Spotřebiče "nadoraz"
Nevím, jak jinak bych výstižně nazval spotřebiče, které se dnes dostávají na spotřební trh. Ještě před dvaceti (a v některých případech ještě před deseti) lety se výrobci snažili dodržovat alespoň rámcově „fyzikální zákony“ a dlouholetým praktickým provozem ověřená technická doporučení. Dnes už je ve většině případů nedodržují a funkce zařízení se pak podobá spíš ruské ruletě.
Mnoho věcí zůstává běžnému spotřebiteli skryto, ale je to tak. Představte si obyčejný vysavač. Ten dnešní vysavač má motor polovičních rozměrů než ten, který byste nalezli ve vysavači starém dvacet let. Přitom ten dnešní má o třetinu vyšší výkon. Jak je to možné? Běžný spotřebitel si řekne: „No jistě, máme přece ten vědeckotechnický pokrok. Lepší materiály a tak... Co by na tom mělo být divného?“
Ale technik ví, že divné to je. Tuze divné. Zvláště když si vezmete k ruce elektrotechnické nebo fyzikální tabulky s doporučenými průřezy měděných vodičů a kalkulačku. Měď je totiž přes veškerý pokrok stále jen tou starou dobrou mědí a železo železem. Zjistí, že elektromotor je navinutý tak tenkým drátem, že by podle tabulek neměl mít výkon větší než cca 350 wattů. Počet a síla svazku rotorových plechů odpovídá taky sotva 350 wattům. K oněm 1800 wattů uváděných na štítku vysavače se kontrolním výpočtem nedopracuje ani omylem. Počítá snad něco špatně? Ne, nepočítá. To jen výrobce zkouší naši trpělivost, nebo spíše krajní odolnost svého výrobku. Řečeno po lopatě – výrobci (při používání spotřebiče už vy jako spotřebitelé) se snaží výrobek „vydojit“ doslova „na krev“. Bez ohledu na nějaká léty prověřená a obecně uznávaná technická doporučení. Bohužel ne bez trvalých následků.
Výrobce použije o něco odolnější lak na vinutí a „dovolí“ zvýšení jeho teploty hrubě nad 100°C. Že vzniká enormní přebytek tepla? No a co, však on to ventilátor vysavače uchladí a horký vzduch se vyfoukne ven. A tak zatím co vy si vlastně místo toho, co má být vysavač nechtíc kupujete něco co kromě vysavače funguje spíš jako horkovzdušné topení či fén na vlasy, výrobce se raduje, jak vás ošidil o pár gramů mědi na vinutí a trošu železa na rotoru. Pro něj to ve výsledku dělá miliony, pro vás potřebu pravidelně po dvou letech kupovat nový spotřebič. Protože vyšší teplota rovná se rychlejší stárnutí materiálu. Jednoho dne to už lak na vinutí nezvládne, cívka se prorazí a během několika sekund za velkého smradu odejde motor vysavače do motorového nebe.
Ale nejde jen o vysavače. Podobné je to s elektrickým ručním nářadím. Stejně velká úhlová bruska mívala před deseti lety 750W dnes má tatáž 1200W*. Vrtačky, pily, el. hoblíky atd. jsou na tom stejně.
Nejde jenom o zařízení s elektromotorem. Stejné je to i u jiných spotřebičů. Třeba takový síťový zdroj nebo nabíječka k mobilnímu telefonu. Dnes jsou konstruované na principu spínaných zdrojů, ale zahřívají se také. Problém je, že uvnitř obsahují součástky, kterým teplé prostředí silně nevyhovuje. Zejména pokud jsou současně namáhány ještě druhým aspektem – vysokým napětím na hranici jejich konstrukčních možností.
*) Je to částečně i změnou metodiky - za jakých podmínek je uváděná hodnota měřena a definována. Ono není číslo jako číslo. Nejmarkantněji je to viditelné u elektroakustických zařízení. Pokud byl v sedmdesátých letech uváděný výkon zesilovače či reprobedny 30 wattů, jednalo se o trvalý výkon, který zesilovač dodal a reprobedna vyzářila. Výkon, kterým jste bez obav mohli hrát celý den bez nebezpečí poškození zařízení. Dnes bude na zesilovači či reprobedně srovnatelné hlasitosti uvedena hodnota nejméně 200 wattů. Ale je to virtuální číslo, při provozu v praxi o nerealizovatelnou hodnotu. Je to výkon ke kterému osobně rád posměšně dodávám, že se jedná o "watty v poslední sekundě před spálením". Skutečně použitelný výkon bude zase někde okolo 30 wattů. Fór je v tom, že údaj 200W napsaný velkým písmem na bedně naláká více zákazníků a ti se pramálo starají o to, jak výrobce k tomuto číslu došel...