NEZDOLNY.CZ

V domácích zásobách by neměl chybět recept, ani konečný výrobek:

Sirup z jitrocelové natě
(jitrocel kopinatý nebo okrouhlolistý roste skoro na každé louce, listy oprat, rozmixovat, povařit s velkou dávkou medu, med musí kvůli konzervaci tvořit nejméně 30 procent objemu)
- proti kašli a nachlazení. Dávkování při potížích - polévkovou lžíci 3x nebo vícekrát denně.

Sirup z vylisovaných plodů černého bezu
(roste na každé mezi, nesplést si s jedovatým chebzím, které má jiné květenství, vylisovat, povařit s cukrem nebo medem)
- proti kašli a nachlazení, při chřipce a angíně. Dávkování při potížích - polévkovou lžíci 1x až 3x denně.

Lihová tinktura z mladých pupenů černého topolu
(vcelku běžný strom, pupeny ve skleničce zalít slivovicí, nechat nejméně 3 týdny vyluhovat)
- antivirotikum při angíně a obdobných chorobách, dezinfekční prostředek. Dávkovat opatrně, 5...10 kapek 3x denně. Nebrat preventivně!

Lihová tinktura z echinaceových listů
(echinacea - často pěstovaná okrasná květina, listy ve skleničce zalít slivovicí, nechat nejméně 3 týdny vyluhovat)
- silný prostředek na podporu imunity organismu. Dávkování preventivní čajovou lžičku denně.

Lihová tinktura z listů lichořeřišnice
(lichořeřišnice - často pěstovaná okrasná rostlina v truhlících na oknech, listy rozmačkat, ve skleničce zalít slivovicí, nechat nejméně 3 týdny vyluhovat)
- na léčbu zánětů v těle, především močových cest a ledvin. Dávkování při potížích, polévkovou lžíci 1x až 3x denně. Nebrat preventivně!

Sušená nať třezalky tečkované
(žlutá bylina, která roste na suchých loukách u polních cest nebo na okraji lesa, sbírá se v plném květu a suší v temnu a průvanu)
- na přípravu čaje proti stresu a depresi. Pomáhá při nachlazení. Lze užívat preventivně stejně tak až při obtížích. Pozor, po dobu užívání omezit expozici na slunci.

Olej z třezalky tečkované
(kvetoucí nať třezalky naložená na slunci po několik týdnů do rostlinného oleje, řepkového nebo slunečnicového)
- dezinfekce a zrychlené hojení řezných zranění, na popáleniny, proti svědění hojících se strupů, usnadňuje vytahování stehů, použití i do oka na léčbu zánětu spojivek.

Sušená nať řepíku lékařského
(roste na loukách nebo se pěstuje)
- na většinu zažívacích potíží, na podporu trávení nekvalitních nebo těžce stravitelných pokrmů.

Sušený mletý kořen kostivalu lékařského
(chlupaté listy, fialkové květy, roste u vody nebo u vlhkých příkopů, sbírá se jen napodzim)
- na rychlé hojení obražených kostí a namožených kloubů.

Česnekový olej
(celé stroučky českého česneku se zalejí ve sklenici rostlinným olejem a nechají několik týdnů vyluhovat)
- silné antibakteriální účinky, střevní dezinfekce při konzumaci nekvalitních potravin, léčba nachlazení aj. Olej je použitelný i přímo na smažení nebo k omaštění zastudena "jako koření" při přípravě jídla.

Toto není nějaký opsaný herbář, výše uvedené léky v naší rodině už mnoho let úspěšně používáme. Postupně se pokusím věnovat se jednotlivým bylinám a receptům podrobněji. Nejde mi o to obcházet farmaceutické výrobky a už vůbec nezatracuji moderní lékařskou vědu. Jen jsem zjistil, že různým soudobým bacilovitým neřádům, kteří si zvykli odolávat moderním léčivům, se dá zasadit nečekaný úder často zcela jednoduchou přírodní léčbou nebo s ní alespoň farmaka podpořit. A o to myslím jde. Navíc se tyto znalosti mohou hodit, kdyby nebyly moderní léky k dispozici.

Josef píše:...jitrocel kopinatý nebo okrouhlolistý....

Jitrocel okrouhlolistý - který myslíš? Jitrocel větší?

Josef píše:Sirup z vylisovaných plodů černého bezu
.. nesplést si s jedovatým chebzím...
.... proti kašli a nachlazení, při chřipce a angíně.....

bez chedbí Sambucus ebulus je statná bylina. nikoliv keř (nedřevnatí) a má fialové tyčinky, bez černý má žluté
Když se k bezinkové šťávě přidá alkohol, má i analgetické účinky

Josef píše:Lihová tinktura z echinaceových listů

Podle Zentricha je nejúčinnější kořen, poté květ a list je pokládán za nejslaběji působící (vše tinktura). Podle mě má navíc ta z listů nejhnusnější chuť.

Josef píše:Lihová tinktura z listů lichořeřišnice
Nebrat preventivně!

Proč nebrat preventivně?

Josef píše:Sušená nať třezalky tečkované .

další léčivé účinky třezalky přesunuty do vlákna třezalka tečkovaná

Josef píše:Sušený mletý kořen kostivalu lékařského

Působí i čerstvý nastrouhaný, pokud není prášek po ruce. Také dávám čerstvě nastrouhaný do vodky, kde vytvoří takové hnědé mazání na zimu.

Nedám dopustit ještě na zázvor ve formě čaje nebo sirupu.

pro Ivanu:

Jitrocel "okrouhlolistý "
Mám na mysli jitrocel větší. Omlouvám se, že nepožívám oficiální názvosloví, ale vycházím z toho, že běžný "nebotanik" (tedy i já) chodící po louce rozliší jitrocele jen na dva - "ten s úzkými listy" a "ten s kulatými listy" ačkoli existuje druhů spousta, třeba jitrocel prostřední. (chápu, že to odborníka dráždí).

Píšeš: Echinacea - nejúčinnější je kořen, poté květ a list
Ano máš samozřejmě pravdu. Ale kořen bude až to poslední, co z rostliny vyreju (čímž ji hodně ublížím). Protože ji mám v zahrádce málo, šetřím si ji, oškubávám z ní jen v přiměřené míře to, co se rychle obnoví a to jsou listy. Prostě podle pravidla "vezmi jen nezbytné, zachovej co nejvíc a použij v budoucnu, až kdyby bylo hůř."

Tinktura z listů lichořeřišnice - nebrat preventivně.
to je myšleno ve zmíněném velkém dávkování. (Na mě působí močopudně a to si s denní dojížděním autobusem moc nerozumí. Takže bych s ní musel hodně opatrně.)

Nastrouhaný kořen kostivalu lékařského
Vidíš, na to jsem úplně zapoměl, ač ho taky občas používám. Ach ta hlava, asi už stárnu... To bude tím, že mám naděláno hodně sušeného prášku a tak se ho snažim spotřebovat, abych ho nemusel po roce či dvou vyhazovat.

Podívej, klidně se můžeme domluvit, že tý kytce co roste u cesty a má takový ty úzký věci co trčí nahoru a zhruba kulatý listy budeme říkat breberníček pinďulákovitý. Jenže nám nikdo nebude rozumět. Kdysi dávno to tak bejvalo, že v každým kraji se tomu říkalo jinak. Pak přišli ti chytří, kteří usoudili, že když se tomu bude říkat všude stejně, tak teprve pak, až je zcela jasné o kterou kytku jde, teprve pak může probíhat výměna informací. Takže mě to až tak nedráždí, spíš je mi líto ztráty informace. Když už si tady honíme triko v mezisíti, kde nás ani jitrocely spousta lidí nezná, alespoň by měli dostat možnost dohledat si podle správného jména další informace. Rod jitrocel má okolo 200 druhů, u nás jich je 11 a řada z nich má léčivé účinky, které se druh od druhu liší. Neúplné a nepřesné informace mohou být i velmi nebezpečné - například zcela pravdivé tvrzení, že tis je jedlý.
Co je též významná ztráta informací a vědomostí je to, že většina lidí si myslí, že ty jitrocely jsou u nás jen dva (nebo jeden).
Ohledně třapatky plně chápu ochranu zdrojů. Třapatka mi docela ochotně klíčila, zkus si jí rozmnožit.

Bráno z toho pohledu, jak píšeš, máš naprostou pravdu.

Jak dlouho ti vydrží ten kostivalový prášek a jak ho skladuješ? A taky na čem to meleš? S normálními mlýnky na kafe mám poněkud špatné zkušenosti.

Prášek skladuji v klasické širokohrdlé skleněné prachovnici (chemické sklo) se zabrušovaným hrdlem. Nebyl to původní cíl, prostě jsem ji měl po ruce. Až později jsem zjistil, že je to vlastně výhodné, protože kdyby měla sklenice závit, prášek by se v něm zadíral, lepil by se pod víčko a to by pak špatně těsnilo a propouštělo dovnitř vlhkost. Skleněný zábrus tyhle nectnosti nemá a prášek zůstává stále dobře sypký. Sklenice sice není z tmavého skla, ale je uložená ve skříňce, kde je tma. Prášek do sklenice sypu chvíli po mletí, kdy je ještě od energie mlýnku teplý a nestihl ještě natáhnout ze vzduchu vlhkost. Skladuji ho tak dlouho, dokud nemám nový, tedy průměrně jeden rok. Ale mám vyzkoušeno, že i tři roky starý prášek fungoval bez problémů. Subjektivně těžko posoudím o kolik byl méně účinný než čerstvý, protože pokaždé je úraz, který tím řeším, jiný. Jednou spadne na palec u nohy při štípání z výšky dubový špalek, podruhé se člověk praští řetězem uvolněným z nákladní vlečky do holeně. Obojí bolí, obojí se po čase vyléčí a pokaždé kostival pomůže, ale zda to bylo rychle nebo pomaleji, jak to měřit? To se dost dobře nedá srovnávat.
Na prášek ho zpracovávám takto: Čerstvý kořen omyji, aby na něm nebyla hlína a hlavně kamínky či písek (to by se mlýnku nelíbilo). Nakrájím na malé kousky, menší než centimetr. To je kořen ještě měkký. Usuším ho na mírném teple (vlažný radiátor topení). Tím ztvrdne skoro jako kámen. Až je úplně vyschlý, nasypu ty kousky (po malých troškách) do mlýnku a postupně v několika várkách melu. Používám starý plechový mlýnek na kávu, který se prodával jako přídavný nástavec na stolní mixér ETA z šedesátých let. Je to mlýnek, ve kterém se rychle otáčejí dva nože a svými nárazy tříštily kávová zrna - proto se tomuto typu mlýnku říkávalo někdy "tříštivý". Tento mlýnek má, na rozdíl od pozdějších typů, hlavní nádobku kovovou jen víčko je průhledný plast (pozdější byly už plastové celé a asi by praskly). Hnací jednotka mixéru má silný motor, cca 500W a více než 10 tis. otáček za minutu. Po zapnutí nastane v mlýnku značný rachot, který během chvíle (když se rozdrtí největší kusy) postupně zeslábne. A jakmile to už jen šustí, je to neklamná známka, že je pomleto. Pak stačí vypnout, chvíli počkat, až se prášek usadí na dně nádobky mlýnku a může se to nasypat do skleničky.

Díky za postup. Mě se pořád nějak nedaří sehnat vhodný mlýnek.

popencový sirup
Květy nebo kvetoucí nať popence břečťanovitého (obecného) Glechoma hederacea omyju, vkládám do velké sklenice a prosypávám cukrem tak, aby se vrstvy natě a cukru střídaly. Silně upěchuju. Za několik dní to pustí vodu a cukr se rozpustí. Pokud to vodu nepouští, přiliju trochu vlažné převařené vody. Poslední zbytek cukru se dá pobídnout k rozpuštění mírným zahřátím na vodní lázni. Lžička i pět let starého zcukernatělého sirupu spolehlivě zastaví záchvat dávivého kašle.

Josef píše:Prášek skladuji v klasické širokohrdlé skleněné prachovnici (chemické sklo) se zabrušovaným hrdlem...

Pozor na zábrusy, dost často, zejména po dlouhém skladování, "zamrznou" a nejdou otevřít (vlastní trpká zkušenost). Drží to snad ještě lépe, než zatuhlý morsekužel.
Pokusy o silové otevření mají za následek destrukci. Jediná úspěšná metoda uvolnění zakouslého skleněného kuželového zábrusu je jeho dostatečně intensivní nahřátí. Co je to dostatečně intensivní dá až zkušenost.
Prázdné zábrusové sklenice skladuji s kouskem papíru vloženým do zábrusu. Pokud to není na závadu obsahu, mažu zábrusy silikonovým voskem. Pak nezatuhnou.
Hodně zdaru!