím (musí být zvyklý vystačit už s 12V=), bude zesílení i hlasitost citelně menší a při pokusu o přidání se už přijímač rozpíská. Je to daň za schopnost přijímače obejít se bez sady devítivoltových anodových baterií, ale s poslechem zůstaneme většinou odkázáni jen na sluchátka.

--------------------------------------------
*) Poslechem hvizdu vysílaného Twinplexem na druhém přijímači si můžete snadno ocejchovat stupnici na Twinplexu pro každou výměnnou cívku samostatně. Doporučuji však použít co nejjednodužší přijímač (dobré zkušenosti mám se Silver-Crestem nebo Happy CS-106) protože některé složité přijímače vás dokáží mystifikovat a reagovat na různé zrcadlové kmitočty.

**) Mnohým starším amatérům, když uslyší, že doporučuji poslech radioamatérských stanic na přijímači s "nasazenou" zpětnou vazbou, se začne nejspíš otevírat kudla v kapse - kvůli představě, jak tento způsob poslechu ruší okolní posluchače. Ano, pravda je, že "nasazená" vazba vyzařuje do svého okolí rušení. Ale mohu vás uklidnit - Twinplex není radiopřijímač stejného typu, jakým bývaly zpětnovazební rádia za první republiky, jejichž hvízdání dokázalo rušit i kilometr daleko. Uvědomte si, že tehdejší audiony používaly na anodě detekční elektronky (např. AF7) napětí okolo 100 voltů, zatím co první stupeň elektronky PCC88 u Twinplexu pracuje spolehlivě už s napětím 2,5 až 6 voltů a na dobrou funkci to úplně stačí. Proto je jeho vyzařování mnohonásobně nižší než u starých přijímačů. Navíc většina posluchačů používá u svého Twinplexu poměrně krátkou aperiodickou anténu, jen velmi volně navázanou přes malý kondenzátor. Taková anténa nemá dobrou schopnost nežádoucí signály do okolí vyzařovat a ty už po několika metrech (nanejvýš desítkách metrů) zaniknou v přirozeném radiovém šumu.

[Josef]

Cívka pro krátké vlny, pásmo 40 metrů:

Protože od mého minulého příspěvku už uběhlo hodně času, předpokládám, že ti čtenáři, kteří se stavbou Twinplexu zabývali, mají už středovlnnou cívku (s rozsahem 0,52 až 1,62 MHz) vyrobenou, přijímač zprovozněný a možná se jim podařilo zachytit nejen rozhlasové stanice české, ale i některé středovlnné zahraniční, o kterých jsem psal v jiném vlákně. Používat na Twinplexu jen střední vlny, to by bylo přeci jen trochu málo, tento přijímač toho umí o dost více. Zkusme tedy navinout cívku na krátké vlny a vyzkoušet co na ni Twinplex dokáže s dobrou anténou zachytit.

Jako druhou cívku si navineme cívku pro krátkovlnné pásmo 40 metrů. Mnozí namítnou, proč nepostupujeme systematicky a nezačneme cívkou pro pásmo nacházející se bezprostředně nad středními vlnami (tzv. "top band"). Nebo alespoň radioamatérskou "osumdesátkou". Nebojte, i tam postupně dojdeme. Cívku pro 40 metrů jsem vybral schválně, protože zabijeme hned několik much jednou ranou. Její rozsah nám umožní poslouchat jednak mnoho rozhlasových stanic, ale současně i stanice radioamatérské. Obojí by se mohlo v nějaké krizové situaci velmi hodit. A navíc na "čtyřicítce" bývá během dne docela rušno, takže je šance, že i ti kteří se museli smířit jen s provizorní anténou něco zajímavého uslyší. Cívka není z pouze mojí hlavy, ale je to vlastně kolektivní dílo, protože jsem její uspořádání konzultoval s praktickými zkušenostmi několika dalších radioamatéů, kteří jsou majiteli obdobných elektronkových zpětnovazebních přijímačů. Její konečná a v praxi vyzkoušená podoba je udělaná tak, aby radioamatérské pásmo (při použití běžného ladícího kondenzátoru ze staršího radiopřijímače) vycházelo přibližně do středu stupnice. I kdyby stavitel Twinplexu neměl k dispozici optimální ladící kondenzátor nebo vodiče v přijímači vykazovaly nežádoucí parazitní kapacity, přesto by měl s touto cívkou radioamatérské pásmo 40 metrů a alespoň dvě okolní rozhlasová pásma 49 a 41 metrů úspěšně naladit, i když to už nebude ideálně rozložené na stupnici.

Cívka je navinutá na plastovou lékovou tubu o průměru 29 mm, stejnou jaká byla použita pro cívku pro střední vlny, popsanou minule. Nyní však navineme cívku podstatně silnějším drátem (minimalizace ztrát způsobených tzv. cirkulačními proudy) a bude to měděným lakovaným drátem o síle 1 mm. Vinutí bude vinuto v jedné vrstvě, závit vedle závitu, bez jádra. Celá cívka má 11,5 závitů (+/- 1 záv.) a odbočka pro připojení na katodu bude na 3,25 závitu. Celková délka vinutí cca 17..18 mm. Možná se někdo zarazí, proč to popisuji tak přesně, proč musí být celkově jedenáct a půl závitů a odbočka přesně na tři a jedné čtvrtině závitu? Nelekejte se, nemusí! Závitů může být klidně dvanáct a odbočka může být na třetím nebo na čtvrtém závitu. Ale udělat celou cívku o jedenácti a půl a odbočku na tři a jedné čtvrtině je prostě "mechanicky" výhodné, protože vinutí i odbočka bude končit vždy přímo proti kolíku na konektoru a drát vedoucí od konce cívky či od odbočky se nám nebude křížit s ostatními dráty.

Postup:
- Do lékové krabičky zespodu navrtejte 3 nebo 5 otvorů (podle konektoru). Pokud se otvory propojí, nevadí to.
- Na vývody konektoru naletujte asi 4 cm dlouhé, izolace zbavené dráty síly 0,3 až 0,5 mm.
- Pohlídejte, aby se kapičky cínu při pájení konektoru mezi vývody nespojily a nezapřičinily zkrat.
- Vyzkoušejte, zda jdou dráty i konektor zasunout do otvorů na dne krabičky.
- Konektor přilepte ke dnu krabičky tavným lepidlem.
- Na vnějším plášti, poblíž spodního okraje krabičky, provrtejte nebo horkým hřebíčkem propíchněte otvor 1 mm.
- Asi 8mm dlouhý konec lakovaného (smaltovaného) drátu určený k vinutí cívky zhněte kleštěmi do pravého úhlu.
- Zahnutý konec drátu oškrabte od laku a lehce pocínujte páječkou, ale tak, aby na nem nezůstala cínová kapka.
- Zhnutý konec drátu vsuňte od otvoru 1mm ve stěně lékové krabičky a uvnitř ní ho mírně zahněte, aby se nevyháknul.
- Začněte navíjet drát na obvod pláště krabičky. Pečlivě, závit vedle závitu, bez mezer.
- Po navinutí celé cívky, tj. 11,5 závitu si pojistěte navinutý drát kouskem lepící pásky, aby se vám neuvolnil.
- Tam, kde vinutí končí, provrtejte nebo propalte do pláště další druhý otvor 1 mm.
- Na drátu (bez jeho přerušení) vytvořte opět 8mm dlouhý "háček".
- Ze zahnutého konce oškrabte izolaci, pocínujte jej, prostřčte otvorem a zahněte tak, aby se utažené vinutí nepovolilo.
- Odpočítejte tři a čtvrt závitu od začátku a v tomto místě oba sousední závity trošku odhrňte na stranu.
- Povrch lakovaného drátu na tři a čtvrt závitu škrabáním zbavte laku a krátce a rychle ocínujte, aby teplo nepoškodilo plast.
- Ve stěně plastové tuby pod tímto bodem, ve volném místě mezi vinutím a konektorem udělejte další malý otvor.
- Tímto otvorem zevnitř ven provlečte drát vedoucí od kolíku konektoru.
- Drát mírným obloučkem přiveďte z vnější strany k oškrabanému místu a tři a čtvrt závitu a připájejte ho tam.
- Drát podložte silnějším katronem, aby se nespojil s vinutím a přitlačte ho na povrch vinutí, aby neutrpěl poškození.
- Uvnitř civky zkraťte dráty vedoucí od konektroru a připájejte je na ocínované "háčky" začátku a konce cívky.
- Cívku zkontrolujte. Krabičku uzavřete původní zátkou, popiště permanentní cetrofixou o jakou cívku se jedná.
- Povrch cívky omotejte a dobře stáhněte izolační páskou.
(barvu pásky použijte stejnou, jakou barvu bude mít příslušná stupnice nakreslená pod hlavním ladícím knoflíkem)

Vzhled cívky po navinutí:

Civka-40m-bez-izolace.jpg (85.38 KiB) Zobrazeno 20780 krát

Pohled dovnitř cívky na drátové přívody ke kolíkům konektoru:

Civka-40m-vnitrek.jpg (75.93 KiB) Zobrazeno 20780 krát

Konečný vzhled cívky zaizolované barevnou izolační páskou:

Civka-40m-hotova.jpg (85.95 KiB) Zobrazeno 20780 krát

Cívkou proladíte pásmo přibližně od 4 MHz do 12 MHz. Nejnižší dosažitelná frekvence se může dost lišit a záleží na maximální kapacitě vašeho ladícího kondenzátoru (zda má v uzavřeném stavu 500pF nebo jen 300 nebo snad i pouze 270pF). Nejvyšší dosažitelná frekvence je naopak limitována nadbytečnou délkou přívodů od patice cívky k ladícímu kondenzátoru, nastavením dolaďovacího kondenzátoru, blízkostí okolních součástek, plechových dílů a dalšími parazitními kapacitami. Obojí je individuální záležitost mechanického uspořádání i použitých součástek u toho kterého Twinplexu.

První experimenty s krátkovlnnou cívkou:
Anténu připojte do zdířky označené "Ant.1", uzemnění do zdířky "Gnd" a zapněte přijímač. Potenciometrem otáčejte pozvolna doprava a současně zkuste ladit. Když začnete ladit od nejnižší frekvence (úplně uzavřený ladící kondenzátor začnete pozvolna otevírat), měla by cívka umožnit nejprve příjem rozhlasu v pásmu 60 metrů, tedy v rozmezí kmitočtů 4,75 až 5,06 MHz. Výš nad ním (otevíráme ladící kondenzátor postupně stále více) se dostaneme k rozhlasovému pásmu 49 metrů, které leží v rozmezí kmitočtů 5,9 až 6,2 MHz. Stanice na těchto pásmech vysílají amplitudovou modulací, proto nastavte zpětnou vazbu ještě před okamžik jejího "nasazení", kdy je citlivost přijímače nejvyšší. Práci s knoflíkem potenciometru a správné "nasazováním zpětné vazby" je potřeba vyzkoušet, osvojit si to (viz. předchozí příspěvekpopisující správnou obsluhu potenciometru). Při dobrém nastavení umožňuje tzv. zpětná vazba doslova zázračné vylepšení příjmu, při špatném nastavení jej prakticky znemožní. Když se s ní naučíte správně pracovat, určitě oceníte její výhody a příjem bude čistý a dobře srozumitelný i u slabých stanic.
Nad těmito rozhlasovými pásmy leží radioamatérské pásmo 40 metrů od 7 do 7,2 (7,3) MHz. Stanice na tomto pásmu vysílají většinou nemodulovanou telegrafii nebo mluveným slovem, avšak modulací SSB. Pro úspěšný poslech obou těchto druhů provozu je zapotřebí přijímat s "nasazenou zpětnou vazbou" (kmitající vstupní obvod přijímače nahrazuje a doplňuje chybějící nosnou vlnu). Anténu je potřeba přepojit do zdířky označené Ant.2 (menší ovlivnění ladění anténou, menší nebezpečí zahlcení) a stanice velmi jemně a s citem ladit. Zejména při poslechu mluveného slova vysílaného modulací SSB je na přesné naladění velmi důležité a oceníte, že je přijímač vybavený dolaďovacím kondenzátorem. I s ním vyžaduje nastavení od obsluhujícího operátora cvik a přesnou ruku, protože stanice jsou na radioamatérském pásmu velmi hustě vedle sebe a pásmo samo o sobě je úzké. Podle denní doby a s dobrou anténou snadno zachytíte stanice z celé Evropy a někdy i dalších kontinentů.
Nad radioamatérským pásmem umožňuje cívka příjem dalších dvou rozhlasových pásem. A to pásma 41 metrů (7,3 až 7,45 MHz) a pásma 31 metrů (9,4 až 9,9 MHz). Mezi výše zmíněnými pásmy se ještě vyskytuje spousta dalších služeb (vysílajících kódovaně nebo digitálně), ale to už by bylo nad rámec tohoto článku.

Spektrum radiových kmitočtů se zakresleným rozsahem cívky 40m:
spektrum zaznamenáno v 9:00 (kliknutím zvětšit)

Spokojme se zatím s tím, že jedinou cívkou jsme získali možnost poslechu pěti nových radiových pásem s množstvím zajímavých zahraničních stanic. To byl důvod, proč jsem chtěl, abyste experimenty na krátkých vlnách započali právě výrobou této konkrétní cívky. Přeji dobrý poslech a co nejmenší průmyslové rušení ve vašem okolí.

[Josef]

Cívka pro krátké vlny, pásmo 80 metrů:

No a nyní už se dostáváme k výrobě cívky pro krátkovlnné pásmo 80 metrů, na kterou mnozí netrpělivě čekají, protože v tomto pásmu lze kromě mnoha jiných zahraničních stanic poslouchat i česky a slovensky hovořící amatérské stanice. Těm porozumí i ti starší posluchači (anglického jazyka neznalí, kterým byla ve škole vtloukána do hlavy ruština). Cívka je opět v rámci "typizace" navinutá na plastovou lékovou tubu o průměru 29 mm, stejnou jaká byla použita pro cívky popsané minule. I tuto cívku naviňte měděným lakovaným drátem o síle 1 mm*. Vinutí bude vinuto v jedné vrstvě, závit vedle závitu, bez jádra. Celá cívka bude mít 26,5 závitů (+/- 1 záv.) a odbočka pro připojení na katodu bude na 7,25 závitu. Celková délka vinutí přibližně 35 mm. (Opět ty půl a čtvrt závity nejsou smrtelně důležité, jsou pouze pro výrobu "mechanicky" výhodné, protože konec vinutí i odbočka bude končit vždy přímo proti kolíku na konektoru.)

Postup:
- Do lékové krabičky zespodu navrtejte 3 nebo 5 otvorů (podle konektoru). Pokud se otvory propojí, nevadí to.
- Na vývody konektoru naletujte asi 4 cm dlouhé, izolace zbavené dráty síly 0,3 až 0,5mm.
- Pohlídejte, aby se kapičky cínu při pájení konektoru mezi vývody nespojily a nezapřičinily zkrat.
- Vyzkoušejte, zda jdou dráty i konektor zasunout do otvorů na dne krabičky.
- Konektor přilepte ke dnu krabičky tavným lepidlem.
- Na vnějším plášti, poblíž spodního okraje krabičky, provrtejte nebo horkým hřebíčkem propíchněte otvor 1 mm.
- Asi 8 mm dlouhý konec lakovaného (smaltovaného) drátu určený k vinutí cívky zhněte kleštěmi do pravého úhlu.
- Zahnutý konec drátu oškrabte od laku a lehce pocínujte páječkou, ale tak, aby na nem nezůstala cínová kapka.
- Zhnutý konec drátu vsuňte od otvoru 1 mm ve stěně lékové krabičky a uvnitř ní ho mírně zahněte, aby se nevyháknul.
- Začněte navíjet drát na obvod pláště krabičky. Závit vedle závitu, dobře stlačujte, aby vám délka krabičky stačila.
- Po navinutí celé cívky, tj. 26,5 závitu si pojistěte navinutý drát kouskem lepící pásky, aby se vám neuvolnil.
- Tam, kde vinutí končí, provrtejte nebo propalte do pláště další druhý otvor 1mm.
- Na drátu (bez jeho přerušení) vytvořte opět 8 mm dlouhý "háček".
- Ze zahnutého konce oškrabte izolaci, pocínujte jej, prostřčte otvorem a zahněte tak, aby se utažené vinutí nepovolilo.
- Odpočítejte sedm a čtvrt závitu od začátku a v tomto místě oba sousední závity trošku odhrňte na stranu.
- Povrch lakovaného drátu na sedm a čtvrt závitu škrabáním zbavte laku a krátce a rychle ocínujte, aby teplo nepoškodilo plast.
- Ve stěně plastové tuby pod tímto bodem, ve volném místě mezi vinutím a konektorem udělejte další malý otvor.
- Tímto otvorem zevnitř ven provlečte drát vedoucí od kolíku konektoru.
- Drát mírným obloučkem přiveďte z vnější strany k oškrabanému místu na sedmém a čtvrt závitu a připájejte ho tam.
- Drát podložte silnějším katronem, aby se nespojil s vinutím a přitlačte ho na povrch vinutí, aby neutrpěl poškození.
- Uvnitř civky zkraťte dráty vedoucí od konektroru a připájejte je na ocínované "háčky" začátku a konce cívky.
- Cívku zkontrolujte. Krabičku uzavřete původní zátkou, popiště permanentní cetrofixou o jakou cívku se jedná.
- Povrch cívky omotejte a dobře stáhněte izolační páskou.
(barvu pásky použijte stejnou, jakou barvu bude mít příslušná stupnice nakreslená pod hlavním ladícím knoflíkem)

Finální provedení cívky pro krátkovlnné pásmo 80 metrů:

Civka-80m-hotova.jpg (79.26 KiB) Zobrazeno 20765 krát

Cívka je opět navržena tak, aby radioamatérské pásmo 80 metrů (tj. 3,5 až 3,8 MHz) bylo přibližně uprostřed rozsahu. Pro poslech radioamatérských stanic vysílajících provozy CW (nemodulovaná telegrafie) a SSB (mluvené slovo) platí totéž, co bylo řečeno v předchozí kapitole (přijímač nastavený do kmitajícího stavu těsně za hranici vzniku oscilací, anténu zasunout do zdířky označené "Ant.2", velmi opatrně ladit, velmi opatrně manipulovat s knoflíkem potenciometru - při poslechu slabých stanic těsně na hranici oscilací, u silných stanic lehce přidat, aby nebyl zvuk zkreslený). S touto cívkou lze proladit pásmo zhruba od 2,5 MHz až k frekvencím okolo 6,5 MHz, takže se s cívkou pro 40 metrů (popsanou v předchozím příspěvku) spolehlivě překrývají a žádnou stanici mezi oběma rozsahy nemůžete minout.

Spektrum radiových kmitočtů se zakresleným rozsahem cívky 80m:
spektrum zaznamenáno ve 20:00 (kliknutím zvětšit)

*) Pokud byste u vzduchových cívek, které jsou vinuty závit vedle závitu, použili jinou sílu drátu, změní se logicky i její délka. Tím se bohužel výrazně změní i její parametry. Aby taková cívka pracovala v našem přijímači správně, potřebovala by úplně jiný počet závitů. Pokud by se stalo, byla velká nouze a drát předepsaného průměru by nebylo možno sehnat, lze použít i jiný drát (nepatrně tenší), ale za předpokladu, že dodržíte původní předepsanou délku cívky. To znamená vinout tenší drát s rovnoměrnými mezerami tak, aby hotová cívka potřebné délky dosáhla. Pak je pravděpodobné, že se tato improvizovaná cívka svými parametry nebude příliš odlišovat od původního požadavku. Rovnoměrné vinutí drátu s mezerami zajistíte, když společně s drátem budete vinout silnější nit nebo rybářský vlasec. Vhodnout tloušťku pomocné nitě musíte vyzkoušet.

[Josef]

Ti, kteří bydlí v bytě si možná postesknou, proč musí být u Twinplexu použita zrovna drátová anténa, když oni ji nemají kde natáhnout. Pokud nebudeme mít příliš velké nároky, lze u našeho přijímače použít i anténu feritovou. Takovou, jakou používají transistorové přijímače.

Feritová anténa je vlastně cívka navinutá na tyčince z feromagnetického materiálu. Tyčinka má schopnost soustředit do sebe siločáry magnetické složky radiového signálu. Cívka na takové tyince navinutá pak zachycuje signál takové síly, jako by měla mnohem větší rozměry (např. velikost rámové antény). Cívka navinutá na tyčince musí být v našem případě současně hlavní cívkou v přijímači. Naši feritovou anténu tedy zastrčíme do přijímače místo běžné vzduchové cívky. Aby měla feritová anténa "volný přístup" k radiovému signálu, musí být daleko od plechových částí přijímače. Vyrobíme proto dlouhou nožku z plastové tubičky, která je na spodním konci opatřená konektorem pro zasunutí do přijímače a na druhé straně nožky bude napříč umístěna feritová tyčinka s cívkou. Pro naše experimenty bude nejvhodnější cívka na střední vlny. Protože je tyčinka z feromagnetického materiálu, pro dosažení stejných parametrů (stejných jako má výměnná středovlnná cívka vzduchová, co jsme si už vyrobili) jí bude stačit o dost menší počet závitů. Jejich přesný počet závisí na průměru, délce a vlastnostech feritové tyčinky. Pokuste si opatřit tyčinku co nejsilnější a nejdelší, protože ta zachycuje silnější signál.

U prototypového vzorku byla použita kulatá tyčinka o průměru 12 mm dlouhá 120 mm. Na ni byl navinut kousek tvrdého papíru a na něj závit vedle závitu navinuto 45 závitů VF lankem (lze použít i lakovaný drát 0,2mm) a odbočka pro zpětnou vazbu byla vyvedená na třetím závitu od uzemněného konce. Vývody od cívky byly svedeny izolovanými dráty vnitřkem trubičky až na kolíky konektoru a připájeny. Feritová tyčinka byla v příčném výřezu plastové nožky upevněna dvěma stahovacími páskami, vinutí zajištěno izolační páskou a samosmršťovací bužírkou. Konektor byl do nahřáté plastové trubičky (tvořící nožku) zespodu silou zasunutý, což stačí, aby v ní bezpečně držel. Konektor je použitý celý, tedy i s plechovými díly. Toto řešení má sice nežádoucíí parazitní kapacity, ale anténa zasunutá do přijímače mnohem lépe drží a konektor se nevylamuje.

Vzhled feritové antény s cívkou pro střední vlny:

Feritova-antena-s-civkou-na-SV.jpg (95.11 KiB) Zobrazeno 20763 krát

Feritovou anténu zasunete do konektoru pro výměnnou cívku, anténu ani uzemnění do zdířek však nepřipojujte, není to potřeba. Při přijmu musí být tyčinka antény orientována vodorovně. Protože se feritová anténa chová směrově, musíte pozvolna otáčet celým přístrojem a hledat polohu, kdy bude příjem nejsilnější. S touto anténou zachytíte přes den jen silné české stanice, večer a v noci i silnější stanice zahraniční, ale hlasitost bude dostačovat pouze pro poslech na sluchátka. Ladění stanic i ovládání potenciometru zpětné vazby bude stejné, jako by byla v přijímači použitá obyčejná výměnná cívka a do zdířky připojená drátová anténa.

[Josef]

Cívka pro dlouhé vlny:

Protože by nebylo vhodné podceňovat význam poslechu rozhlasových stanic na dlouhých vlnách, vyrobme si nyní cívku právě na tento frekvenční rozsah. Jaká ta cívka bude? Jak uvidíte dále - na „dlouhé vlny“ budeme potřebovat „dlouhou cívku“, navinutou „dlouhým drátem“. Toto tvrzení, ale není odborné. Na dlouhé vlny prostě potřebujeme cívku s větší indukčností, než byly cívky, které jsme zatím vyráběli pro vyšší rozsahy (zhruba okolo 3 mH).

Pokud si vyrobíme cívku stejného typu, jaký používáme - tedy cívku vzduchovou jednovrstvou, budeme tentokrát potřebovat jako její kostru plastovou lékovou tubu o průměru 29mm dlouhou alespoň 90mm. To aby nám na ni potřebný počet závitů vešel. A ještě k tomu budeme muset použít hodně tenký drát. Postup výroby bude úplně stejný jako u předchozích cívek, takže jej nebudu detailně opakovat. (Odborníci věci znalí se mého návodu držet nemusejí, určitě zvládnou udělat i cívku efektivněji - např. křížovým vinutím vloženým do ferritového hrníčkového jádra, ale pro začátečníka by to byla přeci jen hodně neschůdná technologie.)

Cívka bude mít celkově 400 až 450 závitů lakovaného drátu o průměru 0,1mm* vinutého závit vedle závitu. (Máte-li ladící kondenzátor 500pF stačí vám 400 závitů, máte-li ladící kondenzátor s celkovou kapacitou jen 270 nebo 300pF naviňte raději 450 závitů.) Odbočka pro připojení katody elektronky bude vyvedena zhruba na padesátém až šedesátém závitu (počítáno od uzemněného konce cívky). Záměrně píši jen přibližné počty závitů. To proto, že v tomto případě +/- 10 závitů není kritická chyba. Navíc vám to usnadní práci.

Začněte vinout a poctivě počítat prvních padesát závitů. Po kluzkém povrchu plastové tuby je prsty shrnujte ke straně tak, aby ležely těsně vedle sebe a vzájemně se dotýkaly. Když navinete celých padesát závitů, udělejte odbočku, ale drát nestříhejte, nepřerušujte a naviňte ve stejném smyslu dalších padesát závitů. Teď máte celkem 100 závitů (a zbývá ještě navinout dalších 300 až 350 závitů aby byla cívka hotová). Jestli se vám nechce počítat závit po závitu dál, změřte nyní délku, kolik místa navinutých 100 závitů na plastové tubě zabralo a přeneste si tuto vzdálenost na tubu a centrofixou Permanent si udělejte rysky v místech, kde se dá předpokládat 200 závitů, …300 závitů, …400 závitů, …450 závitů. A pak už jen bez počítání viňte, až dospějete k poslední rysce. Vinutí cívky připojte na dráty vedoucí ke konektoru na dně tuby, cívku omotejte několika vrstvami elektrikářské izolační pásky, která ochrání tenký choulostivý drátek a máte hotovo.

Připojení cívky ke kolíkům konektoru:

civka-DV-zapojeni.jpg (34.6 KiB) Zobrazeno 19711 krát

Prototypová cívka měla 400 závitů a proladila s kondenzátorem 500pF (+ parazitní kapacity v přijímači) v rozsahu od 150kHz do 450kHz, takže spolehlivě zvládala celý rozhlasový dlouhovlnný rozsah s dostatečnou rezervou.

Polotovar výměnné cívky pro DV před omotáním ochrannou páskou:

Civka-na-DV-1.JPG (40.78 KiB) Zobrazeno 19714 krát

Hotová výměnná cívka pro rozsah dlouhých vln:

Civka-na-DV-2.JPG (43.37 KiB) Zobrazeno 19714 krát

Při poslechu připojte anténu do zdířky AM. A protože posloucháme „dlouhé vlny“, použijte „dlouhou anténu“, (pokud to vaše možnosti dovolují). Když začnete ladit od nejvyšší frekvence dolů (tedy zcela otevřený ladící kondenzátor začnete pozvolna uzavírat), asi v první třetině otáčení byste měli na frekvenci 270kHz narazit na Radiojurnál z vysílače Topolná. Při dalším uzavírání ladícího kondenzátoru, někde před druhou třetinou by se mělo ozvat vysílání polského rozhlasu Jedynka. Tím to přes den končí. Ale budete-li experimenty provádět večer, spolehlivě zachytíte na dlouhých vlnách ještě několik dalších vzdálenějších zahraničních rozhlasových stanic.

--------------------------------

*) Drát síly 0,1mm CuS se dá získat z primárního vinuté malých síťových transformátorků, relátek či malých stykačů nebo koupit po internetu. Nepoužívejte drát silnější. Potřebný počet závitů by se vám na tubu od Celaskonu nevešel a delší cívka se stejným počtem závitů by stejně neměla potřebnou indukčnost. Opatrně, ale poctivě, oškrábejte lak v místě, kde budete drátek pájet. (Nedokonalé pájení se projevuje velmi zákeřně - nejčastěji nejistým a skokovým nasazováním zpětné vazby, kdy si nakmitaná VF energie musí pracně prorážet cestu přes nekvalitně sletovaný spoj plný polovodivých přechodů v místě styku oxidů cínu a mědi.)

[Wolf]

Josefe, díky za ultimátní propracovaný návod, začal jsem shromažďovat součástky. Obdivuju kolik sis s tím dal práce a nemůžu se dočkat, až začnu stavět. Můžu si prosím dovolit několik otázek?

Jak se liší zapojení s výstupním transformátorem uvnitř a venku? Když je venku, primární vinutí propojuje B+ a 2. anodu, případně jsou místo něj zapojeny cívky sluchátek.
Když je ale uvnitř, případná přídavná sluchátka jsou zapojena mezi B+ a zem, s 100nF kondem v sérii. Proč tomu tak je a jak to funguje?

Nebylo by výhodnější místo pevných kondenzátorů zajišťujcíích vazbu antény vložit trimr? Z popisů obdobných zapojení na internetu vyplývá, že štelování této vazby je důležitou součástí ladění/obsluhy.

Má vůbec nějaký smysl stavět nereflexní zapojení? Z popisu to totiž vypadá, že reflexní varianta má samé výhody.
Je u ní ale nutno použít ten anténní svod koaxem?
Lze použít stejnou výměnnou cívku? Ve schématu má u reflexní varianty jinak číslované vývody.
Lze tlumivky použit v reflexní variantě konstruovat svépomocí? Jak nejlépe?

Uf, neuvědomil jsem si, že mám těch otázek tolik .