NEZDOLNY.CZ

Čirůvka fialová se vyskytuje od září do prosince. Nejčastěji roste až v pozdním chladném podzimu - tedy v době, když je už výskyt klasických, objemově vydatných, hřibovitých hub malý nebo dokonce žádný a potulný rozpadlík marně pátrá, čím by si vylepšil "lesní jídelníček".

Čirůvka fialová roste hojně v listnatých i jehličnatých lesích, na loukách a dokonce i v zahradách*. Ale většina "víkendových houbařů" ji nesbírá. Prostě proto, že ji už podle prvotního vzhledu považují za nejedlou či přinejmenším podezřelou a nestojí jim za to, aby si o ní zjistili něco víc. Ale to dělají chybu a pak zbytečně odcházejí z lesa s prázdnou. Čirůvka fialová se většinou vyskytuje ve skupinách. Když se ji rozhodnete sbírat, snadno během chvilky naplníte celý košík.

Houba je 5 až 15 cm vysoká, za mlada modrofialová nebo dokonce růžovofialová s vyklenutým kloboukem. Klobouk má průměr 5 až 15 centimetrů. Když je houba větší a starší, klobouk se zplošťuje, zprohýbá a občas se uprostřed klobouku vytvoří hrbol. Získává nevábnou světlou barvu s mírně nahnědlým středem tak, jak můžete vidět na fotografii:


Pokud houbu utrhnete a otočíte, zjistíte že zespodu zůstává jasně fialová - což je právě jeden z významných rozpoznávacích znaků:


Spodní strana je tvořena poměrně hustými lupeny, které přirůstají k nožce drobným vykrojeným zoubkem. Nožka je buď světle fialová nebo až téměř bílá, na povrchu hladká, bez prstence. Uvnitř plná, vláknitá, na řezu také fialová a barva řezu se na vzduchu nemění. Pokud necháte klobouk houby položený delší dobu na tmavém talíři, zjistíte že výtrusný prach je bílý až mírně narůžovělý - což je další identifikační prvek pro tuto houbu.

Houba je aromatické vůně i chutí, je hutná a vydatná. Ale pozor! Syrová je jedovatá!** Obsahuje toxin hemolysin, který rozkládá červené krvinky. Avšak už po krátké době vaření (za bezpečné považujte vaření 20 min.) se jedovaté látky rozkládají. Houba je po tepelné úpravě bez potíží jedlá a velmi chutná. Použití má do omáček, do polévek, na houbový guláš, pod maso a pod.) Lze ji také velmi dobře sušit a sušenou použít opět ke klasické kuchyňské tepelné úpravě. Pokud ve stáří trpíte hypertenzí, měla by vás tato houba zajímat, protože (stejně jako třeba hloh či česnek) patří mezi přírodní prostředky schopné snižovat krevní tlak. Dále se o ní uvádí, že snižuje hladinu cukru v krvi. Má antibiotické a antibakteriální účinky, takže její odvar můžete v nouzi použít na dezinfekci menších poranění nebo léčbu abscesů, pokud nemáte k dispozici jiný silnější prostředek.

*) Před několika lety se mi bohatě rozrostla i na staré hromadě kompostu shrabaného listí. Když si přinesete starší plodnice, můžete se ji pokusit do vlhkého listnatého substrátu dokonce cíleně naočkovat.
**) Podle přílohy vyhlášky č. 157/2003 Sb. je čirůvka fialová zařazena mezi houby určené pro přímý prodej, takže ono to s tou jedovatostí, pokud houbu správně tepelně upravíte, není až tak vážné.

Lze si tuto houbu splést s jinou, nejedlou?

1. - Je tu možnost záměny je s čirůvkou dvoubarevnou. Ta má fialovou jen nožičku, zatím co lupeny i klobouk jsou do hněda. Ale i kdyby k záměně došlo, není třeba se ničeho obávat - je to jedlá, výborná, všestranně využitelná houba.
2. - Další možná záměna je s čirůvkou špinavou, která je spíš masově šedivá než fialová. Je také jedlá a stejně chutná jako čirůvka fialová.
3. - Kdyby se někdo hodně spletl, mohl by udělat záměnu s lakovkou ametystová. Ta je sice také fialová, ale je drobná, na dlouhé štíhlé nožce. Je sice dosti tuhá, ale opět patří k jedlým houbám. Roste spíš v létě než v pozdním podzimu.
4. - Jinou fialovou houbou je například pavučinec fialový. Ale má odlišný tvar klobouku - špičatý. Navíc je dnes už velmi vzácný, takže je nepravděpodobné, že by rostl v podzimních lesích hojně. Je také jedlý.
5. - Ještě je možné zaměnit čirůvku fialovou za nafialověle zbarvený pavučinec kozlí. Ale ten má polokulovitý, dosti uzavřený klobouk, celkově vypadá dost odlišně a především - páchne. Páchne jako kozí chlívek (odtud pochází jeho název), takže ho rozhodně nedoporučuji konzumovat.

O jiné zaměnitelné houbě s čirůvkou fialovou nevím. Ale přiznávám nejsem žádný velký odborník na houby. Sbírám a zde popularizuji jen pár druhů. Sice i těch, které jiní nesbírají, ale mám je v praxi ověřené (a to, že je mi zatím dopřáno psát tyto řádky, svědčí o tom, že se zatím vždy jednalo o druhy jedlé).

Nicméně, když donesete nějakou houbu domů a máte o ní pochybnosti, vždy stojí za to pohledat na internetu. Podívat se na fotky a porovnat drobné detaily vaší houby s houbou vyfotografovanou (způsob jakým jsou přirostlé lupeny k nožce, zda je či není okraj klobouku podvinutý a mnohé další rozpoznávací znaky). Také si můžete prohlédnout stránky české mykologické společnosti http://www.myko.cz/houby/jedovate-houby/. Doporučuji to i zkušeným houbařům, kteří mají houby v malíčku. Už kvůli zajímavým informacím, které se tam píšou.

U nás vesele roste na sídlišti mezi panelákama. I s čirůvkou dvoubarvou.

U nás v lese roste pouze na jednom místě. Vždy když roste vezmu pár kousků, aby byla paleta hub na vaření pestrá. Když Čirůvka naroste dá se na jednom místě sbírat velmi dlouhou dobu - několik týdnů bez toho aniž by podlehla rychlé zkáze, jako jiné druhy hub. Je také odolná proti červům a larvám.

Dnes jsme měli výbornou omáčku právě z těchto fialových čirůvek - ještě ve směsi s čirůvkou dvoubarvou (Lepista nuda - pěknice nahatá ), mňam.
Nasbírané loni a předloni, zakonservované naslano, dvakrát zavařené (jako maso - s odstupem 3-4 dny, aby měly čas vzklíčit spory, co přežily první průchod teplem).
Sklenic s nejrůznějšími zakonservovanými houbami máme celou jednu polici "kompotového šteláře"; ukazuje se, že i ty zapomenuté, 5-6 let staré, jsou nejen stále poživatelné, ale i dobré.