Ivana píše: Já jsem to napsala už v předchozím příspěvku. Pokud je ti stále nejasné, co proti tomu článku mám, neumím to vysvětlit jinak, než použitím metafory: Nebezpečná voda zabíjela v Kalifornii...
Ano. Dovolil bych si jen podotknout, že ani voda, ani sůl kuchyňská nepatří mezi léčivky.
V tom zjevně iritujícím článku primárně nešlo o dávkování, ale o upozornění na obsah látek, které by mohly být zdravotním risikem.
- - -
Obecně vzato, v dějinách bylinkaření, léčitelství i čarodějnictví byly u kytek i u hub jejich účinky objevovány ryze empiricky - ani tomu jinak být nemohlo. Přirozená lidská potřeba nějaké systemisace a zdůvodnění účinků byla převážně magická (list či kořen svým vzhledem připomíná nějaký orgán či část těla, takže Bůh či jiné protektivní transcedentno se nám tím snaží naznačit, na co by měla být tato rostlina/houba účinná).
Je tedy více než očekávatelné, že vpád vědeckých metod do tohoto hájemství může přinést zcela nové pohledy na zažité tradice. Dříve nedostupné analytické metody dokáží nejen vyčlenit jednotlivé složky drogy (droga ve smyslu farmakologickém, nikoliv ve významu vulgárně feťáckém), ale i odhalit jejich molekulární struktury. Biochemie pak dokáže určit, kam a jak se tyto složky váží (ligandy) a co jejich vazba na příslušné receptory působí.
Je to oboustranné obohacení; třeba studiům účinků morfinu vedlo k objevu morfinových receptorů a zpětně tak k objevu přirozených ligandů, populárních endorfinů. Totéž se opakovalo u receptorů cannabinoidních, muskarinových...
Je, domnívám se, dobré sledovat, co se ve výzkumu tradičních i nových přírodních léčiv - a nejen léčiv - odehrává. Ono se totiž lze dobrat nečekaných souvislostí.
Namátkou:
Gyromitra esculenta - ucháč obecný, dříve ucháč jedlý. Tu a tam někoho zabill, přestože spousta jiných jej s potěšením bez problémů konzumovala. Objev gyromitrinu (acetyladehyd-N-methyl-N-formylhydrazon a jeho vyšší deriváty) a jeho rozpadu (neboť tyto hydraziny jsou nestálé těkavé látky, snadno degradují na menší hydrazinové deriváty a jejich konečným produktem je krutě jedovatý methylhydrazin) vysvětlil nejen mechanismus otrav, ale i to, jak jedovatost této dříve tržní houby ovlivňuje kuchyňská příprava.
Trogia venenata, Malá bílá houbiška, tradičně sbíraná a konzumovaná v čínském Junanu, kterou nikdo nespojoval s občasnými fatálními srdečními selháními, až se ukázalo, že za tím u disponovaných jedinců stály tři aminokyseliny, v houbě obsažené (viz:
http://journals.plos.org/plosone/articl ... ne.0035894Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus).
Jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub. Ačkoliv je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý, je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu nejen vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a záhadnými nespecifikovanými selháními ledvin... Takže až do roku 1958 byl obecně považován za neškodnou houbu. Příčinou zákeřných otrav je zde nefrotoxický pyridinový alkaloid orellanin.
To taková čechratka podvinutá (Paxillus involutus) nějakou tu jedovatou látku neobsahuje. Je to skutečně vynikající gulášová houba, která byla jedovatá (gastrointestinální potíže) pouze za syrova. Jenže po letitém požívání čechratky podvinuté se může u některých lidí bez předchozího varování vyvinout životu nebezpečná autoimunní alergická reakce ústící v selhání ledvin. Nejedná se tu o pravou otravu, ale o alergickou reakci, způsobující hemolýzu. Čechratka obsahuje antigen dosud neznámé struktury, který u malého procenta lidí stimuluje tvorbu IgG protilátek v krevním séru. Při dlouhodobé konzumaci se pravděpodobně vytvoří komplexy antigen-protilátka, které se váží na červené krvinky. Následně zasáhne obranný systém těla a zaútočí na "označené" červené krvinky, což vede k akutní hemolýze, šoku a selhání ledvin, případně i dalších orgánů - a v některých případech tak i ke smrti postiženého. Protijed ani lék zde neexistuje...
- - -
Tady se jasně ukazuje, že samotná tradice, dlouhodobá empirická zkušenost, nestačí. Je mnoho věcí, které mohou po dlouhou dobu zůstat skryté a mohou být spojitosti, které nenísnadné odhalit.
Takže i taková nesporně blahodárná tradiční léčivka, jakou je heřmánek, se pro někoho může stát těžkým alergenem.
Je také známo, že i jiná tradiční léčivka, měsíček lékařský, může po opakované aplikaci způsobit alergické kontaktní dermatitidy. Viz třeba:
http://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs ... /05/08.pdf- - -
Toto vše rozhodně není brojení proti bylinkám a léčivkám obecně. Jen připomínka ke kritickému přístupu i k nim. Čím účinnější ta která přírodní droga je, tím očekávatelnější je možnost výskytu nevhodných vedlejších účinků či interakcí.
Tož asi tak.