Právě je 12 lis 2019 00:04

NEZDOLNY.CZ

Ad omnia paratus

Hornický kahan – větérka

Uživatelský avatar
 
Příspěvky: 410
Registrován: 28 říj 2015 14:59

Hornický kahan – větérka

Příspěvek od Josef » 03 říj 2018 11:07

Přesto, že jsem toto téma zařadil do tématu "osvětlení a svítilny", možná některé čtenáře zaskočím faktem, že "větérka" není určená pro svícení. Doly byly jedním z prvních odvětví (hned jak Edison vynalezl žárovku a olověný akumulátor), kde se z bezpečnostních důvodů svítilo elektrickým světlem. K čemu tedy větérka sloužila? Byl to analyzátor ovzduší a důlních plynů. Především metanu (vyskytuje nejčastěji v uhelných dolech a svým výbuchem zapříčinil už mnoho důlních neštěstí). Větrání v dolech se nazývá „vítr“, proto se kahanu na kontrolu, zda je větrání účinné, říkalo právě „větérka“. Ale někdy také „sicherka“ (z němčiny) protože zajišťovala bezpečnost nebo „štajgerka“ podle pracovníka, který ji používal.

Výrobců těchto lamp bylo mnoho, známí jsou např.:
- August Benitschke a syn
- Friemann & Wolf Zwickau (či FrieWo Zwickau, později GLZ Továrna na lampy ve Zwickau)
- Wolflampen GmbH Weheditz
- Karel Brouček Ostrava
- Karl Weber junior Mor. Ostrava
- Kubala & Comp. Hrušov
- Elektrosvit Bohdalice
- Meva Chotěboř

…a mnozí další.

Nejčastěji se můžete setkat s větérkou typ 400 (váha 1,2 až 1,25kg, výška bez háku 265 až 270 mm).

Na obrázku větérka 400 od výrobce GLZ:
veterka.jpg
veterka.jpg (53.19 KiB) Zobrazeno 566 krát

Technicky se jedná o tzv. Davyho kahan. Skládá se z nádržky uzavřené masivním šroubovacím víčkem, která se plní technickým benzínem - předem odměřeným množstvím od 0,064 do 0,07 litru (vydrží 14 hodin hořet). Vnitřek nádržky je vyplněný buničinou, do které se benzín vsákne a nešplouchá (je to stejné jako u benzínového zapalovače Zippo). Z nádržky vyčnívá knot. Vysunutí knotu lze regulovat šroubem na spodku nádržky. Jak už jsem psal – lampa neslouží ke svícení, knot proto vyčnívá jen velmi málo, řádově milimetry, aby plamínek, kterým hoří byl co nejmenší – říkává se „jen muška“. Plamen je ochráněn masivním sklem. Sklo je shora i zespodu utěsněné mezikružím z měkkého těsnícího materiálu (např. klingerit - ne kvůli těsnosti, ale aby sklo o kov neprasklo). Shora je celý prostor plamene uzavřený jedním nebo (pro zvýšenou bezpečnost) dvěma „komínky“ s hustého drátěného pletiva. Pletivo má hustotu 144 oček na 1 cm čtvereční či více a nesmí být nikde poškozené.

A právě toto pletivo byl Davyho objev. I když vzduch nebo plyn dokáže přes pletivo volně procházet, pokud je sítko studené (myšleno že není vysloveně žhavé) pak plamen na něm vždy uhasne, protože ho kov sítka zchladí pod zápalnou teplotu. To v praxi znamená, že i když vstoupíte se zapáleným kahanem do prostoru, kde je výbušná koncentrace plynu, dostane se plyn přes sítko až k plamenu - od něj se vznítí a vybuchne - ale pouze uvnitř kahanu. Přes sítko ven se plamen šířit nedokáže. Uvnitř kahanu se spálí veškerý kyslík a plamen zhasne, ale v okolí žádný výbuch nenastane.

Nemusí však jít nutně hned o výbušnou koncentraci. Už poměrně malé množství hořlaviny rozptýlené v ovzduší způsobuje, že okolo plamínku kahanu se objevuje modravý závoj (aureola) a plamen se začíná prodlužovat. Z délky aureoly lze odhadnout koncentraci hořlavého plynu nebo par těkavých hořlavých látek v ovzduší.

Pokud lampa zhasla, bylo ji potřeba znovu zapálit. Jistě uznáte, že otevřít lampu a pokoušet se ji zapálit sirkou v prostředí s výbušnými plyny by byl sebevražedný pokus. Proto je vedle knotu umístěný křesací zapalovač, který se ovládá hřídelí procházející dolů pod nádrž. Celý zapalovač je výměnný díl a bohužel patří mezi poruchové součástky. Obsahuje pružinu a zvláštní mechanismus, který při plynulém otáčení hřídelky vytvoří prudký pohyb křesacího kolečka a křísnutí mohutné jiskry, která zapálí benzínem nasáknutý knot. Tím je možné kahan kdykoli znovu zapálit i bez rozebírání. Aby byla jistota, že nikoho z pracovníků nenapadne lampu v dole otevírat, byl její závit zajištěný tzv. magnetickým zámkem – západkou přitlačovanou do zářezů v závitu pružinou. Západka byla uvnitř věnce lampy a pokud byla lampa sešroubovaná, nedalo se k ní žádným nástrojem dostat. Otevřít ji bylo možné jen na povrchu dolu – v lampovně za pomocí přípravku, který obsahoval silný elektromagnet. (Většina volně prodávaných větérek má magnetický zámek demontovaný, jinak byste ji doma neotevřeli.)

Větérky byly z důlního provozu zrušeny už v padesátých letech minulého století a nahrazeny přesnějšími elektronickými analyzátory. Přesto větérka nemusí skončit ve šrotu. Je to hezký kus havířské historie a může posloužit jako dekorace. Ale může mít i praktické použití i pro preppera rozpadlíka. (Dokonce i když u ní nefunguje zapalovač a musíte ji ručně zapalovat mimo zkoumané prostředí. Protože otevřít ji před každým použitím musíte stejně - bohužel se nedá dlouhodobě skladovat naplněná benzínem, ten se samovolně za pár týdnů odpaří a nádržka vyschne.)

Jsou situace, kdy ji můžete využít jako sice primitivní, ale v praxi plně použitelný analyzátor:

- Plamen větérky se prodlouží, když se v ovzduší objeví koncentrace hořlavých plynů nebo par větší než cca 1%...2%
- Plamen větérky se šlehnutím uhasne, pokud koncentrace hořlaviny přesáhla výbušnou mez.
- Plamen větérky uhasne, pokud je v ovzduší méně než 17% kyslíku*.
- Plamen větérky uhasne, pokud je v ovzduší více než 5 až 6% oxidu uhličitého**.

K čemu to ?
- S nebezpečně zvýšenou koncentrací oxidu uhličitého (a současně nedostatkem kyslíku) se běžně můžete setkat třeba ve sklepě, pokud tam kvasí sudy s vínem.
- Spustit větérku na laně do studny ještě dříve, než tam polezete po žebříku opravovat čerpadlo nebo studnu čistit se také jistě vyplatí.
- Nebezpečná koncentrace hořlavých par vás ohrožuje prakticky kdykoli, když něco natíráte v místnosti barvami se syntetickými rozpouštědly.
- Větérka prozradí i únik (zvýšenou koncentraci ve vzduchu) zemního plynu nebo propan-butanu.

Samozřejmě aby byla práce s větérkou bezpečná, je naprosto nezbytné, aby bylo sítko komínku neporušené. Propálený otvor nelze ignorovat nebo zadělat jiným sítkem s většími otvory (to raději zanýtovat plným plechem). Funkci větérky si můžete celkem bez rizika vyzkoušet tak, že k ní přiblížíte hadr namočený v lihu (běžný denaturovaný) a můžete sledovat, jak se její plamen prodlužuje až uvnitř dojde k zášlehu a zhasnutí.

---------------------------------------------------------

*) Nedostatek kyslíku ve vzduchu je velmi zákeřný. Po čichu nic nepoznáte. Pouze budete unavenější, malátnější a pak znenadání omdlíte (bez cizí pomoci je to smrtelné).

**) Neplést si oxid uhličitý s oxidem uhelnatým. Oxid uhličitý CO2 vzniká např. kvašením a je těžší než vzduch. Je v jeskyních nebo studnách a je obsažen i v minerálních vodách, případně vzniká dokonalým spalováním. Naproti tomu oxid uhelnatý CO vzniká nejčastěji NEdokonalým spalováním při nadbytku paliva a nedostatku kyslíku. Není jej cítit a je prudce jedovatý – viz. otravy způsobené např. plynovými ohřívači vody. Je hořlavý až výbušný. V minulosti jako „dřevoplyn“ používaný pro pohon motorů. Pro analyzátory plynů se chová „jako hořlavina“ – tedy u větérky způsobuje prodloužení plamene obdobně jako metan.
V nejkomplikovanějších situacích nejspolehlivěji fungují obvykle ty nejprimitivnější technologie.

Zpět na Osvětlení a svítilny

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník