Nevím, kdy ani jak, ale najednou se ocitám uprostřed přátelského rozhovoru s maníkem, který, je součástí skupinky asi deseti dalších lidí posedávajících na terasovitých lavečkách v letním parku. Skupina je na první pohled velmi alternativního vzhledu, s čímž nemám absolutně žádnou potíž. S chlapíkem vedeme rozhovor o nějakém ožehavém společenském téma. Atmosféra se každou sekundou začne měnit. Vzduch houstne, padají ostřejší slova a v hlavě začne blikat červené světýlko. Snažím se od situace odpoutat a nenápadně zmizet. Mám čím dál větší pocit, že se z partičky vyklubala bandička nějakých podivných fanatiků, kteří ve mě nyní spatřují nepřítele, kterého je třeba zničit.
V mžiku kolem mě víří vzteklá smečka. Pomalu se osměluje co si může dovolit. Boreček mě šťouchá do batohu načež s výkřikem "Je to PRICE, dívejte co měl v batohu!" drží v ruce nad hlavou prapodivný šátek s nějakým symbolem, který vidím porve. Bandu to očividně vyhecovalo k definitivnímu útoku. Nejbližší fanatik si všiml, že otevírám zip na tašce přes rameno a snaží se mi ji vytrhnout. Výraz v jeho očích jasně říká "Pusť to, už je to moje!" Taška je mi buřt, předmětem mého zájmu je část jejího obsahu, který naštěstí již pevně držím v okamžiku, kdy to zvíře strhává tašku z mé ruky.
Dva výstřely do vzduchu rychle zmizíkují celý dav a frgmentují jej na prchající jednotlivce do všech stran. Tedy až na jednoho! Šílený výraz se na mě vrhá asi ze tří metrů rychlostí blesku. Jde po mě holýma rukama s absolutním odhodláním. Pravou ruku stahuji na břicho. Levá jde naproti útočníkovi společně s úkrokem do strany a z úst letí "Stůj, budu střílet, ser na to..." Slova útočníka nezastavila. Snaží se mě chytnout za rukáv levé ruky, která mu stojí v cestě. V momentě, kdy dělám úkrok, dostává patkou zásobníku dvě rány do hlavy. Jsou to šlupky jak prase, které ale nemají na situaci žádný vliv. Byl to poslední pokus, vyhnout se nevyhnutelnému, který dal darebákovi drahocenný zlomek času, jenž využívá k tomu, aby mě pevně chytl za rukáv. Ten se stává odrazovým můstkem na cestě k mému krku.
Dva výstřely, podivná otočka s ještě divnější grimasou, obě ruky letí na levé rameno a s udiveným výrazem se týpek skládá jak šraňky na záda. Těžce oddychuje, červená loužička se zvětšuje, svědci události se rozplynou do všech stran, jedna ruka se snaží zastavit krvácení, druhá telefonovat. Ani jedné se to valně nedaří. Spousta modrých majáků a v hlavě mlha ...