Syrová energie

[Josef]

Aha, takže z pohledu mne, jakožto vesnického vidláka se dá očekávat, že v sadech pod stromy se bude časem hromadit "pochcípaný" nebezpečný elektroodpad z dronů, kterým předčasně odešla lithiová baterka a nedolétly zpět do úlu k nabíječce.
No doufám, že to bude alespoň nějaká firma vykupovat k recyklaci.

(Prostě zase jeden z bujarých nápadů, který předpokládá, že civilizace půjde neustále vzhůru k vyššímu a vyššímu levelu Hi-techniky. "Ideály z nevědomosti" - to je to krásné, čím se člověk může těšit v mládí, než pod tíhou denních starostí vystřízliví. Když jsme seděli zamlada u černobílé televize a se zatajeným dechem sledovali start Apolla, taky jsme naprosto vážně věřili tomu, že v roce 2000 bude nejen kolonizovaný Měsíc, ale že budeme létat i do sousedních galaxií. Nechci to bagatelizovat, ale dnes bohužel nejsme už ani na tom Měsíci. Prostě se to nevyplatí. Jediné co houfně používáme, jsou družice. Tedy v praxi se uchytila jen jakési "vyšší verze" někdejšího Sputniku.)

[Josef]

Před časem jsem narazil na youtube na zajímavé video z Jávy na kterém je zachycena část technologie tamního cukrovaru.

https://www.youtube.com/watch?v=Y-ylOY4v6As

Mladší generaci to sice bude připadat spíš jako sestřih z filmu Wild Wild West, ale ve skutečnosti je to krásná ukázka toho, co skutečně zasluhuje to pravé označení "dlouhodobě udržitelná technologie". No aby ne, vždyť ji udržují skutečně dlouho - více než sto let a je stále funkční tak, jak byla na počátku, když podnik postavili. Těch pár set tun strojů a ocelových konstrukcí se už mnohokrát zaplatilo a stále dobře slouží. Během celé té doby nebylo zapotřebí nic inovovat, nic vyhodit, nebylo zapotřebí vyrábět nové stroje a na jejich výrobu spotřebovat další suroviny i energii. Přesto provozovna stále plní svůj účel, vyrábí to co se od ní očekává - cukr z cukrové třtiny. To samo o sobě by ještě nebylo nic mimořádného, to funguje kdoví kde ve světě. Zde je však zajímavé, že kromě cukrové třtiny, vody, oleje a lidské práce* nejsou zapotřebí žádné další vstupy. Dodáte je a ve výsledku máte cukr. Na Jávě na výrobu cukru (na rozdíl od nás Evropanů) nepotřebují ani elektřinu, ani ropu, ani plyn a přesto jim to funguje. Celou technologii - od řezaček, drtičů, dopravníků, propíracích nádrží, čerpadel až po podnikovou elektrárnu - vše pohánějí desítky malých i velkých parních strojů. Jsou to stovky kilowattů hnací energie. A jak zjistíte od šesté minuty videa - tato energie je z obnovitelného zdroje. Dodává ji odpad z výroby. Palivem pro parní kotle jsou totiž usušené zbytky cukrové třtiny. Třtina rostla a ukládala do sebe energii slunce**, získá se z ní cukr (energie pro lidi) a to co zbylo shoří pod kotlem a odevzdá uskladněnou sluneční energii, která pak pohání továrnu. Popel obsahující minerály částečně ulétne komínem a dopadne v okolí na zem, zbytek se na pole nasype záměrně (jako hnojivo). Nekonečný koloběh energie i surovin je tím úspěšně uzavřen.

Tak co, jak to máte doma? Sladíte cukrem řepným nebo cukrem třtinovým?

*) Zaměstnanost to je důležitý sociální prvek. Můžeme sice v rámci modernizace provozů propagovat robotizaci a "zbavit" se tak zodpovědnosti za pracovníky, ale stejně je nakonec nějakou formou zaplatíme (buď přímo přes daně a sociální dávky či charitou nebo méně příjemným způsobem, např. zjištěním, že jsme se sami stali obětí kriminality, zvýšenými náklady na opětovný nákup ukradených věcí a placení zvýšené ostrahy).
**) Cukrová třtina je zajímavá tím, že má mezi rostlinami nejvyšší účinnost fotosyntézy. Jinými slovy - dokáže sluneční světlo velmi dobře a s malými ztrátami přeměňovat na chemicky vázanou energii. Mnohem lépe, než třeba stromy v lese nebo obilí na poli. U třtiny je to 7 až 8%. (Pro srovnání - výroba bionafty skrze řepku dokáže do bionafty uložit sotva jen 0,3% sluneční energie, která dopadla na řepkové pole.)