Nebezpečné léčivky

[Ivana]

Dávkování je podle Zentricha:
Jiří Janča, Josef A. Zentrich, Herbář léčivých rostlin, 4. díl, Emitent 1996, ISBN 80-85876-20-5, strana 20.
Původní zdroj neznám, bohužel Zentrich původní zdroje necituje.
EDIT: Ještě jsem zapomněla jednu velmi důležitou věc, ta dávka se vztahuje pouze ke kvetoucí nati (takže se netýká jiných částí rostlin, jako třeba kořene, plodů nebo semen, tam tomu může být úplně jinak).

Mimochodem je to stejná dávka, která je citovaná i v tom oslovském článku.

[Foxy]

Já jsem to napsala už v předchozím příspěvku. Pokud je ti stále nejasné, co proti tomu článku mám, neumím to vysvětlit jinak, než použitím metafory: Nebezpečná voda zabíjela v Kalifornii...

Ano. Dovolil bych si jen podotknout, že ani voda, ani sůl kuchyňská nepatří mezi léčivky.
V tom zjevně iritujícím článku primárně nešlo o dávkování, ale o upozornění na obsah látek, které by mohly být zdravotním risikem.
- - -
Obecně vzato, v dějinách bylinkaření, léčitelství i čarodějnictví byly u kytek i u hub jejich účinky objevovány ryze empiricky - ani tomu jinak být nemohlo. Přirozená lidská potřeba nějaké systemisace a zdůvodnění účinků byla převážně magická (list či kořen svým vzhledem připomíná nějaký orgán či část těla, takže Bůh či jiné protektivní transcedentno se nám tím snaží naznačit, na co by měla být tato rostlina/houba účinná).

Je tedy více než očekávatelné, že vpád vědeckých metod do tohoto hájemství může přinést zcela nové pohledy na zažité tradice. Dříve nedostupné analytické metody dokáží nejen vyčlenit jednotlivé složky drogy (droga ve smyslu farmakologickém, nikoliv ve významu vulgárně feťáckém), ale i odhalit jejich molekulární struktury. Biochemie pak dokáže určit, kam a jak se tyto složky váží (ligandy) a co jejich vazba na příslušné receptory působí.
Je to oboustranné obohacení; třeba studiům účinků morfinu vedlo k objevu morfinových receptorů a zpětně tak k objevu přirozených ligandů, populárních endorfinů. Totéž se opakovalo u receptorů cannabinoidních, muskarinových...

Je, domnívám se, dobré sledovat, co se ve výzkumu tradičních i nových přírodních léčiv - a nejen léčiv - odehrává. Ono se totiž lze dobrat nečekaných souvislostí.
Namátkou:
Gyromitra esculenta - ucháč obecný, dříve ucháč jedlý. Tu a tam někoho zabill, přestože spousta jiných jej s potěšením bez problémů konzumovala. Objev gyromitrinu (acetyladehyd-N-methyl-N-formylhydrazon a jeho vyšší deriváty) a jeho rozpadu (neboť tyto hydraziny jsou nestálé těkavé látky, snadno degradují na menší hydrazinové deriváty a jejich konečným produktem je krutě jedovatý methylhydrazin) vysvětlil nejen mechanismus otrav, ale i to, jak jedovatost této dříve tržní houby ovlivňuje kuchyňská příprava.
Trogia venenata, Malá bílá houbiška, tradičně sbíraná a konzumovaná v čínském Junanu, kterou nikdo nespojoval s občasnými fatálními srdečními selháními, až se ukázalo, že za tím u disponovaných jedinců stály tři aminokyseliny, v houbě obsažené (viz: http://journals.plos.org/plosone/articl ... ne.0035894
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus).
Jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub. Ačkoliv je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý, je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu nejen vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a záhadnými nespecifikovanými selháními ledvin... Takže až do roku 1958 byl obecně považován za neškodnou houbu. Příčinou zákeřných otrav je zde nefrotoxický pyridinový alkaloid orellanin.
To taková čechratka podvinutá (Paxillus involutus) nějakou tu jedovatou látku neobsahuje. Je to skutečně vynikající gulášová houba, která byla jedovatá (gastrointestinální potíže) pouze za syrova. Jenže po letitém požívání čechratky podvinuté se může u některých lidí bez předchozího varování vyvinout životu nebezpečná autoimunní alergická reakce ústící v selhání ledvin. Nejedná se tu o pravou otravu, ale o alergickou reakci, způsobující hemolýzu. Čechratka obsahuje antigen dosud neznámé struktury, který u malého procenta lidí stimuluje tvorbu IgG protilátek v krevním séru. Při dlouhodobé konzumaci se pravděpodobně vytvoří komplexy antigen-protilátka, které se váží na červené krvinky. Následně zasáhne obranný systém těla a zaútočí na "označené" červené krvinky, což vede k akutní hemolýze, šoku a selhání ledvin, případně i dalších orgánů - a v některých případech tak i ke smrti postiženého. Protijed ani lék zde neexistuje...
- - -
Tady se jasně ukazuje, že samotná tradice, dlouhodobá empirická zkušenost, nestačí. Je mnoho věcí, které mohou po dlouhou dobu zůstat skryté a mohou být spojitosti, které nenísnadné odhalit.
Takže i taková nesporně blahodárná tradiční léčivka, jakou je heřmánek, se pro někoho může stát těžkým alergenem.
Je také známo, že i jiná tradiční léčivka, měsíček lékařský, může po opakované aplikaci způsobit alergické kontaktní dermatitidy. Viz třeba: http://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs ... /05/08.pdf
- - -
Toto vše rozhodně není brojení proti bylinkám a léčivkám obecně. Jen připomínka ke kritickému přístupu i k nim. Čím účinnější ta která přírodní droga je, tím očekávatelnější je možnost výskytu nevhodných vedlejších účinků či interakcí.
Tož asi tak.

[Ivana]

Celé téma obsahových látek v rostlinách je velmi obsažné, zabralo by několik hodně tlustých knih. Pokud chceš zjednodušovat a třídit rostliny na nebezpečné a bezpečné, postavím se na stanovisko, že nebezpečné jsou za určitých okolností všechny léčivé rostliny (až na výjimky, které jsou ojedinělé). Je nůž nebezpečný? V rukou šílence nebo nemotory ano. Je nebezpečné přecházet silnici? Pokud se nerozhlédnu a jede auto tak ano. Nebezpečí se ve většině případů váže na způsob chování nebo způsob zacházení a totéž platí pro léčivé a jedlé rostliny. Platí to i pro mnoho potravin a jak jsem se snažila ukázat, i pro vodu a kuchyňskou sůl. V případě léčivých rostlin je to zejména o dávce, ale je to i o správném určení, použité části rostliny a způsobu přípravy a podání. Dále jsou tu ještě kontraindikace a kombinace. Pro každou jednotlivou rostlinu je to jedinečné. Vždy je potřeba se ujistit o správném určení, použít správnou část rostliny, znát dávkování a způsoby přípravy a striktně se držet doporučených dávek, pokynů k přípravě a způsobů užívání.

Petržel zahradní je oblíbená zelenina a používá se také jako léčivá. Je petržel nebezpečná? Pokud ji zaměním za tetluchu kozí pysk, která obsahuje toxické látky a v záhonu petržele často roste, mohu si způsobit otravu. Předávkování petrželí samotnou způsobí poškození jater a ledvin, vznikají halucinace a epileptické záchvaty. Je rajče nebezpečné? Pokud si nakrájím na chleba jeho nať, způsobím si otravu (a takový případ opravdu znám). Je muškátový oříšek nebezpečný? Překročení dávky vede k halucinacím a komatu. Je vojtěška nebezpečná? Obsahuje L-kanavanin, který při dlouhodobém užívání, zejména vyšších dávek může způsobit autoimunitní chorobu. Jsou brokolice, květák, kedlubna, ředkvičky, zelí, kapusta, křen, hořčice a ostatní brukvovité nebezpečné? Ve vysokých dávkách způsobí za nějakou dobu poruchy funkce štítné žlázy, jater, ledvin a nadledvinek. Je saturejka nebezpečná? Předávkování způsobí podráždění jater a ledvin. Je nebezpečná skořice? Zkus si zadat na Youtube heslo cinnamon challenge, je to nová móda. Podráždění krku, dýchací potíže, dušení. Je sója nebezpečná? Obsahuje fytoestrogeny, které při vysokých dávkách mohou snížit plodnost a zvýšit riziko rakoviny. Je máta peprná nebezpečná? Předávkování způsobí celkovou ochablost a křeče a dlouhodobé podávání může způsobit alergii na mentol. Je mateřídouška nebezpečná? Předávkování způsobí omámení a podráždění ledvin. Je šalvěj lékařská nebezpečná? Předávkování způsobí podráždění žaludku, střev, jater, ledvin a křeče a u těhotných žen může dojít k potratu. U kojících může zastavit tvorbu mléka. Je nebezpečná třezalka tečkovaná? Při pití čaje a chození na sluníčku může způsobit vyrážku. Jsou špenát, červená řepa, reberbora a šťovík nebezpečné? Obsahují kyselinu šťavelovou, která váže minerální látky, zejména vápník a železo do nerozpustných komplexů a může podporovat vznik ledvinových kamenů. Kyselinu šťavelovou obsahuje i čaj a jahody a v malém množství je v každém ovoci a zelenině. Je podběl lékařský nebezpečný? Obsahuje pyrolizidinové alkaloidy, které mají při dlouhodobé konzumaci ve vyšších dávkách genotoxické a karcinogenní účinky. Mimochodem pyrolizidinové alkaloidy obsahuje řada dalších druhů rostlin a obsahuje je i med. No a tak dál.

[Brtník]

Je pravda, že kmín je protijed jedu obsaženým v bramborách? A mohou být brambory při dlouhodobé velké konzumaci cca 3 kg denně nebezpečné?
Ptám se, protože k tomu může z důvodu nedostatku jiných potravin někdy dojít. Názory se na internetu liší, ale vzhledem k současné situaci nikdo nepovažuje předávkování solaninem za rizikové.
Nikdo asi nepočítá s variantou, kdy by brambory byly hlavní, možná jedinou potravinou a nikdo by neřešil jejich odrůdy.

[peteres]

V bramborách jsou obsaženy glykoalkaloidy (solanin je jeden z nich), které jsou pro člověka toxické. Jako smrtelná dávka se uvádí 3 - 6 mg na kilogram tělesné hmotnosti. Příznaky otravy se objevují při dávce nad 2 mg/kg. V konzumních bramborách je obsah glykoalkaloidů řádově v desítkách až stovkách mg/kg (vyhláškou stanovený limit pro konzumní brambory je 200 mg/kg). Toxickou dávku tak můžete teoreticky přijmout už při konzumaci cca 2 kg brambor. Obsah GA v bramborách závisí na odrůdě, lokalitě a způsobu pěstování, zralosti a způsobu skladování. Zvyšuje se výrazně skladováním na světle a poraněním hlíz. Většina GA v hlíze je obsažená ve slupce a těsně pod ní, takže oškrábáním/oloupáním obsah výrazně snížíte. Brambora s vysokým obsahem GA je hořká.

Zdroj: http://www.phytosanitary.org/projekty/2 ... -19-03.pdf

[Ivana]

Peters to napsal dobře.
Ještě bych doplnila, že obsah solaninu vzrůstá v bramboře i při skladování na světla. Pozná se to tak, že v osvětlených částech se kromě solaninu začne tvořit i chlorofyl, takže jsou zelené.