Rádioamatérská tísňová služba

[Josef]

Nevím, zda tímto tématem návštěvníky tohoto diskuzního fóra dostatečně zaujmu. Na jiných fórech, zaměřených víc v postapokalyptickém duchu bych zřejmě neuspěl vůbec, protože většina jejich příznivců razí heslo „sám za sebe“. Zde na nezdolny.cz je však přeci jen skupina lidí smýšlející víc „občanským“ způsobem. Takže téma zaměřené na určitou součinnost „občana dobrovolníka“ s „vládní strukturou“ (v tomto případě nejspíš s místním zastupitelstvem obce či města) by nemuselo být až tak úplně mimo mísu a popuzovat. Jedná se však o činnost, určenou vysloveně pro rozpadlíky, které jen tak nějaká situace nerozhází – protože pokud chce někdo nabídnout své schopnosti, čas a možnosti druhým za mimořádné události, může to udělat jen tehdy, pokud má v prvé řadě dokonale zabezpečenou svou rodinu i sebe samotného, aby se nestal druhým přítěží.

Jedná se o „organizaci“ dobrovolníků z řad koncesovaných i nekoncesovaných (CB, PMR) radioamatérů, kteří by dokáží být během mimořádných událostí (živelných pohrom, blackoutu apod.) mezi sebou ve spojení a jsou schopni nabídnout své služby v okamžiku výpadku hlavních telekomunikačních prostředků (především telefonů) krizovým komisím, místním samosprávám či složkám integrovaného záchranného systému.

Odborněji řečeno: Jedná se o technické zabezpečení předávání zpráv „od třetích osob“ - „třetím osobám“ v situaci, kdy pro závažnost situace není možné použít jiných běžných komunikačních prostředků (telefonu, e-mailu, pošty).

Ona „zpráva“, o které se tu hovoří, je svým způsobem hodně podobná klasickému papírovému telegramu, psanému na blanketu tak, jak jej znají ti dříve narození. (Samozřejmě obsah zprávy si stanice mezi sebou nemusí vysílat telegraficky, když mají možnost použít spojení mluveným slovem.) Zpráva obsahuje záhlaví s adresami - od koho pochází a komu má být doručena, důležitost (priorita přenosu), datum a čas, aby nedošlo k duplicitě nebo záměně časové posloupnosti zpráv. Za záhlavím následuje vlastní text zprávy.

Jedná se samozřejmě výhradně o zprávy závažného charakteru. Tedy například, když povodňová komise města Otrokovic bude informovat magistrát města Uherské Hradiště o kulminaci hladiny Moravy a postupu povodňové vlny. Nebo to může být zpráva starosty obce Zděchová určená pro zastupitelstvo ve Vsetíně s žádostí o zajištění zprůjezdnění hlavní příjezdové cesty do obce po polomech způsobených námrazou a dotazem, kdy je předběžně pánované obnovení dodávek elektřiny pro obec.

[Josef]

Na Slovensku dobrovolnická organizace Rádioamatérská tiesňová služba Slovenského zväzu rádioamatérov už léta existuje. Je členem mezinárodní radioamatérské sítě A.R.E.S. (Amateur Radio Emergency Service) a při své činnosti vychází z mezinárodně platných směrnic. Také pořádá pravidelná setkání a cvičení, při kterých prověřuje „bojeschopnost“ svých členů. Díky začlenění do mezinárodních struktur mohou slovenští radioamatéři úspěšně vypomáhat i při mimořádných událostech ve velmi vzdálených destinacích. Pro radiové vlny hranice neplatí, a pokud jsou stanice poblíž krizové události už zahlcené množstvím přenášených zpráv, zhostí se úkolu stanice vzdálenější, klidně i z druhého konce světa.

V Čechách byl obdobný trend. Před lety vznikl projekt TRASA, ale dne 21.4.2007 byl autory a koordinátory ukončen poté, co jeho technické možnosti byly nabídnuty Integrovanému záchrannému systému, ale ten neprojevil pro takto podanou ruku patřičné „nadšení“.
(V této souvislosti se naskýtá otázka, zda byl IZS tím vhodným subjektem, který měl být nabídkou osloven. Osobně si myslím, že měla být raději oslovena obecní zastupitelstva a další místní samospráva. Která, pokud jde o technické vybavení vlastními komunikačními prostředky, za IZS silně pokulhává, ale přesto za mimořádných okolností mezi sebou potřebuje postupy koordinovat. Zde by se asi nabídka setkala s větším porozuměním bez falešného pocitu, že se radioamatéři snaží někomu konkurovat.)

Takže v současnosti (pokud jde o Českou republiku) je to, až na pár vlaštovek, bída s nouzí. Jednou ucelenou a fungující komunikační sítí jsou radioamatéři sdružení okolo pardubicko-chrudimského Rescueinfo. Další pak například radioamatéři spolupracující s radnicí v Šumperku.* Obě tyto „buňky“ prokazují funkčnost a životaschopnost systému, i když jsou zatím provozovány jen na místní či regionální úrovni bez výraznějších celorepublikových vazeb.

Pokud nebudeme striktní individualisté, ale připustíme si myšlenku, že košile je bližší než kabát a že během mimořádné události (a nejen během ní) je vhodné vedení vlastní obce podpořit (byť představuje pro občana ne vždy přívětivou prodlouženou ruku státní moci) a že má smysl podobné sítě organizovat, pak se zkusme v dalších příspěvcích trošku podrobněji zamyslet nad případnou organizační strukturou a vhodným technickým vybavením…

*) Vysílání ze Šumperka, pokud jste v dosahu, si můžete poslechnout každou první středu v měsíci ráno od 8:30 do 9:30 a večer od 20:30 do 21:30 hodin (místního času), dále pak každý první pátek v měsíci od 18:00 do 19:00 hodin a každou první sobotu v měsíci od 8:30 do 9:30 hod. Vysílání probíhá na CB pásmu, kanál č.3 (pokud by byl tento kanár rušený, pak na kanále č.2). Signál je v rovinatém Pomoraví slyšitelný až do Olomouce, i k Prostějovu. V době povodní nebo jiných mimořádných událostí by pro vás mohlo být užitečné toto vysílání poslouchat, ale svůj význam má i v době "mírové", protože se zde někdy řeší i praktické otázky přípravy na tyto scénáře (např. záložní zdroje energie pro důležité složky, jejich součinnost, zásobování vodou a pod.)

[kregan]

Něco podobného jsem už řešil u nás. S tím, že mě na základě Cílkových přednášek napadlo podobně sdružit i lidi s legálně drženými střelnými zbraněmi, případně i lidi se specifickou technikou nebo se studnou s možností alternativního čerpání vody. Jenže nikdo neví, zda takoví lidé v obci jsou. Musela by se do místních sdělovacích prostředků zformulovat nějaká výzva ať se přihlásí ti, kteří by se chtěli zapojit. Jen mám obavu, že by se takových moc nenašlo. Navíc jsme nedaleko Prahy a všichni spoléhají, že nenadálé situace bude řešit pražský krizový štáb.
Druhá možnost by byla, že by přímo radnice na své náklady pořídila vysílačku/vysílačky, elektrocentrálu, filtr na vodu, případně i PB spotřebiče a mobilní toaletu. Zde mi bylo řečeno, že od toho máme místní dobrovolné hasiče s potřebným vybavením, kteří v případě potřeby vše důležité poskytnou. Můžeme v to jen doufat.

[Josef]

...a o tomto mírně zcestném uvažování to právě je! Dobrovolní hasiči mají primárně "hasit" (a mnoho dalšího s tím spojeného), tedy řešit věci především fyzicky a ne zajišťovat spojení starosty s někým jiným. Nejsou tu od toho, aby se roztrhli na tisíc kousků a zvládali všechno co je v daném okamžiku zapotřebí, ale jen to nejdůležitější, co nevládnou jiní. Naopak radioamatéři, kteří de facto hasit nemají čím ale vybavení mají, to spojení mohou zajistit. Nemusí mít na to fyzičku jako potřebují hasiči. Obsluhovat vysílačku zvládne i invalidní důchodce a navíc tomu může věnovat prakticky celý den. Mimochodem, dost dobře si nedovedu představit dobrovolné hasiče (při vší úctě k nim) jak s vybavením, které mají, bez vnější technické podpory udělají pátý den celostátního blackoutu spojení z obecního úřadu z Hrčavy u Jablunkova třeba do Zelené Lhoty u Nýrska.

Ona organizační struktura takové dobrovolnické radiové sítě je docela složitá věc. Není to jen o tom, že někdo má doma vysílačku. Má-li jít zaslat zprávu odkudkoli kamkoli, což je hlavní cíl, je to nejen o radistech, ale i pěších spojkách, které zprávu na potřebnou adresu doručí nebo naopak k radistovi od odesílatele přinesou, atd. Prostě to nelze chápat (ani řešit tak), že někdo podstrčí starostovi pod nos mikrofon od síbíčka a: "starosto mluv".

To, co tato dobrovolnická služba bezpodmínečně musí mít, je důvěryhodnost. A tu jí může dát pouze jistota, že zpráva bude doručena zcela přesně, bez jakéhokoli pozměnění smyslu obsahu, i kdyby byla přenášena přes deset operátorů za sebou. Proto se v zahraničí u A.R.E.S.u používá právě ona forma jakéhosi "telegramu". Odesílatel zprávu jednoznačně zformuluje do písemné podoby a pak je zpráva slovo od slova přenášena (v krajním případě hláskováním po písmenech). Přístup operátorů musí být zcela profesionální, bez ohledu na to, zda komunikují KV tranceiverem nebo jen lacinou PMRkou. Jakýkoli diletantský přístup je schopný celou myšlenku zdiskreditovat a pohřbít, ještě dříve, než by se vůbec nějaká síť zformovala.

Problém je, že takovou věc nejde dávat dohromady až během mimořádné okolnosti. Prostě vysílačka není telefon, jak už jsem psal mnohokrát. Vše musí být předem přesně domluvené. Frekvence, časy, způsob předávky, cíloví účastníci...

Jak zavolat konkrétního adresáta?
Mnozí zastupitelé si myslí, že když mají v obci radioamatéra (kterého bezpečně poznají podle antén), že za ním v případě nějakého průšvihu prostě zajdou a řeknou: "Zavolej mi prosím magistrát města Brna a spoj mě paní Vopršálkovou." A myslí si, že udělá jako co? Naladí 3,760 MHz, opepří 100W do antény a zařve do mikrofonu: "Haló tady Dlouhá Loučka, volám Brno, volám magistrát, je tam paní Vopršálková? Chce s ní mluvit náš starosta." Radiové vlny úspěšně dorazí do Brna. Ale co dál? Paní Vopršálková na magistrátě se o jeho volání dozví jak? Bude chytat SSB na vidle?

Při průšvihu (celostátního charakteru) dopředu nikdo neví, koho bude třeba právě ten starosta* z Dlouhé Loučky potřebovat volat. Takže prakticky v každé větší obci v tu chvíli musí být někdo, kdo zprávu přijme a pošle někoho, aby volanou osobu vyhledal a zprávu jí fyzicky předal, případně vyčkal odpovědi a tu přinesl k odvysílání. Systémově a organizačně se vlastě vracíme zpět, někam do doby poštovních úřadů, veřejných telefonních hovoren, listovních doručovatelů či drátového telegrafu. Nicméně co do funkčnosti byl v minulosti tento koncept spolehlivý a s malými nároky na techniku (tj. počet stanic).
*) Omlouvám se starostovi zmíněné obce, že jsem ho pro pochopení funkčních souvislostí použil jako příklad.

Služba i pro řadové občany
Pokud by šlo o samostatně fungující síť, nezávislou na IZS a pod., mohla by mít poměrně solidní "kapacitní propustnost". Takže by mohla řešit i další nouzovou "korespondenci". Ono nejde jen o členy zastupitelstva, krizové komise a podobné složky. V krizové situaci se ocitne i spousta občanů - těch především. Představte si třeba živelnou katastrofu, která přijde náhle. Nejméně polovina rodin má své rodinné příslušníky roztroušené kdoví kde v jiných městech, v zaměstnání, na služebních cestách a pod. A náhle s nimi ztratí spojení. Neví kde jsou, co s nimi je. Chce je třeba informovat, aby se nevraceli do obce, ale raději zůstali někde u příbuzných. Jenže jak jim to sdělit, když nejdou mobilní telefony a průjezdnost komunikací je nulová? A zde je právě šance pro radioamatérskou službu. Mohli by si podat "telegram" na "czech-pointu" radiové tísňové služby zřízeném dočasně třeba v místní knihovně. A ve vzdálené obci by byl adresát vyzván obecním rozhlasem k vyzvednutí doručené zprávy na konkrétním místě, třeba na obecním úřadě.

[Josef]

Radioamatérská ranní meteokolečka z pohledu mimořádných událostí:

Na ranní meteokolečka, která se konají na některých významnějších radioamatérských převaděčích v České republice už od jejich vzniku panují rozporuplné názory. Někteří je považují za zbytečné blokování převaděčů nudícími se radioamatéry-důchodci s tím, že jejich zpravodajství o počasí v dobách internetu nemá žádný praktický význam a navíc, že jejich metodika měření není vůbec objektivní. Jiní zase nedají na meteokolečka dopustit. Co člověk, to jiný názor. Proto s dovolením přidám i svůj:

Pokud se podívám na tuto radioamatérskou aktivitu z úhlu pohledu uvedeného v nadpise příspěvku, dají se z ní vyzískat docela zajímavé informace a souvislosti. Meteokoleček se pravidelně každý den, účastní prakticky stále stejné radioamatérské stanice. Pokud si uděláte jejich seznam a následně si je zakreslíte do mapy, pak údaje, které o počasí sdělují, významně nabudou na informační hodnotě. Získáte rámcovou představu o ploše, jakou převaděč svým signálem spolehlivě pokrývá. Dále když víte, odkud stanice vysílá a jaké počasí hlásí, jste následně schopni do mapy zakreslit např. rozhraní a postup studené fronty doprovázené bouřkami, případně dopočítat, kdy meteorologický jev dorazí k vám. Sice omezeně a pracně, ale zato i bez internetu a ostatních veřejných sdělovacích prostředků. Tedy prakticky bez jakékoli závislosti na dodávce elektřiny v síti. (Samozřejmě různé nadbytečné informace typu „ó jak nám ráno krásně zobaly slepičky“ si musíte odfiltrovat a nad podobnými „bonusy“ se nepozastavovat.) Další věcí, kterou z mapy a seznamů účastníků meteokoleček můžete vypozorovat je, že většina stanic se účastní provozu jen na jednom převaděči a na ostatní nedosáhnou. Ale dokážete nalézt i malé procento těch, které hlásí své údaje na dvou převaděčích. Ty jsou pro následující nástin velmi důležité.

Pokud by totiž prozíraví správci převaděčů dokázali upravit převaděče pro nouzový režim* při výpadku dodávky el. energie - odbourání nadstandardních funkcí kontrolérů, přechod na šetření energií a zálohování solárním systémem (tak jak to bylo nedávno provedeno třeba u převaděče OK0O), pak se tu nabízí možnost využití nouzové komunikační sítě zprostředkovávané právě těmito převaděči a stanicemi které jej pravidelně využívají. Místní stanice by byly schopny zabezpečit přenos informací do a ze svých obcí, jiné i mezi jednotlivými převaděči napříč rozsáhlým územím. A to všechno jen při využití frekvence VHF a za pomocí přízemní vlny.

Mnozí si určitě položí otázku, proč to dělat tak složitě, když krátké vlny jsou schopné větší vzdálenosti překlenout naráz, bez potřeby nějakých převaděčů a řetězců mnoha pozemních stanic? To je pravda. Jenže existuje jedna mimořádná situace, kdy by to svůj význam mělo. Taková situace může nastat při velké solární bouři. Při ní může dojít k nepředvídatelnému chování ionosféry a spojení na krátkých vlnách může být problém. Vzájemná kombinace obojího - tedy solární bouře a výpadku elektrorozvodné sítě (potažmo internetu, mobilů aj.) patří mezi kombinace reálné, protože solární bouře může blackout odstartovat. Z něčího pohledu tedy mohou být meteokolečka jen nudou a důchodcovským hraním, z jiného pohledu mohou být skrytým lidským i technickým potenciálem využitelným v krizové situaci a to svou cenu má...

Níže uvádím několik poslechových map meteokroužků na moravských převaděčích (pořízených ruční radiostanicí z náhorní roviny u větrných elektráren na Protivanově).

Stanice účastnící se meteokroužku v 7:30 hod. na převaděči OK0F Suchý vrch:
(Rozkliknutím zvětšit)

Stanice účastnící se meteokroužku v 7:45 hod. na převaděči OK0D Lysá hora:
(Rozkliknutím zvětšit)

Stanice účastnící se meteokroužku v 8:15 hod. na převaděči OK0O Pohořany:
(Rozkliknutím zvětšit)

Stanice účastnící se meteokroužku v 9:00 hod. na převaděči OK0H Děvín:
(Rozkliknutím zvětšit)

Výčet stanic není bohužel úplný a vyžadoval by více monitorovacích výjezdů, než jen jeden den. Mohlo se stát, že v daný den se některá stanice nemohla z osobních důvodů vysílání zúčastnit. Bohužel jsou i případy, kdy na větší poslechové vzdálenosti při slabém a zašuměném signálu převaděče nelze značku přečíst jen proto, že operátor nemluví dost zřetelně do mikrofonu. (Typickým příkladem je modulace od řídící stanice jihomoravského meteokroužku na OK0H. Jejíž značku se mi ani přes opakovaný poslech zvukového záznamu nepodařilo se stoprocentní jistotou identifikovat. Na větší vzdálenosti a při rušení je tato modulace komunikačně zcela neprůchodná, přitom všechny ostatní stanice byly čitelné bez potíží.)

------------------------------------------------------

*) Je mi jasné, že úprava převaděče na solární či jiné podpůrné na elektrorozvodné síti nezávislé napájení je především otázkou finanční. Převaděče zatím fungují víceméně jen z dobrovolných příspěvků sponzorů a těmi jsou ve většině sami radioamatéři. Jistě si dovedete představit, že český důchodce není schopen posílat na provoz převaděče nějakou závratnou sumu. Pokud by tedy měly převaděče plnit výše uvedenou celospolečensky prospěšnou činnost a být k dispozici i v krizové situaci, potřebovali by jejich správci finanční injekci (alespoň jednorázovou) a to nejen od řadových radioamatérů, ale i z jiných, mohutnějších zdrojů, aby taková přestavba mohla proběhnout. Myslím, že by to byly rozumně vynaložené prostředky, které by se v budoucnu vrátily i v poklesu ročních nákladů na běžný provoz převaděče. Právě elektrická energie (při ne zrovna levných tarifech, kvůli umístění v často lukrativních lokalitách) je jednou z nejvýznamnějších nákladových položek.

[Josef]

Při osobním setkání s Maxem nějak přišla řeč na radiové spojení, mimořádné události, branné spolky a věci s tím související. A to včetně úvah, co by bylo potřeba udělat, aby se daly takové věci podpořit a mezi veřejností zřídit. Nebylo dost času probrat toto téma hlouběji a popravdě řečeno, na mnohé věci si člověk nevzpomene hned, ale až s odstupem času. Proto mi dovolte, abych na toto téma napsal svůj soukromý názor, či spíš „rozbor“ stavu. Toto fórum čtou občas i lidé, kteří mají možnosti v těchto věcech mnohé změnit.

V minulých příspěvcích jsem psal o Radioamatérské tísňové službě A.R.E.S. ve světě a na Slovensku i o neúspěšném projektu TRASA v Čechách. Stále mi v hlavě vrtá otázka - proč to jinde jde a u nás ne? A nebo, když už ano, tak jen chvíli a je to takové „neslané, nemastné"? Aby něco dlouhodobě udržitelně fungovalo, musí k tomu dozrát podmínky technické, ale především podmínky společenské.

1. Podmínky technické
Pokud jde o technické podmínky, ještě nikdy v minulosti nebyly tak příznivé, jako jsou nyní. Dnešní radioamatér má bez problémů možnost zakoupit si vysílací zařízení s takovými parametry, o kterých by se mu ještě před dvaceti či třiceti lety ani nesnilo. A to za dostupnou* cenu. Pokud tedy není technika tím, co by výše uvedené aktivity brzdilo, pak jím musí být něco jiného…

*) Pokud se mi právě chystáte oponovat, že radiostanici za 30-tisíc nepovažujete zrovna za dostupnou, pokusím se vás vyvést z omylu, ale musíme srovnávat srovnatelné. Zkusme třeba ruční radiostanice. Když se k nám poprvé začaly dovážet první radiomamatérské ruční radiostanice, stál čtyřwattový Icom na pásmo 145MHz/FM od 10 do 16-ti tisíc. Z tehdejšího měsíčního platu mezi 2000 až 3000,- se toho moc odložit nedalo, takže zájemce musel šetřit často více než rok i déle, než si mohl staničku koupit. Dnes koupíte stejně výkonné rádio (dokonce duálband), za cenu lehce nad tisíc korun. A mzdy jsou ve většině případů takové, že budete-li chtít, radiostanici si můžete koupit klidně už z první výplaty a pro spojení v základní struktuře místní krizové radiové sítě úplně vystačí. A o příslušenství raději ani nehovořím. Dřív si musel operátor spoustu věcí sám pracně dodělávat a vyrábět. Dnes, když potřebuje, koupí prakticky vše hotové a na profesionální úrovni.

2. Podmínky společenské
Do této skupiny můžeme zařadit zhruba tři aspekty:

a) Co dovoluje aktuální legislativa Na jednu stranu lze jako vysoce pozitivní označit, že Český telekomunikační úřad umožnil vysílat řadovým občanům na některých kmitočtech bez složité byrokracie a zkoušek prostřednictvím „všeobecných oprávnění" (CB-rádio, PMR-rádio, sdílené kmitočty). Koncesovaným radioamatérům HAM pásma zůstala, ba dokonce jich přibylo. Díky za to.
Ale na druhou stranu se však tiše stalo něco zdánlivě bezvýznamného, ale z celospolečenského hlediska velmi zásadního. Když zavzpomínám na sedmdesátá a osmdesátá léta, kdy ještě neexistovaly mobilní telefony, bývalo pravidlem, že radioamatéři asistovali při organizační zabezpečení nejrůznějších masových kulturních a společenských aktivit. To byla situace, kde se mohla veřejnost s prací a významem radioamatérů setkat, tak říkajíc na vlastní kůži. Pro radioamatéry to byla velmi důležitá prezentace - ukázat, že jejich hobby má praktické využití. Problém je, že dnes už je taková věc po právní stránce neprůchodná. Věta, že "radioamatéři mohou bezplatně pomáhat při zabezpečování kulturních, sportovních a společenských akcí" už ve vyhlášce není. V dobách kdy Svazarm společně zastřešoval radioamatéry i sportovce, kterým byl radiovým spojením závod zabezpečován, nikdo si nedovolil nic namítat. Dnes, když je spojení uskutečnitelné běžným mobilním telefonem a mnohé větší akce jsou provozovány ryze komerčními subjekty, by už byla taková činnost radioamatérské služby nezákonná. Bohužel, tím že nemohou aktivně spolupracovat, zmizeli radioamatéři z očí veřejnosti. Veřejnost na ně zapomněla a s jejich pomocí či službami, které jsou schopni technicky poskytnout, už ve svém podvědomí nepočítá.

V krizové situaci za mimořádných událostí může sice radioamatér legálně pomáhat,
ale podle současné legislativy tuto situaci nemůže plnohodnotně nacvičovat.

Současné provozní podmínky pro radioamatérskou službu stanovují, cituji § 8, odst. 2:
"Stanici nelze použít k předávání zpráv třetím osobám s výjimkou případů, kdy se jedná o odvrácení bezprostředně hrozícího nebo existujícího nebezpečí při ohrožení lidského života, zdraví, majetku nebo životního prostředí. V takovém případě je amatérská radiokomunikační služba považována za tísňovou komunikaci a k tomuto účelu může každý operátor využívat všechna* kmitočtová pásma určená pro amatérskou radiokomunikační službu."

Při nácviku součinnosti zúčastněných stanic tedy nelze předat cvičnou fiktivní zprávu a prověřit spolehlivost jejího doručení celým řetězcem až oné třetí osobě. Obsah komunikace při nácviku se stále musí držet v mantinelech "zpráv, které by pro malou důležitost nebyly svěřeny komerčním komunikačním prostředkům" - obsah vysílání musí zůstat jen mezi komunikujícími operátory a nesmí být sdělen dál žádné třetí ani další osobě. Zkuste si to představit v praxi - je to stejné, jako kdyby dobrovolní hasiči trénovali bez vody nebo vojáci při střelbách používali jen slepé náboje.

Můžeme využít odstavce v článku IARU, kde se praví:
25.9A Administrace jsou podporovány v tom, aby učinily patřičné kroky k umožnění amatérským stanicím přípravu na komunikační potřeby k podpoře nouzových situací.

A v rámci oné podpory by bylo akutně zapotřebí § 8, odstavec 2, vyhl.156/2005 novelizovat do podoby:
návrh: "Stanici nelze použít k předávání zpráv třetím osobám s výjimkou případů, kdy se jedná o odvrácení bezprostředně hrozícího nebo existujícího nebezpečí při ohrožení lidského života, zdraví, majetku nebo životního prostředí a při nácviku komunikace v těchto tísňových situacích. V takových případech je amatérská radiokomunikační služba považována za tísňovou komunikaci a k tomuto účelu může každý operátor využívat všechna kmitočtová pásma určená pro amatérskou radiokomunikační službu."

Nikoho by to v zásadě neohrozilo ani neomezilo, pravidla by byla jasně dána, plnohodnotný nácvik umožněn a legalizován.

----------------------------------
*) Což vzato do důsledku, mimo jiné znamená, že při tísňové komunikaci může začátečník - tj. vlastník oprávnění NOVICE vysílat v celém rozsahu radioamatérských pásem (podle vyššího oprávnění HAREC), nikoli jen v omezené části pásem určených pro NOVICE. To dává operátorům s různou úrovní oprávnění rovnocenně a plnohodnotně spolupracovat při řešení tísňové situace. To je důležitá věc! I když mají novicové méně zkušeností v navazování vzdálených mezinárodních spojení než staří HAMové, v jejich prospěch hovoří, že to jsou většinou operátoři mladí, fyzicky zdatní a tím pádem schopní pracovat i v terénu a v obtížných podmínkách. To je v takové situaci důležité.
----------------------------------

b) Jak vlastně o radioamatérech smýšlí veřejnost? Obecně jsou dnes radioamatéři na okraji společenského zájmu. Když radioamatérské hnutí začínalo, jednalo se o špičku technicky, která hýbala společností. Rádio byla horká novinka. Mnoho radioamatérů začínalo stavbou krystalky a poslechem rozhlasu. Kdo si dokázal postavit svůj hlasitě hrající přijímač, zesilovač nebo nedej bože i vysílač, se kterým se dovolal stovky kilometrů daleko - to byl „pan někdo“! V té době se s tím dalo ohromit rodinu, kamarády, sousedy i kolegy v práci. Podobné to bylo i s fandy prvních domácích počítačů v osmdesátých letech, což si mnozí pamatují asi více. No a co hýbe světem dnes? Blbinky na Facebooku, čím absurdnější, tím lepší! Pokud chcete něčím uchvátit svět, staňte se světoznámým Youtuberem (ale když se vám to zvrhne, snadno se stanete adeptem Darwinových cen).
No a radioamatéři v očích mladé generace? To jsou ti senilní dědci se sluchátky na uších, co dlouhé hodiny do noci poslouchají kvílení, šustění a pípání z éteru. Sem tam cosi nesrozumitelně drmolí ve zkratkách do mikrofonu nebo datlují na telegrafním klíči. Pro mladou generaci, zvyklou kdykoliv si odkudkoliv zatelefonovat mobilem, cokoli vyfotit a poslat na druhý konec zeměkoule, je to nepopsatelně pomalá, nespolehlivá, zbytečná a úplně bezcenná věc, o kterou je zbytečné se zajímat. Netuší, že i vysílací technika neustále postupuje dopředu, že to už dávno není jen o telegrafii nebo PMR-ka na kecání pro děti když běhají po lese, ale že jsou i různé jiné druhy provozu. Z tohoto úhlu pohledu by bylo mnohem snadnější založit obdobnou organizaci v roce 1935 než dnes v roce 2017.

c) Jak důležití si připadají sami radioamatéři? Zde těžko mohu mluvit za všechny, tak alespoň můj osobní názor: Většina radioamatérů ví nebo tuší, že nedokáží konkurovat trendům počítačových megakorporací a mobilním operátorům. Proto si vytvořili sami svůj vlastní, navenek uzavřený svět, ve kterém žijí a kde jsou spokojení. Nebaví je neustále přesvědčovat veřejnost o skrytých výhodách a významu tohoto druhu komunikace. Jsou samozřejmě i tací, co alespoň své děti dokáží nadchnout pro své hobby a vychovat z nich dobré operátory. A tak, i když je nyní vysílací technika mnohem dostupnější, než bývala, skutečné počty radioamatérů zůstávají v zásadě stejné, nerostou.

Co s tím udělat?
Pokud si tedy dobře projdete právě napsané odstavce, asi tak jako já, dojdete k závěru, že problém není technický, ale jádro pudla je čistě v postoji veřejnosti a z něho vyplývající malá společenská prestiž.

- Proč by se měl kdokoli začleňovat do nějaké organizované skupiny, když ve výsledku bude takový zájemce nejbližším okolí považován přinejmenším za „divného pavouka“?
- Proč by měl zaměstnavatel takovému člověku vycházet vstříc a schválit mu dovolenou na plánované koordinační cvičení, když ho potřebuje především pro svou firmu?
- Proč by měl nějaký sponzor takovou aktivitu financovat?

Pokud by se mělo do budoucna něco změnit, musí se především změnit pohled veřejnosti. Lidé musejí dojít přesvědčení, že to, co jejich spoluobčan dělá, má nepřímo význam i pro ně samotné Že má cenu mu vyjít vstříc, podat pomocnou ruku nebo alespoň uznale pokývat hlavou. (Stejně, jak se tomu dostává dobrovolným hasičům, kynologům záchranářům a dalším skupinám schopným nám všem v nouzi pomoci.)

To lze docílit jedině větší popularizací.
Na tomto poli však nepomůže prezentovat vysílací techniku, jen jako zařízení schopné navázat „nějaké" spojení. Ihned totiž vyvstane otázka - proč tam nezavoláte mobilem. Samotné vysílání v dnešní době už není dostatečně „akční", aby zaujalo mladou generací (zvyklou se dnes a denně setkávat s dalšími a dalšími převratnými technologickými novinkami). Myslím, že schůdnější cesta by byla právě přes „hry a nácviky na krizové situace". Na akční outdoorové aktivity značná část veřejnosti slyší. Přikomponovat do toho základy autonomního radiového spojení by neměl být zásadnější problém. Baofenga si dnes pro začátek může koupit prakticky každý, bohužel ne každý umí stanici plnohodnotně využít, a jen zlomek majitelů by vědělo, jak se v krizové situaci zachovat.

Ale aby to bylo možné začít realizovat, chtělo by to lépe definovat podrobnosti v legislativních podmínkách (viz. výše) - aby radioamatér, který se bude tímto způsobem snažit zvýšit povědomost veřejnosti, nebyl postižen za překročení pravidel radioamatérské služby**, pokud se (v rozumných mezích) v obsahové stránce přenášené zprávy odchýlí od čistě radioamatérské tématiky a použil by pro simulaci krizového cvičení např. text zprávy určený ke štafetovému doručení tzv. "třetí osobě". (Bohužel nepřejícných posluchačů a samozvaných mravokárců, neúnavně posílajících stížnosti na ČTÚ se najde v každé době dost.)

**) Odborníci namítnou, že na CB a PMR jsou pravidla volnější, protože to není radioamatérská služba. Ano to je pravda, jenže má-li být "nácvik" skutečně plnohodnotný, nelze opomenout krátké vlny a spojení NVIS anténami v pásmu 3,5 a 7MHz, což už pod pravidla radioamatérské služby spadá.

[Josef]

Radnice v Šumperku má radiovou síť již mnoho let propracovanou a pravidelně ji prověřuje. Odehrálo se to i dnes a bude to následovat i ve dnech budoucích. Pro případ, že by stránka z původního umístění během času zmizela, přidávám ještě pro jistotu snímek obrazovky, protože CB kanál, termín "první týden v měsíci" i vysílací časy zůstávají trvale v platnosti. Jak sami můžete vidět, zapojené jsou do toho nejen jednotlivci, ale i školy, hasiči a městská policie.

Z webových stránek http://www.sumperk.info:
(kliknutím zvětšit)

Vysílání Civilní ochrany Šumperk se koná pravidelně každý měsíc:
- první středa v daném měsíci od 8:30 hod. CB kanál č. 3 (26,985 MHz modulace FM)
- první pátek v daném měsíci od 17:00 hod. CB kanál č. 3 (26,985 MHz modulace FM)
- první sobota v daném měsíci od 8:30 hod. CB kanál č. 3 (26,985 MHz modulace FM)

[Josef]

Kroužky a kolečka na občanských pásmech CB

Vzhledem k omezením, která provázejí podzimní koronavirovou epidemii jsem trávil mnohem více času doma. Díky internetu se však může člověk "podívat" kdoví kam. Nejen podívat, ale i "slyšet" - třeba různé vzdálené stanice pomocí dálkově ovládaných SDR-přijímačů (o kterých jsem psal v jiném vlákně). Jeden z takových přijímačů je instalovaný prakticky uprostřed Moravy (v Pohořanech u Olomouce), v místě, kde je éter čistý a není rušený provozem různých technických zařízení. Díky němu jsem měl po mnoho dnů možnost sledovat aktivitu moravských CB-stanic na několika "kroužcích". Protože se jedná o CB-radiostanice, které může provozovat každý občan i bez licence, jsou obsluhovány lidmi v mnoha městech, na vesnicích i odlehlých místech. Lidmi, kteří se vzájemně znají a pravidelně spolu (prakticky denně) komunikují. Díky tomu se mohou takové kroužky při náhlém výpadku telefonů nebo elektřiny stát základním kamenem pro krizovou rádiovou síť a jejich "zmapování" osobně pokládám za docela důležité.

Šumperské dobré ráno
Kroužek začíná každý den, včetně sobot, nedělí i svátků ráno v 7:45 hod. místního času na CB kanále č. 6 (27,025 MHz, modulace FM) a trvá třeba až do 9:00 hod. Vedoucím kroužku je operátor s volačkou Jaroslav Zábřeh, který postupně vyzývá stanice, aby se ohlásily a sdělili co je u nich doma nebo v okolí nového. Stanic, které se kroužku zúčastňují je víceméně stálý počet. Jedná se převážně o stanice z okolí Šumperka a přilehlých obcí.

Mapka CB-stanic ze "Šumperského dobrého rána":
(kliknutím zvětšit)

Osobně v kroužku považuji za důležité kromě hlavního moderátora i stanice Jirka Šumperk a Jarda Litovel. Jirka Šumperk je důležitou osobou v šumperské Civilní ochraně, která má k dispozici techniku i zkušenosti jak se zachovat při krizových scénářích. Oproti tomu Jarda Litovel je koncesovaný radioamatér OK2JSX, který má technické vybavení i možnost komunikovat na krátkovlnných pásmech technologií N.V.I.S. a díky němu může být celý kroužek ve spojení s jakýmkoli jiným kroužkem nebo koordinačním centrem kdekoli na území ČR, kdyby to bylo potřeba. Téměř všichni účastníci kroužku používají k vysílání tzv. mobilky (větší starší robustní plechové radiostanice) napojené na střešní antény a napájené síťovým zdrojem. Protože se ale jedná o radiostanice, které jsou všechny od výrobce konstruované na napájení 12V DC, pak v případě krizové situace by je bylo možné bez větších technických úprav napájet z i autoakumulátorů. Prakticky každá tamní domácnost nějaké auto nebo alespoň akumulátor k dispozici má a patrně by ho byla schopná pro vysílání použít. U ostatních kroužků zmíněných níže je to obdobné.

-----------------------------------------------------------------------

Hanácké kolečko
Kroužek začíná každý den, včetně sobot nedělí i svátků večer v 18:30 hod. místního času na CB kanále č. 4 (27,005 MHz, modulace FM) a trvá zhruba do 19:00 hod. Kroužek vede moderátor s volačkou Tonda Litovel. Do kroužku se postupně hlásí každodenní "kmenové" stanice, ale občas, třeba jednou dvakrát do týdne se do tohoto kroužku přihlásí i "hosté" (na mapce zakresleny tence). I tohoto kroužku se účastní Jarda Litovel a některé další stanice, které obsluhují koncesovaní operátoři s možností komunikace na spodních pásmech krátkých vln s celostátním dosahem.

Mapka CB-stanic z "Hanáckého kolečka":
(kliknutím zvětšit)

-----------------------------------------------------------------------

Kotlík Trnky-Brnky
Kroužek se koná jen v sobotu, v neděli a ve svátky. Začíná ráno v 7:00 hod. místního času na CB kanále č. 12 (27,105 MHz, modulace FM) a trvá do 8:00 hod. Tento kroužek má trošku složitější pravidla. Kroužek vedou tři moderátoři - jmenovitě Medvídě Malenovice, Zdeněk Syrákov a Franta Jižní Svahy. Každý moderátor vyzve volající stanice a udělá dvě spojení. Pak předá slovo dalšímu moderátorovi, který také udělá dvě spojení s protistanicemi a opět předá slovo na dalšího moderátora. Na koho se nedostalo, musí počkat do dalšího kola. I když moderátoři bydlí poměrně blízko sebe, každý z nich dokáže pobrat protistanice z jiné oblasti. I v případě tohoto kroužku jsou někteří členové koncesovaní operátoři s možností komunikace na KV.

Mapka CB-stanic z "Kotlíku Trnky-Brnky":
(kliknutím zvětšit)

-----------------------------------------------------------------------

Pokud bydlíte na Moravě, vlastníte CB-radiostanici a podle výše uvedených mapek jste v dosahu těchto kroužků, zkuste se jejich moderátorům někdy ozvat. Jak se říká - dobrých lidí není nikdy dost. Aktuálně se sice nepotýkáme s blackoutem nebo jiným katastrofálním výpadkem, takže by to mohlo vypadat, že komunikace prostřednictvím radiostanic je zatím zbytečná, ale jak ukazuje praxe - není tomu tak. Denně pozoruji, že i "v době koronavirové" sehrávají radiostanice mezi lidmi velmi pozitivní roli a to roli psychologickou. Provoz v éteru během jara i teď během podzimu velmi zhoustl a lidé kteří mohou, si vysíláním krátí čas a nahrazují přímé osobní kontakty, které byly pandemií omezeny na minimum. To je důležité, protože udržování psychické pohody za obtížné situace má zásadní vliv na její zdárné překonání (a v případě pandemie prokazatelně i na lepší imunitu či rekonvalescenci jednotlivců).

[Wolf]

Ad CB kolečka:
Apache Znojmo udržuje na svém webu https://www.cbpmr.info/ mimo jiné i mapu pravidelných CB koleček. Mohlo by se hodit. A pokud víte o nějakých nezaznamenaných nebo si rozjedete vlastní, neváhejte Apache kontaktovat, ocení to.
My tady okolo Brna taky jedno máme, zapojil jsem se do něj zatím jen párkrát.

CB kolečka v ČR a SR dle cbpmr.info k 11/2020

[Josef]

Letní vedra mě přiměla časně vstávat i o dovolené, abych po ránu užil alespoň část dne s rozumnou teplotou, kdy se dá ještě něco dělat. A při té příležitosti jsem se snažil "zmapovat" pravidelné vysílací kroužky, které se konají na krátkých vlnách.

Každý den ráno od 5:45 hod. místního času na frekvenci 3,763 MHz fonickým provozem modulací LSB probíhá OK-OM Meteokroužek, kterého se, jak již název napovídá, zúčastňují čeští i slovenští radioamatéři. Moderátorem je Laco Borovce se značkou OM2ALA. Mapka čarami označuje spojení mezi jednotlivými stanicemi a tímto moderátorem, nicméně všechny stanice se slyší i navzájem. Tedy např. František OK7FW z Lesova u Karlových Varů se slyší s Rudou OM8ARG z Nováčan u Košic a pod. Pokud se vám zdá být oněch 615 km mezi oběma stanicemi daleko, vězte že pro krátkovlnnou frekvenci okolo 3,7 MHz je to naprosto běžná komunikační vzdálenost. Krom toho se této radiové komunikace pravidelně účastní i Čech žijící toho času v Německu a slyšitelnost je také dobrá.

Mapka s označenými místy odkud jednotlivé stanice vysílají:
(kliknutím zvětšit)