NEZDOLNY.CZ

Dnes mi Milli, předal nejnovější verzi jeho elektronické knihy

Mýty a omyly v survivalu
aneb Co se v survivalu neučí


Domluvili jsme se na tom, že ji zde postupně zveřejníme online a budeme udržovat aktuální. Myslím, že autora jako ostříleného matadora, stálici survival komunit a skvělého člověka není třeba představovat, stejně tak jako tento zajímavý počin. Téma bude zatím po dobu vkládání zamčeno. Diskutovat o knize můžete zde: viewtopic.php?f=15&t=103

Mýty a omyly v survivalu aneb - co se v survivalu neučí

PODĚKOVÁNÍ

Orel mouchy neloví.
Sokrates

Vážení čtenáři, jednou z prvních věcí, kterou musím udělat, je poděkovat mému dlouholetému spolupracovníku, blízkému příteli, vzoru a hrdinovi – tvrďáku Péťovi. Ano, je to právě on, kdo se vždy jako první obětavě vrhá do nejnebezpečnějších akcí, při kterých by jiní pouze vrhli. Testování výbušnin, ranivých účinků střelných zbraní, pokusy s psychotropními a halucinogenními drogami, konzumace nekonzumovatelných věcí, to je jen nepatrný výčet jeho aktivit. Je vynikajícím figurantem při ukázkách chirurgických zákroků, kdy tvrdošíjně odmítá narkózu, aby mohl sám jednotlivé zákroky co nejpodrobněji, do nejmenších detailů popisovat. Úžasným příkladem může být jeho autoapendektomie pomocí víčka z konzervy drůbeží paštiky, která se stala pro zúčastněné pozorovatele neopakovatelným zážitkem. Nezapomenutelné jsou i jeho lékařské pokusy s anaerobními infekcemi, při nichž v zájmu vědy přišel o ruku.

Tvrďák Péťa v dobách kdy působil jako instruktor speciálních jednotek s povolením zabíjet. Jeho nejlepší žáci Agent 007, Sylvester "Rambo" Stallone, Chuck Norris, Arnold Schwarzenegger či Charlieho andílci na něj dodnes vzpomínají s láskou a obdivem. (in action)



Péťa, náš lidový akademik. I když jej služba vlasti lehce "ošlehla" stále je nám úžasným vzorem lidské odhodlanosti, nezlomnosti a touhy vítězit. Dnes, již mimo aktivní službu je mladé generaci vzorem a příkladem čeho lze pílí, studiem a tvrdým výcvikem dosáhnou. (retired)



Jeho nezkrotná touha po poznání hraničící až s posedlostí, je silnou inspirací pro jeho okolí a především díky němu vznikla tato kniha. Byl jediný, kdo byl ochoten jednotlivé návody ze survivalových příruček ověřovat v praxi. On je sítem, které přebíralo zrno od plev. Je to on, kdo jako první vysušil acetonperoxid přímým plamenem, on, když přišel o zuby, jako první experimentoval s příjmem potravy opačnou cestou, skrze anální otvor. Také jeho práce: "Překonávání minového pole skákáním po jedné noze." byla převratem ve vojenské strategii. Osobně na minovém poli nedaleko Kábulu předvedl nejvyšší generalitě vojsk OSN a NATO obrovské výhody této metody. Za prvé – voják skákající po jedné noze udělá o polovinu méně kroků, než voják běžící po dvou a tím se na polovinu snižuje pravděpodobnost, že šlápne na minu. Za druhé – i když na minu šlápne (k čemuž bohužel při této demonstraci došlo), tak druhá noha zůstane nezraněna, a voják může pokračovat v útoku nesníženou rychlostí po této druhé noze až do konečného vítězství.

Jeho vědecká práce: "Regresivní evoluce Ropuchy obecné (Bufo bufo) na Tyranosaura rexe pomocí mikrovlnného záření." způsobila revoluci v biologii a stala se jedním ze stěžejních děl z jeho vědecké kariéry. Právě při těchto pokusech přišel o oko. Při jedné z rutinních kontrol průběhu biologické přeměny, jakmile otevřel dvířka mikrovlnné trouby, došlo k náhlému poklesu tlaku a žába, rozpálená metamorfózou k bodu varu, explodovala. Horké žabí vnitřnosti zasáhly Péťův obličej na místě nejcitlivějším, do oka. Ale Péťa ani v tak složité situaci nezaváhal, vyškrábl si žabí exkrementy z oka pohrabáčem a experimentálně si ho vypláchl kyselinou solnou. Tak se stal jedním z průkopníků metody odstraňování cizích těles z očí odleptáním pomocí silných kyselin.

Koryfej vědy, gigant pera, filozof, estét, lékař, básník, atomový fyzik, biolog, voják, politik, cestovatel, meteorolog, agent tajné služby, dramatik, chemik, miláček žen. Tam, kde Isaac Newton, Blaise Pascal, Albert Enstein, brouk Pytlík, Niels Henrik David Bohr, Carl von Clausewitz, Alfred Nobel, agent 007 James Bond, Charles Darwin, Giacomo Casanova, Otto Edward Leopold von Bismark, Jára Cimrman, William Shakespeare, Albert Schweitzer, Pat a Mat, Leonardo da Vinci, Trofim Děnisovič Lysenko selhali, tam dnes Péťa v jejich šlépějích pokračuje nezlomně dál a vítězí.

"Prosím o potlesk pro našeho Péťu – tvrďáka Péťu."
"Díky tvrďáku, díky, nikdy ti to nezapomeneme."

Musím také poděkovat vám, široké obci Rozpadlické, Postapácné a dalším členům survivalových fór jak českých, slovenských ale i německých, kteří jste svými návrhy, připomínkami i kritikou "mých" omylů pomáhali knihu dotvářet do současné podoby. Je tedy i Vaším dílem a nepopiratelným duševním vlastnictvím. Přeji vám proto příjemné počtení díla, které jsme společně vytvořili a těším se na další spolupráci při jeho moderování.

autor Milli

Mýty a omyly v survivalu aneb - co se v survivalu neučí

VAROVÁNÍ

Nikdy nepodceňuj sílu lidské hlouposti.
Robert Anson Heinlein

Stultorum mater sempiter gravida.
Matka hlupáků je stále těhotná.
latinské přísloví

Všechny níže uvedené informace a praktiky nejsou v žádném případě návodem k jakékoli trestné činnosti, ale slouží pouze ke studijním a informativním účelům. Za jakékoli nesprávné pochopení nebo použití zde popisovaných technik a praktik nenese autor žádnou odpovědnost.

Náš první prezident, "prezident osvoboditel", Tomáš Garrigue Masaryk byl podle rakousko-uherských zákonů špion a jeho organizace "Mafie" banda vlastizrádců. Kdyby jej rakouská justice dostala, pravděpodobně by byl souzen a odsouzen za špionáž a velezradu. Naštěstí se tak nestalo a po první světové válce se stal zakladatelem československého státu. (Jeho blízcí spolupracovníci Karel Kramář (1860–1937) a Alois Rašín (1867–1923) tolik štěstí neměli. Oba byli odsouzeni 3 června 1916 za velezradu k smrti provazem, později jim byl trest změněn na 15 a 10 let, avšak 10 července 1917 byli na základě amnestie propuštěni. Karel Kramář se stal v roce 1918 prvním československým ministerským předsedou a Alois Rašín byl v letech 1918–19 a 1922–23 ministrem financí československé vlády.)

Náš první dělnický prezident Klement Gottwald, "prezident sjednotitel", se jako bolševik neustále potácel na hraně prvorepublikových zákonů a kdyby se včas nevypařil do Moskvy, jistě by za okupace dostal šanci prohlédnout si Pankráckou sekyrárnu zevnitř. Naštěstí pro něj se tak nestalo a po druhé světové válce zahájil v naší zemi budování socialismu. Díky němu má zbytečný úřad pro odhalování zločinů komunismu co odhalovat dalších sto let.

Náš první novodobý prezident, "prezident dramatik", Václav Havel měl také tu čest setkat se s policií a soudy. Naštěstí, hlavy se již v naší zemi sekat přestaly, a tak si alespoň odseděl tuším čtyři roky za rozvracení republiky. Po politickém převratu v roce 1989 se stal naším prvním postkomunistickým prezidentem.

Nějaký ten rok si odseděli i další naši prezidenti, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda (odsouzen k trestu smrti za špionáž), Gustav Husák. Dá se říci, že jediný náš prezident, který v minulém století "neseděl" byl Edvard Beneš.

Co tím chci říci? Vše, co zde bude popsáno, jsou mnohdy velmi citlivé informace. Pokud byste se rozhodli ověřovat jejich platnost v praxi, jsem přesvědčen o tom, že nemusíte mít tolik štěstí, jako výše jmenovaní pánové, kteří byť zákony této země vědomě a záměrně porušovali, dostalo se jim za to jistého společenského uznání. Vaše bohulibá snaha o co nejrealističtější survivalový nebo bojový výcvik může být policejními orgány chápána jako nedovolené ozbrojování, v horším případně špionáž, záškodnictví, sabotáž a diverze (trestné činy proti republice, za něž může být uložen i výjimečný trest). V rámci honu na čarodějnice se z vás pak může stát terorista a než se nadějete, budete pár let koukat na slunce přes zamřížované okno.
Sami přece dobře víte, že stejně bylo naloženo i s příslušníky prvního a druhého odboje, kteří také porušovali zákony této země, byť toto činili v jejím budoucím zájmu. Jen málokomu z těchto lidí se dostalo ocenění. Většina zůstala bezejmenná, a pokud měli štěstí, jediné, co po nich zbylo, jsou zaprášené náhrobky. Obdobně bylo naloženo i s vojáky, kteří za naši zem bojovali na frontách II. světové války. Jejich odměnou, pokud válku přežili, byl obvykle několikaletý kriminál.
Proto, pokud se chcete cvičit ve střelbě, nic vám nebrání v získání zbrojního průkazu a legální zbraně. Jestliže chcete provádět bojový výcvik a zbrojní průkaz nemáte, existuje celá řada realisticky vypadajících špuntovek na plastické kuličky, jejichž vlastnictví není trestné. Budete-li provádět jakékoli teoretické nácviky ničení staveb (koneckonců cvičit můžete jenom na tom, co máme), používejte dřevěně špalíky jako imitaci náloživa, armáda to také tak dělá.

"Při vašem výcviku nemusíte nutně porušovat zákony, hledejte možnosti, jak se do těchto administrativně-byrokratických omezení vejít."

K tomu vám pomáhej Bůh

Mýty a omyly v survivalu aneb - co se v survivalu neučí

ÚVOD

Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
Je čas rodit se a čas umírat, čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas budovat,
čas plakat a čas se smát, čas rmoutit se a čas tancovat,
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
čas hledat a čas pozbývat, čas chovat a čas odmítat,
čas trhat a čas sešívat, čas mlčet a čas povídat,
čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje.
Kazatel 3,1-8

Po posledním politickém převratu, tuším někdy koncem devadesátých let minulého století, se na našem trhu začaly pozvolna objevovat nejrůznější zahraniční publikace a příručky zabývající se problematikou survivalu. (Slovo "survival" je obsahově a významově širší pojem než jeho prostý český překlad "přežití", totéž se týká i všeobjímajícího a obsahově nepřeložitelného anglického výrazu "outdoor".) Jako lehce militantní, bývalý armádní důstojník jsem v této zahraniční literatuře zkoumal, co se od dob zálesáka Ernesta Setona, generála sira Roberta Baden-Powella či našeho junáka – bratra Svojsíka do současnosti v této oblasti změnilo.



Ernest Thompson Seton
(1860–1946)
zakladatel woodcrafterského hnutí (Woodcraft Indians)
(1902 – USA)



Robert Baden-Powell
(1857–1941)
zakladatel skautského hnutí
(1907 – GB)



Antonín Benjamin Svojsík
(1876–1938)
zakladatel spolku
Junák – Český skaut
(1914 – ČSR)


Bohužel, všechny survivalové příručky, které mi prošly rukama, a nebylo jich zrovna málo, mi velmi detailně na desítkách stran popisovaly, jak s úsměvem na tváři přežít uprostřed desetimetrových vln rozbouřeného Atlantiku obklopen hejnem hladových žraloků, jak se chovat v pravé poledne v pouštích Sahary, když máte v nohavici kalhot písečnou zmiji, či jak nezahynout v arktických ledových pustinách s otevřenou dvojitou frakturou kosti stehenní a ledním medvědem na dohled.
Jelikož jsem se však narodil v našich malých českých poměrech a 99,99 % svého života trávím v klidné, po staletí civilizované střední Evropě, došel jsem k závěru, že tyto důmyslné návody jsou našinci platné jak mrtvému zimník. Ono totiž napsat tlustou knihu o ničem není zase až tak těžké (mám už s psaním přece jen také jisté zkušenosti). Těžké je nacpat maximum informací do útlé, cenově dostupné brožurky o sto stranách, která se vejde do kapsy a na niž si čtenář v dnešní uspěchané době najde čas.
Dále se v zahraničních survivalových manuálech dočtete, jak se chovat při nejrůznějších živelných a průmyslových haváriích a katastrofách. Bohužel, náš starý dobrý kontinent je na velké přírodní katastrofy velmi skoupý. Potopy (Pozor, rozlišuj potopy a záplavy. Nelze srovnávat potopy a povodně, např. Severní Čína (1939) – o život přišlo asi 500 000 lidí, Itálie řeka Pád (1951) – zahynulo 100 osob a 30 000 kusů dobytka, Bangladéš (1988) – 1 600 mrtvých s našimi prostými záplavami jako Morava (1997) 50 + 10 obětí a Čechy (2002) 17 mrtvých.), jakožto i veliké lesní požáry jsou nám díky dlouholeté promyšlené urbanizaci odepřeny. Velká zemětřesení a výbuchy sopek, které by nás mohly ohrozit, zde byly naposledy na přelomu staršího a středního paleolitu tj. v době kdy se Homo erectus naučil používat pazourek a tak se z něj stal Homo sapiens (nejmladší české sopky Železná a Komorní hůrka stihly vyhasnout před 200 000 a 500 000 lety) a pády velkých meteoritů a komet na matičku zemi nejsou tak časté, aby mělo smysl se jimi v našem směšně kratičkém životě hlouběji zabývat. No a na krvežíznivé mimozemšťany moc nevěřím. Co se týče průmyslových havárií a katastrof, neznám jediný důvod proč utíkat do lesa, ale znám nejméně deset dobrých důvodů, proč zůstat v bezpečí domu. No a nakonec nám zbývá poslední riziko, velcí masožraví predátoři, jako medvědi a vlci. Tak ty za nás již stačila vybít habsburská šlechta v předminulém století a mikroskopickým predátorům, jako jsou viry a bakterie, se díky acylpyrínu a antibiotikům umíme účinně bránit sami.

Teď si možná kladete otázku: "K čemu je tedy vlastně vůbec dobré zabývat se problematiku survivalu, či technikami přežití obecně?"
Vážení, pravda je totiž někde úplně jinde. My lidé (stejně jako všichni živočichové) jsme ve skutečnosti po předchozích generacích geneticky poznamenáni, chcete-li naprogramováni. Vědomě či podvědomě se survivalem zabývá prakticky každý z nás a s nerealistickými, mnohdy úsměv vzbuzujícími katastrofami to nemá co dělat. Existují dvě obecné úrovně pohledu na survival a v každém z nás jsou obě úrovně v určitém poměru zastoupeny.



Pravěký lovec-sběrač podle malíře Zdeňka Buriana (1905–1981)


Pohled první – lovec-sběrač. První homo sapiens byli lovci a sběrači. Aby přežili, museli migrovat a měnit svoje loviště, jinak jim hrozil nedostatek potravy. Bylo-li jejich momentální loviště "vyjedeno", sbalili si svých pět kůží, hodili oštěp na rameno a šli o kus dál. Díky tomuto neustálému pohybu lidé velmi rychle osídlili celou planetu. Nicméně nějaké geneticky uložené informace o nutnosti změny lovišť v nás zůstaly a proto lidé dodnes rádi cestují, avšak cestování je zde chápáno již ne jako nutnost, ale jako zábava. Survivalista lovec-sběrač (vědomě nebo podvědomě) vychází z teorie: "Dojte-li k jakékoli mimořádné situaci, sbalím si svých pět švestek a půjdu někam, kde je bezpečněji." Do této skupiny survivalistů geneticky patří různí táborníci, čundráci, dálkoplazové a samozřejmě i lovci, rybáři, houbaři atd.



Pravěký chovatel-zemědělec podle téhož autora


Pohled druhý – chovatel-zemědělec. Asi před 10 000 léty se lidé začali zabývat zemědělstvím a chovem dobytka. Díky řízené produkci rostlinné a živočišné potravy byli schopni vytvářet zásoby a přestali být na přírodě tak závislí jako jejich předchůdci lovci a sběrači. Tato nezávislost jim umožnila usadit se na jednom místě a začít shromažďovat a rozhojňovat svůj majetek. Z těchto chovatelů-zemědělců nám také zůstalo něco v genech, avšak místo stád a polí dnes shromažďujeme jejich civilizační ekvivalent – peníze. Survivalista chovatel-zemědělec vychází z teorie: "Dojde-li k jakékoli mimořádné situaci, musím mít dostatek zásob, abych toto nepříznivé období ve zdraví přežil." Do této skupiny survivalistů geneticky patří zahrádkáři, drobní chovatelé a pěstitelé apod.

Avšak mimo tyto dva základní pohledy existuje i pohled třetí – vojenský a ten nemá s geny co dělat. Vojáci jsou jedinou organizovanou složkou, která má v popisu práce učit se a znát techniky přežití a umět je efektivně používat. Každý voják je totiž potenciální diverzant, který může být nasazen v týlu protivníka. Každý voják je potenciální zajatec a jako takový se musí pokusit o únik ze zajetí. Každý voják je potenciální odbojový pracovník, a proto musí být připraven na to, že bude nucen se skrývat. Survivalista voják vychází z teorie: "Dojde-li k jakékoli mimořádné (válečné) situaci, musím být připraven se na nezbytně nutnou dobu ukrýt do bezpečí lesů a skal matky přírody." Na tuto možnost chápání problému autoři survivalových příruček jaksi pozapomněli a jen velmi málo stránek bylo napsáno o tom, jak se stát uprostřed znepřátelené civilizace nebo země neviditelným. A jelikož žijeme v Evropě a ne na Sahaře, chci v této knize hovořit o tom, jak se stát neviditelným uprostřed Evropy v naší rodné České kotlině.


Prvním zajímavým pokusem v tomto duchu byla brožurka Záškodník a později Vlkodlak pana Marka Chlíbka, avšak pohled těchto publikací je spíše dobrodružně-výpravný. Knihy navíc, pravděpodobně z bezpečnostních důvodů, záměrně nedávají přesnější rady a návody, ba dokonce jsou zatíženy i jasnými dezinformacemi. Zda jsou tyto dezinformace způsobeny nedostatkem odborných znalostí či záměrem autora, lze však těžko posoudit. Já se přikláním k verzi záměru, neboť dezinformace jsou do textu zakomponovány velmi umně, tak aby laikem byly jen velmi obtížně rozpoznatelné. Totéž platí i o autorových internetových stránkách (http://www.specnaz.cz.)


Má však v dnešní době vůbec smysl cvičit se v technikách přežití, cpát se listím pampelišek a špatně propečenými rybami, když na nás za prvním rohem čeká naše stará dobrá česká hospoda s guláškem a pivkem či novodobý symbol našeho konzumního způsobu života – supermarket? Ano, má a existují pro to dva celkem dobré důvody:
První – survival je v současné mírové době především sport a to sport velmi komplexní, kterému se může věnovat naprosto každý, bez jakéhokoli omezení.
Druhý – máte-li za sebou vojenskou službu, kde jste se naučil zacházet se zbraněmi, jste-li dobře vycvičeni v naprosto legálních taktikách přežití, a budete-li mít o trochu více odvahy, než všichni naši ublafaní politici za posledních 100 let, máte všechny předpoklady k tomu, že dojde-li k ohrožení naší staré dobré matičky Evropy, dostanete šanci udělat pro ni více, než umřít odloženi ve starobinci.



Z výcviku přežití vojáků (žen) Rakouské armády (Bundesheer) Kommando Landstreitkräfte (KdoLdSK)


Nyní už konečně můžete namítnout, že toto úvodní žvanění může být pro někoho možná inspirativní, avšak rozhodující je, co mohu říci nového k problematice survivalu, co by dosud nebylo popsáno nebo co byste nevěděli.
Moje odpověď je jednoduchá. Nebudu řešit věci, které již byly tisíckrát a jednou popsány. Špatných plagiátorů je dnes dostatek a smutným důkazem může být internet. Bohužel, díky internetovým pařanům, kteří znají jenom cestu od počítače k lednici, okolo rychlovarné konvice na kávu a nevědí ani jak daleko od jejich domu je nejbližší les, je současný internet doslova zavalen dezinformačními nesmysly ze všech oblastí, survival nevyjímaje.
Jednoho nudného zimního večera, když jsem pozvolna plul po síti a tiše trpěl nad přiblblými teoriemi rádoby odborníků, jsem dospěl k prostému závěru. Jestliže může survivalové stránky dělat stopadesátikilový blb s pěti dioptriemi na každém oku a hemeroidy jako třásně od záclony, pak kdokoli, kdo trefí do nebližšího lesa, aniž by si musel stáhnout mapu okolí svého bydliště z netu, může psát taky. Jelikož se však nechci přidat k této skupině plagiátorů, chci, aby motto mých stránek bylo:

"Mýty a omyly v survivalu aneb Co se v survivalu neučí."

K tomu mi pomáhej Bůh



Nyní ještě musím uvést na správnou míru jeden filozofický problém, na který při čtení možná narazíte a se kterým se chci vypořádat hned na počátku. V textech totiž průběžně mluvím o dvou navzájem protichůdných teoriích.
První teorií je teorie survivalu, čili přežití, což může být ad absurdum chápáno jako přežití za každou cenu i na úkor ostatních osob, doslova a do písmene podle Darwinovy teorie evoluce přírodního výběru. Přežití není jen vůle rozumu, ale především síla pudu a instinktu.
Druhou protichůdnou teorií, o které hovořím, je boj za svobodu a nezávislost, proti případným okupantům nebo civilizaci, ohrožující naše ekonomické, kulturní a společenské hodnoty. Nabádám zde k boji, čili vědomému riziku, které může vést i ke ztrátě života. Boj za svobodu a nezávislost není jen síla instinktu, ale především vůle rozumu.
Co s tímto filozofickým problémem? Držme se moudrosti britského prozaika pana George ORWELA, který řekl: "Abyste mohli přežít, musíte bojovat a bojujete-li, musíte se zašpinit. Válka je zlo a často to menší zlo. Ti, kdo meč zvednou, také mečem hynou a ti, kdo meč nezvednou, zajdou na páchnoucí nemoce."
Jistě, někteří můžete namítnout, že pan Orwel je nám mentalitou trochu vzdálen a "páchnoucí nemoce" jsou jaksi nedílnou součástí naší české mentality a kultury. Vám pak vám mohu nabídnout slova tatíčka Masaryka: "Válka je něco hrozného, nelidského. Ale není válka zlem největším – žít nečestně, být otrokem, zotročovat a mnohé jiné je horší. Válka je zlo, ale obrana je mravně přípustná a nutná." (z Pamětní knihy prvního pluku čs. legií v Rusku, 20 srpna 1917.)

SCHOPNOSTI

Hloupost lze předstírat, inteligenci ne.


Televize, videa, počítače, multikina a ostatní komerční způsoby zábavy nám prodávají emoce a napětí, o které nás připravil náš konzumní způsob života. Díky těmto médiím jsme se naučili prožívat dobrodružství pouze ve své fantazii a ve svých představách. Odpovězte si však zcela upřímně. Jste vůbec schopni a ochotni prožít opravdové dobrodružství? Ne jeho devadesátiminutovou filmovou parodii s Popcornem a Coca Colou, ale reálnou podobu s třicetikilovým batohem na zádech, puchýři na nohou a poloprázdným žaludkem. Opravdu jste ochotni vyzkoušet si přežít v reálné přírodě, v lese, kde jsou skutečné stromy, ne jejich ateliérové kulisy. V přírodě, kde vás bude zkoušet počasí, hmyz, únava a strach. Jste vůbec schopni přežít týden nebo měsíc uprostřed našeho středoevropského lesa jen z toho, co vám nabízí matka příroda, zvládli byste to? Pro ty, kdo v sobě najdou chuť a především odvahu si svoje schopnosti ověřit, je určena právě tato kniha.
Nejprve si však pojmenujme některé obtíže, se kterými se můžete setkat. Proti vám stojí dva přirození protivníci – vnitřní a vnější. Váš vnitřní protivník je psychického a fyzického původu. Psychického původu je strach pramenící z neznalosti a nedostatku sebevědomí. Fyzického původu je špatná tělesná kondice a její důsledek – únava a vyčerpání. Vnější protivník je pak zima a nedostatek potravy.
Tyto protivenství však jste schopni porazit, sice bolestivou, ale vysoce účinnou a efektivní metodou. Touto metodou je výcvik. Výcvik vás vybaví fyzickými a duševními schopnostmi potřebnými k překonávání těchto obtíží. Souhlasím, nejtěžší souboje obvykle vedeme sami se sebou, ale vždyť pravěký člověk musel zvládat podstatně složitější situace s nesrovnatelně horším vybavením, než máme dnes, a my sami jsme dostatečně přesvědčivým důkazem toho, že tento souboj vyhrál.

TĚLESNÉ SCHOPNOSTI

Stát je ústav pro slabochy. Silný, energický nadčlověk je pánem sobě i jiným.
Friedrich Nietzsche

Tělesnou zdatnost získáte velmi prostou a vysoce účinnou metodou – fyzickým cvičením. Nepotřebujete k tomu žádné speciální cvičící stroje, posilovny a podobné hlouposti. Cvičte pouze se svým tělem, je pro vás tou nejoptimálnější zátěží. Pokud zvládnete 10 shybů, 30 kliků, 50 lehů-sedů a uběhnete 3 kilometry, jste fyzicky dostatečně připraveni.
Prozatím nespěchejte s nejrůznějšími kurzy potápění, horolezectví a bojových umění. Z hlediska survivalového výcviku má pro vás význam pouze znalost plavání a potápění se bez přístrojů. Totéž platí i pro horolezecké techniky, ty na území naší republiky také příliš nevyužijete. Vždyť i na náš nejvyšší vrchol Sněžku (1602 m) se dostanete na invalidním vozíku. A o, v dnešní době módních bojových uměních ani nemluvím. "99 procent celé orientální sebeobrany je humbuk. Vypadá to náramně, ale k ničemu to není, je to jen pastva pro oči." Bruce Lee
Než předvedete svoji nepovedenou spartakiádní sestavu prostocviků asijské provenience, za doprovodu obvyklého hekání, kňourání a kvokání, dostanete takovou českou nakladačku, že zapomenete i na to, proč jste se vlastně chtěli prát. Tyto bojové techniky jsou možná vhodné pro speciální policejní a armádní jednotky k pacifikaci neozbrojených osob, pro vás však nemají žádný větší význam. Samozřejmě však mohou sloužit jako zajímavé zpestření nudných zimních večerů.

DUŠEVNÍ SCHOPNOSTI

Patříme ke světu nukleárních obrů a nedospělé etiky. Víme víc o válce, než o míru a víc o zabíjení, než o radosti ze života.

O psychické odolnosti platí zhruba opak toho, co o fyzické kondici. Fyzickou sílu můžete získat během několika týdnů nebo měsíců, ale přestanete-li cvičit, rychle ji ztratíte. Extrémním příkladem tohoto jevu mohou být kosmonauté. Do vesmíru vzlétne vrcholně fyzicky zdatný sportovec a po půlroce se vrátí slaboch, který se sotva udrží na nohou. Znovuzískání původní fyzické kondice mu pak může trvat i několik měsíců.
O psychické odolnosti se dá říci, že se získává dlouhá léta (prakticky celý život), ale většinou vydrží natrvalo. Nabytou zkušenost vám nikdo, ani čas, nevezme (Znáte to, když jste poprvé viděli mrtvého člověka, byl to šok, až jej uvidíte podesáté, bude to jen mrtvola. Zní to možná cynicky, ale je to tak.). To vysvětluje, proč starší a fyzicky méně zdatní lidé přežívají v kritických situacích lépe než mladší, fyzicky zdatnější jedinci. Zde platí prosté konstatování: "Nelze spoléhat na to, že vydržím něco, co jsem nikdy nevyzkoušel."

Všichni jistě znáte starozákonní příběh Davida a Goliáše. Mladší i fyzicky slabší David svojí zručností a chytrostí porazil mnohem zdatnějšího, ale "hloupějšího" filištínského válečníka Goliáše (Samuel 17 – David a Goliáš). Duševní schopnosti jsou stejně důležité jako fyzické. Naše školství tyto nabyté zkušenost rozděluje na teoretické a praktické. Pokud jste se pustili do četby této knihy, je logicky zřejmé, že se o problematiku survivalu zajímáte. Je velmi pravděpodobné i to, že tato kniha není první zdroj informací tohoto druhu, který máte v rukou. Čili pokud jste přečetli dvě, tři knihy o survivalu, jste teoreticky připraveni.
Kolikrát jste již četli teoretický návod, jak rozdělat oheň třením nejrůznějších klacíků o sebe. Pětkrát, desetkrát, vícekrát? Zkuste si to, nefunguje to, a pokud se vám to povede, je to spíše náhoda, než obvyklý stav. Tento informační balast vzniklá neustálým opisování návodů, aniž by si autoři ověřili reálnost svých tvrzení. Co s tím? Musíte vybrat zrno od plev a tomu se říká praxe: "Vzdělání jsou naučená pravidla, zkušenosti jsou naučené výjimky."

Nyní si vezměte do ruky jakoukoli vhodnou teorii, například běžně dostupnou Příručku jak přežít od Johna Wisemana (nakladatelství Svojtka&Co). Vytrhněte z ní kapitoly o katastrofách a zachráncích, pouštích a ledových pustinách, oceánech a tropických džunglích. Z třícentimetrové knihy plné informačního balastu vám zbude pouze útlý sešitek. Nyní jej pročítejte a každý návod prakticky ověřte, třebas i několikrát. Stránky s nefunkčními, na vybavení náročnými, nebo složitými návody opět vytrhněte a použijte například k rozdělání ohně některým z netradičních postupů, kterými tyto knihy přímo hýří.
Pokud jste se dostali k poslední straně tohoto sešitku, zahoďte ten papírový salát, co máte v ruce, do koše, je vám k ničemu. Jste fyzicky, teoreticky i prakticky připraveni. Nastal čas probrat si věci, které vás příručky zapomněly naučit.