Pylový workshop?

[Ivana]

(Já se taky nehádám v pravém slova smyslu, to jsem napsala jen abych nebyla tak nudná.)
Pokud se chceš uživit jen tím, co ti dá příroda a navíc ještě z kytek, tak je to velmi těžké a musíš tomu věnovat celý den. To za prvé, a za druhé si okolí velmi brzo vyžereš a musíš jít o kus dál. A za třetí musíš znát všechno jedlé, protože řada zdrojů (stejně jako pyl) je sezónních.
Ale vzpomeň si, že jsme tenkrát to základní zadání změnili na žaludový workshop, a kdybychom tenkrát fakt mákli, tak jsme si za ten den svoje kalorie vyrobili (pro všech 7 nebo kolik nás bylo, jo a bylo to posledního listopadu, leden by byl daleko horší). Co se týká mých názorů na informační hodnotu kupní ceny čehokoliv, jsem mimořádně skeptická. Prodejní ceny dnes neodpovídají množství práce, která je potřebná k výrobě dané věci, jsou vším možným zkreslené (daně na alkohol, dotace atd.) Například u pylu cenu šroubuje nahoru ten testosteron - úplně stejným mechanismem jako šroubuje zájem i cenu cokoliv, co nějak souvisí se sexem.

Ale abych se vrátila k předchozímu, zkus mi prosím dát nějaká kritéria, poměrně konkrétní, jaké máš ty osobně nároky na zdroj survivalové potravy. Fakt mě to zajímá, vím že jsi praktik a máš i náhledy z úhlů pohledu, kterými se já zabývám jen velmi povrchně.

[MacGyver]

Probereme to na OVCI příští víkend. Tady bych se už opakoval. S pylem nemám žádnou potíž. Mám potíž jej nazývat survival potravinou. Co se týče toho zmíněného experimentu, tak jsem si naprosto jistý, že by jsme to dali, ale tato situace přesně hovoří o tom, jak na přežití nahlíží drtivá většina lidí, kteří se o tuto oblast zajímají. Jednoduše řečeno, u krbu a sklenky se dá přežít cokoliv a teoretizovat do rána. Tento koníček se pak do praxe promítá hlavně v nákupech všech možných nezbytností a nepostradatelných taktických vychytávek. Když pak dojde na lámání chleba, tak pokud je možnost, většina se konfrontaci svých schopností a vybavení s realitou vehementně brání. Ale to je už jiné téma.